Fialová
Anna Šuláková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/451320/bmid_fialova-pqp-451320.jpg
4
61
61
Život na Zemi se za posledních sto let změnil a lidé s ním. Jak dopadnou dvě mladé ženy vržené do světa bez pravidel, ve kterém si každá musí najít své místo? Píše se rok 2159. Téměř před sto lety se část lidí uložila ke spánku, aby přečkali ekologickou krizi, která na Zemi zavládla. Zařízení jménem Labyrint i během spánku jejich mozkovou aktivitu stimuluje tak, aby se dále vyvíjeli, a kdesi pod zemí tak vzniká úplně nový lidský druh. Čas nastavený na jejich inkubátorech se však pomalu blíží ke konci a lidé se začínají probouzet do světa, který je jiný, než jak si ho představovali.... celý text
Přidat komentář
Tenhle rok (a určitě i následující) se snažím číst více české autory. Byla jsem převážně zklamaná nebo ne úplně nadšená. Pak přišla na řadu série Naslouchač a tu jsem si neskutečně zamilovala. Knihu Fialová jsem měla v hledáčku už delší dobu. A musím říct, že jsem ráda, že tohle není další kniha od české autorky, co mě vyloženě zklamala.
Kniha mi zprvu připomněla skvělý seriál The 100. Rozhodně mě na začátku zaujala a mě zajímalo, co se bude dít. Jak se postavy časem propojí, potkají. O co půjde, jaký bude příběh. Přiznám se, že jsem se až do setkání hlavních postav rozhodovala, jaký pohled mě vlastně baví víc. Viktorie nebo Asa? Hodně se to střídalo - začetla jsem se do vyprávění Viktorie a najednou mě autorka odmrštila k Ase. Každopádně mě nechápejte špatně, já mám ráda, když je příběh vyprávěn z pohledu dvou i více postav, takže mi to sedlo. Když se ale obě hlavní postavy dostaly do města a začala taková spíš vztahová stránka věci a Aréna, Aréna, Aréna, nějak jsem se zasekla a nepostupovala jsem ve čtení nějak rychle dál. Opět to se mnou bylo jako na houpačce. V jednu chvíli jsem do životů postav byla začtená a začínala jsem si je zamilovávat, jenže potom jsem se zase chvílemi nudila. Některá odhalení jsem tušila, některá ne, a musím říct, že knihu mi to okořenilo. Závěr už mě nepustil a konec trochu překvapil. A naštval. (SPOILER: Velký boj, hlavně psychický, Asa a Viktorie jsou hrdinky a pak si přijede "nějaká ženská" když je po všem a rozhodne o všem? Hlavně nadiktuje Viktorii a Ase jak má pokračovat, nebo spíš skončit, jejich vztah? Bleh. Jako jo, částečně to chápu, ale pokud je jejich otisk takový, že při odloučení cítí propast, tak bych se asi jen tak nevzdala své "druhé polovičky"...KONEC SPOILERU)
Když to shrnu, kniha byla zajímavá, autorka mě mile překvapila, postavy taky super, ale celému tomu příběhu, tomu vyprávění, chyběla šťáva. Mně prostě něco chybělo, špetka něčeho, co to celé vyzvedne na vyšší úroveň. Proto nevím, zda dát 3/5 nebo 4/5. Když to budu brát podle toho, jak jsem se bavila, spíš se přikláním k 3/5. Celé mi to prostě přišlo takové trochu... zdrženlivé? Trošku jak slohová práce? Nevím. Každopádně jako vždy - v žádném případě tím autorku nechci srazit nebo urazit, ona narozdíl ode mě svou knihu vydala, a je povedená, má nápad a pokračování bych si přečetla. Odradit od knihy také nechci. Opět jako vždy - takhle to cítím JÁ.
PS: Jo a Manu. Mám pocit, že to zmíněno nebylo, a jestli ano, nebývám tak nevšímavá, takže jsem ho celou dobu měla za týpka kolem čtyřiceti let, s hnědými vlasy, přívětivým obličejem a strništěm... Když jsem zjistila, jak doopravdy vypadá, už jsem si ho jako čtyřicetiletého nepředstavovala, ale bylo to, jako bych četla o postavě navíc... Achjo já...
