Citadela chaosu
Steve Jackson
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41147/citadela-chaosu-41147.jpg
4
81
81
Fighting fantasy série
< 2. díl >
Citadela skývá smrtelná nebezpečí pro každého odvážlivce, který by se pokusil do ní vstoupit. A přesto se tam musíš vydat, protože Tvým úkolem je zneškodnit samotného Balthuse Dira, mocného čaroděje, který sídlí v samém srdci černé věže!
Dobrodružné Fantasy Gamebooky
Vydáno: 1994 , PerseusOriginální název:
The Citadel of Chaos, 1983
více info...
Přidat komentář
Hodně těžký gamebook, z asi 5ti pokusů se mi to nikdy nepodařilo dohrát a to jsem si poctivě zapisoval všechny odkazy, které jsem musel projít.
Ale příběh a zpracování zajímavé, bohužel odloženo pro pocit frustrace.
Citadela má podobně jednoduchý příběh jako Čaroděj z Ohňové hory. Hraní je ale zábavnější díky systému magie. I kvůli němu je ale gamebook hodně krátký - dost odkazů zabírají kouzla. Správná cesta je jen jedna (se spoustou slepých odboček), a chvíli ji trvá najít - respektive nasbírat správné předměty a vybrat kouzla na závěr knihy. Pak je ale průchod gamebookem krátký a hodně lehký. Čtyři hvězdy ale o fous.
Asi o něco lepší než první gamebook, ale ty pozdější mi prostě připadají lepší. Jeden z lehčích kousků.
(SPOILER)
Citadela je precizně propracovaná, různé cesty ale v hermeticky uzavřené časové době, to mi zaimponovalo.
Kolega se asi nedostal přes Gándžís, jsou jen 2 řešení jak přes ně, buď amulet (ale pak je obtíž s hydrou, když člověk nemá rouno - kvůli tomu, že Direovu nabíječku neobšťastníte hřebenem) anebo po nich mrsknout léčivou mast (u ohňa na dvorku).
Je tu legrační herna, kuchyň s opečeným trpaslíkem, nemrtvá pradlena, Skauti (ha), ale hlavně sympatickej záporák, jenž vypadá, jak mladý Hulk Hogan.
No prostě, příznivci gamebooků, zkuste to. Dá se projít s jakýmkoliv UB, když znáte cestu.
Po letech se vracím ke hraní gamebooků,které jsem si jako kluk půjčoval z knihovny.Poridil jsem celou sérii Fighting fantasy a s nostalgií jdu od jednoho dílu k druhému. Po Čaroději z ohňové hory Steve Jackson velmi přitvrdil v obtížnosti. Je velmi lehké zemřít/skončit kdykoliv nemáte ten správný předmět, kouzlo nebo heslo, nezávisle na tom,jak namakaný a šťastný jste borec na začátku. Existuje snad jen jedna cesta a než jsem se k ní dopracoval,zemřel jsem asi 6x. Pak už mě to přestávalo bavit začínat stále od začátku, začal jsem si kreslit schéma a používal jsem techniku systematického pročesávání. V téhle hře často zažijete opakovaný pocit očekávání a zklamání, radosti ze získaného předmětu a frustrace z chybějícího kouzla. V jednu chvíli už jsem byl opravdu nas*aný a to není ten správný pocit, který chcete u hraní gamebooku mít. Projít se dá i s minimálními hodnotami UB, Staminy, Štěstí i Magenergie, o to víc záleží na tom,která kouzla si vyberete na začátku a kam se rozhodnete jít. Jediná špatná odbočka a nezískáte co potřebujete za X odkazů dál, minimum druhých šancí a alternativních možností zabití nepřátel. Kouzla jsou zajímavým ozvláštněním dílu, dodávající (často falešný) pocit že se zvládnete s nestvůrami lehce vypořádat bez meče. Moje závěrečná nejkratší minimalistická cesta vedla přes 57 odkazů, stačilo vyhrát 2 lehké souboje mečem,1x mít štěstí a použít 5 správných kouzel. Gamebook pro otrlé a trpělivé, nedoporučuji začátečníkům, mohl by je odradit od jiných, lepších.
