Armády smrti
Ian Livingstone
Fighting fantasy série
< 36. díl >
Agglax, Stínový démon, shromažďuje armádu nemrtvých válečníků, aby si podrobil Alansii.Ty jsi byl vyslán z Fangu s více než dvěma stovkami zkušených bojovníků; vydáváte se na východ, abyste se střetli s nepřítelem. Ale stínový démon není z tohoto světa a k jeho zničení je zapotřebí zvláštní moc. Čím více času budeš k získání této moci potřebovat, tím silnější se mezitím stane.... celý text
Dobrodružné Fantasy Gamebooky
Vydáno: 2002 , PerseusOriginální název:
Armies of Death, 1988
více info...
Přidat komentář
Povedený GB ze série. Vystřídáte různé lokace a dokonce bojujete s vlastní armádou. Líbilo se mi to, i když jsem ze začátku čekal něco jiného (něco jako Nemrtvá spravedlnost od Negartu), on ten boj je celkem dost nevyužitý. K úspěšnému dohrání je povinné něco projít, něco získat, ale zase dostanete celkem dost nápověd.
(SPOILER) Armády smrti, se přiznám, patří k jedněm z těch opravdu těžších záležitostí. Tady se nehraje na druhé šance, snad třetina odkazů vede na smrt. Navíc musíte opravdu nalézt veškeré artefakty (bez nich se dál nedostanete), jít na správná místa a k tomu navíc porazit minimálně dva nepřítele s UB 10. Štěstí se pokouší taky velmi často, takže tady si s nízkými výchozími hodnotami vystačíte jen při velké náhodě. Já měl zrovna kliku. Ale je to docela zábavné. Novinkou je přítomnost armády, která bojuje v tzv. šarvátkách, takže se přidává nový typ boje.
Jeden z těch klasických FF gamebooků, avšak tady vedete do boje armádu. Procházíte tedy menšími šarvátkami, ale i velkou bitvou a občas prostě... umřete, tak jak je to u těchto GB zvykem. Za mě super díl.
Jedne ze trí gamebooků, které osobně vlasntím. Docela dobrý, netradiční tím, že člověk velí své vlastní ozbrojené síle. Velký potenciál ke chcípnutí hned na začátku, ale podle mě není moc promyšlený. Vyhrát se dá jen jedním dost specifickým způsobem. Prostě v určitém místě může jít buď tam, tam nebo tam, koupit tam to, to nebo to, pak promluvit s tím, tím nebo tím, jít s ním tam tam nebo tam a udělat to nebo ono a jen jediná přesná kombinace vede k úspěchu, přičemž ve hře není absolutně nic, co by člověka alespoň trochu navedlo a čeho by se mohl držet. Takováhle konstrukce pak hodně snižuje hodnotu hry, protože ať se nažíš jak chceš, tak je to jen veliké štěstí, které tě přivede k úspěchu,i když v životě to může platit, u gamebooku je to otravné. Ale zase je pravda, že abys ho dohrál bez podvádění, musíš to hrát hodněkrát, tedy máš hodně zábavy... jestli tě to nepřestane bavit :-D
Autorovy další knížky
1994 | Čaroděj z Ohňové hory |
1998 | Labyrint smrti |
1995 | Město zlodějů |
1995 | V bažinách škorpiónů |
1999 | Černokněžníkova krypta |
Livingstone se vrací s příběhem, který přímo navazuje na 21. Zápas mistrů. Po jeho minulé knize (26. Černokněžníkova krypta) se ale nejde zbavit jistých obav ohledně obtížnosti, férovosti potažmo vůbec hratelnosti knihy. Naštěstí, i když je kniha opět plná typických Livingstoneových prvků, je alespoň dohratelná aniž byste museli být kostkový čaroděj.
Významnou novinkou jsou armády, vaše armády! Za vítězství v Zápasu mistrů jste totiž nakoupili armádu a vydáváte se zničit Stínového Démona Agglaxe. Boje mezi armádami vyžadují nová pravidla, ve kterých brzy zaznamenáte, že početní převaha je naprosto nezbytná. Takže krom obvyklého sběru zdánlivě zbytečných předmětů a kódů musíte v průběhu příběhu ještě využívat možností k navyšování počtu vaší armády. Ideální cesta kupodivu není tak těžká ale zruinuje ji sázka v hospodě, kdy máte jen 50% na zisk klíčového předmětu. V okamžiku tedy celková šance na úspěch (i za maximálních statistik a ideální trasy) nemůže být vyšší než 50%.
Příběh je na Livingstoneovy poměry docela zajímavý, putování s armádou a najímání nových členů dovede děj ozvláštnit. Velkolepé finále na bojišti je také silným motivem. Rozhodně se zdá, že se Livingstone posouvá dopředu a Armády smrti jsou po dlouhé době knihou, která odpovídá jeho pověsti a stojí za přečtení.
Hodnocení příběhu - 60%
Obtížnost - 9/10
Délka - 400 odkazů