Musím říct, že Vězení se mi teď zdá jako pouhý prolog. Zdaleka nedosahuje kvalit Fialové. Ale člověk má pak lepší představu o zrodu celé věci. Je to fajn a narozdíl od ostatních knih je vývoj skutečně nepředvídatelný. Nejsou zde rozepsány věci, co jinde bývají. Jsem ráda, že se i v Česku najdou kvalitní autoři. Občas mi to připomnělo Smrtku, jindy zase Propast času. No každopádně doufám, že bude další díl. Mám ještě několik nezodpovězených otázek. 4,5*
Příběh super, až na ten konec tedy. Pochopila bych, že rozhodovat musí od každé frakce někdo, ale ta snaha že to budou jen nově příchozí...jakože, cože? To prostě nedává smysl. A důvod odchodu Victorie se přece dal vymyslet jinak. Až na tuto nelogičnost to byla super jízda. Ale a je to obrovské ale, korektura se nekonala a to obrovské množství chyb bylo prostě rušící.
Příběh zaujal a líbil se mi, ale chvílemi jsem měla pocit, že autorka jen vzala pár scifi a postapo knih a dala je dohromady a od sebe tam dala jen velmi málo. Což mě trochu mrzelo, ale přímo rušivé to nebylo.
Bohužel zpracování bylo otřesné. Opakující se slova, na začátku dokonce dva identické dialogy, vztahy mezi postavami nedotažené, když měl přijít moment překvapení, tak byl popsán tak smutně, že to s člověkem vůbec nic neudělalo.
Řekla bych, že v tomhle ohledu to připomínalo spíše takový Wattpad průměr, což ale pro cílovou skupinu (spíše dívky ve věku 12 let) není problém.
Pokud člověk není vybíravý, tak jako odpočinková četba dokonalé.
Fialová od Anny Šulákové ve mě vyvolává rozporuplné pocity. Příběh je skvělý, napínavý a neokoukany, ale redakční práce provedena na textu opravdu pokulhává.
Takže abych knize neubírala zbytečně body, ohodnotim tentokrát zvlášť.
Pointa.cz je nakladatelství, o kterém po pravdě nemám nejlepší mínění. Líbí se mi koncept. Lidé sami rozhodnou, zda je příběh dost zajímavý... dost dobrý na to, aby jeho vydání finančně podpořili. Ale!
To veliké ale je za mě dost podstatné. Nevím, jakými přesně procesy kniha před vydáním v pointe prochází, ale je jasné, že pozbyvaji potřebnou kvalitu. Betactenarem se tam muže stát téměř každý a zda je poskytnuta kvalitní korektura to bohužel netuším. V tomto případě mě práce redakce zklamala... Nespočet opakování v jednom odstavci třeba 3x až 4x stejné slovo. Bylo to neuvěřitelně rušivé, ale později v textu už toho nebylo tolik, jako na začátku. Musela jsem zavřít jedno oko, abych se kvalitou textu příliš nezabývala. Myslím, že je to škoda, a že tenhle drobný nedostatek, kterému se dalo tak snadno předejít, zbytečně kazí celý dojem z jinak skvělé knížky.
A teď k příběhu samotnému : Fialová už od začátku vtáhne do děje. Je napínavá a skvěle se čte. V příběhu jsem narazila i na několik překvapivých momentů a okamžiku, kdy jsem prostě nedokázala knihu odložit.
Líbil se mi náznak netradičně pojatého milostného trojúhelníku... Dvě ženské bojují o jednoho chlapa (v tomto případě došlo později k prekvapivemu zvratu). Konec byl na můj vkus ale pomalejší... Takový ten styl, kdy už preskakujete řádky, protože se tam neděje nic zajímavého. Autorka si nechala otevřená vrátka do druhého dílu, který si určitě ráda přečtu, pokud někdy vyjde, protože jsem zvědavá, jak to s hlavními hrdinkami dopadne.
Takže suma sumárum bych dala knize 4* když budu ignorovat fakt, jakými muky jsem prošla kvůli tomu silenemu opakování.
Jsem ráda, že jsem se odhodlala začít číst i české autory, protože toto mě hodně bavilo :) Líbilo se mi, jaký svět autorka vymyslela i obě hlavní postavy ale hlavně miluji knihy, které jsou psané z více různých pohledů a tady mi vyloženě sedělo střídání Victorie a Asy :) Už se nemůžu dočkat, až zjistím, jak jejich příběh pokračuje.
