Drowova dcera
Elaine Cunningham
Forgotten Realms - Hvězdný třpyt a stíny série
1. díl >
Liriel, dcera arcimága Gromfa, je trnem v oku Prvnímu rodu Menzoberranzanu Baenre i ostatním. Je nepřehlédnutelná. Pořádá honosné večírky, ráda se toulá tunely, sjíždí podzemní řeky, přátelí se s dvouhlavým drakem – a má nebývalé nadání pro magii, která nemá nic společného s Pavoučí královnou Lloth. A když Liriel objeví krásy Povrchu, je snaha zkrotit ji v drowské Akademii podle všeho předem ztracenou věcí. Jenže Liriel netuší, že její naivita a nenávist spolužačky Shakti Hunzrin pro ni mohou být smrtící. Návnada v podobě amuletu, jenž je schopen zachovat drowskou magii i na Povrchu, je zároveň past, která může sklapnout každou chvíli…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2009 , Fantom PrintOriginální název:
Daughter of the Drow, 1995
více info...
Přidat komentář
V sériách o temnom drowovi Drizztovi, ktoré sú moje obľúbené som si zamilovala tento svet a tento dej v hlavnej úlohe zo ženským drowom je super. Teším sa na ďalšie diely. :-)
Moje nejmilovanější fantasy, děj krásný, napínavý a závěrem trilogie i dojemný, slza ukápla :) moc moc doporučuji všem milovníkům tohoto žánru
První díl této trilogie se povedl a doufám,že se budou líbit i ostatní díly.Skončí Liriel podzemní život?No uvidíme
Děj je zařazen po deváté knize o Drizztovi (Obklíčeni temnotou). Rozhodně ale není potřeba přečíst legendu o Drizztovi. V první polovině knihy se setkáme s městem Menzoberranzan. Poznáme druhou stranu města - učení kněžek bohyně Lolth. Celkově na mě první polovina působila velmi Salvátorovsky. Sám autor na tento projek dohlížel (Drowské město vytvořil právě on). Po první polovině knihy jsem byl nadšený. Nevím co se stalo dál, ale od útěku Liriel z drowského města došlo k hroznému chasu. Několikrát jsem se přistihl, že jsem netušil, zda je postava stále v podzemí, nebo jde světem na povrchu. Některé bojové scény byly skvělé, některé naopak katastrofaní. Popis jedné z finalních bitev ve stylu "byl rychlejší a zručnější", je pro mě ze šermířského souboje prostě málo. Autorka většinu knihy jen popisuje, přímou řeč zde najdeme opravdu zřídka. Co se týče hlavních postav. Mladá Liriel na mě celou knihu působyla dojmem, že se jí nemůže nic stát, neměl jsem absolutně pocit, že mi na ní nějak záleží. Za celou knihu neměla ani jediné selhaní. Fjodor se pro mě nakonec stala mnohem zajimavější postava. Doufám, že se o něm a berserkerech z Rašemenu dozvíme v dalších dílech víc. Celkově jako fanoušek světa Forgotten Realms dávám 4 hvězdy. Fanoušci Drizzta si ale rozhodně příjdou na své.
Umím si představit, že tak ve 12 letech bych si tuhle Mary Sue užila o hodně víc. Liriel Baenre je dobrá postava a dosahuje slušné míry god-like-badassery (magie drowů, dva druhy kněžské magie, slušné zacházení se zbraněmi a zájem přidat k tomu ještě runovou magii, a to vše v době, kdy je podle měřítek svého druhu sotva dospělá), Fjodor jí zdatně sekunduje. Nepostrádají ani trochu toho humoru. Vždy jsem měla ráda když se postava dostane do nového prostředí, které je pro ni plné záhadných neznámých věcí (jako třeba přátelství) a musí se s nimi nějak vypořádat, což se v této knize celkem obstojně daří. Přeplácané světy jako je Forgotten Realms, kde najdete úplně všechno mi taky nikdy nedělaly problémy. Větší problém mám s tím, že to jsou obvykle světy pro dračák a většina příběhů do nich zasazených dračákem smrdí na sto honů. Včetně tohohle. Jaká náhoda, že velký trh je v nejbližší lidské osadě zrovna, když se to hrdinům hodí. Jaká náhoda, že se tam zrovna najde tak krásný šperk, vhodný jako dárek. Autorka si ale zprvu neví s Liriel rady a nejvíc prostoru dává intrikám Shakti Hunzrin (taky dobrá antagonistka), Menzoberranzanu a Lloth. Což by nevadilo, kdyby pak nepřišel až příliš rychle konec, když se konečně dostaneme k Lirielině velké cestě za ještě větší mocí. Na dračákovou fantasy z 90. let to není špatné, ale pořád je to dračáková fantasy z 90. let. Vzhledem k tomu, že o dalších dílech jsem četla, že mají sestupnou kvalitu, nebudu se do nich pouštět. Už Drowova dcera balancovala na hraně, kdy klady jen tak tak převažují nad zápory.
