Filosofie zakázaného vědění: Friedrich Nietzsche a černé stránky myšlení
Konrad Paul Liessmann
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/159610/bmid_filosofie-zakazaneho-vedeni-friedri-OqT-159610.jpg
5
9
9
Práce Konrada Liessmanna, profesora na Institutu pro filosofii vídeňské univerzity, autora řady vědeckých a esejistických knih o otázkách estetiky, filosofie a kulturologie, vychází ze zamýšleného, ale neuskutečněného záměru Friedricha Nietzscheho napsat knihu Filosofie zakázaného vědění, ve které chtěl nastavit zrcadlo evropské kultuře a jejím ideálním hodnotám pravdy, krásy a dobra a v němž by se neobjevilo nic jiného než vůle ke lži nenávisti a zkáze. Liessmann rekonstruuje z Nietzscheho odkazu jeho filosofii zakázaného vědění a staví ji do kontrastu s těmi koncepty filosofické tradice, které opatrně krouží kolem zapovězených zón nepravdy, špatnosti a zla. Přitom se ozřejmuje, co Nietzscheho mnohokrát zmiňované přehodnocení všech hodnot značí: zproštění skrytých a zakázaných pravd evropského myšlení jeho stinných stránek.... celý text
Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 2013 , AcademiaOriginální název:
Philosophie des verbotenen Wissens. Friedrich Nietzsche und die schwarzen Seiten des Denkens, 2000
více info...
Přidat komentář
Liessmann interpretuje Nietzscheho myšlenky velice originálně, jeho kritika současné společnosti vycházejíci právě a nejenom z Nietzscheho postřehů je velice citelná. Bylo by na dlouhou debatu, jestli jsou autorovi hypotézy dostatečně podložené odkazy, které použil a jestli je možné pracovat s nima do větší hloubky, resp. je uvést do konfliktu s jinými interpretátory. Já bych se toho nebál, Liessmannovi postřehy měli co do sebe, ale určitě by se našla řada akademiků, kteří by tuhle interpretaci rádi vyvrátili (možná jenom z principu politické korektnosti). Na můj vkus zde místy bylo docela málo Nietzscheho vzhledem k tomu, že je Nietzsche podstatou textu. Moje obzory ale publikace jistě rozšířila a proto ji považuju za velice povedenou.
Liessmannova kniha vychází z předpokladu, že Nietzsche ze své filosofie zveřejnil pouze část myšlenek (podobně jako Platón) a na základě dochovaných poznámek se snaží rekonstruovat podstatu jeho učení. Dokazuje, že Nietzsche je přes svůj kultovní status stále autor nedoceněný a do značné míry i nepochopený. Stejně jako v Teorii nevzdělanosti i zde Liessmann vystupuje jako břitký kritik současné společnosti, jeho zpochybnění ideologie politické korektnosti je stejně sžíravé jako jeho poukazy na současnou debilizaci vzdělávacích institucí.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Teorie nevzdělanosti: Omyly společnosti vědění |
| 1994 |  O myšlení: Úvod do filosofie |
| 2015 | Hodina duchů. Praxe nevzdělanosti: Polemický spis |
| 2013 | Filosofie zakázaného vědění: Friedrich Nietzsche a černé stránky myšlení |
| 2012 | Univerzum věcí: K estetice každodennosti |
Na mě už dosti těžké čtení, přesto jsem se knihou prokousal. Liessmann načrtává Nietzschův koncept zakázaného vědění, který autor předpokládá chtěl Nietzsche dotáhnout do uceleného díla, ale nakonec si to možná rozmyslel, možná se toho sám lekl. Podstatou teorie zakázaného vědění je prozření toho, že skutečného "vědění" - "poznání" je možné dosáhnout jen mimo morálku, je ho možné dosáhnout jenom upřímným (podtrhuji) pohledem do zrcadla. Upřímný pohled na sebe mimo morálku je však nesnesitelný, protože odhaluje vnitřní nepravdy, fikce či temné touhy. Stejně tak společnost si skrze morálku pěstuje cnosti jako je pravda, krása, dobro, avšak ty jsou jen fikcemi, sebeklamy aby společnost vůbec mohla držet pohromadě. A zde narážíme na paradox, společnost i náš sebeobraz fungují pouze v morálce, která je činní falešnými, ale současně, stržení těchto morálních masek by vedlo k rozpadu společnosti/individua. K návratu do možná až zvířecí podstaty člověka. Nietzsche se ve svých dílech, poznámkách a fragmentech jako jeden z mála lidí rozhodl do zrcadla podívat a ustát to, co v něm vidí. Možná, že jeho zhroucení na konci života je důkazem, že ani on ten pohled nakonec nevydržel.