Advy
komentáře u knih
Upírova hrobka
Steve Jackson
Upírská tématika může v dnešní době působit fádně, ale koncem 80. let to ještě nebylo tak zprasené téma, takže Upírova hrobka je vlastně docela originální dobrodružství. Nechybí tu napětí, atmosféra, pěkné ilustrace a ani zajímavý průzkum hradu. Svým tajuplným hororovým nádechem příběh připomíná klasický 10. Pekelný dům a příběh je zase jasně inspirovaný Drákulou i Čachtickou paní. Vše je zasazené do jakési Mauristatie na Starém světě (tam se odehrávala MAGIE), takže je to vlastně stále fantasy prostředí Titanu ale zároveň pokus o odpoutání se od klasické fantasy Allansie i od přesyceného Khulu.
Novinkou je hodnota Víry, který skončí v rozmezí 4-9 a je nezbytná při přežívání různých rizikových situací. Úspěšné hody na Víru vám umožní vyhnout se některým monstrům, získat výhody v boji nebo přežít smrtící situace.
Přestože je kniha celkem útlá, průzkum hradu nelineární a možnosti voleb pestré a bohaté, je celý příběh nečekaně dlouhý, neboť toho máte možnost prozkoumat velmi mnoho. Bohužel, i když to tak zpočátku ani nevypadá, je kniha i velmi těžká po stránce soubojů a bez UB 11+ je šance na úspěch minimální. Hlavní záporák Reiner je bestie tak mocná, že se může klidně postavit do řady vedle Balthuse Dira, Razaaka a dalších slavných záporáků FF série.
Atmosféra je překvapivě silná a prolézání zákoutí hradu Heydrich je velice zábavné. Upírova hrobka má rozhodně styl, má spád i kvalitu a patří mezi nejlepší tituly čtvrté desítky knih.
Hodnocení příběhu - 80%
Obtížnost - 8/10
Délka - 400 odkazů
Brána zla
Steve Jackson
Klasické dobrodružství z pera Evanse (autora 25. Pod strašidelným zámkem). Váš cíl je zlo (jak jinak), které se znenadání probudilo v lesích bohatých na zlato a mění jeho obyvatele v nemyslící otroky anebo rovnou prehistorické dravce. A tak cestujete přes hvozdy, doly a usedlosti a hledáte zdroj tohoto zla.
Zajímavé je, že podstatnou část dobrodružství si lze zkrátit, avšak výsledkem bude prohra nebo přinejmenším vážná komplikace. Například váš první cíl, město Kleinkastel můžete navštívit během pár odkazů, ale za ideální trasy tam dojdete až ve třetině knihy. Kniha je docela dlouhá, odkazy většinou obsáhlé a plné textu, takže dokončit ji zabere hodně času i v případě, že se úspěšně vyhýbáte smrti.
Brána zla v podstatě nemá žádnou originalitu oproti titulům, které tu už byly. Je to převážně lesní putování s vytyčeným cílem. Přesto se ale kniha hraje velice dobře. Evans je spisovatel zkušený a na kvalitu příběhu, včetně popisů míst, nestvůr a bitek si evidentně zakládá. A tak je Brána zla vlastně velice dobrým titulem, který bude dobře bavit a který nabídne nijak zvláště náročné, ale zato dlouhé, poctivé a výpravné dobrodružství.
Hodnocení příběhu - 70%
Obtížnost - 4/10
Délka - 400 odkazů
Armády smrti
Ian Livingstone
Livingstone se vrací s příběhem, který přímo navazuje na 21. Zápas mistrů. Po jeho minulé knize (26. Černokněžníkova krypta) se ale nejde zbavit jistých obav ohledně obtížnosti, férovosti potažmo vůbec hratelnosti knihy. Naštěstí, i když je kniha opět plná typických Livingstoneových prvků, je alespoň dohratelná aniž byste museli být kostkový čaroděj.
Významnou novinkou jsou armády, vaše armády! Za vítězství v Zápasu mistrů jste totiž nakoupili armádu a vydáváte se zničit Stínového Démona Agglaxe. Boje mezi armádami vyžadují nová pravidla, ve kterých brzy zaznamenáte, že početní převaha je naprosto nezbytná. Takže krom obvyklého sběru zdánlivě zbytečných předmětů a kódů musíte v průběhu příběhu ještě využívat možností k navyšování počtu vaší armády. Ideální cesta kupodivu není tak těžká ale zruinuje ji sázka v hospodě, kdy máte jen 50% na zisk klíčového předmětu. V okamžiku tedy celková šance na úspěch (i za maximálních statistik a ideální trasy) nemůže být vyšší než 50%.
