Feynmanova duha
Leonard Mlodinow
Hledání krásy ve fyzice a v životě. Vzpomínky významného fyzika na začátky akademické dráhy, kdy se setkal s Richardem Feynmanem.
Literatura naučná Věda
Vydáno: 2007 , ArgoOriginální název:
Feynman's Rainbow: A Search for Beauty in Physics and in Life, 2005
více info...
Přidat komentář
Feynmanova duha je pro mne velmi výjimečná kniha. Je to osobní zpověď mladého fyzika Leonarda Mlodinowa, který měl příležitost setkat se s Richardem Feynmanem v posledním období jeho života. V období, kdy byl čerstvým doktorandem a tápal jakým směrem se má vydat. Toto období zažije ve svém životě hodně lidí a já jsem si z této knihy odnesl, že nejdůležitější je najít si svou vlastní cestu. Zní to dost banálně, ale ze své vlastní zkušenosti vím, že to zdaleka není samozřejmostí.
Kniha je celkem vtipně napsaná a svěžest jí dodává i spousta drobných a zdánlivě nepodstatných detailů. Jedná se například o příhody s jeho kamarádem, který pracoval jako popelář a neustále hulil trávu apod. Nicméně jádro tvoří osobní rozhovory s již zmiňovaným R. Feynmanem.
Mě osobně Feynmanova duha hluboce oslovila a to zejména na lidské úrovni. Považuji ji, za jednu z mých top knih a moc rád se k ní vracím.
Poutavý vhled do života jednoho z největších géniů minulého století očima jeho kolegy z Caltechu. Feynman mi byl velmi sympatický, třeba svojí empatií pro Mlodinova v jeho situaci s chybnou diagnózou, třebaže sám na tom byl daleko hůř, a nebo tím, jak si nebral servítky vůči nabubřelému fyzikovi.
Rozsahem nevelká, významem důležitá i svěžím perem sepsaná je tato "psychologická studie", v níž tři hlavní hrdinové - Feynman, Gell-Mann a Mlodinow nejen ústy samotného autora nastiňují svůj pohled na základní otázky svého oboru, ale i lidské existence jako takové. A to i přesto, že sám veliký Feynman filozofii i psychologii ostentativně nesnášel. Osobně se domnívám, že se z knihy vcelku dalo pochopit, co jej k tomu vedlo. Stárnoucí a zhoubnou nemocí stižený fyzik se na smrtelné posteli vyjadřuje: "tohle bude mým posledním objevem: jak to vypadá, když člověk umírá". Za mne plný počet hvězd.
Strhující příběh mladého začínajícího a značně nejistého fyzika těsně po škole, který na svém novém pracovišti potkává fyzika, který je naopak žijící legendou, nositelem nobelovy ceny, autorem mnoha originálních teorií a myšlenek, ale také který je už starý, trpí vážnou nemocí a nezbývá mu mnoho času. Kniha pak popisuje postupné sbližování těchto dvou geniálních mozků, vzájemné výměny názorů a naopak plodné fyzikální diskuze. Zpovzdálí do děje zasahuje i druhá legenda tehdejší doby a té univerzity Murray Gell-Mann, který je na rozdíl od přátelského Feynmana působí poněkud arogantně a nepříjemně (ve skutečnosti byl do značné míry arogantní i Feynman).
Mlodinow píše o svém velkém vzoru skoro lépe než sám Feynman o sobě. Jednoznačně plný počet hvězd.
P.S. Richard Feynman Leonardu Mlodinowovi: "Říkáte hlouposti, objevovat se nenaučíte tak, že se budete zabívat takovou hloupostí jako je psychologie. Já bych si z toho příběhu vzal jiné ponaučení. Když může udělat objev opice, tak vy taky!"
Autorovy další knížky
2011 | Velkolepý plán |
2013 | Vědomí podvědomí |
2009 | Život je jen náhoda |
2007 | Feynmanova duha |
2007 | Eukleidovo okno: Příběh geometrie od rovnoběžek k hyperprostoru |
Populárně naučná literatura je navzdor svému označení spíše nepopulární. Je to škoda.
Richard P. Feynman paří mezi největší fyziky (a vlastně vědce vůbec) 20. století. Mám k němu respekt pro jeho přístup k fyzice, vědě a životu vůbec. Zatím jsem přečetl čtyři jeho knihy, jež je možné považovat za příklad toho, jak lze popularizovat vědu. V tom byl Feynman nedostižný. Občas nahlížím i do jeho slavných přednášek z fyziky, které – mimo jiné – sehrály osudovou roli v životě autora knihy, kterou tu dnes představuji. Je jím fyzik Leonard Mlodinow.
Ale ani Mlodinow u nás není neznámým autorem. Zvláště jeho kniha „Eukleidovo okno: Příběh geometrie od rovnoběžek k hyperprostoru“ (Slovart, 2007) je velmi povedená.
Mlodinow měl jako mladý „postdoc“ štěstí, že mohl pracovat v Caltechu a měl pracovnu kousek od pracovny „velkého Dicka“, který v té době už byl sice jako vědec za zenitem, trpěl smrtelnou chorobou a měl svoje „stařecké“ mouchy, ale přesto všechno stále patřil mezi špičky v oblasti teoretické fyziky. Kromě Feynmana měl na stejné chodbě pracovnu Murray Gell-Mann (autor kvarkové teorie) a John Henry Schwarz (jeden z otců teorie superstrun).
Pracovat v takovém prostředí jistě člověka poznamená na celý život a Mlodinowa dokonce natolik, že s odstupem času o tom všem napsal knihu. Je to vzpomínková kniha vzdávající hold především Feynmanovi. Popisuje lidi, vztahy mezi nimi, soupeření a kolegialitu, vážné i méně vážné historky. Dokresluje Feynmanův obraz, který o sobě ve svých knihách podal on sám. Nutno přiznat, že Mlodinow nejde moc do hloubky, ale je otázkou, nakolik se mu vlastně podařilo proniknout do blízkosti Feynmana.
Autor občas zabrousí i do fyziky, ale je to velmi povrchní a lehce srozumitelné i pro naprosté laiky.
Mlodinowa kniha je svědectvím o teoretické fyzice z 80. let a lze ji chápat jako jednu z mála knih nenásilně popisujících dění v zákulisí.