Plusy: kouzla (nový prvek), zajímavé příšery
Mínusy: spoustu slepých cest a náhlých konců, pocit frustrace
Obtížnost: 10/10
Zábavnost příběhu: 3/10
Tento GB lze bez návodu vyhrát pouze s velkou trpělivostí. Kdyby to nebyla nostalgie, tak by to dnes prošlo velmi těžko. Je tu tak o dvě věty příběhu víc jak v předchozím díle... no ale GB se nehrají kvůli příběhům, že. Obohacení kouzly je fajn, ale asi je škoda, že je jich až tak moc na výběr.
Obtížnější a méně zábavné než Čaroděj z Ohňové hory. Možnost používat kouzla je zajímavé obohacení, jinak je ale tenhle díl výrazně slabší, jak zmiňují i ostatní tady v komentářích. Osobně jsem měl i docela problém představit si, jak ta citadela vlastně vypadá - hodně divoký obrázek na obálce starého vydání mi připadal vždycky dost kontrastní proti poklidné atmosféře, se kterou se setkáte hned u vchodu a na nádvoří citadely. 3 + 1 hvězdička za nostalgii.
Druhý gamebook z osmdesátek měl na starosti Steve Jackson (s kolegou Ianem Livingstonem se od tohoto dílu střídali), a ten se rozhodl, že pořádně přitvrdí. A taky přidal do své hrací knížky kouzla. Hlavní hrdina je mladý čaroděj (či čarodějnice), který je vyslán jako tajný špeh do citadely, v níž přebývá jakýsi padouch chystající se zaútočit se svou armádou na poklidné Vrbové údolí. Je na čase ho zastavit, a půjde to asi jen po zlém.
Záporák si také libuje v magii, a proto budete uvnitř hradu narážet především na všemožné magické kreatury. To je upřímně řečeno trochu otrava, protože i když si na začátku naházíte velkou sílu ("umění boje"), tak většinou spíš přijdou k řeči kouzla. Magie je tu řešená tak, že si zvolíte na začátku určitá kouzla a jejich množství (které není velké), a pak vám knížka nabídne je ve správnou chvíli použít. A taky ve špatnou chvíli. Můžete si velmi snadno kouzla nevhodně vyčerpat a v kritické chvíli je pak nemít. Kromě vhodných kouzel taky musíte během čtení (hraní) nasbírat ty správné předměty. Jsou pasáže, kde bez správného předmětu prostě nepřežijete, a vracet už se nemůžete. Ačkoliv se mnohé části tváří tak, že máte více možností, je to často pouhá iluze. Vrcholem toho jsou dveře téměř na konci, ke kterým musíte znát heslo, jež lze opravdu velice snadno přehlédnout. Neznáte ho? Game over - zkuste to znovu.
Tento gamebook počítá s tím, že ho budete číst několikrát... Což se mi moc nezamlouvalo, zase tak úžasný příběh to tedy není. Jednotlivá setkání jsou často zábavná, ale hodně to kazí ta přepálená obtížnost, kde musíte mít správnou kombinaci předmětů (vybrat si správné cestičky v dobrodružství) a kouzel (vybrat si správná kouzla na začátku).
Řekl bych, že tyhlety hrátky s předměty a kouzly jen uměle prodlužují délku vašeho zážitku, protože jinak jde o poměrně stručnou záležitost. I přes všechny ty neduhy, co se týče "hratelnosti", je to ale často milé a sympatické. V každém případě porážka hlavního padoucha sice trvá dlouho, ale nakonec je jeho slabost poměrně směšná vzhledem k tomu, že to měl být nějaký bojový čaroděj toužící po válce.
Šest špatně využitých kouzel z deseti. Zkus to znova.
P.S. Překlad je občas roztomilý - docela pochybuju, že padouchova "Drápobestie" má "dlouhé vlasy" ("hair" znamená vlasy i chlupy) a taky se mi moc nezdálo, když hlavního padoucha porazíte pomocí "drapérií" ("drapes" jsou jednoduše závěsy).