Jde o první díl trilogie a dle autorky má následující díly rozpracované a pokusí se je co nejdříve vydat opět přes Pointu, takže budu netrpělivě vyhlížet a stoprocentně si oba díly koupím!
Já jsem byla naprosto spokojena. Nejprve se mi do knihy úplně nechtělo, nebyla jsem si jistá, co čekat. Ale potom jsem se do ni pustila a od začátku mě bavila. Bylo to několik Dobre zpracovaných dobrých nápadu a doufám, ze autorka vytvoří nějaké pokračování.
Kniha je dobrá. Ze začátku se četla sama, ale někde na 150 straně to začalo malinko drhnout, myslím, že to bylo tím, že se začaly hodně řešit mezilidské vztahy, které nebyly úplně dotažené, tam mě to trochu přestávalo bavit. Ale na konci už to bylo zase super. Takže v závěru bych dala 3,5 hvězdy, protože na 4 mi tam něco chybělo. I tak ovšem knihu rozhodně doporučuju. Je povedená.
Kniha české autorky, která mě zaujala svoji obálkou a následně anotací.
Příběh dvou dívek, které jsou si souzeny. Postavy jsou nenáročné, děj je vcelku jednoduchý, ale bavil mě. Trochu šablonovité to být může, ono zase v žánru fantasy a sci-fi asi nic moc nového vymyslet nejde. Za mě to bylo pěkné.
Nic moc. Souhlasím ze začátek vypadal tak slibně ale pak už to šlo z kopce. Postavy mě nějak nezaujaly ale nápad fajn akorát Labyrint nebyl nic zas tak origibalniho i když zajímavá myšlenka. Zkrátka jednou přečíst a fajn
Kniha se četla rychle, rozhodně jsem neměla problém s tím, že by se mi už do toho nechtělo. Autorka velmi šikovně napíná čtenářovu představivost a táhne ho dějem až nakonec zjistíte, že tohle byla vlastně poslední stránka. Příběh je dobrý, hl. postavami jsou 2 ženy, které...dalo by se říci...si jsou protikladem. Viktorie mi byla daleko bližší než Asa. U té jsem nacházela primárně vztek a podráždění, ta postava mi prostě přijde nějakým způsobem nedokončená.
V jednu chvíli jsem se zarazila nad tím, zda kniha v sobě nemá LGBT tématiku. Upřímně, tuto otázku jsem nedořešila. Můžu si domýšlet. Některé emoce jsou naznačené, ale stejně mi chybí něco....prostě já jsem 100% jistotu nenašla.
Za mě rozhodně zajímavý příběh, ale stačilo mi to jednou. Velký plus je to, jakým způsobem je příběh vyprávěn. Přeskakuje se mezi hlavními postavami...vlastně je to taková lákačka...pokud chceš vědět, co bude dál, musíš dál číst.
Knížka mě velice zaujala už jenom vzhledem. Obálka je velmi pěkně udělaná a úplně vás laká, abyste si ji přečetli. Už i ten fakt, že se jedná o českou spisovatelku byl také fascinuicí takže na prvotní dojem se knížka zdála být zajímavá.
Avšak zde moje pozitiva bohužel pomalu končí... Zezačátku jsem si ji velmi užívala a byla velice zajímavá, plná dobrodružství a takové té touhy vědět jak to dopadne ,ale od nějaké té 60. stránky jsem se v ní začala ztrácet a spíš jsem jí "prokousávala" než abych si ji nějak užívala. Konec byl taky celkem vydařený ale to je asi tak vše.
Za mě knížka bohužel nic moc.
