Jeskyně sněžné čarodějnice
Ian Livingstone
Fighting fantasy série
< 9. díl >
Hluboko v křišťálových jeskyních ledovcových hor připravuje sněžná čarodějnice novou dobu ledovou. Statečný lovec kožešin zemře v tvých rukách a pokládá tíhu svého poslání na tvá bedra. Čas běží – a ty se musíš rychle rozhodnout, zda si troufneš položit na Váhy osudu i svůj život…
Dobrodružné Fantasy Gamebooky
Vydáno: 1998 , PerseusOriginální název:
Caverns of the Snow Witch, 1984
více info...
Přidat komentář
Dle mého zatím asi nejslabší kousek. Příběh je sice OK, jen je místy psán až moc zkratkovitě a kreslit si dle popisu mapku není úplně triviální (možná to je překladem, nevím). Hratelnost je bídná, pokud nemáte na začátku 12/24/12, tak asi není moc šance a tak to nemám moc rád. Nějaké zapeklité hádanky a dedukce chybí úplně. Ilustrace mi přišly horší než v předchozích. Co však vyzdvihnu jsou odkazy na příběhy z předchozích knih a nejasnost úkolu.
(SPOILER)
Z první desítky FF gamebooků za mě jednoznačně nejhorší kousek, ze kterého si odnáším pocit frustrace. Počáteční mise zabít Yettiho a pak sněžnou čarodějnici jsou zajímavé, ale po jejich (celkem náročném, naněkolikrát) splnění vás čeká studená sprcha, protože se dozvíte, že ještě není hotovo a náhle je před vámi další úkol (nebudu dál spoilovat). Což by se ještě dalo s vypětím posledních sil (zase naněkolikrát) zvládnout, ale najednou další překvapení ve formě další mise - doprovodit někoho někam (opět nechci spoilovat). Velmi demotivující je skutečnost, že vám ten jeden někdo zemře v náručí a musíte ještě najít pomoc pro sebe, abyste vůbec sami nezemřeli. Takže si protrpíte několik nepříjemných prvků očekávání a zklamání. Samotný postup je dost lineární a po případných odbočkách se cesty brzo spojují, takže při poctivém hraní jdete stále stejnými cestami a bojujete stále ty samé boje. Potřebné předměty lze často najít pár kroků před odkazem, nás kterém jsou potřeba, jakoby to tam autor dodatečně vymyslel. Celá kniha tak působí dojmem "rychlou vařečkou umíchané nastavované kaše". Hodně ztrácíte UB a štěstí s malou možností obnovy a ke konci už je smůla fatální. Nepřátelé jsou až zbytečně silní, zvlášť ke konci, kdy můžete mít nízké UB. Poslední souboje už mě nebavily, protože za mě už jsem měl poražením hlavní nepřítelkyně "splněno" a zbytek bylo jaksi něco navíc, co už chci mít za sebou. To, že máte po celou dobu pocit zimy, není zas takový problém, nicméně chladné prostředí ještě umocňuje postupné ochlazování zájmu gamebook poctivě dohrát či vůbec dohrát. Ilustrace také nic moc oproti předchozím dílům.
Plusy: Úsměvně působí odkazy v textu na předchozí gamebooky. Je to spíš reklama na lepší díly.
Mínusy: Spoustu - popsané výše.
Zábavnost: Postupně klesala ze 4 na 2/10
Obtížnost: Postupně rostla že 6 na 8/10
Já k tomu nemám nostalgický vztah, ba naopak, dostal jsem se k němu relativně pozdě, po přečtení mnoha jiných.
Netradiční jsou ilustrace, které často používají dlouhé linky, to jsem zatím v jiných FF gameboocích neviděl, ale neřekl bych, že se mi to líbí více. Sněhová atmosféra je netradiční též, ale příběh je velmi lineární. Chceš jít doleva nebo doprava? No doprava, protože tam je slepá ulička, kde vezmu jen artefakt, a pak jdu stejně doleva. Čarodějnici sejmete v 1/3 příběhu. Ve 2/3 se k vám přidají nějací buddies a motáte se společně ven z jeskyně (ještě jednou se ukáže Čarodějnice). Poslední 1/3 jste venku z jeskyně, kamsi jdete a snažíte se přežít kletbu - tahle část už je pro mě dost nudná a minimálně motivující, kord když hlavní enemy je mrtvá. Tolik k příběhu.