Příběh je na Livingstoneovy poměry docela zajímavý, putování s armádou a najímání nových členů dovede děj ozvláštnit. Velkolepé finále na bojišti je také silným motivem. Rozhodně se zdá, že se Livingstone posouvá dopředu a Armády smrti jsou po dlouhé době knihou, která odpovídá jeho pověsti a stojí za přečtení.
Hodnocení příběhu - 60%
Obtížnost - 9/10
Délka - 400 odkazů
Dýky temnoty
Steve Jackson
Již třetí kniha Luka Sharpa sice trochu vylepšuje jeho reputaci po hrozné "30. Propasti zla," nicméně ani bezvadný námět a nápady na minihry nedokážou zakrýt spisovatelovo neumětelství. Dýky temnoty jsou přecpané novými pravidly, rébusy i obrázkovými hádankami a kupodivu tento koktejl docela funguje. Ale vypravěčský styl je bídný a celé se to překonává tak těžkopádně jako když s sebou vláčíte dva tygry ledovými horami. Naštěstí je příběh dost krátký, což způsobuje velmi vysoká nelinearita knihy.
V zemi Kazan na Khulu panují dost divná pravidla pro potenciální panovníky. Ti mají kontaktovat jednotlivé kmeny, podstoupit zkoušky a z labyrintů získat medailony. A jedním z kandidátů na trůn jste i vy.
Motiv času, tak obvyklý pro Sharpovy knihy, je nápaditě zpracován skrze prostupující jed ale tak jako obvykle to Sharp nedotáhl do skutečně fungující zábavné podoby.
Zajímavé je, že ideální cesta je velice krátká a celkem bezpečná. Potíž je ovšem v typických hodech na číslo, takže i za této cesty zůstává vždy zhruba 30% šance, že vás zabijí kostky.
Hodnocení příběhu - 40%
Obtížnost - 7/10
Délka - 400 odkazů
Zloděj duší
Steve Jackson
Keith Martin (vlastním jménem Carl Sargent), chlápek s doktorátem v oboru parapsychologie zajímající se o paranormální jevy je naprosto nečekaně jedním z nejplodnějších autorů FF série. Zloděj je jeho prvotina a je to naprostá klasika žánru.
Příběh o zlém arcimágovi Mordranethovi, který ve svém doupěti vládne iluzím, neobsahuje naprosto nic zajímavého nebo originálního. Nejsou tu žádná nová pravidla a po vcelku svěží úvodní třetině na venkovním ostrově se děj přesune do klasického dungeonu jak vystřiženého z prvních knih FF série. Snad jediné, co alespoň trochu vymezuje autora je Martinova zjevná záliba v psychologických hrátkách, jež číhají na hlavní hrdiny. Kouzla, strach, iluze... a podobně.
Navzdory neschopnosti jakkoli vyniknout je Zloděj poměrně solidní. Je sice lineární ale čtivý. Také je překvapivě snadný, neobsahuje skoro žádné odkazy končící smrtí a skoro žádné nezbytné předměty (zato hodně věcí, které vás posilní nebo vám usnadní cestu). Pokud nemáte vyloženě mizerné statistiky, zřejmě dosáhnete vítězství už při prvním pokusu!
Hodnocení příběhu - 20%
Obtížnost - 2/10
Délka - 400 odkazů
Nebeský lord
Steve Jackson
S Nebeským lordem je to těžké. Jedná se o jedinou knihu Martina Allena a nelze popřít, že jeho styl vyprávění je originální. Nebeský lord připomíná cosi jako špatně napsanou komedii. Rádoby legrační situace a groteskní stvoření se tu mísí s uvolněným (a laciným) stylem vyprávění, u kterého není jisté, zda tvůrce myslí svůj sci-fi svět vážně anebo zda je to celé jen špatně pochopená crazy parodie. Už jen samotný počátek, kdy zjistíte, že váš hrdina Jang Mistral je vlastně čtyřruký namakaný mimozemšťan vzniklý křížením dvou ras, je mimořádně podivný. Navíc máte dopadnout zloducha L'Bastina jež sloužil u místního krále a jako pomstu královně implantoval na hlavu ananas! A v takových podivnostech příběh pokračuje po celou dobu.
Kniha je svou trhlostí zajímavá ale udrží pozornost jen pokud jste na podobné opičárny naladěni. Ten nezáživný styl vyprávění a veškeré podivnosti na něž narazíte často vypadají jako výplod chorého mozku spisovatele. Bohužel, kniha ztrácí i kvůli hrozně přestřelené obtížnosti soubojů vozidel. Boje vozidel využívají hned trojici nových statistik, z čehož jen jednu (tu nejzbytečnější) si určíte svým hodem a šance na přežití je velmi nízká v každém souboji bez ohledu na to, jaké máte statistiky.
