Fiesta
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/5177/bmid_fiesta-2F7-5177.jpg
4
432
432
V půvabně vylíčených zážitcích Jakea Barnese a jeho frontových přátel, v obrazech poválečné noční Paříže, rybaření a býčích zápasů se podařilo sedmadvacetiletému autorovi působivě tlumočit nejen pocity štěstí svých vrstevníků, že přežili válku, ale také jejich hořké deziluze. Rovněž Jakeův milostný vztah k bohaté Američance vyústí v příkrý odsudek války. Hemingwayova Fiesta je nestárnoucím, stále znovu čteným příběhem „ztracené generace“, jejího rozčarování i odhodlání vzít život navzdory osudu do svých rukou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2000 , Knižní klubOriginální název:
The Sun Also Rises, 1926
více info...
Přidat komentář
Prišla ako "must" v rámci vysokoškolského štúdia a trochu som sa obávala po nie tak silnom úspechu Starca zo strednej a faktu čítania v origináli, ale ukázalo sa, že zbytočne. Čítalo sa to príjemne a aj následný rozbor v škole plynul krásne, pre mňa asi naj od Hemingwaya a s drobnosťou, ktorú chápem už ako jeho podpis... aj v najmenšom dielku sa okrajovo objaví rybačka / ryby, je to sympatický kúsok.
Ztracená generace v celé své nádheře. Klasický Hemingway, ale neměla jsem problém se do knihy začíst a příběh sám má hloubku. Hemingway věděl, o čem píše ....
Mám ten drobný příběh nejraději z jeho knih. Nejvíc jsem vnímala marnost vztahu dvou lidí, kteří se snad i milovali, ale nevyšlo jim to.
"Vy všichni jste ztracená generace," řekla v rozhovoru Gertruda Steinová. Přesně o tomhle ta kniha je. Generace, která zažila první světovou válku. Kniha je koncipována velmi jednoduše, příběh je také velmi jednoduchý. Ale zkrátka není třeba, aby každá kniha oplývala složitostí děje, názorů a myšlenek. Krása knihy tkví v dialozích, díky kterým má kniha velmi atraktivní spád. Četla se opravdu velice dobře a bavila mě i přes svou jednoduchost. Myslím, že je to velice zdařilá Hemingwayova prvotina.
užil jsem si popis netradičního prostředí a oslavy fiesty a taky mě zaujalo množství obrazů a metafor, v nichž je soustředěno napětí mezi protiklady aktivity a rezignace (vztaženo generačně), zejména sexuálního a vitálního charakteru (vztaženo k individuu), třeba býci proti volům, Cohenova impotence proti Romerově mladistvému sexappealu, nebo nenápadný, ale těsně před pointou mistrně umístěný závěrečný detail (všichni kritici řeší poslední větu románu, kterou Hemingway mnohokrát měnil, ale já myslím postavu strážníka, který "zvedá obušek")
Knížku jsem si užila, děj byl barvitý, ale zároveň kniha nenese nijak silný příběh. Postavy se prostě poflakují všude možně, vlastně jsem jim ani moc nerozuměla, ale zkrátka jsem se ponořila do Hemigwayova vyprávění a užívala si především prostředí Francie a Španělska. Za nejlepší pasáž považuji výlet Jaka a Billa do hor na ryby.
Ako príbeh riedke, od skoroničoho ku skoroničomu. Hlavný hrdina - vlastne čoby hrdina, proste rozprávač, je veterán, ktorému ustrelili gule. Nepredstaviteľná hrôza, pre chlapa nočná more z Elm street všetky diely a ešte omnoho viac - no nerieši sa to tam, iba to tam je, ako súkromné peklo medzi riadkami. To Hemingway vie, strčiť niečo podstatné medzi riadky. Nečítate to, ale cítite to tam celý čas. A býčie zápasy, čo pokladám za dno súdnosti. Majakovskij o nich napísal: Ľutoval som, že nie je možné pripevniť býkom na rohy guľomet. Vidím to podobne. A predsa, akosi sa mi tá knižka páčila, čítal som ju rýchlo a s chuťou. Štyri.
Děj je většinu knihy stejný a stále se opakuje. Skupina přátel chodí po barech, opíjí se, baví se o zbytečnostech, ale sem tam i vážných věcech. Občas jsem měl pocit, že právě v tom je ta krása celého příběhu. Nejde v něm o žádný spletitý děj, ani o sáhodlouhé popisy postav a jejich vlastností, ale o tu všednost a marnost života, kterou jsem mezi řádky cítil. Komplikovanost mezilidských vztahů se v příběhu také odráží.
