Rubínový klenot

20.09.2024

Konec trilogie, který není koncem, ale nechává si v mnohém otevřené dvěře pro další příběhy. Komu se líbily předchozí díly, bude se líbit i tento. Čistokrevná fantasy, která si na nic nehraje. Hrdinové jsou stále mocní a epičtí a zloduši zákeřní. Příjemné čtení. Pocit, jako při hraní DnD je při čtení silný a to beru jako příjemný bonus k jinak standardní fantasy.

02.02.2024

Aj keď ide o fajn oddychovku, netreba ju zbytočne preceňovať. No ani nezmyselne zatracovať. Je to béčko jak cifrované a autor nemá ani tú najmenšiu tendenciu hľadať originalitu či ísť proti pravidlám sveta, ktorý už niekto dávno pred ním vymyslel. Ten svet bol vymyslený za účelom relaxu, mozgodovolenky, počas ktorej je možné všetko. A keď máte k tomu príjemných a veselých spoločníkov, čo viac treba? ;))

15.02.2021

Drittz společně s Wufgarem podstupují další nebezpčnou cestu na záchranu Regise.Opět poutavé čtení,na jeden zátah.

08.10.2020

Planina ledového větru.

Fantasy jak má být a jak ho máme všichni rádi :)

18.02.2020

Kniha pokračuje, kde předchozí skončila. Celkově je příběh taková "honička" a závod s časem. Hrozně, pro mě až zbytečně rychle utnutým koncem (Mitrilové síně). Až jsem měl pocit, že autorovi již nezůstalo dostatek stránek, nebo se kniha musela honem vydat. Jediné malé mínus. Co se týče celé trilogie Planiny ledového větru. Jde z ní cítit závan pana Tolkiena a že se též jedná o první knihy pana Salvatora a celkově i jedny z prvních Forgotten Realms. Naopak trilogie Temný elf mi příjde jako mnohem originálnějsí dílo, rozhodně k ní museli i vydavatelé přistupovat úplně jinak. Pět hvězd. Rychlé akční fantasy, které mě stále baví a už teď se teším na dalšího Drizzta a Forgotten Realms.

02.07.2019

Po předchozím slabším díle jsme zpátky na vlně.
Artemis vs Drizzt. Pragmatický padouch a zásadový dobrák.
Cesta napříč světem. Regis, Wulfgar, Bruenor a Catti, koho by nezajímalo po 6 knihách co jim Salvatore postaví do cesty dál?
Mohu jen doporučit.

12.02.2019

Vyprávění o Drizztovi mě prostě baví a těším se na každý další díl. Tento mi nepřišel o nic méně zajímavý než předchozí. Připadal zase o něco více temný díky postavám a to Entrerimu, Pookovi a krysodlakům. Doufám, že s Entrerim se v budoucnu ještě setkáme. No a konečně se na scénu zase dostala má oblíbená i Guenhwywar. Snad dostane v dalším díle o něco více prostoru :)

08.06.2018

Jako vždy napínavá kniha četla se jedním dechem. prostě skvělí

28.09.2017

Do příběhu jsem se dokázal až do konce vžít! Velice napínavé dobrodružsví!

23.03.2017

Trochu slabší, přesto příjemné čtení.

16.09.2016

Druhá série vyprávění o temném elfovi (Planina ledového větru) je tak trochu nastavovaná kaše, tovární produkt se vším všudy. Tu a tam se zdá, že když autor neví, jak příběh posunout dál, vloží intermezzo s drakem. Jednou je červenej, jednou bílej, jindy zas černej... možná přijde na řadu i žlutej se zelenýma hvězdičkama. Ale je to celkem pestrý a napínavý, tak uvidíme, co ještě pan spisovatel vymyslí. Některá jména a pojmy jsou dost bezostyšně vykradený z Tolkiena, něco taky z antiky a korunu všemu nasadil pirát Pinochet. Překlad je příšernej - a to platí o všech dílech od samého začátku.

Nehodlám vkládat samostatný komentář k další sérii - prostě už to přestalo být ke čtení. V podstatě se dá říct, že kdyby autor o temném elfovi napsal tři knihy, bylo by to docela slušný řemeslo. Ovšem místo tří jich nasekal šest a přidává další a další, to už fakt nemám zapotřebí číst.

28.02.2016

Ona to není špatná kniha. Až na to, že děj je celkem dobře předvídatelný, a nesmrtelnost, neunavitelnost a odhodlání hlavních postav je dohnáno do extrému. Nemůžu říct, že by mě knihy o Drizztovi nějak zvlášť nadchly, a přestože jsem původně plánoval s jejich četbou pokračovat, po přečtení trilogie Planina ledového větru už tak neplánuji. Spíše věnuji svůj čas něčemu zajímavějšímu.

21.09.2015

Bohužel mi přijde, že série se točí stále kolem toho samého. Hlavně popisy bojů už mě začaly nudit. Zkusím ještě jeden díl a pokud série někam nepokročí a nezlepší se kvalita, bohužel Drizzta opustím.
Hodnotím 3,5*.