Za zmínku stojí využití gamebooku pro netradiční účely. Můžete narazit na luštění textu, na dopočítávání čísel při vesmírném souboji a na vnitřní obálce knihy najdete i dva diagramy, které slouží při speciálních rébusech, které můžete v knize potkat a které vyžadují zatraceně silnou představivost a paměť (anebo papír a tužko pro kreslení).
Hodnocení příběhu - 20%
Obtížnost - 11/10 (extrémní)
Délka - 400 odkazů
Otroci propasti
Steve Jackson
Tahle kniha klame tělem. Podle titulního obrázku bych tipoval sci-fi, dost možná s motivem vězeňské kolonie ale skutečnost je zcela odlišná, neboť se jedná o velmi zdařilý fantasy příběh z Allansie, který dokazuje, že i ve čtvrté desítce FF knih lze najít vysoce kvalitní tituly.
Pochopit smysl názvu a titulního obrázku chvíli zabere. Je to velmi promyšlený napínavý příběh plný zajímavých postav, intrik a zrady na pozadí hrozícího válečného konfliktu. Město Kallamehr je pod hrozbou útoku, armáda je pryč a zdejší šlechta v čele s královnou si vybere vás a partu hrdinů, abyste království ochránili. Chvíli potrvá vyznat se v postavách ale jakmile to dokážete, čeká vás výborně napsaný příběh.
Kniha boduje i po stránce hratelnosti. Tak jako některé předchozí knihy přidává faktor času ale konečně se s ním pracuje rozumným a logickým způsobem. Odpočinek nebo zacházky vám čas přidají ale snaha urychlovat putování zase přivede postihy ke statistikám (únava a tak) nebo přijdete o možnosti získat užitečné předměty či informace. Obtížnost není zrovna nízká, je snadné minout klíčové předměty a pak litovat. Stejně tak vás někdy pohřbí volba nevhodné cesty, nicméně je příběh férový a po několika pokusech jistě objevíte správnou cestu.
Hodnocení příběhu - 90%
Obtížnost - 8/10
Délka - 400 odkazů
Bojechtivý válečník
Steve Jackson
Marc Gascoigne napsal pro FF sérii pouze jediný gamebook, avšak později napsal hned několik neherních románů z prostředí světa Titanu. Dá se předpokládat, že Bojechtivý válečník bude kniha nápaditá a výpravná. Jde ale spíše o návrat ke klasikám při nichž série začínala. To ovšem nemusí být špatné. Po takové době, po tolika dílech, které se snažily vybočit svým pojetím, novými pravidly nebo vysokou obtížností je vlastně celkem fajn vykročit do nové desítky naprosto tradičním příběhem.
Po Blacksandu, Fangu a částečně i Silvertonu a Solomonisu se na Allansii odkrývá další velké město, Vymorna. Je obléháno ještěráky už celé roky, vašeho tatíka krále zabili a vaše matka Perriel z posledních sil drží obranu. Celkem silná osobní motivace uspět v úkolu kterýmž je nalézt mimořádnou zbraň určenou bohem Telakem. Motiv obléhání je ale pouze vedlejší a Bojechtivý válečník je spíše klasické putování za mocných artefaktem. Je putováním, které využívá ještěráky, džungli, domorodé válečníky a dokonce i dinosaury. Prostředí je zajímavé, kniha se dobře čte a děj rychle odsýpá. A dokonce je i obtížnost nízká a ideální cesta obsahuje jen minimum soubojů.
Hodnocení příběhu - 30%
Obtížnost - 3/10
Délka - 400 odkazů
Propasti zla
Steve Jackson
Propasti zla se tváří lákavě... rudá obálka se zubatým válečníkem na opancéřovaném koni co vypadá jakoby vyskočil ze samého pekla. Navíc je to již třicátý díl, úžasné kulaté číslo, které by jiná gamebooková série mohla jen tiše závidět. Všechno vypadá na další vysoce kvalitní pilíř Fighting Fantasy série jakým byl 10. Pekelný dům a 20. Samurajův meč. Jenže pak zjistíte, že to napsal Luke Sharp...