Kniha se ke mně dostala přes zajímavý projekt. Autorka, o které jsem doposud neslyšela, vyhlásila na jedné fb skupince výzvu a sehnala tak 13 lidí, kteří si mezi sebou měli posílat jeden výtisk Fialové. Přečíst si ho, podepsat, sdílet hashtag (ctuFialovou), stvořit recenzi a předat dál. Podle mého skvělý reklamní tah, jak ke knížce přitáhnout pozornost. Šla jsem do toho pro to nadšení ze hry i ze zvědavosti, protože anotace mi něčím připomínala mé oblíbené tituly (Malevil, Den Trifidů). Trochu jsem se obávala, jestli nepůjde o čistokrevné fantasy, či YA literaturu (ani jednomu příliš neholduju), ale i kdyby, říkala jsem si, že si rozšířím obzory. Do Fialové jsem se začetla hned, jak pošťák dorazil s balíčkem a musím říct, že prvních 50 stránek jsem slupla jak malinu. Bavil mě nápad i zpracování. Líbilo se mi jednoduché pojetí technických záležitostí, logiky i faktů (lidé se po sto letech vrací z vesmíru na Zem, vše je dohodnuto u večerního šálku čaje, stačí jen zkontrolovat letoun, nasednout a hladce přistát uprostřed palouku na Zemi. Rozdělat oheň, opéct si na rožni veverku a začít zkoumat okolí. Možná se budou hodit rukavice, ale spíš je asi všechno v cajku…). Vůbec mi to nevadilo, naopak. Tak nějak nostalgicky mi to připomnělo seriál Návštěvníci. Žádná věda, žádná NASA, prostě jen roztomile naivní akce. Zkrátka skvěle rozehraná partie. Pak to za mě začalo trošku drhnout. Ztrácela jsem se v časových rovinách i místech, kde se děj odehrává. U 130 stránky jsem se dokonce vrátila na začátek, abych si ve všem udělala jasno. Možná, že čtenáři tohohle typu knížek, jsou zvyklí si tvořit mapky, časové osy a seznamy jmen, ale pro mě osobně je to (místo kýženého zážitku) trochu přítěž. Přispěl k tomu i fakt, že se vše točilo okolo písmene A (Asa, Alfonz, August, Asúf, Áres, Aréna, Anagénis) či O (Otis a Orion-oba statní muži, oba vůdci, každý odjinud…). Navíc - velmi propletené vztahy (kdo je čí bratr a setra, vlastní, či nevlastní…) i děj (tábor, město, vesmír, Země, rok 2159, před 95 lety…). Pokud nešlo o záměr, jak uspokojit klasickou cílovou skupinu, tak bych doporučila příště trochu ubrat. A to i na počtu stran, od půlky už děj ztrácel tempo a točil se v místech, kterým jsem se chtěla vyhnout (zápasy v Aréně, šlehání ohnivých koulí, meče, superschopnosti, zbroj, otroci, vyvolení, boj na smrt, kastovní systém). Zhruba u 200 stránky jsem došla k závěru, že opravdu nejsem cílovým čtenářem, a že je tedy zbytečné se trápit. Jsem ale přesvědčená, že lidi, kteří tenhle žánr hltají, budou u vytržení. Autorka umí psát. Má bohatou představivost. Dokáže ve čtenáři vyvolat poměrně jasné představy jednotlivých scén. Postavy jsou uvěřitelné, čtenář s nimi lehce splyne a fandí jim. Stran spisovatelského řemesla bych snad jen zapracovala na nešvaru „opakování slov“. Některé odstavce si tak strhávaly pozornost úplně něčím jiným, než dějem:
…..(citace)…..
(...)
Nejprve zkontrolovala hladinu radiace, kterou rostlina vyzařovala, a když se přesvědčila, že je vše v normě, opatrně utrhla jeden z květů, přičichla si a pak ho schovala do připravené eppendorfky. K jednomu z květů se zničehonic snesl kolibřík. Viktorie překvapeně sledovala, jak bez obav krouží kolem její hlavy, poté zalétá zpět ke květům a vysává z nich nektar. Bez přemýšlení k němu opatrně natáhla ruku. Kolibřík vytáhl zobák z květu, zvědavě obletěl její prsty a špičkou zobáčku do ní zkusmo ďobnul. Když zjistil, že z ní nic nepoteče, ztratil zájem a odlétl se věnovat dalšímu z rudých květů. (1 odstavec, 5x slovo květ)
(…)
To, že někdo dokázal naráz uzvednout dvě stě kilo nebo se stal skvělým mechanikem, který dokázal konstruovat úplně nové letouny, ačkoliv se předtím nedokázal ani pořádně podepsat, nepovažoval za nic neobvyklého. Krátili si cestu povídáním o darech a Viktorii vzrušením trnulo pod žebry pokaždé, když popisoval další z nich. Nedokázala si představit schopnosti, které popisoval, a představa, že by mohl existovat někdo mocnější než on sám, jí přišla absurdní. Vždyť se dokázal přeměnit ve zvíře. (1 odstavec, 5x slovo dokázal)
(…)
„Kdybych s ní předtím strávil víc času, nemusel jsem ji sem vůbec brát. Mohla se všemu naučit sama a nemusela bojovat. Kvůli mně se teď možná bude muset prát na život a na smrt, protože jsem si nemyslel, že je jiné východisko. Kdybych byl počkal, mohl jsem ji odvést k nám do tábora, kde mohla poklidně žít mezi ostatními,“ povzdechl si Manuel. „Myslela jsem si, že jsi ji sem přivedl, protože ses domníval, že má schopnosti, které by ji mohly dostat do Paláce,“ podotkla Viktorie. (musel, mohl, myslel)
(…)
….(konec citací)…
Naštěstí jde o drobnost, kterou lze pro příště pohlídat. Potenciál autorka určitě má. Ještě bych pochválila krátké kapitoly, ty se čtou vždycky dobře.
