Filozofia a zrkadlo prírody
Richard McKay Rorty
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/304035/mid_filozofia-a-zrkadlo-prirody-KDD-304035.jpg
4
7
7
Rortyho najambicióznejšia kniha, v ktorej sa mu podarilo spojiť do jedného myšlienkového celku analytickú filozofiu jazyka, hermeneutiku a pragmatizmus, ktoré väčšina filozofov pokladá za nezlúčiteľné. Výsledkom je filozofický názor, ktorý sa zvykne nazývať neopragmatizmus: podľa neho ľudské poznanie nie je zhoda medzi obsahom našej mysle a skutočnosťou nezávislou od tejto mysle.... celý text
Přidat komentář
Slavné a velmi vlivné dílo (spíše ovšem v končinách, v nichž v době vzniku převládala analytická filosofie - u nás tedy poměrně neznámé) amerického představitele deweyovské větve neopragmatismu Richarda Rortyho. Autor se čtenářům s pomocí některých myšlenek svých velkých filosofických učitelů (Dewey, Wittgenstein, Heidegger) a dalších myslitelů (hlavně Gadamer, Quine, Sellars, Davidson) snaží ukázat, že filosofie není taková, jak se nám ji snaží vnutit stoupenci analytické filosofie, a že veškeré jejich snahy jsou pouze historickou událostí, čehož důsledkem je to, že jakékoli pokusy o nalezení Pravdy jsou předem odsouzeny k neúspěchu. Epistemologie, která byla podle Rortyho zhruba v době působení Johna Locka dosazena na trůn filosofie, musí být zbavena svého výsadního postavení, a nahrazena něčím jiným. "Nástupce" je spatřován v Gadamerově hermeneutickém projektu, který si nedělá nárok na reflexi poznání, ale snaží se být spíše prostředníkem mezi mnoha existujícími diskurzy či jazykovými hrami.
Rorty čtenářům vypráví zajímavý "Velký příběh", který zahaluje hávem analyticko-filosofické terminologie, jenž je však ve svém jádru ve všech ostatních aspektech od analytické filosofie zcela odlišný. Kromě všudypřítomného pragmatismu je v díle poměrně silně znatelný vliv mnoha kontinentálních filosofů, včetně těch hlásících se k postmoderně. O to zajímavější je, že se Rorty pouští do tak rozsáhlého podniku a vypráví svůj velký filosofický příběh, což je činnost, která byla mnoha postmoderními filosofy zapovězena. Na druhou stranu, i autor sám se později mnoha svých myšlenek vzdal - nikoliv toho, co prohlašoval o epistemologii, ale toho nejdůležitějšího, tedy konsekvencí, které z jeho odmítnutí epistemologie plynuly, zejména pak onoho nástupnictví hermeneutiky. Přesto se právě tyto jeho myšlenky staly nejvlivnějšími.
Autorovy další knížky
| 1995 |  Interpretácia a nadinterpretácia |
| 2012 | Filosofie a zrcadlo přírody |
| 1996 | Nahodilost, ironie, solidarita |
| 1991 | Za zrkadlom moderny |
| 1992 | Myseľ, telo, stroj |
Ústředním tématem této knihy je "reprezentace světa" - pojem, který se v mnoha různých podobách objevuje v novověké filozofii. Rortymu na něm vadí, že pak je taková teorie poznání chápaná jako proces utváření lidských mentálních nebo jazykových reprezentací (které můžeme rozdělit na ty, které svět reprezentují adekvátně a ty které je třeba zavrhnout). Takové adekvátní reprezentace pak podle takové teorie zachycují to, jak se svět má objektivně, tedy nezávisle na našich poznávacích schopnostech a souhrn všech adekvátních reprezentací pak znamená jediný způsob, jak lze pravdivě zachytit realitu.
Rorty tedy odmítá takový reprezentační model - mysl jako zrcadlo - pojetí idejí jako reprezentací "vnějších věcí" - protože to podle něj vede k epistemické skepsi (ideje mají záhadný vztah k předlohám) ... podle Rortyho prostě žádné reprezentace věcí nemohou být privilegované - nepostihují realitu jaká je "o sobě" (kritizuje novověkou představu, že matematicko-fyzikální popis materiální reality zachycuje esenciální rysy světa, je pro něj nepřípustné, že by třeba fyzika byla blíž poznání reality - pravému poznání skutečnosti - než třeba literatura, podle něj jsou všechny reprezentace reality z epistemologického hlediska na stejné úrovni) ... nebo ještě jinak ... říká, že žádné mentální obsahy realitu nereprezentují ... "poznání je sociální záležitost lidské konverzace" ... "s tím, co před nás realita staví se pomocí svých přesvědčení vyrovnáváme" ... tedy ... rozlišení mezi přesvědčeními a teoriemi jsou ryze pragmatická záležitost - jsou lepší nebo horší s ohledem na praktické účely.
A řešení? Podle Rortyho je potřeba zbavit se představy, že potřebujeme nějaký neutrální rámec, ve kterém jsou pravidla společná všem diskurzům (podle epistemologie jsou ale všechny příspěvky v určitém diskurzu souměřitelné - lze je podřídit souboru pravidel, která nám říkají, jak lze dosáhnout racionální shody) ... máme se tedy vzdát hledání společného základu (podle mnohých tím ale ohrožujeme racionalitu :-) ... jde o relativismus, který je pro ně nepřijatelný) ... a objektivní pravdu chápat pouze jako současnou nejlepší možnou představu věcí kolem nás :-) ... a nezapomenout, že je daná určitými subjektivními podmínkami společnosti ... což ji ovšem nedělá (pro nás) o nic méně pravdivou ... protože lze o ni říci, že se jedná o shromáždění "empirických fakt o přesvědčeních, touhách a praktikách určité skupiny lidí, jejíž diskurz může být bezproblémově nahrazen novým ..." ... důležitý je ten neustálý "kultivující proces" ... nejlépe vše vystihuje (jak píše Rorty v závěru) představa, že "správné poznávání je spíše oprávnění pro přesvědčení v určitém kontextu společenské praxe, jež je konstituovaná právě rozhovorem".