Na království Gorak na Khulu jdou temné časy, když král Tankred srazil svého zkaženého bráchu Orghuze do Propasti, jenže ten získal Štít pravdy, neboť zrádce zlomil pečetě Goraku, Khuddamové se budou rozmnožovat a kdo to chápe je čáryfuk Astragal, který hrdinovi podá pomocnou kočku Tabashu Bazouk. Nějak moc zmatečných názvů najednou, že? A přesně o tom Propasti jsou, o zmatku a chaosu, o naprosté absenci spisovatelského umu, o událostech bez pádného smyslu, o nekonečném slepém rozhodování (vlevo, rovně, doprava) a ještě o podivných pravidlech, z nichž nejhorší je Souboj jednou ranou, v němž nerozhodují statistiky a je to vždy 50:50 zda přežijete nebo ne.
I když jsou Propasti fantasy dobrodružstvím, rukopis Sharpa je tak nezaměnitelný až se vám zdá, že čtete dalšího 27. Hvězdného lovce, jenže tentokrát obtížnost směle útočí na některé Livingstoneovy kusy. Špatný výběr tunelu? Smrt. Špatný hod na číslo? Smrt. Autor navíc svými primitivními volbami cesty a neschopností vykreslit scénu ukazuje, že neumí psát poutavě. Je neuvěřitelné jak velké procento odkazů končí volbou zda půjdete na západ, sever, východ, jih, doleva, rovně, doprava...
Propasti zla jsou doposavad tím nejhorším co jsem v FF sérii hrál.
Hodnocení příběhu - 20%
Obtížnost - 9/10
Délka - 400 odkazů
Půlnoční lupič
Steve Jackson
Jediná kniha Graeme Davise, který se později více proslavil jako scenárista počítačových her. Celkem škoda, že pro FF napsal jen jediný příběh, protože Lupič je překvapivě dobrý kousek. Hlavní motiv čerstvého zloděje, který se bohatému kupci Mosazovi snaží ukrást drahokam Oko Baziliška možná nezní tak velkolepě jako jiné příběhy o záchraně Allansie ale v tom je právě jeho kouzlo. Je to vlastně komorní, pro hrdinu rovněž osobní ale především dobře napsaný zlodějský příběh, který vás zavede do Blacksandu. Atmosféra nočního Města zlodějů je silná. Nabízí spoustu možností, opatrné pátrání po informacích a hledání cesty, v čemž vydatně pomohou speciální schopnosti, jež si do začátku vyberete.
Druhá polovina knihy však prudce změní kvalitu neboť nastupuje nepříliš záživný dungeon plný pastí a nestvůr. Dungeon navíc neobsahuje skoro žádné zapamatovatelné okamžiky, je značně lineární a nebýt velmi přijatelné obtížnosti, skoro by se dal zaměnit s Livingstoneovými dungeony. Příběh se nesnaží o nějaké zákeřnosti a je vůči hráči férový, takže pokud máte vhodné speciální schopnosti, nebude těžké dojít až na samotný závěr.
Hodnocení příběhu - 40%
Obtížnost - 3/10
Délka - 400 odkazů
Přízraky strachu
Steve Jackson
Pod vskutku depresivní obálkou se ukrývá zajímavé lesní (a hlavně elfí) putování na pomezí reality a snů. Temný démon Ištra, který se nedá žádnou zbraní porazit, se chystá ovládnout zemi elfů na Khulu. A tím je zaděláno na pořádný průšvih, ovšem tentokrát se silně spirituální příchutí kořeněnou elfí magií. Od Waterfielda hráč tak nějak čeká peklo jako byly 23. Masky zmaru. Obáváte se silných soupeřů, klíčových předmětů na nebezpečných místech nebo dokonce smrtících hodů na číslo. Jenže kde nic, tu nic. Waterfield rozumně ubral a minimálně první polovina Přízraků je velmi zábavné a relativně schůdné lesní dobrodružství.
Teprve od druhé části, vstupem do průrvy se všechno zvrtne. Obtížnost stoupne a vy přeskakujete mezi reálným a snovým světem. Je to zmatek a chaos. Mapovat postup je mnohem obtížnější než u většiny jiných knih ale naštěstí to ani tam není tak vražedné jak byste od autora nejspíš čekali.
Novinkou je hodnota Moci, která určuje vaši schopnost vypořádat se s nebezpečím snových pasáží a hlavně ovlivňuje kouzlení. Jenže kouzlení je skoro k ničemu. Kouzel znáte jen šest, použít se dají jen párkrát a velmi brzy (ještě v lesní části) o možnost kouzlit úplně přijdete. Hodnota Moci však bude hrát významnou roli dál, neboť velmi vysoká moc je prvním způsobem jak porazit bosse Ištru. Druhý způsob je tradičně Waterfieldovský, tedy sesbírat cestou hromadu zdánlivě zbytečných kódů a nevynechat ani jediný.