Na můj první dohraný gamebook budu asi vzpomínat hodně dlouho, protože ta obtížnost teda byla dost vysoká. S ohledem na období vzniku se není čemu divit, tenkrát bylo hardcore všechno hraní, ať papírové nebo virtuální. Narazil jsem však na moment, který mi v podstatě znemožnil hru dohrát, takže malý SPOILER, až budete sbírat lahvičku, tak jsou tam dvě:) V daném odkazu je to totiž tak nějak zvlášť popsané, což mi potvrdilo pár dalších hráčů. Nicméně pocit dohrání je k nezaplacení. Hurá na Čaroděje z Ohňové hory!
Jeden z mála gamebooků v sérii, který jde kompletně dohrát bez jediného souboje :) zároveň je pro mě Citadela Chaosu obrovská nostalgie a láska, jelikož to byl první gamebook, který jsem kdy četl. Ilustrace Russe Nicholsona jsou jedním slovem dechberoucí a celá atmosféra knihy je skvěle temná a tíživá. Zajímavý lore, který se táhne několika dalšími gamebooky od Steva Jacksona.
Druhý gamebook už je čistě v režii Jacksona. Citadela není tak velký dungeon jako první díl, ale kreslení mapy je i tentokrát základ, protože pokud nenavštívíte ty správné místnosti a komnaty, nenajdete věci potřebné k poražení čaroděje.
Příběh působí podobně jako u Ohňové hory, ale jsou tu jisté odlišnosti. Hráč už není jen bohatství chtivý dobrodruh, ale žák mistra magie, který bojuje proti temnému čaroději z citadely, aby ochránil říši. Hlavní záporák, čaroděj Balthus Dire zase není obyčejný tajemný čáryfuk, ale namyšlený zmetek chystající se na válku.
Hratelnost se výrazně změnila. Nový prvek kouzel nabízí mnohem větší variabilitu možností, neboť hráč si může na počátku hry vybrat hned z dvanácti různých druhů kouzel, které pak v praxi slouží pro usnadnění některých situací anebo jako poslední záchrana v momentě, kdy uděláte chybu.
Obtížnost knihy je vyšší než u Ohňové hory. V druhé polovině (od jídelny) už čelíte takovým protivníkům, že pouhý meč nestačí a tak musíte buď vlastnit to správné kouzlo (což ale také ne vždy zabere) anebo vlastnit správný předmět. Protože ale tyto předměty často mají postavy, které nejsou vyloženě agresivní, platí pravidlo být drsný a likvidovat vše, co se zdá být lehce přemožitelné mečem.
Hodnocení příběhu – 40%
Obtížnost – 6/10
Délka – 400 odkazů
nechápu jak to někdo může vyhrát! ti gándžíjové mě vždycky dostali
příběh dobrý ale jak to vyhrát?
Druhý díl je též dungeonovka, ačkoliv má poměrně krátký příběh a nabízí variace průchodů. Než se dostanete k černokněžníkovi, musíte najít způsob, jak přemoci fantomy v černé věži a ještě zjistit kombinaci zámku dveří, které k černokněžníkovi vedou. Závěrem jsou 3 bossové, včetně černokněžníka.
Navíc je zde magie, bez které se neobejdete. Velké množství zápasů
I když je Citadela docela krátká, dá se v ní zemřít desítkou způsobů, často bez předchozího varování. Můj rekord byl tuším osmý odkaz. Jako tradičně platí, že pokud hrdina špatně odbočí, do cíle nedojde. Šance na nápravu chyby není. Kniha teoreticky nabízí možnost jeden z klíčových předmětů nahradit jiným a bez druhého se obejít. O to víc frustrující je konec na další překážce. Citadela chaosu nedisponuje ani atmosférou, ani zajímavými lokacemi. Vyniká jen trýznivě obtížným závěrečným soubojem a mechanikou kouzel.
