Florencie, moje (sebe)láska
Veronika Vrzalová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539557/bmid_florencie-moje-sebe-laska.jpg
4
37
37
Jaké to je, když vám na cestu přestane svítit slunce a celý svět zešedne? Váš život postupně ztrácí smysl a vy nevíte, co dál? Ve stejné situaci se ocitla sedmadvacetiletá Veronika. Syndrom vyhoření jí vzal všechny barvy ze života. Z posledních sil udělá to jediné, co je v dané chvíli možné - od všeho se odstřihne a vydává se do své zamilované Itálie s nadějí, že jí kolébka renesance vlije do žil trochu života a opět uvidí na světě duhu. Autorka a vypravěčka v jedné osobě s humorem a dávkou sebeironie objevuje překrásné historické město, učí se italsky, poznává nové přátelé i odlišný životní styl. Podaří se Veronice během sta dní znovu nelézt smysl života? Varování: Kniha způsobuje touhu navštívit Florencii... celý text
Přidat komentář
Zajímavostí o Itálii byly fajn, ale jen některé, protože místy připomínalo učebnici dějepisu a to hodně suchopárnou, ale příběh Veroniky mě nezaujal, bohužel.
Po knížce jsem sáhla, protože miluji Itálii, Florencii jsem již také navštívila, ale hrozně jsem se s knížkou trápila a četla ji na mě neobvykle dlouho. Dočetla jsem ji jen proto, že nemám ráda nedočtené knihy, ale za mě nejzajímavější části knihy byly fakta o Itálii na konci každé kapitoly. Vyprávěný příběh Veroniky mě vůbec neoslovil.
Uf, tak jsem se knihou prolouskala až na konec. Podle obálky jsem očekávala příjemnou oddechovku z Itálie, ale ve skutečnosti se jednalo o deník vyhořelé Veroniky, která se vydává na delší dobu do Florencie. Já jsem byla z knihy velice rozčarovaná, ale pokud se chcete seznámit s památkami Florencie, italskou gastronomií, kulturou a tradicemi, budete spokojeni.
Tak tuto knihu jsem si půjčila hned jak jsem zjistila, že existuje :-) Florencie, moje nej nej nej město... takže i přesto, že v podstatě nikdy nečtu knihy českých autorů (nepamatuji si ani kdy naposledy, ale jsou to dlouhé roky...) tak po téhle jsem sáhla ihned. Ve Florencii jsem byla již několikrát a proto v podstatě většina míst je pro mě důvěrně známá a vím přesně jak vypadají, jak se u nich člověk cítí, jak obdivuje mistrovská díla umělců na každém kroku... toto město mě fascinuje od první návštěvy a pokaždé ho poznávám lépe. Naposledy jsem tam byla na konci září 2019 - tedy ve stejný rok jako autorka.
Musela jsem si chvíli zvykat na styl psaní, že se nejedná o příběh, ale o vyprávění svých zážitků a prožitků. Brzy jsem si ale na tento způsob zvykla a těšila se na každou chvíli kdy knihu vezmu do ruky.
Kniha se mi velice líbila a jen utužila mou lásku k tomuto městu, věřím, že na jaře příštího roku se mi podaří Florencii a Toskánsko opět navštívit.
Děkuji autorce za tuto úžasnou knihu :-)
Čtivá a příjemná kniha, díky které jsem si zamilovala Florencii. Autorka ji popisuje vtipně a lákavě. Hlavní hrdinkou je ona sama a vyrazila do Florencie najít sebelásku a léčit syndrom vyhoření a trpké věci, které se jí staly. Barvitě vykresluje místní lidi, nové přátele, památky, jídlo i zážitky. Užila jsem si to a zatoužila po dovolené ve Florencii. Na prvotinu je to hodně dobré, ačkoli nějaké mušky se také najdou. Je to svým způsobem takový osobitý cestopis... Cestuje se v něm nejen po Florencii, ale i po vlastní duši.
Knihu jsem přečetla za 2 dny. Moc se mi líbila, je vtipná a jsou zde super nápady na výlety. Velice oceňuji v závěru každé kapitoly zajímavosti z Florencie. Doporučuji knihu přečíst a vyrazit na dovolenou a vše zažít.
“Vzpomínám na svá školní léta, kdy jsem chtěla něco dokázat, něčím být, mít jméno a v dobrém ovlivňovat lidi. Otevřít jejich oči, srdce, duše. Přimět je žít a smát se. Jen aby nezapomněli, co je to, co jim rozbuší srdce.