Jinak málokdy sem v knize viděl tolik nutných soubojů jako tady - je jich tam fakt řádově víc a to dost silní protivníci - UB 10 a víc, to mě taky nějak nebere. Když bych měl srovnat s předchozím Ostrovem Ještěřího krále - tak sešup dolů. Livingstone už po Labyrintu smrti mi přijde, jak kdyby nikdy nebyl dát schopen dohromady něco podobně kvalitního. Váhal jsem mezi 3 a 4, ale nakonec dám 4****. Pořád je to docela originální. Nicméně výchozí UB 12 - je silně doporučeno.
Celkem zajímavý díl, sice se to jmenuje Jeskyně sněžné čarodějnice, ale tato lokace tvoří pouze trochu větší půlku knihy. Sám nevím, jestli je to dobře nebo špatně, protože sněžná jeskyně mě bavila. Do celkového konce musíte jaksi doputovat. Je klasicky tu pár chytáků, instantních smrtí a (jak jinak) nutnost sehnat konkrétní předměty.
Ten konsenzus, že se jedná o jeden z nejlehčích gamebooků, srdečně nechápu :-). Lidé, kteří to píší, asi zapomněli, že u něj podváděli při soubojích nebo při nahazování počátečních hodnot (pravděpodobně při obojím). Cesta je sice přímočará co se týče postupu lokacemi, ale souboje jsou naprosto přemrštěně obtížné. Pokud nemáte umění boje 12, v podstatě není šance gamebook dohrát bez podvádění (s 11 je teoretická, ale dost nepravděpodobná šance). Je tam jeden nevyhnutelný souboj s protivníkem s UB 12 a dalších x s protivníky s UB 11, staminu vám hra taky žere dost nekompromisně a vyjít s ní je také sporadicky zvládnutelný úkol (výchozí hodnota pod 20 mi přijde rovněž nehratelná). Takže pokud lidé obtížnost soudí podle toho, že málo bloudili a souboje přitom přeskakovali - ok, průchod je pak jednoduchý :), ale držet se striktně pravidel, to je pak potřeba hodně hodně velké štěstí při házení kostkami..
Pro mě to je úžasný gamebook. Můj první gamebook. No ale pokud jej začnete číst až jako dospělí bez předchozích zkušeností s Fighting Fantasy tak vás asi moc nenadchne. Doporučuji koupit dětem může je to zlákat ke čtení.
nezajímavý příběh, nezajímavá akce, nezajímavé prostředí. Celé je to studené, plné zimy, sněhu, yetiů a podobných pravěkých věcí. Přímočarý příběh a velmi krátký. Soupeři jsou silní. Tento gamebook patří prostě k těm obyčejným, ke kterým už nemáte vztah si je zahrát s chutí znovu. Gamebook pro začátečníky
K tomuhle gamebooku mám nostalgický vztah. Snad za to můžou krásné ilustrace, snad chytlavá obálka, protože jenom obsahem si to asi nezaslouží. Jeskyně sněžné čarodějnice patří ke klasice které leccos odpustím. Bohužel dobrodružství je velice přímočaré a ani zajímavé prostředí nezabránilo stále sílícímu pocitu rutiny. Většinu knihy zabírá bloudění systémem ledových jeskyní od silné příšery k ještě silnější příšeře, jen s minimem invence a rozhodování. Poslední třetina pak má bonus v podobě šibeničního časového limitu, což atmosféře rozhodně pomáhá. Je životně důležité po cestě posbírat všechny zajímavé předměty. Bez většiny z nich se dá obejít, ale pokud nějaký nemáte - a je jich potřeba opravdu hodně, tak může být příští zápas tím posledním. Umění boje 10 je stěží na hraně přežití. S čímkoliv nižším bude mít Yetti další svačinku. Proto zde neplatí ono známé : "Správná cesta se dá projít i se slabou postavou". Nedá. Je jen jedna cesta, a tu přežijí jen ti nejsilnější.