Hodnocení příběhu - 40%
Obtížnost - 5/10
Délka - 400 odkazů
Hvězdný lovec
Steve Jackson
Po nezničitelném Černokněžníkovi by asi každý hratelný příběh byl příjemným osvěžením, nicméně Hvězdný lovec je další vůči hráči dost neférová záležitost. Pochází z pera nového autora a žánrově je to podle názvu i obálky s drsným chlupatcem jasné sci-fi. Luke Sharp dělá příběhy velmi spletité s hromadou voleb a možností. Také však do svých knih často vnáší nová pravidla a i když to díky nim bývá pestřejší, jen málokdy je to krok správným směrem.
Rasa iluze vytvářejících a androidy sestavujících Gromulanů unesla prezidenta federace a strčili ho na zbytečnou planetu Zemi, kde mu skenují mozek. Na záchranu máte 48 hodin. Začíná hra s časem ale není to tak zlé jako tehdy v 16. Krvavá moře, jelikož časovou ztrátu si přivodíte volbou, nikoli smůlou v hodu na statistiky.
Zajímavé je, že počáteční statistiky mají jen malý vliv na obtížnost knihy v případě volby ideální trasy. To je způsobeno brutální ohnivou pastí na konci, kdy ze čtyř hodů nesmíte ani jednou hodit obě čísla stejná. Ideální trasa má navíc výrazná rizika neboť často kličkuje mezi smrtícími volbami, které nemáte šanci dopředu odtušit. Méně ideální trasa je pak podstatně delší, obsahuje více soubojů ale nemá tak vysoké nároky na šťastná rozhodnutí.
Hodnocení příběhu - 30%
Obtížnost - 6/10
Délka - 400 odkazů
Černokněžníkova krypta
Ian Livingstone
Proslulá Černokněžníkova krypta... tento gamebook se dočkal značné slávy ale rozhodně ne způsobem, který by ocenili poctiví hráči. Vyhrát je totiž statisticky téměř nemožné, neboť šance na výhru i v případě maximálních statistik a ideální cesty je 0,5%. Tolik hodů na číslo, kdy špatný hod znamená smrt. Tolik hodů na číslo, kdy můžete ztratit UB. A über-boss, který se svým UB 12 nesmí vyhrát dvě kola za sebou a ještě vám po něm musí zbýt alespoň 6 Staminy. Livingstone se asi pomátl, možná nepochopil co to vlastně píše ale především se tím jasně prokázalo, že minimálně u Livingstonea absolutně neexistuje žádné zpětné testování hratelnosti, žádné ověřování toho, zda je kniha dle pravidel vůbec hratelná. Tohle zjištění je jako rána pěstí, neboť si TO najednou uvědomíte... Livingstone napsal už tolik knih ale testoval vůbec nějakou?! Hrál a zkoušel nějakou dle svých vlastních pravidel dohrát?!
Již tradičně nemůže překvapit velká lineárnost celého vyprávění. Nevyhnutelně projdete spoustu odkazů, příběh bude velmi dlouhý a plný soubojů. Ale kupodivu je docela zajímavý. Navzdory názvu to vůbec není další dungeon jako Zápas mistrů ale venkovní putování, dokonce s koněm, což je doposud nevyužitý prvek (byť s ním Livingstone pracuje jen minimálně) a později i se dvěma společníky. Krypta je pouze malá (byť extrémně náročná) část na konci knihy.
Tenhle bizár se překvapivě dobře čte jako román ale naprosto nemožně se hraje. Je to asi nejlepší příběh jaký Livingstone doposavad napsal ale je nemožné to vyhrát. Gamebookový paradox, kdy zakladatel žánru překoná sám sebe knihou, která je po stránce hratelnosti naprosto zprasená.
Hodnocení příběhu - 60%
Obtížnost - X/10 (NEMOŽNÁ)
Délka - 400 odkazů
Pod strašidelným zámkem
Steve Jackson
Pod strašidelným zámkem se ukrývá zajímavé dobrodružství pohrávající si s hororem ve fantasy prostředí. Jako přítel barona z Neuburgu přicházíte do jeho města, jenže to je prolezlé zlem až po okraj, všude se potulují hrůzné bestie a za noci by ulicemi chodil jen blázen. Co způsobilo všechno tohle zlo a jak do toho zapadá sám baron? Na tyhle otázky budete muset najít odpověď a nebude to snadné. Tedy... abychom byli upřímní, tak bude. Kniha je spíše průměr po stránce obtížnosti a když trochu přemýšlíte a důvěřujete lidem, kteří se zdají být na vaší straně, dosáhnete cíle na pár pokusů.