Myslím, že autorka našla, alespoň ve mě, přesně takového člověka.
Kniha se ke mě dostala náhodou a přesně v době, kdy sem si začala pohrávat s myšlenkou, že se už tentokrát fakt naučím italsky a že už tam vážně znova pojedu. Kdy sem se sama ještě pořád prala s následky vyhoření a hledala balanc.
"Florencie", jak sem knize začala říkat, mi vydržela skoro týden, protože sem se rozhodla nespěchat. Užívala sem si ji, na google mapách procházela ulice, které procházela autorka, zapisovala si italské fráze, slabikovala a mávala rukama a googlila fotky.
Možná je to tím, že s autorkou máme podobné životní zkušenosti, byť v jiných dávkách a mixech, ale kniha samotná se pro mě stala kámoškou, něčím krásným a příjemným, co dělá den lepší. Taky mi pomohla uvědomit si, co vlastně chci, formulovat směr a najít v sobě znovu nadšení a motivaci, po něm jít.
Kniha je plná lásky, nadšení, hledání sebe, ochoty nezlomit nad sebou hůl a nevzdat život. Taky přátel, jídla, gelata a umění, protože to všechno prostě k Itálii, a ne jen te, patří.
Ci vediamo Italia mia.
Io prometto.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Zcela jsem se ztotožnila s autorkou..jako bych viděla sebe. Pokud nevíte co se životem nebo milujete Itálii nebo milujete památky nebo jídlo nebo psy nebo máte rádi život a sto dalších nebo...tak si tu knihu přečtěte! Moc doporučuji a autorce děkuji, že mě konečně nakopla udělat pár věcí, které jsem chtěla udělat už dávno :)
Románová prvotina české autorky nás zavede nejen do krásné a malebné části Itálie, ale taky na cestu poznávání svého já a uvědomění si určitých věcí ve svém životě. Čtenář má tak alespoň možnost nahlédnout do duše ženy, která se trápí kvůli svému tělu a práci. Má možnost získat cenné rady do života z autorčiny osobní zpovědi.
Kniha mě zaujala svou pozitivně laděnou obálkou. Musím vyzdvihnout úvodní lekci italštiny, která je více než přínosná. Upozorňuji, že v knize narazíte na italské věty a chuť učit se italsky bude více než velká. Osobně se mi nejvíce líbilo nahlédnutí do italských vulgarismů a byla jsem šokována, jak nepatrný rozdíl je mezi těstovinami a mužským pohlavním orgánem. Taktéž se mi líbila poučka k lekci vaření pasty.
Kniha je rozdělena na dvě části, v níž jsou kapitoly označeny číselně dnem a názvem, o co se v dané kapitoly bude jednat. K tomu vás na konci každé kapitoly čeká nějaká zajímavá informace, ať už o Itálii/Florencii v rámci umění, historie a mnoho dalšího.
Florencie je díky autorčinému stylu čtivá. Autorka dokáže popsat bolestivé situace jemně, ale zároveň bez příkras. Prostě takové, jaké jsou.
Nejlepší kapitola byla rozhodně "Mimo veškerý plán". Nejenom, že jsem se u této kapitoly nasmála, ale plně soucítila s autorkou. Sama jsem si něco podobného zažila a nevzpomíná se na to zrovna nejlíp Tady je malá ukázka: ,,Snaží se mi snad spočítat plomby v zubech? Nebo to má být otorinolaryngologické vyšetření, po jehož skončení mi ohodnotí stav mandlí?"
Florencie má krásný, dojemný a vtipně laděný příběh s poselstvím, v němž si každý najde to své.
Děkuji Nakladatelství Argo za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
Knihu jsem četla jedním dechem. Každý den jsem prožívala. Smála se, plakala, byla dojatá, napjatá... Autorčin příběh mě zasáhl a kniha mi pomohla v těžkém životním období. A navíc Florencie je nově na mém cestovatelském wishlistu.
V knize mne postupně bavila už jen oranžově vyvedená méně či více známá fakta - o Itálii, Florencii, Italech, italštině, jídle... Samotné autorčino poněkud pubertální deníkové vyprávění (100 dní jen s pár výlety mimo Flo, hlavně však o italských chlapcích a chlapech a jiné fantazie) mne nezaujalo: vyhořelá v 27?, a přitom takové s prominutím tele ve stejných 27? (jak to bez jakýchkoli pochyb předvedla hned v úvodu ve veřejné prádelně).