Ve výsledku-mé hodnocení je určitě ovlivněno tím, že podobnou literaturu nevyhledávám a nerozumím jí, za což se omlouvám. Dávám tři hvězdy a autorce přeji nadšené ovace od cílovky.
Jedna z těch slabších věcí, zůstal dojem nedomyšlenosti a papundeklovitosti gradující ke konci knihy, to co na začátku lehce zaujalo se překlopilo do ztráty času.
Prequel vězení mě o fous bavil víc. Škoda že o postavách z prequelu se do pokračování dostalo nejvíce Viktorie plus přibyly nové hlavní postavy Asa a Manuel. Prvních 50 stran se odehrává ve vesmírné stranici a na zemi to mě bavilo asi nejvíc. Pak se kniha vlekla ale ke konci zas bylo akce dost. A konec teda.. chci pokračování !!! :)
Fialová se četla jedním dechem. Nenáročný jazyk, který je mladým čtenářům více než přístupný. Líbil se mi vcelku slušně vystavený postapo svět a nadchla mě zajímavá myšlenka Labyrintu. Postavy jsou sympatické, zaporák super.
Začátek skvěle odsýpal, prostředek byl trochu nudnější, ale rozhodně jsem neusínala. Závěr zajímavý a nabádající k choutce přečíst si pokračování.
Trochu mě zklamala "milostná linka", která by tam dle mého názoru ani nemusela být (nebo naopak by jí prospělo lepší propracování), neboť jsem to tam prostě "necítila".
Jinak k příběhu nemám výhrady. Asi by prospělo trochu víc popsat samotný proces Labyrintu, v tomto případě mi přišlo líto nevyužitého potenciálu (ale to bude můj problém - co jsem postřehla, Fialové předchází ještě jeden příběh, který jsem nečetla, což se chystám si vynahradit).
Jinak jako celek to nepůsobí vůbec zle a jsem ráda, že se mi Fialová dostala do rukou. :)
Průměrný sci-fi román. Na začátku se četl vcelku dobře, zhruba v polovině začínalo přibývat nelogičností v ději a nudy a posledních sto stran jsem vyloženě překousával a bojoval s velikou chutí knihu odložit a nedočíst... Před třiceti lety, tak na začátku 90. let, bych řekl, je to dost dobrý román, ale za tu dobu vývoj sci-fi a postapo románů už dost pokročil a tak dneska bych knihu označil jako ničím zvláštním se ne vyznamenávající šedý průměr. Osobně už bych si tuhle knihu nepřečetl. Howgh.
Fajnový young adult postapo sci-fi. Dvě hlavní hrdinky, jedna na Zemi, jedna ve vesmíru. Svět už není co býval, ze Země se stalo nehostinné prostředí a lidi se museli přesunout na vesmírnou loď mimo planetu. Ti, co se neodletěli, buď zůstali a dožili, a nebo se mohli dostat do bunkrů s inkubátory a labyrintem určeným k jejich rozvoji během doby, co budou spát. Ale ono nic není jak se zdá. Spící se začínají probouzet a vesmířani si toho zase začínají všímat. Co by se mohlo stát, když tam pošleme jednu malinkou výpravu že?
Fialová je peckovní knížka, která rozhodně stojí za přečtení. A mě je ctí, že jsem mohla být jednou z těch, co přispěli na její vydání. Je to první fyzicky vydána kniha autorky a jsem moc ráda, že se ji rozhodla takhle zhmotnit, protože ebook bych si asi nepřečetla. Nicméně když už teď vím, že existuje nějaký prequel, resp. první kniha k tomuhle příběhu, tak se možná hecnu a přece jenom na ebook mrknu.