Hemingway je zkrátka génius. Jeho vynechávání zbytečných slov a snad nikdy nekončící dialogy postav je to, co si tak zamilujete. Hltal jsem každé slovo a měl jsem pocit, že tam opravdu každé slovo patří a žádné není navíc.
"Objednali jsme si pivo a číšník nám přinesl pivo." Geniální.
Kniha se mi četla poměrně dobře, byť dějově byla stále se opakující, což pravděpodobně bylo pro poválečnou generaci příznačné. Hlavně se mi líbily popisy míst, atmosféry. Vadily mi scény s býky, krásu v této zábavě nespatřuji, ale jsem ráda za zkušenost s Hemingwayem, kterého jsem znala jen teoreticky.
Několik přátel vyrazí do Španělska na fiestu. Hodně pijí, hodně jí. Pořád hledají, kde se napít a kde se najíst. A tak pořád dokola. Samá restaurace, samá kavárna, furt jenom chlast a ano, ta atmosféra, co Hemingway popsal, je okouzlující, ale podle mě to nestačí.
A samozřejmě asi rozumíme tomu, že takhle žijí kvůli zážitkům z války a kvůli jakési neschopnosti dále působit v běžně probíhajícím životě.
Líbila se mi podobnost Roberta Cohna a jeho partnerky Frances s manžely Fitzgeraldovými a citáty: „Dělat cynika přes den je snadné, ale v noci to je jiná věc.“, „Není žádný důvod, proč by člověk měl na věci ve tmě pohlížet jinak, než když je světlo.“ nebo „Ženské jsou skvělé kamarádky. Prostě skvělé. Člověk musí být do ženské zamilovaný, aby kamarádství mělo základ.“
A achjo. Dialogy jsou naprosto geniální a výše citované fráze jsou přece ukázka toho, jak se má psát, ale pro mě to bylo strašně málo. Bez zajímavějšího děje a především bez nějakého většího přesahu.
Moje desátá přečtená kniha od Hemingwaye. Příběh několika přátel, kteří pijí ve velkém množství alkohol, navštěvují kavárny a bary, rozhodnou se podniknout výlet do Španělska, kde začínají býčí zápasy. V knize se objevují také milostná vzplanutí. Důvodem, proč konzumují ve velké míře alkohol a proč nemohou žít „normálním“ běžným životem, jsou důsledky zážitků z války nebo jiné důvody.
Kniha se celkově četla dobře, má 3 části, jedná se o prvotinu. Autorův styl psaní je nezaměnitelný - úsečné dialogy, krátké věty, málokdy používá rozvětvená souvětí, nelibuje si v synonymech. Dialogy působí uvěřitelně, nevyumělkovaně, realisticky tak, jak se běžně mluví mezi lidmi. V tom spočívá jeho kouzlo psaní. V tomto románu se nacházejí také zmínky o tématech, o které se autor zajímal – box, lov, dostihy a samozřejmě o býčích zápasech, které autor miloval a byl na ně odborník. Svoje znalosti uplatnil v knize SMRT ODPOLEDNE, kterou jsem v minulosti četl, a je kompletně zaměřena na býčí zápasy.
Líbily se mi popisy cestování jednotlivými městy, popisy začátku a průběh býčích zápasů včetně celkové atmosféry mezi lidmi. Osobně bych neměl potřebu navštívit býčí zápasy a mnoho lidí se s tímto sportem neztotožňuje a příčí se jim po všech stránkách. Ve Španělsku je to však národní sport..
Knihu hodnotím na 100 % a časem vyzkouším některé další knihy z jeho tvorby.
..najviac sa mi páčil obraz na samom konci, kde si sadol k moru a pozoroval ho "ďaleko od hlučného davu", v tichu a samote.
Zo začiatku ťažký rozbeh, no ale Hemingway.....nehľadajme dej, ktorý by nás hnal dopredu. Dej treba vychutnávať, čítať medzi riadkami. Jake s priateľmi si vyrazí na výlet, na rybačku a býčie zápasy. Užívajú si to poriadne, po takom množstve alkohole by som už bola dávno KO....Lady Brett je jediná žena medzi nimi a je odborníčka v omotávaní si chlapov okolo prsta. Až mi užívanie mladých ľudí príde až zarážajúce. Nie odsudzujúce, ale vzhľadom na to, že sa dej odohráva v 20.rokoch 20. storočia prekvapivo blízke k zábave dnešnej mládeže. (tak nie len mládeže :-) )
Nesourodá parta (většinou intelektuálů) se vydá na tradiční fiestu do Pamplony. Všichni jsou víceméně duševně závislí na rozvedené lady Brett, jejíž největší zálibou po nepovedeném manželství s britským aristokratem je kromě alkoholu manipulace a ponižování mužů. Někteří kritici na základě této antihrdinky došli k názoru, že autor byl misogyn.
