Filosofie práva

29.01.2022

Filosofií práva jsem se pozvolně prokousával snad pět měsíců. Ano, trvalo to a může za to ta ošklivá, zlá, zlá… nepěkná případ a věc. Pardon, občas se nechám strhnout, myslím tím univerzitu. Zjistil jsem, že když se ve studijním čase prokousáváte ne přímo jednoduchou Právní teorií, případně státovědou, nemáte na takovou filosofii, ač doplněk by to byl jistě vhodný, moc náladu. Každopádně zkouškové skončilo a já jsem si za odměnu dočetl i Filosofii práva.

Je třeba si uvědomit, že se jedná o knihu s třinácti kapitolami relativně různorodých témat, napsanou dokonce čtrnácti autory, takže kvalita a čtivost textu kolísá relativně široce, ale obecně lze říct, že se jedná o velice kvalitní publikaci s poznámkovým aparátem hodným i mnohem větší knihy (nakonec to bylo 1586 poznámek pod čarou, o rozsahu seznamu použité literatury ani nemluvím), která se dobře čte a je schopna vám, pravda, skoro až příliš učebnicově, celkem jasně předložit problematiku. Nebudu lhát, například takové hohfeldovské pozice se mi moc dobře nečetly, ale to je vynahrazeno mnoha jinými kapitolami, které jsou opravdu skvělé. Nejužitečnější se zdají být kapitoly o právním pozitivismu, potažmo jeho kritice, osobně mne však nejvíce zaujala kapitola o skandinávském právním realismu.

Otázkou ale je, zda učebnice splnila předsevzetí, které si dala. Podle jejího úvodu kniha aspirovala na to, aby byla čitelná, nejen akademikům a studentům, ale v zásadě i laikům se zájmem o problematiku. Osobně jsem student prvého ročníku, řekněme tedy celkem poučený laik a ano, četla se mi dobře. Pokoušel jsem se však přečíst jednu větu laikům nepoučeným a nebudu lhát, u úvah o právu de lege lata a de lege ferenda se jim začalo dělat nevolno. Každopádně je fakt, že pro osobu, která je ochotna se na knihu soustředit a má alespoň základní povědomí o právních otázkách může být kniha patrně dobře čitelná. A vzhledem k tomu, že jsem se u ní několikrát zasmál mohu patrně konstatovat, že i tvrzení o tom, že i teorie může nebýt šedá se naplnilo.

Přeci jenom mám ale menší výtku. Ač všechny kapitoly jsou bez debat zajímavé a přinášejí spoustu informací, stále působí jen a pouze jako učebnice – bez kdovíjak hlubokého náhledu. V zásadě lze povědět, že se člověk dozví opravdu mnoho o současných náhledech, ale více méně bez historického kontextu, který je leckdy odbyt odkazem typu „přečtěte si Huma a Milla“. Já si jednoho dne jistě rád přečtu Huma a Milla, takže odporučení oceňují, ale jistě chápete můj problém. Bylo by tedy asi lepší, kdyby byla kniha buď o nějakou tu stovku stran delší, nebo aby byla rozdělena dvou svazků podle dvou velkých částí knihy. Ale buďme k sobě upřímní, to je spíš moje úchylka, než objektivní chyba knihy, která se pokouší v zásadě obrodit filosofii práva v Čechách.

Když to shrnu, jedná se o velice kvalitní publikaci, která mi pomohla při učení i takové teorie práva a ze které lze čerpat fantastické množství poznatků. Bravo, už se těším až si ji přečtu znova v průběhu výuky předmětu filosofie práva.