28.12.2014

martinelk: Vážený začínající čtenáři, zkuste si o světu ve kterém se Drizzt a jeho hrdinové pohybují také něco zjistit, než se začnete veřejně zesměšňovat. Wulfgar skutečně může metat mužem, který je 3x těžší než běžný muž a to prostě proto, že to dovolují pravidla Dungeons and Dragons, ve kterém se, pro vaši zajímavost, nacházíme. Moje herní postava zase dokáže ve střemhlavém letu trefit se 100% přesností jednoho maličkého goblina v klubku mých spoluhráčů, a to s naprostou jistotou, že i kdyby se po něm válel obr, který je v mé skupině a spřízněn s mou postavou, tak goblina šíp zabije, zatím co obra ani neškrábne. Ano v reálném životě naprosto nepředstavitelné. Za prvé člověk nelétá a za druhé je mnohem větší pravděpodobnost, že zasáhnu jednoho ze svých. Ale my se nacházíme ve fantasy světě, kde nereálné se stává realitou a moje postava může létat, jelikož hraji za okřídleného elfa. A mohu si být naprosto jistá, že i kdybych střílela s šátkem na očích, netrefím svého vlastního, ale nepřítele. V horším případě minu a zlomím si šíp. To mi umožňují moje schopnosti. Tak to stojí v pravidlech. Takže pokud má Wulfgar sílu více jak 20 pak si může dovolit házet s mužem, který je 3 krát tak těžší než je on sám. Vlastně by dokázal zvednout mnohem větší váhu, protože mu to umožňují jeho schopnosti. Pokud jde o Bruneona a jeho "vyhrožování" nevinným... Je to trpaslík. To by mělo být dostatečným vysvětlením, ovšem pro někoho, kdo má alespoň základní znalost o trpaslících světa DaD. Vaši známí asi dobře rozumí pojmu fantasy a nejspíše budou i vědět co je herní svět DaD. Pokud se vám tato literatura nezamlouvala pro „fantasy klišé“, dovolte, abych vám doporučila příště sáhnout po Martinovi. Myslím, že ten by mohl vaše očekávání plnit spíše, jelikož jeho tvorbu neovlivňuje žádný herní svět a naopak se ve svých knihách přiklání k reálnému dění raného středověku. Minimum kouzel, minimum epických vítězstvích, za to stoprocentně reálný a uvěřitelný svět středověkého ražení. Podle vaší reakce totiž nehledáte klasickou fantasy, ale středověkou fantasy. Pokud jste Martina již četl, zkuste Sapkowského, ovšem rovnou vás musím upozornit, že jeho první knihy jsou spíše sbírkou povídek, proto je potřeba s tím počítat. Ale Zaklínač není jeho jedinou knižní sérií. Snad bych raději, kdyby jste si přečetl jeho „husitskou trilogii“. Ta by vás mohla dostatečně uspokojit. Co se týče Martina. Teď je velkým fenomenem jeho série Hra o Trůny. Jistě jste o ni již slyšel a já musím říct, že i přes to, že jsou to opravdu objemné knihy, jsou nadmíru čtivé. Takže příště zkuste výběru čtiva věnovat více času a o dané tvorbě si také něco předem zjistěte. Kniha totiž nemůže za vaši neznalost světa, ve kterém se příběh odehrává.

30.11.2014

Takže tahle recenze nebude jen na tuto knihu ale rovnou na celou trilogii Planiny ledového větru. K těmto knihám jsem se dostal ze dvou důvodů, za prvé mám rád svět Forgotten realms a ze druhé R.A.Salvatoreho mnozí chválily a jeho sérii o Drizztovy vynášely na přední místa fantasy literatury. Takže jsem do toho šel celkem pozitivně naladěn. Ovšem jaké bylo mé rozčarování když jsem se začetl. Knihy bohužel trpí mnoha fantasy klišé, prakticky jakékoli klišé vztahující se k fantasy vás napadne se zde vyskytne. Problém je už v samotných hrdinech kteří mají reprezentovat kladné charaktery, ovšem ve všech knihách vystupují jako naprosto nesympatičtí a jen na sebe myslící jedinci. V knihách je mnoho situací kdy "hrdinové" vyhrožují i nevinným lidem nebo těm co jim zrovna nejsou po vůli ( hlavně Bruenor ). Další katastrofa jsou souboje, za celou trilogii se protagonisté ani jednou nezapotily při likvidaci různých nepřátel. Je až zarážející jak Salvatore nedokáže vykreslit souboj který by naše hrdiny alespoň potrápil. Hrdinové bez problému kosí zástupy nepřátel jako by se nechumelilo, nepřátelé jsou zde jen potrava pro meče a jsou likvidování jak na běžícím pásu.