Linka na zážitky z 1. sv. války je jen naznačena, takových lidí, kteří nenašli své místo v životě, se najde vždy dost.
Klasický dobrý Hemingway, množství zdánlivě banálních dialogů, které pozornému a vnímavému čtenáři vypoví mnohé o postavách, jejich pocitech a motivacích. Psát na první pohled všedně ale tolik toho říci mezi řádky, to je umění.
Hemingway předává čtenáři náhled přímo do srdcí několika poměrně mladých lidí, jejichž myšlení bylo neskutečně ovlivněno tím, co si prožili v zákopech války. Ne, že by se snad báli zvuků granátů ve všudypřítomných ohňostrojích divoké španělské fiesty, ale nic jim už nedávalo smysl, proto pili, pili, užívali si, zase pili, tu a tam se zamilovali, ale hlavně pili, i když jim to k ničemu vlastně už nebylo. Když nad tím tak přemýšlím, ztracená generace dvacátých let nebyla zas tak odlišná od nás, i my máme často problém s nalezením smyslu naší existence. Tento příběh se klidně mohl odehrát v současnosti, nechtělo se mi skoro ani věřit, že to všechno bylo už před skoro sto lety, že toto byl příběh současníků mé prababičky.
Krásný příběh, krásný popisný styl a dokonalý zážitek i pro někoho kdo fiestu v životě neviděl a ve Španělsku nikdy nebyl.
Užívat si knihu jako jejich hrdinové,tak jsem neustále na plech.Popis Fiesty se mi moc líbil a zatoužil jsem vyrazit do Španělska.Přečteno za necelé 3 dny.
Minulé prázdniny jsem navštívila Kubu, kde Hemingway žil, a poté jsem některé Hemingwayovy knihy lépe pochopila. Ten životní styl, to je přesně Fiesta, lidé si užívají tady a teď, neřeší, co bude zítra, o nic se nestarají, je tam strašně cítit ta marnost, která na mě dýchala i z knížky
Nové vydání zásadních Hemigwayů v hávu od Peciny (to zní jak kávu od prciny) vypadalo tak pěkně, že sem si počkal až si je Palivo všechny přečte a pak až jsem si řek, že se do toho dám taky. Jelikož byly recenze vesměs rozporuplné a co kniha, to uplně odlišný hodnocení, tak sem začínám tou nejlepší.
A udělal sem dobře - I slunce vychází je Hemigwayovo prvotina, kde se vesměs jen leje a kalí se mejdan. Kalit mejdan říkaj mladý pro lejt ve společnosti. Což je s určitým věkem přejde a pak budou jen lejt o samotě, tak jako my normální lidi. Hlavní postavy románu jsou američani po třicítce, tak by si člověk řek, že už nebudou chtít kalit mejdan, ale jen lejt. To by si člověk ale řek blbě, protože spisovatelé v třicátých letech 20. století v Paříží to měli hozený jinak.
Nejdřív se kalí mejdan v Paříži, načež se odjede do Pamplony a mejdan se kalí dál tam. Ústřední postavou je nenasytná klisnička Lady Ashley, která zprcá všechno, co jí dá trochu vína. Překvapivě ji to ale nečiní šťastnou a tak se dál baví vínem. Ráda by novináře Jakea, ale ten je forever friendzoned, protože je impotant (vim, že se píše impotent, ale tohle je important impotent, tudíž impotant). Hemigway pojal svuj román spíš jako scénář, kdy většina příběhu tvoří rozhovory. Celkově je jeho styl velmi strohej a nesere se s nějakejma kudrlinkama okolo - i když na drouhou stranu jsou ty bejčí zápasy popsány skvěle a člověk z toho uplně dostal chuť na hovězí. Celý se to velmi svižně čte. Krom toho byl Hemigway frajer a proto 5/5.
Štítky knihy
prvotina americká literatura Španělsko Paříž
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
táto novela by mala byť vydávaná spoločne so spomienkami, pretože Pohyblivý svátek je niečo ako návod na pochopenie toho, čo sa vo Fieste odohráva. aspoň mne to tak pripradalo, pretože keď som to čítal prvýkrát, veľa vecí mi nebolo jasných a strácal som sa v tom. po „liečbe“ Pohyblivým sviatkom som si knihu pprečítal druhýlkrát a všetko malo pekné kontúry, bolo jasné húizhú a aj pôžitok z čítania bol hodnotnejší.