Filmařská trilogie aneb Němé flašinety přehled
Miloslav Vojtíšek
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521436/bmid_filmarska-trilogie-aneb-neme-flasin-zmn-521436.jpeg
3
5
5
Filmařskou trilogii tvoří dramatické texty FA(R)MU, FAMUSTEIN a NAPROTI FAMU. Jak prozrazují už názvy, jejich společným tématem je Filmová akademie múzických umění, instituce vzdělávající budoucí tvůrce nejvlivnějšího uměleckého i zábavního žánru, instituce, v níž se „v malém“ nejvýrazněji obrážejí společenské rozpory a topografie mocenského boje. U všech tří her se setkáváme s autorovým silným a živým stylem, nesmlouvavým kriticismem a nelítostným humorem. Texty nejsou dnes tak módní rešerší či intelektuální analýzou, jde o svébytné dramatické celky, které se obejdou bez uvedení do kontextu. Reálné postavy filmařského světa a kulturního života se tak nestávají svými vlastními karikaturami, ale naopak univerzálními typy, takovými, jakými je stvořil tuzemský společenský proces posledních čtyř desetiletí.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Filmařská trilogie aneb Němé flašinety. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Autor patří rozhodně k těm nejlepším současným českým dramatiků. Forman a Mikymauz na přebalu naznačují, že to bude opět notně absurdní. A je to tak, zase pěkně fortelně se experimentuje, tu se objeví Mikimauz aby si převzal FAMU, tu se podíváme do očistce, kde náhle stopli grant na nový Havlův a Vachkův opus a odskáče to žel i Formanův Amadeus 4. Škoda té politické žvanírny o disentu a pseudodisentu (zajímá to dnes ještě někoho?), toho je tady nějak moc. Jsou tam paradní štěky, ze kterých se dalo podle mě vytřískat víc. Ale i tak fajne.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Filmařská trilogie aneb Němé flašinety v seznamech
| v Přečtených | 5x |
| v Knihotéce | 4x |
| v Chystám se číst | 3x |
| v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
divadelní hryAutorovy další knížky
| 2018 |  Kniha Tutáč |
| 2012 | Studená vlna |
| 2021 | Skutečné zrání |
| 2019 |  Idiot dýchá |
| 2010 | Nouzové Imitatio Christi |
Dramatické počiny S. D. Ch. mám rád pro jejich erudovanou podvratnost, v minulosti jsem se s několika z nich seznámil v inscenované podobě. V knižní formě s nimi mám díky Filmařské trilogii co do činění poprvé.
Patrně ovšem nejsem optimální cílový čtenář těchto tří nerozsáhlých opusů, protože o zákulisí naší kinematografické branže a filmového školství nemám valný přehled a nepojí mě s nimi ani žádná osobní zkušenost. Je zřejmé, že vinou toho mi část aluzí v textech uniká. To jistě není apriorní vadou textu, ale snižuje se tím jeho čitelnost a působivost (i z perspektivy poučeného a intelektuálního čtenáře).
Jak bývá u S. D. Ch. pravidlem a zvykem, je to napsané brilantně a břitce. Autor má oslnivý rozhled, skvělé ucho, schopnost parafráze, pastiše a parodie mu je vlastní. Zkrátka ideální tvůrce, co dovede se šťavnatě kritickým ostnem subverzivně rozmetávat. V tom však bohužel zároveň spatřuji jisté limity celé Filmařské trilogie (a díla S. D. Ch. obecně) – ve vší té jízlivosti strefující se do všech a všeho se trochu vytrácí cosi, co bych starosvětsky, leč s čistým svědomím označil jako hlubší poslání. Jistě, kritika a zpochybnění osobností, děl, postojů, proč ne? Ale kam směřuje? Není to všecko jen bezbřehé relativizování? Jaksi jsem se za tím nedomákl nějakého alternativního hodnotového systému k tomu, co je karikováno. Ani mezi řádky jsem nepostřehl náznak řešení oné kulturní, společenské a politické krize, slepé uličky, jejíž dlouhodobou přítomnost v našem prostoru celá Filmařská trilogie traktuje, ba v ní vysloveně kotví (a tedy s tímto předpokladem stojí a padá). Naivní sugesce o zhoubné moci velkokapitálu předpokládám za něco takového brát nelze. Není to tedy celé jen taková satirická demagogie (abych se podržel jedné z oblíbených autorových nálepek)?