Hra je dobře vyvážená, hezky se hraje a hlavně boduje hororovou atmosférou. Evans je sice v kolotoči Fighting Fantasy nový, ale už svým prvním titulem ukazuje, že dobrý příběh napsat umí. Co se herních mechanismů týče, kniha přidává novou statistiku vůle. Ta slouží podobně jako štěstí a budete ji využívat při psychicky i fyzicky náročných úkonech.
Za zmínku určitě stojí ilustrace v knize, které sice mohou působit celkem prostě ale dobře dokreslují hororový nádech knihy. Všechny ty zmutované příšerky a odporné nechutnosti jsou nakresleny bezvadně.
Hodnocení příběhu - 60%
Obtížnost - 3/10
Délka - 400 odkazů
Strašlivý netvor
Steve Jackson
Strašlivý netvor má v celé dlouhé sérii výjimečné postavení, které ještě umocňuje fakt, že v českém prostředí je to s přehledem nejdražší kniha. S žádnou jinou se v dnešní době neobchoduje za tak přemrštěné peníze (ve srovnání s původní cenou).
Ale proč je Netvor tak výjimečný? Za prvé kvůli tomu, že Jackson tentokrát zahrál novou kartu a vytvořil příběh kdy ani sám hráč neví, kým anebo čím je vlastně jeho hrdina, což ve výsledku mění koncept i způsob vyprávění knihy, neboť vlastně vůbec netušíte, o co tady jde. Pěkně záludné, tím spíše když vaším hrdinou je krvežíznivé hladové monstrum, které svoji lidštější stránku musí v průběhu děje teprve získávat. Příběh z pohledu příšery. Jackson navíc bere vše hezky zeširoka a tak má příběh nejen více odkazů ale je i výrazně obsáhlejší (delší odkazy) než bývá zvykem.
Netvor je také typický luštěním textu, kdy na základě systému (jež však není úplně bez chyby a obsahuje řadu nepřesností) musíte překládat zdánlivě nesrozumitelné šifry abyste následně mohli zužitkovat jejich obsah. A to si piště, že ho zužitkujete, to by jinak nebyl Jackson, takže je nutné luštění nepodceňovat. Bohužel text návodu k luštění je hodně zavádějící a než pochopíte jak to doopravdy funguje, asi si nad tím budete lámat hlavu pěkně dlouho.
Mimořádně dlouhý úvod knihy poodhalí novou část Alansie. Poprvé je zmíněno město Salamonis odkud přišla první čarodějnice jež praktikovala umění mutací a založila Dree. Dozvíte se o propojení nekromanta Zharradana Marra se starými známými, tedy Zagorem (labyrint v 1. Čaroděj z Ohňové hory) a Balthusem Direm (2. Citadela chaosu). A dojde i na tajemství elfí vesnice v Pavoučím lese a na komplikovanou elfí magii s tím spjatou. Zkrátka Strašlivý netvor je důležitým dílkem Fighting Fantasy série i po stránce vyprávění a budování tohoto zajímavého gamebookového světa.
Strašlivý netvor je také poslední kniha Steva Jacksona a to až do roku 2022. Tímto dílem jeden ze zakladatelů sérii opustil a tak má Strašlivý netvor i svoji mimořádnou symbolickou hodnotu.
Hodnocení příběhu - 100%
Obtížnost - 9/10
Délka - 460 odkazů
Masky zmaru
Steve Jackson
Robin Waterfield, který předtím napsal už tak docela složitou Vzbouřenou planetu jde v otázce náročnosti ještě dál. Masky zmaru jsou v některých ohledech těžší než Zápas mistrů. Jediná zdánlivě nevinná chyba může být fatální, silných soupeřů je požehnaně, hodů na štěstí i na umění boje je spousta, odhalení kódů je velice těžké (částečně i vinou překladu) a často riskujete smrt i v hodech na číslo (takže ani vysoké počáteční statistiky a dokonalá znalost cesty nejsou zárukou úspěchu). Abyste vůbec měli šanci na vítězství, musíte mít fakt pořádnou dávku herního i reálného štěstí. I při volbě ideální trasy a s maximálními statistikami je šance na vítězství zhruba 10%, což je tristní.
