Fosilie
Michal Kašpárek
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521730/bmid_fosilie-Xv9-521730.jpg
4
285
285
Tři generace, tři životní postoje. Děda, otec, dcera. Děda tráví důchod psaním řetězovych e-mailů o tom, jak mizí normální svět, a stává se konspirátorskou celebritou. Otec Vladimír, počítačovy expert a fanoušek vědeckého pokroku, se samostatně vypracoval ke skvěle placenému místu v technologické firmě. Rád si vypočítává, co všechno udělal pro blaho rodiny i lidstva, a vždycky mu vyjde, že na sebe může byt právem pyšny. Až do chvíle, kdy zjistí, že z jeho dcery Julie se stala ekologická aktivistka, která nekompromisně bojuje právě proti tomu, v co sám věří. Kousavy román Michala Kašpárka se čte jako katalog mezigeneračních nedorozumění. V ostře načrtnutych situacích a vtipně podanych dialozích se střetávají tří rozličné pohledy na svět.... celý text
Přidat komentář
Pro mě velmi milé překvapení. Podle tématu jsem se obávala, že to bude jednostranná agitka (která by mě mrzela, protože klimatickou změnu rozhodně nepovažuju za pseudoproblém; spíš nesouhlasím se způsobem, jak boj proti ní někteří aktivisté pojímají), ale vyklubal se z toho docela svěží a sympatický příběh. Autor se generačně pohybuje mezi mladičkou Julií a jejím otcem, ajťákem ve středním věku, a ačkoli má názorově blíž k Julii, daří se mu udržet rovnováhu a nesklouzává k lacinému zesměšňování "boomerů" a "fosilií". Méně přesvědčivá mi připadá postava dědy, který působí střídavě jako prototyp burana, střídavě jako cool borec, přičemž obojí je až zbytečně vyhroceno a postavě to ubírá na věrohodnosti.
I přes vážnost témat, ať už je to klima nebo generační nedorozumění obecně, knížce nechybí vtip.
Trefně popsané mezigenerační názorové "střety", pěkně vykreslené odlišné úhly pohledu...
Četlo se mi dobře, jen poslední cca třetina mi přišla trochu těžkopádnější.
Výborná kniha široce mapující generační klišé, plná smutně humorných narážek. Je celkem jasné, ke které generaci má nejblíž autor (dle wikipedie tak o 10 let) a ačkoli já jsem o asi dalších deset let mladší než on, stále jsem jako programátor místy musel s Vladimírem soucítit. Kniha ale krásně popisuje, jak si každý žije uzavřený ve svém vlastním světě. V poslední části v "budoucnosti" kniha trochu ztrácí šmrnc (a humor se víc přelévá do smutna...), kvůli čemuž dávám jen 4 hvězdičky, ale i tak je to must read.
Pouze pár doušků čerstvého vzduchu do české literatury zaprděnosti, o moc víc Kašpárek nepřinesl. Přesto mu díky i za ně. Vyostřenost vztahů v první části je výborně odpozorovaná i uchopená, aspoň mezigenerační šum je tu ošetřen o trochu lépe než jiných prózách. Covid ale svěží a podnětný text v půli zlomil v jakousi rodinnou hájičkovštinu a poslední kapitola, byť na tuzemské poměry odvážná, působí až příliš rozvláčně, poučně a špatně naroubovaná. Nejde o to, že by vyznívala kdovíjak fantasmagoricky, jak někde pode mnou zaznělo, ale spíš jako by uzavírala úplně jiný text.
Celkom drsná spoločenská, ekologická nakladačka. Čítalo sa to rýchlo, vzbudilo vo mne ešte väčšiu ekodepku a za mňa svieži závan v českej literatúre, keďže to konečne neboli zneužívané detské postavičky z oblasti primárnej rodiny.
Tato kniha byla dárkem od Ježíška a podle anotace mi to znělo jako něco, co by mne mohlo bavit. Ježíšek mne asi fakt zná. :-) A i kdy nakonec hodnotím průměrně, jsem moc ráda, že jsem si knihu mohla přečíst.
