• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Brzy vyjde

Tajemství Salamonisu - Steve Jackson

Napůl příběh, napůl hry - ryzí dobrodružství! Máš všechny předpoklady k tomu, stát se hrdinou? Na cestě do prastarého města Salamonis za účelem zbohatnout... detail knihy

Nové komentáře u knih Steve Jackson

Upírova hrobka

„Upírská tématika může v dnešní době působit fádně, ale koncem 80. let to ještě nebylo tak zprasené téma, takže Upírova hrobka je vlastně docela originální dobrodružství. Nechybí tu napětí, atmosféra, pěkné ilustrace a ani zajímavý průzkum hradu. Svým tajuplným hororovým nádechem příběh připomíná klasický 10. Pekelný dům a příběh je zase jasně inspirovaný Drákulou i Čachtickou paní. Vše je zasazené do jakési Mauristatie na Starém světě (tam se odehrávala MAGIE), takže je to vlastně stále fantasy prostředí Titanu ale zároveň pokus o odpoutání se od klasické fantasy Allansie i od přesyceného Khulu. Novinkou je hodnota Víry, který skončí v rozmezí 4-9 a je nezbytná při přežívání různých rizikových situací. Úspěšné hody na Víru vám umožní vyhnout se některým monstrům, získat výhody v boji nebo přežít smrtící situace. Přestože je kniha celkem útlá, průzkum hradu nelineární a možnosti voleb pestré a bohaté, je celý příběh nečekaně dlouhý, neboť toho máte možnost prozkoumat velmi mnoho. Bohužel, i když to tak zpočátku ani nevypadá, je kniha i velmi těžká po stránce soubojů a bez UB 11+ je šance na úspěch minimální. Hlavní záporák Reiner je bestie tak mocná, že se může klidně postavit do řady vedle Balthuse Dira, Razaaka a dalších slavných záporáků FF série. Atmosféra je překvapivě silná a prolézání zákoutí hradu Heydrich je velice zábavné. Upírova hrobka má rozhodně styl, má spád i kvalitu a patří mezi nejlepší tituly čtvrté desítky knih. Hodnocení příběhu - 80% Obtížnost - 8/10 Délka - 400 odkazů“... celý text
— Advy

---

Brána zla

„Klasické dobrodružství z pera Evanse (autora 25. Pod strašidelným zámkem). Váš cíl je zlo (jak jinak), které se znenadání probudilo v lesích bohatých na zlato a mění jeho obyvatele v nemyslící otroky anebo rovnou prehistorické dravce. A tak cestujete přes hvozdy, doly a usedlosti a hledáte zdroj tohoto zla. Zajímavé je, že podstatnou část dobrodružství si lze zkrátit, avšak výsledkem bude prohra nebo přinejmenším vážná komplikace. Například váš první cíl, město Kleinkastel můžete navštívit během pár odkazů, ale za ideální trasy tam dojdete až ve třetině knihy. Kniha je docela dlouhá, odkazy většinou obsáhlé a plné textu, takže dokončit ji zabere hodně času i v případě, že se úspěšně vyhýbáte smrti. Brána zla v podstatě nemá žádnou originalitu oproti titulům, které tu už byly. Je to převážně lesní putování s vytyčeným cílem. Přesto se ale kniha hraje velice dobře. Evans je spisovatel zkušený a na kvalitu příběhu, včetně popisů míst, nestvůr a bitek si evidentně zakládá. A tak je Brána zla vlastně velice dobrým titulem, který bude dobře bavit a který nabídne nijak zvláště náročné, ale zato dlouhé, poctivé a výpravné dobrodružství. Hodnocení příběhu - 70% Obtížnost - 4/10 Délka - 400 odkazů“... celý text
— Advy

