Fiesta
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/5177/bmid_fiesta-2F7-5177.jpg
4
438
438
V půvabně vylíčených zážitcích Jakea Barnese a jeho frontových přátel, v obrazech poválečné noční Paříže, rybaření a býčích zápasů se podařilo sedmadvacetiletému autorovi působivě tlumočit nejen pocity štěstí svých vrstevníků, že přežili válku, ale také jejich hořké deziluze. Rovněž Jakeův milostný vztah k bohaté Američance vyústí v příkrý odsudek války. Hemingwayova Fiesta je nestárnoucím, stále znovu čteným příběhem „ztracené generace“, jejího rozčarování i odhodlání vzít život navzdory osudu do svých rukou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2000 , Knižní klubOriginální název:
The Sun Also Rises, 1926
více info...
Přidat komentář
Minulé prázdniny jsem navštívila Kubu, kde Hemingway žil, a poté jsem některé Hemingwayovy knihy lépe pochopila. Ten životní styl, to je přesně Fiesta, lidé si užívají tady a teď, neřeší, co bude zítra, o nic se nestarají, je tam strašně cítit ta marnost, která na mě dýchala i z knížky
Nové vydání zásadních Hemigwayů v hávu od Peciny (to zní jak kávu od prciny) vypadalo tak pěkně, že sem si počkal až si je Palivo všechny přečte a pak až jsem si řek, že se do toho dám taky. Jelikož byly recenze vesměs rozporuplné a co kniha, to uplně odlišný hodnocení, tak sem začínám tou nejlepší.
A udělal sem dobře - I slunce vychází je Hemigwayovo prvotina, kde se vesměs jen leje a kalí se mejdan. Kalit mejdan říkaj mladý pro lejt ve společnosti. Což je s určitým věkem přejde a pak budou jen lejt o samotě, tak jako my normální lidi. Hlavní postavy románu jsou američani po třicítce, tak by si člověk řek, že už nebudou chtít kalit mejdan, ale jen lejt. To by si člověk ale řek blbě, protože spisovatelé v třicátých letech 20. století v Paříží to měli hozený jinak.
Nejdřív se kalí mejdan v Paříži, načež se odjede do Pamplony a mejdan se kalí dál tam. Ústřední postavou je nenasytná klisnička Lady Ashley, která zprcá všechno, co jí dá trochu vína. Překvapivě ji to ale nečiní šťastnou a tak se dál baví vínem. Ráda by novináře Jakea, ale ten je forever friendzoned, protože je impotant (vim, že se píše impotent, ale tohle je important impotent, tudíž impotant). Hemigway pojal svuj román spíš jako scénář, kdy většina příběhu tvoří rozhovory. Celkově je jeho styl velmi strohej a nesere se s nějakejma kudrlinkama okolo - i když na drouhou stranu jsou ty bejčí zápasy popsány skvěle a člověk z toho uplně dostal chuť na hovězí. Celý se to velmi svižně čte. Krom toho byl Hemigway frajer a proto 5/5.
Při čtení knihy musí čtenář občas číst mezi řádky, aby viděl bolest a zármutek postav. Chvílemi je čtení nudné, ale myslím si, že autor výborně vystihl marnotratnost a jak jedna žena, může velice snadno vyvolat konflikty mezi muži.
Kniha o marnosti či spíše promarněných příležitostech. Krásný důkaz toho, jak nic v životě není zadarmo. Na jedné straně bujaré večírky a okázalé užívání si "tady a teď", na druhé straně mince deprese, zoufání a (morální) kocovina. Hemingway tohle zachytil naprosto autenticky. Určitá bezdějovost a rozvláčnost je tu klíčová, právě proto, aby bylo vidět to bezvýchodné potácení v kruhu. To vše je postaveno do kontrastu k fiestě - oslavě života. Dokonalé! Myslím, že knihu nejlépe docení ten, kdo něco podobného sám prožil (třeba jako věčný student, který má na všechno času dost, hlavně že je večírek, a najednou kouká, že po něm někdo něco chce...).
Hodně mi to připomínalo Velkého Gatsbyho, večírky, únik, velká neuskutečnitelná láska, smetánka, akorát v takové civilnější verzi, bez melodramatu v závěr :)
Neskutečně jsem si užívala pasáže Billa s Jackem a bylo krásné vidět koridu očima Hemingwaye.
Jen bych zabila vydavatele za obálku s Hemem!