Vcelku běžný příklad klasické fantasy, tentokráte zasazený do prostředí temných podzemních jeskyní, komplexů a hlavně města temných elfů - Menzoberranzanu. Příběh se slušně rozjede, ale kniha skončí tak nějak na půl cesty odněkud někam, takže pokud se po dočtení tohoto dílu nechystáte dorazit rovnou hned celou trilogii, tak se do toho ani nepouštějte, protože na konci "Drowovy dcery" se vlastně nic moc nevyřeší. Problém s hlavním padouchem, stejně jako vztah obou hlavních hrdinů se začne vlastně teprve rozehrávat. A když už jsem u těch hrdinů, nebyli mi moc sympatičtí, asi hlavně proto, že v příbězích nesnáším pletichaření, intriky a podobné hovadiny, kterými jsou příběhy o temných elfech ze světa FORGOTTEN REALMS prosycené. Vadí mi dokonce i když je píše Salvatore - ale to je génius, u kterého se to v moři strhujícího děje a skvělých postav ztratí. Zde to bohužel trčí jako oštěp ze zadku.
Jinak asi moc není co řešit. Příběh má sice vtipná místa, fajn děj, ale je docela klasický - ne špatný a ani ne extra skvělý, ale je škoda, že to celé končí jakoby uprostřed. Jo a ke konci mě to už ani trochu nebavilo a vůbec nejsem schopný přijít na to proč.
Tento prvy diel trilogie bol pomerne putavy a zaujimavy a nemal som problem sa ponorit do deja. Preto som sa tesil aj na dalsie dva diely, ktore vsak tomuto prvemu dielu nesiahaju ani po paty. Bohuzial...
První díl serie o Liriel rozehrává zajímavý příběh a po dočtení Drowovy dcery jsem byl opravdu nadšen a těšil jsem se na pokračování. Ta mají ale spíše sestupnou tendenci a např. Temná pouť už mě nebavila skoro vůbec.
neni to nejhorší,ale nejvíc mě štvalo,že je tam málo příme řeči... a je to lehce napodobenina Drizzta ale v sukni :-D
Drowova dcera
Liriel Baenre se měla stát nejvyšší kněžkou bohyně Lloth, ona ale, věrna své nespoutané povaze, raději zvolila dobrodružný život bez pravidel. Elaine Cunninghamová vstupuje s Drowovou dcerou do světa série Forgotten Realms, v němž buduje svůj vlastní, samostatný příběh. Příběh temný, drsný a nelítostný, vyprávěný chladně a bez emocí. Tady čtenáře opravdu nezahřeje nějaké to laskavé slovo, či dobrý skutek. Vypočítává krutost a chladná nenávist mě vždycky děsily, a v této knize se mi obojího dostalo vrchovatě. Možná proto se mi pojetí fantasy podle Elaine Cunninghamové zase až tolik nelíbilo. Všechna ta nevraživost a pletichaření matriarchátu, magie, která slouží především k mučení a zabíjení, postavy, které žene touha po moci nebo po pomstě… vždyť tady se i sex provozuje jen a jen z vypočítavosti. Není tu nic, co by všechny ty negativní vibrace vyvážilo a posunulo je kladným směrem. Nakonec i finále knihy, které žádným finálním završením Lirieliných dobrodružství není, protože jen otevře cestu k pokračování, zůstalo tak trochu za očekáváním.