Pár vyvolených na vesmírné stanicí přežívá, díky inkubátorům, ve kterých si zlepšují nejen fyzické ale i psychické schopnosti a oddalují stáří. Teď po sto letech zjistí, že na planetě Zemi dochází k abnormálnímu výskytu lidí. Když byla Země prohlášena za neobyvatelnou, někteří ji opustily jiní byli zavření do obrovských komplexu, kde byli stovky inkubátoru ale tohle bylo jen pro vyvolené. Zbytek byl prostě zabit nebo nechán napospas svému osudu. Jak je známo člověk, když chce přežije většinou všechno. Navíc u spousty lidi, jenž se probudí z "labyrintu" (tak se jmenuje realita, ve které se člověk pohybuje, když je v inkubátoru), se projevují různé schopnosti. Takže na zemi dochází k rozbrojům mezí přeživšími, obyčejnými lidmi a těmi, kteří mají fialové oči.
Nepřímé pokračování knihy Vězení. Děj Fialové se odehrává o více jak sto let později. Přesto jsem si hned všiml různých malých spojení mezi těmito dvěma knihami. Fialová má zajímavý děj dobrou atmosféru.
Kniha se čte skvěle příběh plyne rychle. Hlavního záporáka pro nás stvořila předchozí kniha a zde už jenom pokračuje jeho cesta k vytvoření dokonalého zla.
Svět je přirozený a uvěřitelný, sice zde není nějak extrémně popsáno, co se během těch sto let všechno událo ale není to pro potřeby knihy podstatné. Zde jsou podstatné dvě hlavní postavy, dva protiklady. Obě si prošli labyrintem, jedná má fialové oči druhá ne, jedná byla uzavřena v podzemí druhá ve vesmíru. Jedná má božské schopnosti druhá žádné. Co když to takhle vesmír chtěl schválně? Výjimečnosti musí mýt svůj protiklad. Bylo zajímavé pozorovat celkový vývin hlavních postav, sice u jedné z nich to mohlo být trochu pomalejší aby to bylo více uvěřitelné ale na druhou stranou hrdinkám nic jiného nezbývalo jestli chtěli přežít.
Kniha jako celek fajn, nic mě tam vyloženě naštvalo. Akorát kniha Vězení nasadila laťku dost vysoko i díky většímu prostoru pro samotný labyrint, a hlavně tím nečekaným koncem.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie česká fantasy pro dospívající mládež (young adult) sci-fi fantasy postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2021 |  Fialová |
| 2019 |  Vězení |
| 2019 | Nanečisto |
| 2017 |  Každý má rád Julii |
Poslední měsíc se snažím číst více české autory, protože chci podpořit naši literární scénu. Přijde mi, že se poslední dobou dává příliš prostoru zahraničním autorům a na ty české se zapomíná. Bohužel mě však nakladatelství Pointa opět zklamalo. Zdá se, že vydávají téměř vše, co se jim dostane pod ruku, bez potřebných redaktorských a korekčních úprav, což výsledkům hodně ubírá. Tahle kniha byla na první pohled lákavá – krásná obálka a zajímavý příslib sci-fi příběhu, který by mohl být osvěžující. První kapitoly mě skutečně vtáhly, byly napínavé a dávaly naději na něco výjimečného. Sice jsem musela přivřít oko nad extrémně se opakujícímu se počtu stejných slov, slovních spojení a nepřehledných pasáží, ale jak jsem již říkala, tohle dávám za vinu redaktorovi, který na knize pracoval. Tohle se ve finální podobě knihy nacházet prostě nemá.
Krátce po úvodu knihy všechno začalo drhnout. Příběh ztratil konzistenci, svět byl málo propracovaný a místy působil až naivně. Dialogy byly těžkopádné a opakovalo se v nich totéž slovo třeba třikrát během jednoho odstavce. Redakční práce tu opravdu chybí, a je to škoda, protože autorka má potenciál, ale bez správné podpory působí celý příběh nehotově. Představa sci-fi se nakonec proměnila spíš v jakousi fantasy verzi bez pořádné technické logiky.
Kniha mě bavila jen zčásti a dost mě rušila její nevyváženost. Na Pointě se mi líbí myšlenka, že lidé podporují vydání knihy, ale chybějící důraz na kvalitu tohle dobré dílo zbytečně sráží. Mohla to být opravdu výjimečná kniha – kdyby měla víc péče.