Filosofie živé přírody
Zdeněk Kratochvíl
Z. Kratochvíl svůj text označuje jako „pokus o sestup na nejistou a bohatou půdu zkušenosti přírody – na půdu přirozené zkušenosti“. V úvodu autor podává etymologický výklad pojmu příroda, respektive přirozenost, a zabývá se jejími jednotlivými aspekty (co vše k celku přirozenosti patří, jakým způsobem ji uchopujeme…). Z. Kratochvíl upozorňuje, že zasutí smyslu pro přirozenost se projevuje poškozením světa – proto je nutné zabývat se světem a jeho pluralitou – jako pozadím jevů a kontextem věcí, jako sounáležitostí horizontů, jako paradigmatem uchopování přirozeností. Avšak existuje i svět přirozený, ne jen jako problém filosofický, ale také jako problém životní. Kratochvíl dále podává výklad kategorií, pomocí kterých svět vnímáme: hmoty, prostoru a času. Další kapitoly Kratochvíl věnuje živé přírodě (ptá se po identitě živého organismu, vztahu života a bytí), evoluci (pokouší se o „zkušenostní popis evolučního dění, rozebírá Darwina a neodarwinistický evolucionismus) a noetické problematice (poznatelnost živého). Hovoří o paradigmatech skutečnosti, přičemž se zaměřuje na novověké paradigma.... celý text
Přidat komentář
Hermeneutika, fenomenológia... toto je na mňa priveľmi vo hviezdach, prakticky ťažko pochopiteľné. Až trinásta a štrnásta kapitola priniesla akési zhrnutie a zrozumiteľnejšie vysvetlenie tejto filozofie, inak to išlo mimo mňa a nepociťujem takmer žiadnu potrebu sa tým zaoberať.
Štítky knihy
filozofie filozofie přírody člověk a příroda časoprostor
Autorovy další knížky
2006 | Délský potápěč k Hérakleitově Řeči |
2009 | Filosofie mezi mýtem a vědou. Od Homéra po Descarta |
1999 | Pýthagorás ze Samu |
1994 | Od mýtu k logu |
1995 | Výchova, zřejmost, vědomí |
Sir Darwin si zaslouží úctu a ne popotahování (tímto trpí většina dalších autorů filozofických pojednání). Filozofové trpí utkvělou představou duše, kterou nejsou po více jak dvou tisících letech opustit a plandají a plandají, až z toho flandají.
Autorův pohled na přírodu je velmi zkreslený, stále uhýbá k jednotlivostem vytržených z kontextu, poté je velkoryse skládá a výsledkem je hlušina dolu Turów. Knihu jsem dočetl po značném přemáhání nudy. Filozofie je až příliš okouzlena člověkem. Filozofovat nad otázkou, zda se lidé chovají ještě hůře nežli jiní živí tvorové? Nehodlám, odpověď jistě najdete po pár transformacích v textu knihy.