Tématem mi kniha vcelku sedla do vkusu. Potkáváme se tu se třemi generacemi jedné rodiny - děda, táta, dcera. Celkově nemá kniha nějaký výraznější děj, je to spíše ponor do mezilidských, primárně mezigeneračních vztahů. Sonda do toho, co mohou mít tři generace společné (mnohdy nečekaně) a co je naopak od sebe odlišuje a kvůli čemu se od sebe vzdalují. A jak moc důležité, ale zároveň těžké je mezi sebou mluvit a vyjádřit, co každé generaci chybí, jaké má kdo očekávání a jak je někdy náročné ta očekávání naplňovat. A to se mi tu moc líbilo.
Vlastně nikdo z této knihy na konci nevychází jako jasný vítěz nebo poražený. Každá generace se potýká s vlastními potřebami, problémy, vítězstvími, které generace následující může vnímat naprosto opačně. Čtenář jako nestranný pozorovatel pak má možnost vidět, co koho trápí nebo co koho nakonec těší.
Musím říct, že ve výsledku na mne padal z téhle knihy docela splín a bylo mi smutno. Nemožnost komunikace, těžkosti pochopit, co mi ten druhý říká, skoro jako by to nemělo řešení a ty problémy ve vztazích byly bezvýchodné. Poslední částí knihy se sice autor snažil jakoby vyvolat pocit naděje, pokud by se vše vyvíjelo správným směrem. Ale ve mně ten deprimující pocit zůstal až do konce.
Pro každou generaci jsem měla vlastně pochopení, proč se chová, jak se chová, a proč kdo smýšlí, jak smýšlí, i když jsem ne vždy s nimi souhlasila.
Co mi brání v tom, dát vyšší hodnocení, je ten styl psaní. Občas jsem se ztrácela v tom, kdo co a proč říká. A občas ten styl psaní byl pro mne trochu kostrbatý, musela jsem i některé věty občas číst opakovaně, nečetlo se mi to plynule. Koukám, že autorovi vyšly i další texty, tak ho ráda opět vyzkouším. U této knihy dávám 3 hvězdy z 5.
(SPOILER) Není to úplně román, jak se nám snaží vydavatel namluvit na obálce, spíš populárně-naučný průvodce dnešním rozkolem mezi třemi generacemi a jejich odlišnými světonázory, které v rámci nutné zkratkovitosti prezentuje jako stereotypní šablony (děda je samozřejmě konspirátor a rasista, otec je samozřejmě nechápavý boomer a kapitalista a dcera je samozřejmě asexuální aktivistka). K tomu je pak trochu nesourodě přilepená postapokalyptická závěrečná kapitola z budoucnosti se všemi těmi očekávatelnými údivy vnučky, kterou babička otravuje vzpomínkami na dnešní svět ("oni tehdy fakt jedli maso a pálili uhlí, i když věděli, k čemu to vede?"). Kdo se v dnešních mezigeneračních diskusích a problémech prvního i třetího světa trochu orientuje, tak to všechno dávno zná, ale je to čtivě sepsané, to zase jo.
Skvělá knížka od českého autora, která překvapuje nízkým hodnocením na Databázi knih. Fosilie je druh knížky, která mi na českém trhu dlouho chyběla – zaměřená na aktuální téma a poskytující několik názorových pohledů. Nutno říci, že mi je třicet let a dokázala jsem se částečně vcítit do všech tří generací. Jak autora chválím za mezigenerační názorový střet, nad závěrem můžu jen povzdechnout. Škoda takového ukončení!
Po delší době konečně něco, co mě i trochu zajímalo. I když mě strašně srala ta absence přímé řeči. Děj tak občas vypadá jako blouznění bezďáka po dotaci na krabicák. Chápu, že chceme občas být originální, ale jde to i jinak. Si připadám jako zasraný Klaus, jenom protože chci mít v knize přímou řeč. Nicméně kniha se i tak četla hezky. Autor dost trefně míří na problémy, kterou jsou zde pro diskuzi a někdy to dokáže pěkně pálit. I když hezký zážitek, ten konce to totálně zesral. Zbytečný vývin, který nebyl zapotřebí a ze všeho udělal matoucí fantasmagorii. Je to škoda, protože finále mě odradilo od toho mít na knihy bezvýhradní pozitivní názor.
Román, který sliboval vykreslení myšlenkových střetů tří generací, a to dědy Vladimíra, otce Vladimíra a dcery Julie...
