Filmařská trilogie aneb Němé flašinety
Miloslav Vojtíšek
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521436/bmid_filmarska-trilogie-aneb-neme-flasin-zmn-521436.jpeg
3
5
5
Filmařskou trilogii tvoří dramatické texty FA(R)MU, FAMUSTEIN a NAPROTI FAMU. Jak prozrazují už názvy, jejich společným tématem je Filmová akademie múzických umění, instituce vzdělávající budoucí tvůrce nejvlivnějšího uměleckého i zábavního žánru, instituce, v níž se „v malém“ nejvýrazněji obrážejí společenské rozpory a topografie mocenského boje. U všech tří her se setkáváme s autorovým silným a živým stylem, nesmlouvavým kriticismem a nelítostným humorem. Texty nejsou dnes tak módní rešerší či intelektuální analýzou, jde o svébytné dramatické celky, které se obejdou bez uvedení do kontextu. Reálné postavy filmařského světa a kulturního života se tak nestávají svými vlastními karikaturami, ale naopak univerzálními typy, takovými, jakými je stvořil tuzemský společenský proces posledních čtyř desetiletí.... celý text
Přidat komentář
Autor patří rozhodně k těm nejlepším současným českým dramatiků. Forman a Mikymauz na přebalu naznačují, že to bude opět notně absurdní. A je to tak, zase pěkně fortelně se experimentuje, tu se objeví Mikimauz aby si převzal FAMU, tu se podíváme do očistce, kde náhle stopli grant na nový Havlův a Vachkův opus a odskáče to žel i Formanův Amadeus 4. Škoda té politické žvanírny o disentu a pseudodisentu (zajímá to dnes ještě někoho?), toho je tady nějak moc. Jsou tam paradní štěky, ze kterých se dalo podle mě vytřískat víc. Ale i tak fajne.
Štítky knihy
divadelní hryAutorovy další knížky
| 2018 |  Kniha Tutáč |
| 2012 | Studená vlna |
| 2021 | Skutečné zrání |
| 2019 |  Idiot dýchá |
| 2010 | Nouzové Imitatio Christi |
Dramatické počiny S. D. Ch. mám rád pro jejich erudovanou podvratnost, v minulosti jsem se s několika z nich seznámil v inscenované podobě. V knižní formě s nimi mám díky Filmařské trilogii co do činění poprvé.
Patrně ovšem nejsem optimální cílový čtenář těchto tří nerozsáhlých opusů, protože o zákulisí naší kinematografické branže a filmového školství nemám valný přehled a nepojí mě s nimi ani žádná osobní zkušenost. Je zřejmé, že vinou toho mi část aluzí v textech uniká. To jistě není apriorní vadou textu, ale snižuje se tím jeho čitelnost a působivost (i z perspektivy poučeného a intelektuálního čtenáře).
Jak bývá u S. D. Ch. pravidlem a zvykem, je to napsané brilantně a břitce. Autor má oslnivý rozhled, skvělé ucho, schopnost parafráze, pastiše a parodie mu je vlastní. Zkrátka ideální tvůrce, co dovede se šťavnatě kritickým ostnem subverzivně rozmetávat. V tom však bohužel zároveň spatřuji jisté limity celé Filmařské trilogie (a díla S. D. Ch. obecně) – ve vší té jízlivosti strefující se do všech a všeho se trochu vytrácí cosi, co bych starosvětsky, leč s čistým svědomím označil jako hlubší poslání. Jistě, kritika a zpochybnění osobností, děl, postojů, proč ne? Ale kam směřuje? Není to všecko jen bezbřehé relativizování? Jaksi jsem se za tím nedomákl nějakého alternativního hodnotového systému k tomu, co je karikováno. Ani mezi řádky jsem nepostřehl náznak řešení oné kulturní, společenské a politické krize, slepé uličky, jejíž dlouhodobou přítomnost v našem prostoru celá Filmařská trilogie traktuje, ba v ní vysloveně kotví (a tedy s tímto předpokladem stojí a padá). Naivní sugesce o zhoubné moci velkokapitálu předpokládám za něco takového brát nelze. Není to tedy celé jen taková satirická demagogie (abych se podržel jedné z oblíbených autorových nálepek)?