Dovolím si zde malou narážku na uživatele Walkyrka a její koment. Je pravda že pokud by hrdinové byly nemotorná trdla která se nikdy nepoučí a ze všeho vyváznou se štěstím asi by to moc zábavné nebylo. Nicméně zde je zase druhý extrém, a i když snad náhodou hrdinové utrpí zranění tak se nic moc neděje většinou to není vážné a stačí se oklepat a jede se dál. Zde uvedu další výtku a sice naprosto nereálné schopnosti protagonistů ( hlavně Wulfgar ). Např. Wulfgarovy nedělá problém zvednout nad hlavu muže jež je 3x těžší než běžný muž a vrhnout ho na skupinu nepřátel jako projektil ( to se v knize fakt píše, sám jsem tomu nevěřil a několikrát jsem si musel danou pasáž přečíst :D ), a podobných perel je tam hodně. Hlavně Wulfgar působí jako kombinace Arnolda, Stalloneho a Herkula. Jindy zase trpaslík Bruenor na jeden švih seká vejpůl orky. Zkrátka souboje jsou nudné protože vždy víte jak to dopadne a Salvatore neumí dodat hrdinům adekvátní výzvu což je průser. Chápu že stěžovat si na realističnost u fantasy může působit divně ale i fantasy má svá pravidla a své meze.

Bohužel výčet špatných zpráv nekončí. Celá trilogie na mě působila značně zkratkovitě. Např. v prvním díle se setkáváme s nebezpečným šíleným mágem který pomocí krystalu chce ovládnout svět ( vím originalita nic moc ale na tu se tady ani nehraje ). Upřímně tohle se mohlo rozvinout na celou trilogii ale místo toho se mág zmůže jen na pár trapných akcí a nakonec se vše vyřešilo v jedné knize. To je další neduh, nejenže běžní nepřátelé jsou zoufalí ale oni i ti hlavní padouši jsou naprosto neschopní.

A jako poslední povzdechnutí přicházík samotnému stylu psaní. Nevím jestli to takhle je i v originálu nebo to je dodrbaný český překlad ale když budete číst tyhle knižky tak chvíli nebudete vědět co si o tom všem máte myslet. Slovní obraty zde použité jsou leckdy naprosto směšné. Jakoby dané věty psala autorka dívčích románů.

Mají tedy knihy nějáké klady? No navzdory všemu se knihy poměrně svižně a čtivě čtou ( resp. se čtou dobře do dalšího odstavce po kterém máte chuť danou knihu spálit ). A taky mají hezký obal.

Abych to tedy shrnul. Dle mého tyto knihy dnešním čtenářum nemají mnoho co nabídnout, jsou klišovité a Salvatore má až obludný problém vykreslit dané hrdiny realisticky ( tedy tak abyste si nemuseli myslet že jsou to potomci nějákých bohů, navíc nejsou moc uvěřitelní ani po stránce emoční a tak nějak lidské ), nepřátelé jsou chudáci a styl psaní v některých částech je otřesný. V 80. letech to snad byl nadprůměr dnes je ovšem mnoho daleko lepší fantasy četby. Pokud si chcete užít svět Forgotten Realms zahrajte si starší Baldury a Icewind Dale.

05.10.2013

Otto von Pluto: Drahý pane všiml jste si vůbec, že jste četl již šestý díl? Možná by jste se měl raději zdržet komentářů, když nemáte nejmenší ponětí o dějové linii. Je přece jen logické, že po tolika prodělaných bojích a dlouhém putování členové skupiny sem tam něco najdou, získají novou dovednost a vybrousí svůj styl boje. Bylo by trochu nudné si číst o břídilovi, který ač mnoho střetů, jako zázrakem, přežije, se nepoučí a jelikož jsou jeho schopnosti stále stejné a nezdokonaluje se, "kosí" pořád dokola jen skřety. Nezkušený čtenář ji hodnotí jako brak, ale není to vinnou knihy, ale čtenáře, který si nedal ani tu práci si přečíst číslo nahoře v roku a plácnout se do čela a sebe reflexivně prohlásit „Jsem to, ale hlupák.“

Teď tedy můj názor. Kdo četl předchozí díly, se asi nenechá pobízet a po knize sáhne. Hrdinové získali mnoho nového a zažili mnoho nového a než dojdou na konec, aby zachránili jednoho z nich, ještě mnoho nesnází zažijí. Opět se skláním, před čtivostí knihy a kráse popisu scény, která se právě na stránkách odehrává. Jakožto už mnohokráte před tím jsem tajila dech a oči mi nervózně četli o bojích, kterými museli přátelé projít. Už nejsou žádnými čajíčky a stejně tak jejich nepřátelé nejsou žádná ořezávátka. Zvláště pak Enteri. Jen do ní, rozhodně je plná napětí a akce a stojí za přečtení, pokud ovšem jste četli předchozí knihy. Hold tohle není Esmeralda, aby jste příběhu porozuměli i když několik dílů vynecháte.