---

Dýky temnoty

„Již třetí kniha Luka Sharpa sice trochu vylepšuje jeho reputaci po hrozné "30. Propasti zla," nicméně ani bezvadný námět a nápady na minihry nedokážou zakrýt spisovatelovo neumětelství. Dýky temnoty jsou přecpané novými pravidly, rébusy i obrázkovými hádankami a kupodivu tento koktejl docela funguje. Ale vypravěčský styl je bídný a celé se to překonává tak těžkopádně jako když s sebou vláčíte dva tygry ledovými horami. Naštěstí je příběh dost krátký, což způsobuje velmi vysoká nelinearita knihy.  V zemi Kazan na Khulu panují dost divná pravidla pro potenciální panovníky. Ti mají kontaktovat jednotlivé kmeny, podstoupit zkoušky a z labyrintů získat medailony. A jedním z kandidátů na trůn jste i vy. Motiv času, tak obvyklý pro Sharpovy knihy, je nápaditě zpracován skrze prostupující jed ale tak jako obvykle to Sharp nedotáhl do skutečně fungující zábavné podoby. Zajímavé je, že ideální cesta je velice krátká a celkem bezpečná. Potíž je ovšem v typických hodech na číslo, takže i za této cesty zůstává vždy zhruba 30% šance, že vás zabijí kostky. Hodnocení příběhu - 40% Obtížnost - 7/10 Délka - 400 odkazů“... celý text
— Advy

---

---

Zloděj duší

„Keith Martin (vlastním jménem Carl Sargent), chlápek s doktorátem v oboru parapsychologie zajímající se o paranormální jevy je naprosto nečekaně jedním z nejplodnějších autorů FF série. Zloděj je jeho prvotina a je to naprostá klasika žánru. Příběh o zlém arcimágovi Mordranethovi, který ve svém doupěti vládne iluzím, neobsahuje naprosto nic zajímavého nebo originálního. Nejsou tu žádná nová pravidla a po vcelku svěží úvodní třetině na venkovním ostrově se děj přesune do klasického dungeonu jak vystřiženého z prvních knih FF série. Snad jediné, co alespoň trochu vymezuje autora je Martinova zjevná záliba v psychologických hrátkách, jež číhají na hlavní hrdiny. Kouzla, strach, iluze... a podobně.  Navzdory neschopnosti jakkoli vyniknout je Zloděj poměrně solidní. Je sice lineární ale čtivý. Také je překvapivě snadný, neobsahuje skoro žádné odkazy končící smrtí a skoro žádné nezbytné předměty (zato hodně věcí, které vás posilní nebo vám usnadní cestu). Pokud nemáte vyloženě mizerné statistiky, zřejmě dosáhnete vítězství už při prvním pokusu! Hodnocení příběhu - 20% Obtížnost - 2/10 Délka - 400 odkazů“... celý text
— Advy

---

Citadela chaosu

„Jako nejlepší žák Velkého mága z Yore jsem dostal za úkol zničit dobyvačného plány strašlivého čaroděje Balthuse Dira, sídlícího v Černé věži nad Vrbovým údolím. Na výpravu se vydávám jen s minimem vybavení, ozbrojen mečem a oděn do koženého brnění. Nesu si s sebou lucernu a batoh na poklady. K tomu mám navíc v rukávu pár kouzel. Smrtící nebezpečí tu na mě číhá doslova na každém kroku, stačí podcenit nepřítele, přecenit své schopnosti, nedávat pozor na cestu nebo vybrat z nabízených možností tu nejhorší z možných. Jak už to u gamebooků chodí, listuju knihou odpředu dozadu, z jedné strany na druhou, a hledám jedinou schůdnou cestu, kterou je však možno projít jen tehdy, pokud naleznu všechny pomůcky a předměty (nebo alespoň valnou většinu). Je jasné, že když šlapu schody z hodovní síně už popáté (umírá se tu velmi snadno a jinudy se do věže dostat nedá), začne to být nuda. Bohužel tu pak už není nic, co by ji vyvážilo…“... celý text
— ludek.n