Čekala jsem mnohem víc. Začátek mě zklamal, popisované přesuny z baru do baru a opilecké rozhovory mě moc nelákaly, i když asi byly zapotřebí k seznámení se s postavami. Pasáže líčící Paříž pěkné, s atmosférou. Mnohem více jsem si užila část odehrávající se ve Španělsku - zdála se mi být lepší jak dějem, tak omezením prostoru pro postavy (více konaly svým jednáním než plkáním, což mi přišlo lepší). A taky se autor "rozjel" jako vypravěč.
Z knihy je cítit lehkost a volnost.Večírek,který trvá několik dní.Čas,který dovoluje zapomenout a snít.Ale vždycky se musíte probudit.
Ale proč ne, není to asi nejlepší Hemingway, ale rozhodně ani nejhorší. Prostě popisuje svůj tehdejší život, pochlastávání umělců a jejich můz a pod tím vším se zračí prázdnota a smutek. Dneska je přeci takováhle literatura děsně populární. Kažopádně se to čte dobře a má to moc pěkný přebal! Teda ono vůbec celé to nové Odeoňácké vydání je dost povedené. Už se těším na Komu zvoní hrana. A ještě mě tak napadá, že Hemingway byť má ten svůj úsporný styl, nějak mi to celé připomíná Keroucka. Ale to je asi jenom mé zdání!
Zkoušela jsem číst už před patnácti roky, ale nedokázala jsem se dál než do poloviny knihy. Jednalo se o společné vydání s novelou Stařec a moře - komentář na konci knihy vše přesně vystihl. Fiesta - Hemingwayovo mládí - spousta vět a zdlouhavý popis. Stařec a moře - vyzrálý autor, ani jedna věta navíc.
Knihy s "táhlým" dějem ni nevadí, ale čekala jsem nějakou jiskru, stále se nic nedělo. Knihy od Hemingwaye mám ráda, přesto mě Fiesta zklamala.
Kniha se četla dobře i přesto, že tam vlastně není žádná zajímavá zápletka. Autor skvěle pracuje s postavami a vytvořila jsem si k nim vztah. Často jsem si nebyla vůbec jistá, jestli mám danou postavu vlastně ráda nebo ne. Nejvíce zmatená jsem byla asi u Cohna, něco uvnitř mi říkalo, abych s ním sympatizovala a litovala ho, ale ve skutečnosti jsem ho po jeho činech ani ráda mít nemohla. Brett pro mě byla rozhodně nejzajímavější postavou a tak trochu záhadou. Je těžké její myšlenky a činy pochopit.
Kdyby bylo po mém, úplně bych vynechala bujaré oslavy fiesty a především býčí zápasy, protože se o to vůbec nezajímám a v podstatě jsem tyto pasáže s povzdychem přelouskala. Ale to vlastně bylo jádrem knihy, takže by to bez toho bylo prázdné.
Po přečtení jsem hodně zmatená, protože konec se mi zdá, spíše než otevřený, useknutý. O to víc musím přemýšlet, co se vlastně bude dít dál a jak by to všechno bývalo dopadlo. Asi už se ke knize nikdy nevrátím, ale jako povinná četba to nebylo vůbec špatné.
Začne to jako nekončící večírek v barech a putikách Paříže, ale rozhodně se nejedná o užívání si života, spíš naopak. Chlastáte od rána do noci, abyste rychle zapomněli na děsivou minulost a většinou i na přítomnost, která není o moc lepší. Když pak chvilku s Erniem usrkáváte víno z pravýho koženýho měchu a chytáte pstruhy za slunečnýho rána, život přece jen není tak špatnej. Ale moc dlouho to netrvá, protože je tady nešťastná láska, o které víte, že nikdy nemůže být naplněná. Za zvuků oslav a prášení po býčích zápasech se na to dá zase na okamžík zapomenout, ale realita je neúprosná a změkčit ji dokážete jen pomocí litrů vína nebo kterýhokoliv jinýho chlastu.
A až celá fiesta skončí a zhasnou poslední světla toho divokýho týdne plnýho večírků a mejdanů, teprve pak si uvědomíte, že na tom nakonec nebylo vlastně nic radostnýho a veselýho, ale že to bylo jen chvilkový odskočení od šedé reality života do úplně jinýho světa. O poznání krásnějšího světa, kde se na vás život valí nepřetržitě od rána do noci, až vás celýho pohltí a vy se jen unášíte na příjemných vlnách alkoholu a nejde to zastavit. Ale ani fiesta netrvá večně a jednou musí skončit a vy se pak zas vrátíte tam, kde život nemá tak úplně smysl, ale víte, že to musíte nějak přežít, protože stojí za to čekat na další fiestu a na ten pocit, kdy vás zase ovládne ta uklidňující pohoda a nespoutaný veselí v ulicích Pamplony.
