Finské slovo láska
Libor Konopka
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/141137/finske-slovo-laska-141137.jpg
4
13
13
Píše se rok 1939 a Evropou se šíří zhoubný mrak počínající 2. světové války. Nejinak je tomu na severovýchodě našeho kontinentu, ve Finsku. Tady však agresorem není nacistické Německo, ale komunistický Sovětský Svaz. A právě zde začíná příběh mladého finského páru. Příběh o odvaze, příslovečné severské odolnosti, houževnatosti, především ale příběh o lásce – lásce chladného severu – tolik odlišné od významu téhož slova v jižněji položených zemích. Prožijte s mladíkem Jaakkem a jeho snoubenkou Seijou strastiplné, přesto humorně líčené putování nádhernou, avšak bezcitnou finskou pustinou za nadějí a svobodou. Přes vážnost doby, do které je děj knihy zasazen, by měl vyprávěný příběh čtenáře především pohladit po dětské duši, která snad zcela nevyhasla v žádném z nás.... celý text
Přidat komentář
Nádherná kniha, což vám dojde až po přečtení..v průběhu čtení nelze pochopit spoustu věcí, ale když jsem dočetla, seděla jsem a brečela..najednou mi vše došlo a nitky se spojily..
Nádherný příběh se smutným koncem..kdo nečetl nebo nedočetl do konce, o hodně přišel. Nejslabší knížečka, kterou jsem kdy četla, ale myslím na ní dodnes..
Plytký příběh, ploché postavy, stále se opakujíci pubertální humor a naprosto NESNESITELNÁ protagonistka mě nutí zařadit knihu mezi moje největší šlápnutí vedle. Přitom potenciálu by mělo téma spoustu, ale ani záverečné slovo nedá ději celou dobu očekávanou pointu. Jedinou výhodou je, že se kniha čte rychle a člověk tak nezmaří příliš času.
Úžasná kniha na jedno odpoledne...kniha o obětavosti a velké odvaze..ton,kterým byla psaná mi velmi vyhovoval..Jaakovu velkou lásku k Seije jsem pochopila,az na konci...celou dobu to vypadá,ze se chtěl Jakko vyhnout narukování a čtenář si mohl klást otázku,proč sebou bral Seiju,když není ani schopen ji vyjevit city...pak jsem vše pochopila a při čtení seznamu na zadní straně přebalu jsem byla hodně dojata..
Na straně 17 jsem to musela zabalit,pro nepřekonatelnou těžkopádnost a pocit,že autor si vzal velké sousto,když raději nezvolil vyprávění v první osobě.Možná křivdím,ale udám kousíček:
Provoněný lesní dech polechtal nachová Seijina líčka,neodbytné sluneční prstíky za pomoci skryté skuliny prolomily vzdorující skalní opevnění a šum roztančeného větvoví,podpořený Jaakkovými hlasivkami,přivedl mátožný dívčin zrak do čerstvého jitra.Obraz členitého skalního stropu,jen v několika záhybech prosvětleného nesmělým denním jasem a bohatě živenými mihotavými plameny z blízkého ohniště zpočátku uvedl rozespalčinu pamět' do rozpaků.
Asi jsem přišla o dobrodružství,jenže na mě ta atmosféra finského prostředí prostě nedýchla.A to nemluvím o jalových dialozích hlavních hrdinů,které prozrazují autorovo diletantství.
Nedočetla jsem,nehodnotím.
Útlá knížka s nosným příběhem. Cesta (nebo spíš útěk) dvou mladých lidí z finské Karelie, které hrozí okupace Ruskem. Deníkovým stylem je zde popsána cesta a aniž by si hlavní hrdinové kdy lásku vzájemně vyznali, je jí prodchnutá. Schopnost cokoli udělat pro milovanou osobu, abychom ji zachránili, se zde v historických souviuslostech ještě násobí.
Připomíná mi to různé příběhy lásky, které byly napsány v souvislosti s okupací po Mnichovu.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Básníci třetího tisíciletí 1 |
| 2005 | Současná poezie 2005 |
| 2008 |  Současná poezie 2009 |
| 2007 | Finské slovo láska |
| 2011 | Děvčátko Suomi |
Krásné čtení o putování mladé dvojice do bezpečí , pryč od finsko-sovětské války. Víc jak dvouměsíční cesta, z jejíhož popisu, je cítit vzájemná láska Seiku a Jaska. A když se jejich cesty nakonec rozdělili bylo mi to strašně moc líto. Ale bohužel takový je, byl a bude život.