Knihu Bella figura jsem dřív také měla v ruce, ale zřejmě mne taky nebavila - nehodnotila ani neokomentovala jsem ji, přesto považuji od naší autorky poněkud za troufalost svoje dílo označit jako "takový druhý díl Bella figura" (viz její komentář u Bella figura propagující tuto knihu) - inspirace se vším všudy ano, ale až tak? Hlavně že je text ještě o třetinu delší. A fotky chybí.
Dle propagace a recenzí má být kniha o emocích, obsahovat zajímavé informace či ve vás probudit touhu navštívit Florencii, jenže postrádá právě ty emoce, obsahuje faktické chyby a Florencie mi bylo nakonec docela líto. Kniha je ve své současné podobě paskvil. Nadto v jejím průběhu dojde k popření její hlavní myšlenky, která je obsažena i v samotném názvu – aneb co dovede jedna špatně řečená věta.
Florencie podle Vero je statická. Postrádá dynamičnost. Ustrnula jako sochy, budovy či mosty a utápí se v opakovaných popisech vágnosti a opisech téhož. Zvraty, ruch, nadšení jsou odbyty velmi stroze. Působí jako jakási návnada, ale netrvá to déle jak dva řádky. Podobné je to s postavami – autorčiným vyprávěním se vlečou jako zombie a nemají žádnou hloubku. Topornost vyprávění podporuje i užitý jazyk (dějová přídavná jména tady nadělala dost škody), plynulost navíc kazí sdělení vytržená z kontextu, chyby ve stylistice, nesjednocenost některých jevů a jmen. Jako bonus kniha obsahuje několik faktických chyb, což v tomto případě považuji za poměrně výrazný přešlap (Amerigo Vespucci nebyl umělec a za překlad Chianti jako coca-cola by vás Italové nejspíš upálili na hranici).
Domnívám se, že některá závažnější témata a život města by si zasloužily více prostoru, a to jinak než způsobem, že je cool o tom prohodit větu či dvě.
Co musím ocenit, jsou oranžová fun facts. Ta mě bavilo číst, byla poutavá a působila, že autorce stylem dost sedí, na rozdíl od prózy samotné.
Když to shrnu, je to jako výlet, na který se těšíte, ale z destinace se nejenže vyklube velké zklamání, ale čím déle čtete, tím více si připadáte jako v místě, kde už jste vyčerpali všechny nápady, odškrtli si všechno ze svého cestovního plánu, a už vás to tam nebaví, jenže jste teprve v půlce pobytu (alias knihy). Knihu jsem se snažila dočíst ve víře, že se to zlepší, ale bylo to příliš a ve 2/3 jsem to vzdala. Prostě za tu investici bych očekávala redakčně zvládnutější dílo.
Četla jsem Bella figura od Kamin a byla jsem zvědavá, co mi může dát tato nová kniha. A hele hrdinka, aniž bych tušila se ke knížce dostane také. Je to milá knížka, která mi sedla a přečetla ji za 3 večery. Opět mě láká Florencie a věřím, že jednou se tam dostanu. Nepotřebuji v tuto chvíli léčivou moc města, ale člověk nikdy neví, co přinese budoucnost. Celou knížku jsem hltala a vžila se do postavy hl.hrdinky, vše s ní prožívala. Vřele doporučuji!! Super čtení na tyto letní dny.
Včera jsem dočetla tuto knihu a jsem nadšená!!
Celý ten koncept mě bavil. Nejen příběh, originálně psaný deníkovou formou, ale i “poznámky pod čarou. Mnoho těch věcí znám, ale dozvěděla jsem se i spoustu novinek o té krásné zemi.
Toskánsko máme mnohokrát projeté, Florencii také. A rána v tom městě, jak jsou tu zmíněna - jsou tu jen místní, chystají se na nápor turistů a nakupujících, pokřikují na sebe pozdravy, jen pomalu jdete a kocháte se okamžikem, v klidu.
Naopak zase v Benátkách, je večer, všední den, v zapadlých uličkách žádní lidé, jen v maličkých dílnách ještě pracují lidé na svých “produktech. Někdo vyrábí kabelku, jiný loutku,… To jsou pro mě mnohem silnější zážitky než jít v davu na nějakou prohlídku.
Moc krásná kniha.. Velice mě bavilo, jak autorka kombinuje více “žánrů dohromady - některé kapitoly mají více popisný (až průvodcovský) charakter italských míst a památek, některé mají solidní dějový spád a i nečekané zvraty (moje obzvláště oblíbená kapitola v tomto ohledu je “rande v klubu s nečekaným zjištěním), v některých kapitolách se naopak autorka zamýšlí nad hlubšími společenskými tématy. Člověk se u čtení zasměje, dojme, zamyslí, i dozví řadu faktů o italské kultuře a stylu života.