Další velmi těžký gamebook, který Vám vydrží opravdu dlouhou dobu než se doberete úspěšného konce. Odehrává se hlavně v citadele a ve finále pak v černé věži.
Kniha je neobvyklá z důvodu využívání kouzel při hře, které si na začátku zvolíte. Obtížnost je vyšší konkrétně proto, že k dokončení je třeba jedna konkrétní znalost a dále pak jeden klíčový předmět. Bez toho se prostě nehnete dál. Při dobrodružství Vám mohou pomoci další 3 specifické předměty, ale nutné nejsou. Kreslení mapy je opravdu důležité, protože dle mé zkušenosti existuje jen jedna správná cesta k cíli.
Obsah knihy jsem prošel nespočetněkrát, než jsem jí dokončil. Z tohoto důvodu je můj celkový dojem poněkud rozpačitý. Doporučil bych ji jen velmi úzké skupině hardcore hráčů s velkou porcí trpělivosti a nadšení.
Šťastné hody kostkou a mnoho zábavy!
Příběh a atmosféra - 6/10, Obtížnost - 10/10
Tak se tak myšlenkově vracím po gameboocích ze své oblíbené série FF. Citadelu jsem vždy řadil k těm spíše slabším. Princip, že to člověk celé nějak projde a na konci pak potřebuje použít lineárně za sebou 3 specifické předměty proti třem před-finálním bossům, a pokud tyto předměty nemá, tak kousek před koncem prostě umře - to je celkem obvyklý obtížnostní muster u řady knih z téhle série - ale tady v Citadele mi to celkově přišlo prostě takové křečovité. Navíc - nevím jestli je to špatným překladem - ale jeden z oněch potřebných kritických předmětů, který má člověk šanci dostat někde na začátku děje, je na tom začátku popsán trošku jinak než na konci, takže jsem vlastně původně vůbec nevěděl, že ten potřebný předmět vlastně mám - a žil jsem tak chvíli v domnění, že vůbec nevím jak knihu dohrát.
Skvělý příběh,za mě jeden z nejdobrodružnějších gamebooků..
Krásné ilustrace,které mně naprosto učarovaly:)
Také velice dobrý gamebook a jako ostatní také velice těžký. Myslím, že tenhle jsem nikdy čistě nedokázal dohrát, skoro vždycky mě vyřídili ti duchové/fantomové v jedné místnosti, které nebylo vidět. Spletitá citadela je velice zrádná.
Docela dobrý gamebook, akorát sem ho nikdy nedokázal dohrát,vždycky sem chcípnul těsně před finálním bossem, nebo kdo tam čekal, ať sem podváděl, jak chtěl:)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1994 |  Čaroděj z Ohňové hory |
| 1996 |  Pekelný dům |
| 1998 | Magie: Napříč Shamutantskou pahorkatinou |
| 1999 | Strašlivý netvor |
| 1997 | Magie: Koruna králů |
Jako nejlepší žák Velkého mága z Yore jsem dostal za úkol zničit dobyvačného plány strašlivého čaroděje Balthuse Dira, sídlícího v Černé věži nad Vrbovým údolím. Na výpravu se vydávám jen s minimem vybavení, ozbrojen mečem a oděn do koženého brnění. Nesu si s sebou lucernu a batoh na poklady. K tomu mám navíc v rukávu pár kouzel. Smrtící nebezpečí tu na mě číhá doslova na každém kroku, stačí podcenit nepřítele, přecenit své schopnosti, nedávat pozor na cestu nebo vybrat z nabízených možností tu nejhorší z možných. Jak už to u gamebooků chodí, listuju knihou odpředu dozadu, z jedné strany na druhou, a hledám jedinou schůdnou cestu, kterou je však možno projít jen tehdy, pokud naleznu všechny pomůcky a předměty (nebo alespoň valnou většinu). Je jasné, že když šlapu schody z hodovní síně už popáté (umírá se tu velmi snadno a jinudy se do věže dostat nedá), začne to být nuda. Bohužel tu pak už není nic, co by ji vyvážilo…