Obdivuji Hemingwaye za způsob, jakým dokázal napsat knihu téměř bez žádné zápletky a přesto zaujmout.
Nemá to sice žádnou zajímavou zápletku, ale čte se to dobře, pohodová knížka. Na relaxování ideální. :)
Sakrapes, Ernie. Ty dobře víš, že tvoje knihy, ruskej rock a černočerný kafe jsou moje droga, která mě vysvobodila už z řádky životních krizí. Ani Fiesta není a nebyla výjimkou. Mým úkolem v patnácti nebylo hltat Lenku Lanczovou, ale milovat Hemingwaye. Nelituju.
Fiesta je příběh dvou lidí, kteří chtěli, ale nemohli být spolu. Zanechá spoustu smutku v duši a divnou tíseň. Brett a Jake. Parádní dvojice. On od války neschopný mít sex se ženou, kterou miloval, i se všemi ostatními, a ona – zhýralá alkoholička, kterou chlast už nedokázal pustit a díky němu nebyla schopná začít nový život..
Člověk nepotřebuje být jako Brett nebo Jake. Není nutné trávit koridu v rozdivočelé Pamploně nebo léto ve vždy elegantní Paříži. Nikde kolem nebude běhat ďábelsky mužný Pedro Romero a jeho červenej šátek, ale ničemu to vadit nebude. (kromě pěkného pokoukání pro dámy). Každý pozná, že tohle je kniha ze života a každý den se někde na světě odehrává jedna z miliard variací Fiesty. Hrdinové a doba jiná, osud stejný. Chvíle, kdy člověk chce a nemůže, je nesmírně krutá a depresivní, protože se s ní nedá nic dělat.
***
Brett: "Ach, Jaku. Jak jsme si to mohli my dva spolu zatraceně užít."
Jake: "Viď. Není to aspoň pěkná představa?"
***
Jó, Ernie, tohle jsi napsal opravdu krutě. Ale pravdivě. A to je možná to nejkrutější.. 5/5, jako obvykle
Já ho miluju :) Knihu jsem doslova hltala a celou mě vtáhla do sebe.. Určitě si ji zas někdy přečtu
Děj románu se odehrává především v Pamploně v době fiesty, jak napovídá název. Několik přátel se tam sejde při této sedmidenní akci plné tance, hudby, alkoholu, býčích zápasů a běhu býků ulicemi města. Někdy to mezi nimi trochu jiskří, ale jinak v podstatě pořád jen někde pijí a jí, baví se na corridě, dva z nich si dají odbočku a zarybaří si. První a kratší část knihy se odehrává v Paříži a zase je to o posedávání v kavárnách, obědech, večeřích, drinku tam a zase támhle. Pokud se někdo někam přemísťuje, tak je to podáno tak, jako by Hemingway tvořil pro své čtenáře do budoucna jakéhosi přůvodce, aby si ta místa mohli projít. Velkou sílou románu jsou dialogy, ty Hemingway uměl skvěle. Ve Fiestě se nic moc velkého neděje, neřeší se kdoví jaké problémy, někomu by mohlo připadat, že je to kniha o ničem... Je to prostě o tom, jak prožilo několik lidí pár dní. A je to napsané skvěle, protože snad nikdo jiný neuměl napsat něco jen tak o ničem, aby to bylo o něčem, což vyniká hlavně v Hemingwayově povídkové tvorbě.
Hemingway je spisovatel na svém místě, umí skvěle popsat okolí a přivést čtenáře osobně na ono místo. Snad jen dialogy mi přišli poněkud strojené a nelidské. Nevím, ale přišlo mi že Fiesta je v podstatě o ničem. První polovina ve Francii byla více než nudná, druhá už byla lepší, ale pořád jsem v ní nenašel žádnou zápletku. Příběh se neustále točil kolem jednoho algoritmu: opít se - jít spát - vidět koridu - opít se - jít spát... Příběh mě nenadchl, chybělo mi zde napětí... V podstatě šlo jen o to popsat jak si parta kamarádů užívá fiestu ve Španělsku. I když musím přiznat, že atmosféra byla vylíčena bravurně, připadal jsem si, jako kdybych slavil s nimi.
Vytíženě jsem ovšem čekal na šokující zvrat a byl jsem zklamán když se nic v závěru nestalo. Nedivím se, že tato kniha se nestala tak známou jako ostatní po ní následující.
PS: Kolik asi utratili za alkohol? :)
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Užívat si knihu jako jejich hrdinové,tak jsem neustále na plech.Popis Fiesty se mi moc líbil a zatoužil jsem vyrazit do Španělska.Přečteno za necelé 3 dny.