Podtrženo sečteno, kniha se čte skvěle, autorka do ni opravdu promítla samu sebe a otevřela se v řadě osobních věcí. Čtenář sleduje, jak na začátku knihy je Veronika spíše zakřiklá, zmatená a lehce ztracená ve svém životě, ale postupem času poznává nejen nové krásné město a nové lidi, ale především samu sebe, své sebevědomí a hodnoty. Prostě balzám pro duši :)
Chcete se zasmát? Chcete si poplakat? Chcete se zamyslet? Chcete se vzdělat? Chcete toužit,snít, být jednorožec? Chcete si užít skvělou knihu, kvíz a nádherné ilustrace?
Pak tedy nohy nahoru a knihu do ruky.... Tuhle knihu...Florencie, moje (sebe)láska od Veroniky Vrzalové .
Kniha je kouzlo....a Veronika taky... Asi jsem cíťa, ale knihu jsem musela číst po částech neb mě často rozslzela... Je tak autentická a osobitá, že pokud se vás někde dotkne,je to jako byste si to prožívali vy sami. Moc mě baví styl psaní - barevný, neotřelý a má to švih. Ať už Itálii milujete nebo ne,věřím, že po přečtení jí milovat budete. Stejně jako autorčino otevřené srdce.
Začnete číst, nemůžete přestat ani nad ránem a až do konce toužíte být hlavní hrdince nablízku... Zažít s ní všechna dobrodružství, podat pomocnou ruku při překážkách a pozorovat rozkvět pošramocené duše z mrzutě laděného Česka. Duše, kterou v kouzelné Florencii polila živá voda.
Dlouho mě něco čtenářsky tolik nepřekvapilo. Na debut vysoce vyzrálý a čtivý titul. Sympatický, svěží styl a široká slovní zásoba, která hýří všemi barvami duhy, rozesměje, duševně pohladí, a nadto rozšíří obzory. Což je pro mě jako nezcestovalého člověka obzvlášť cenné. Baví mě pestře zvolené vzdělávací vsuvky plné zajímavostí z Itálie, závěrečný kvíz i překrásné ilustrace dotvářející jemnou atmosféru knížky. Celkové grafické pojetí je příjemné pro oko a evokuje paprsky léta. Z každé stránky vyzařuje lehkost a nadhled, ale zároveň obrovská péče o detail a bohatá škála znalostí spisovatelky. Obálka mezi přehršlí jiných zaujme na první pohled a vystihuje originálnost osobnosti. „Na Česko moc divoká, na Itálii příliš klidná.“ Ba ne! Jestli mám totiž spontánně vyslovit pouze jeden a nejsilnější pocit z 360 stránek, tak ten, že s lidmi s velkým a otevřeným srdcem, jaké dostala do vínku Veronika, je život mnohem veselejší a snazší. Jsou protkaní nezdolným optimismem, nadějí v dobro, vírou ve šťastné konce a musíte mít velkou kliku je potkat...
Jinými slovy jsem původně očekávala „jen“ nenáročnou oddechovku s cestovatelskými zážitky, ale dostala jsem mezi řádky mnohem víc, než dokáže přinést mnohá rozvojová literatura. U Florencie se usmíváte, dojímáte, učíte se odvaze a nebrat se příliš vážně a ještě si těsně přivoníte k jinému, inspirativnímu kousku světa. Za všechny emoce, povzbuzení a odstíny knihy děkuji. Těším se, jakými cestami a křižovatkami se autorčin život bude dále ubírat. Jsem zvědavá, do jakých míst a situací nás zavede v dalších dílech a hlavně, jak se zase se vším novým svébytně a s neochvějným humorem popere. Držím pěsti! Jedno je však jisté - za každým mrakem se skrývá slunce. :)
Florencie, moje (sebe)láska
Velmi čtivá kniha s barvitým popisem města ve kterém tvořili takový umělci jako Leonardo da Vinci či Botticelli. Člověk, zde při toulání uličkami musí cítit tuto jedinečnou atmosféru. Ve čtenáři kniha probouzí touhu uskutečnit podobnou cestu. Já osobně závidím tu možnost pobýt v tomto městě delší dobu mimo turistickou sezónu a zažít toto město autenticky. Super jsou i vysvětlivky na konci kapitol.