Příběh Masek je klasické fantasy putovní dobrodružství. Zlá čarodějka Morgana chce využít 12 obrů s kouzelnými maskami, aby zničila svět a na vás, jakožto na vládce království Arion je se za Morganou vydat a porazit ji. Děj se odehrává na Khulu (jako 20. Samurajův meč) ale království připomíná spíše dobu rytířů, tak trochu Artušovské legendy a tak. Prostředí není špatné (lesy, podzemí, hrad, zasněžené hory...) a dojde i na pár příběhových zvratů, jenže všechno ruinuje extrémní přestřelená obtížnosti. Jsou knihy jako 6. Labyrint smrti nebo 21. Zápas mistrů, které na vražedné obtížnosti staví, jenže Masky smrti jsou koncipované jako dobrodružství s dějem nikoli jako vražedný dungeon. Když pomalu po každých deseti odkazech najdete nečekanou smrt, není to moc zábavné.
Masky zmaru jsou unikátní ještě minihrou lovu na tygra, kde na vytyčené mapce házíte za sebe i za tygra a doufáte, že se vám ho povede chytit. Tahle hra naštěstí není povinná, jelikož je velice náročná a šance na výhru je minimální. I tak je to zábavné zpestření.
Hodnocení příběhu - 60%
Obtížnost - 11/10 (extrémní)
Délka - 400 odkazů
Komando robotů
Ian Livingstone
Třetí a poslední kniha Amerického Steva Jacksona dokazuje, že i sci-fi díly mohou překypovat mimořádnou zábavností. Planeta Thalos, kde žijí divocí dinosauři i lidé. Nebo ještě lépe, planeta Thalos, kde za pomocí obřích robotů budete čelit mocným dinosaurům i invazi nepřátelských Karosseanů. Možnost libovolně využívat roboty, kdy každý je jiný a má jiné statistiky i schopnosti, přidává na zábavě. Můžete být bojechtiví tvrďáci a oblíbit si těžké bojové roboty, kteří snesou spoustu ran. Také si ale můžete vyhlédnout roboty rychlé, jejichž používání vám dodá bonusy k UB a někdy vám třeba pomohou se boji zcela vyhnout. Ale pokud jste opravdu drsní, tak nemusíte svést ani jediný souboj robotů a dokončit příběh jen s mečem. To všechno můžete a to všechno by v knihách jiných autorů zřejmě možné nebylo. Proč?
Inu, proto, že Americký Steve opět dokazuje, že s nižší obtížnosti se dá mnohem lépe pracovat a nabídnout hráči mnohem více zábavných možností.
Kniha je maximálně nelineární a i když hráč musí navštěvovat jednotlivá města, je jen na něm do kterých měst zavítá a v jakém pořadí. Klidně se může stát že z nějakého města raději odejdete, protože cítíte, že některé tamní lokace jsou příliš nebezpečné. A když si mezitím seženete mocnějšího robota, do města se vrátíte a můžete ho dál zkoumat. Možnost návratu je něco s čím poprvé přišel právě Americký Steve v 8. Bažina škorpiónů a je zvláštní, že nikoho doposavad nenapadlo vystavět svou knihu s využitím podobného principu.
Příběh má hned tři různá zakončení a protože se od sebe výrazně liší, znovuhratelnost se přímo nabízí. Ostatně, Komando robotů je natolik zábavné a přitom celkem lehké, že by byla škoda ho hrát jen jednou.
Hodnocení příběhu - 40%
Obtížnost - 1/10
Délka - 400 odkazů
Zápas mistrů
Ian Livingstone
Zápas mistrů je dějovým pokračováním jedné z nejlegendárnějších knih série (7. Labyrint smrti). Obálka s obřím svalovcem v bílé gladiátorské aréně pod rudou oblohou zase spolehlivě upoutá pozornost jako magnet. To samé bezvadný námět, neboť šílený Carnuss si libuje v gladiátorských hrách a hodlá vítěze své arény poslat do Zápasu mistrů. Jeho bratrem je totiž právě baron Sukumvit, který se po vítězství jistého hrdiny rozhodl labyrint Fangu přebudovat.
Jenže pod vším tím fascinujícím pozlátkem se ukrývá typický Livingstone. Aréna gladiátorů je vlastně jen takovým prologem příběhu, přestože krev, pot a pasti na písku vám nejspíše zachutnají mnohem více než samotný labyrint Fangu. Je to jako prolézat dalším Chrámem zkázy, lineární, bez nápadu, občas okořeněný hádankou, či skvělou kresbou ale přesto fádní, unylé a bez myšlenky. Jediné v čem se Livingstone posunul je obtížnost, neboť přebudovaný labyrint Fangu je MNOHEM těžší. A v tom tkví kámen úrazu...
