Fialový poustevník
Ota Pavel
Společné vydání povídkových knih Smrt krásných srnců (1971) a Jak jsem potkal ryby (1974). Oba cykly spojuje humorně kritický obdiv syna ke svému vzácnému, ale složitému tatínkovi, láska k rybám, vodě a přírodě vůbec, vzpomínky na šťastné dětství před válkou a pozdější hořký okupační úděl smíšené židovské rodiny. Společné je i literární pojetí, kde základem mistrného vyprávění v první osobě jsou reálné vzpomínky, působivé nikoli uměleckou stylizací, ale vnímavou, velmi poetickou evokací zážitků vlastních i rodinných. Ctíme autorovu moudrost, lidskost, jemně nostalgický humor, tedy to, co v povídkách poutá i dojímá. Jazyk prózy je živý, hovorový. Zkušený reportér neměl obavy z nespisovného výrazu či tvaru tam, kde jazyková norma „šustila papírem“. Doslov a medailón napsal Bohumil Svozil.... celý text
Přidat komentář
Nemohu dát to nejlepší hodnocení. Jsem ovlivněna filmem, který jsem viděla dřív. Ale i tak Smrt krásných srnců u mě vede!
Tak tady musím nesouhlasit, ta kniha je prostě úžasná, četl jsem to několikrát a je to prostě pohlazení po duši.
Naprostý brak. Oba filmy jsou velkolepé, ale kniha nestojí za nic. Je z ní jasně patrné, že autor je sportovní redaktor a tato tematika se promítá skoro do všech povídek. Jenomže ne každého sportovní tematika zajímá .....
Nechci se hádat, ale knihu jsem četla na gymplu, to vím určitě a maturovala jsem v roce 1975, takže se mi nezdá, že by vyšla v roce 1977. Rukopis jsem určitě nečetla, ale byl to hit v naší třídě. Mimochodem milé čtení.
Štítky knihy
české povídkyAutorovy další knížky
2007 | Smrt krásných srnců |
2004 | Jak jsem potkal ryby |
2013 | Zlatí úhoři |
2004 | Plná bedna šampaňského |
1989 | Výstup na Eiger |
Ota Pavel mne okouzlil, myslím, že to není naposled, co jsem si knihu přečetla a ráda se k ní zas vrátím (proto bych si také ráda Fialového poustevníka sehnala i do své knihovny, prozatím jsem ho měla jen půjčeného)