Takový gamebookový průměr. Celkem jednoduchý pro zdárné ukončení, což jej dělá méněcenným
Toto byl první Gamebook, který jsem si koupil. Tuším, že druhý v pořadí, který jsem četl. Docela nenáročný na zdárné dokončení. Příběh mne ale velmi příjemně pohltil, ty pocity si pamatuji ještě dodnes :-)
Tohle byl můj první gamebook, který se stal jakýmsi symbolem, neboť jsem ho hrála/četla v nějakých 12 letech a měl pro mě velikou dějovou hodnotu :))
Pro mě to byla jedna z nejlehčích knih,kterou jsem poměrně brzo dočetla do vítezného konce :)
Autorovy další knížky
1994 | Čaroděj z Ohňové hory |
1998 | Labyrint smrti |
1995 | Město zlodějů |
1995 | V bažinách škorpiónů |
1999 | Černokněžníkova krypta |
Mrazivé dobrodružství v ledových horách s mocnou čarodějnicí navrch. Livingstone nápady na zajímavé prostředí má, horší je jeho styl vyprávění, který je stále stejně lineární. Jeskyně je dlouhé putování s minimem odboček, zato s hromadou mimořádně silných monster.
Nutno však zmínit, že Čarodějnice poprvé vyšla jako podstatně kratší 190-odkazový příběh v časopisu Warlock. A možná škoda, že ve stejné podobě nevyšla i knižně. Její následné rozšíření do klasické "čtyřstovky" se bohužel projevuje na podivně nekonzistentním členění děje (samotná jeskyně i s "bossem" čarodějky překvapivě zaobírá jen 1/2 příběhu). Místy to někdy vypadá, jakoby se Livingstone snažil do příběhu narychlo něco nacpat, aby počet odkazů konečně vyskočil na požadované číslo 400!
Přesto je tu plno perliček, které činí příběh zajímavým. Za prvé, hlavní cíl vašeho putování se často mění. Když vykonáte co potřebujete a zdá se, že je vítězství vaše, objeví se další problém. Ono to asi tak překvapivé nebude, protože po zkušenostech z předchozích knih Livingstonea odhadnete, jak bude příběh dlouhý, ale přesto je příjemné nevědět, co je vlastně vaším hlavním cílem. Za druhé, v polovině knihy seženete dva přátelé, kteří s vámi budou na dlouhou dobu putovat. A za třetí, během příběhu několikrát navštívíte lokace známé z předešlých knih. Budete blízko Fangu (6. Labyrint smrti), dostanete se k Ohňové hoře (1. Čaroděj z Ohňové hory) i do Stonebridge (3. Prokletý hvozd), kde navíc zjistíte, že trpaslicí teprve ztratili své kladivo nad Černolesem, takže je jasné, že děj Čarodějnice se odehrává ještě před Prokletým hvozdem. Livingstone cihlu po cihle buduje celý fantasy svět a poprvé dostává i jméno - Allansie.
Co se náročnosti týče, Sněžná čarodějnice je asi tak vražedná jako Labyrint smrti. Bojů je tu mnoho, silných potvor požehnaně, klíčových hodů kostkou také a chybějící předmět vás může stát život, nicméně dá se najít i řádka posilujících artefaktů, zákeřné pasti nejsou tak smrtící a i když je šance na vítězství malá, díky linearitě příběhu není tak těžké po několika pokusech nalézt správnou cestu. Jenomže obtížnost soubojů je v některých úsecích opravdu obří a tak velmi často hrozí předčasná smrt v boji. Jestliže nemáte UB alespoň na úrovni 11, je vaše šance na výhru téměř nulová.
Hodnocení příběhu - 50%
Obtížnost - 9/10
Délka - 400 odkazů