U Zápasu mistrů to Livingstone posunul na další level, kdy dokonce i s maximálními statistikami a při volbě ideální trasy je šance na výhru sotva 25%. Nevím, co si Livingstone myslí... že lidé přece stejně mohou podvádět, tak proč se obtěžovat dělat hru dle pravidel hratelnou?! Ale přece právě tohle nejvíce přiměje hráče k tomu aby tu a tam zafixlovali. Protože když cítíte, že s vámi autor hry nehraje fér, že je to nespravedlivé, zákeřné a nefér, tak prostě pravidla obejdete. Bohužel, Zápas mistrů je první ale zdaleka ne poslední knihou, jejíž obtížnost je extrémní.
Hodnocení příběhu - 30%
Obtížnost - 11/10 (extrémní)
Délka - 400 odkazů
Samurajův meč
Steve Jackson
Nevím, jestli si to tvůrci plánují, nicméně i tentokrát je jubilejní díl něco extra. Dvojice spisovatelů, kteří výrazně bodovali Talismanem smrti je zpátky (bohužel naposled) a tentokrát představují fantasy příběh z prostředí Japonských samurajů. Nápaditý příběh o boji a cti doprovázejí bezvadné kresby a celkově vzato se daří perfektně vytvářet atmosféru hrdinných samurajů a jejich velkolepých činů v zemi, kde není nouze o démony, exotické bytosti nebo epické turnaje na pomezí světů.
Honba za legendární Zpívající smrtí, mečem Dai-Katana, je plná soubojů i mimořádně zajímavých protivníků, přičemž výběr speciálního bojového umění na počátku knihy ovlivní jak se dokážete s danými protivníky vypořádat a volba cesty na samém počátku příběhu má zase vliv na obtížnost, neboť i když je konec pouze jeden, vedou k němu dvě košaté cesty.
Samurajův meč je výjimečný i tím, že dal fantasy světu Jacksona a Livingstonea tvar, propojení a podobu. Tady poprvé je zmíněno, že celý svět se jmenuje Titan a má tři kontinenty.
První je nám dobře známá Allansie, dějiště především Livingstoneových příběhů. S jistotou lze říci, že se v Allansii odehrávaly knihy 1. 2. 3. 5. 6. 7. 9. 14. a 19.
Druhý kontinent je Kakhabad a tam se odehrávala Jacksonova tetralogie MAGIE.
A třetí kontinent je temný Khul a právě na něm se odehrává Samurajův meč.
Po dvaceti dílech FF série (hráno za sebou) už jsem trochu polevoval v zájmu, nicméně svěží Samurajův meč je jako vzpruha dokonalý. Fighting Fantasy je tak neskutečně pestrá série (mění se spisovatelé, pravidla i prostředí) a tak široce rozkročená (napříč žánry, od fantasy ke sci-fi), že omrzet může snad jen gamebook jako takový. Zkrátka hurá do další desítky.
Hodnocení příběhu - 85%
Obtížnost - 6/10
Délka - 400 odkazů
Démoni z hlubin
Ian Livingstone
Další námořní dobrodružství na sebe nenechalo dlouho čekat. Oproti Krvavým mořím jsou ale Démoni z hlubin pojatí klasičtěji. Neobsahují žádná dodatečná pravidla a po dlouhé době dokonce vrací systém proviantu alias čtyřiceti bodů staminy v deseti porcích.
Po útoku děsivého piráta Krvavé sekery je vaše posádka mrtvá, vaše loď Měsíčník vydrancovaná a vy končíte v hlubinách moře. Jenže zdánlivá smrt je jen začátkem. Dopadnete do dávno potopeného magického města Atlantida v němž můžete svobodně dýchat a vaším úkolem je přijít na to, jak piráta porazit a vrátit se živí do Blacksandu.
Démoni z hlubin se svojí kostěnou bestií na obálce působí hrozivě, ale ve skutečnosti je to velice vlídné dobrodružství, které není těžké s trochou štěstí přežít na první pokus (byť nejlepší závěr napoprvé asi netrefíte). Americký Jackson už kdysi prokázal (8. Bažiny škorpiónů), že k tomu aby gamebook byl zábavný, není nutné aby byl i těžký. Je to zkrátka jedna z těch knih, kterou ocení hlavně začátečníci (ačkoli je pravda, že začínat devatenáctým dílem série je trochu zvláštní). Jediná potíž bude s kreslením mapy. Vzhledem k tomu, že se po celou dobu pohybujete pod vodou, bude trochu komplikované vyznačit si jednotlivé úrovně po nichž se budete pohybovat. Příběh má spoustu různých zakončení. Je řada možností jak dojít do konce a přežít, ale to nejlepší zakončení je jen jedno.
Hodnocení příběhu - 50%
Obtížnost - 2/10
Délka - 400 odkazů