Zpočátku se mi knížka dost líbila, otci Vladimírovi je 45, stejně jako mně, takže jsem s ním dost souzněla, co se týče různých "traumat" z dětství a ohledně toho, jak je pyšný na to, z čeho se vyhrabal a co dokázal... Velmi blízká mi byla i v konečném důsledku absurdita života, čili že to, za čím se tak moc pachtíte a na co jste neskutečně hrdí, je pro vaše děti buď nepochopitelně samozřejmé, nebo si od toho v lepším případě drží odstup, v horším případě tím naprosto pohrdají... Ohledně Julie jsem kolikrát neměla moc jasno, jestli je o svých názorech tak pevně přesvědčená, nebo je to spíš jen taková póza...
Základní východisko se mi tedy líbilo, problém pak dál v průběhu čtení nastal, když nikdo ze zúčastněných ze své šablony ani trochu nevystoupil, nakonec mi připadalo, že je tam i trochu moc takové "plkací omáčky" kolem, třetí kapitola byla naprostý haluz, říkala jsem si, proč, proboha???, a závěrečná kapitola byla zajímavá v tom, že se odehrává v budoucnosti, nicméně ty morbidní okolnosti mě taky zrovna moc nechytly...
Nakonec tedy zklamání, bohužel... Co vy a Fosilie?
Hodnocení: 3 * z 5 *
Žádný kladný hrdina, všechny tři hlavní postavy v některých momentech "na pěst", ale přesto úžasně živé a uvěřitelné. Přesně popsaný opojný pocit z devadesátek, že teď už všechno záleží jenom na nás, že všechno dokážeme, že všechno se dá řešit... Geniální ostrý střih do budoucnosti, která nejspíš bude hodně jiná, než si dovedeme představit. Už dlouho se mi nestalo, abych knihu přečetla třikrát po sobě a nechtělo se mi ji odložit. Při každém čtení se mi spojilo několik dalších nitek mezi postavami a časovými rovinami. Za čas se k ní vrátím.
(SPOILER) Mno... Do poslední kapitoly celkem fajn příběh, myslím, že jednotlivé generace reprezentované třemi hlavními postavami jsou (ve své maximálně přehnané podobě) vyzobrazeny celkem dobře. A hezky z toho plyne, jak si lidé se zcela odlišnými hodnotami opravdu nemohou rozumět. Ale ten konec - za mě vyloženě debilní a moc nevím, co tím autor vlastně myslel (žijou teda v nějakém postapokalyptickém světě v nedostatku?). I tak to ale za přečtení stojí.
Děda, otec, dcera, střet generací, zájmu, střet kapitalismu s ekologickým aktivismem, rodina, názory a škoda závěru. Po dočtení chuť si vymýt mozek detektivkou.
Vynikající! Pronikavě chytrý román o generačním míjení a stavu světa, který vstupuje z těžké minulosti do obtížné budoucnosti. O hodnotách pomíjivých a nezbytných, co znamená rodičovská a synovská/ dceřiná láska a mnohé další tváří v tvář věčnosti a jak se svět mění, ať chceme či nechceme (a můžeme maximálně klopýtat za ním).
Český román, který otvírá s lehkostí ty nejpalčivější otázky bytí. Jak jednotlivce, tak rodiny, generací a dokonce i světa (nebo alespoň této planety).
Tak se mi "podařilo" smazat 1. komentář, no ale mám přečteno podruhé, protože jsem prostě musela. A aspoň jsem si připomněla to, co se mi na knížce líbilo hodně (postavy, které mě bavily i rozčilovaly), přidala pár štítků a ještě úryvek. A znovu píšu, že drobné výhrady nechávám být, pro tu spoustu věcí k zamyšlení, které knížka obsahuje. Je pozoruhodná, myslím, že taková tu chyběla.
"Aspoň tě doprovodím na nádraží.
Nemusíš.
Ale já ráda, řekne a myslí tím mám tě ráda.
Jak chceš.
Dáš si ještě salát?
Rád, řekne a myslí tím mám tě rád."
Štítky knihy
porozumění rodopis, genealogie otcové a dcery morální hodnoty klimatické změny české romány generační rozdíly asexualita, aromantičnostAutorovy další knížky
| 2023 |  Fosilie |
| 2018 | Hry bez hranic |
| 2012 |  Poznej Brno: Průvodce místy, která nenajdete v průvodcích |
Fosilie je pro mě objev – neznám autora a neznám ani jinou „současnou“ knihu, která by mě tak silně oslovila. A to nejen tématem, ale povětšinou i způsobem vyjadřování, namátkou: „Vedle jablek, hrušek, banánů a hroznů je v ovocném salátu taky všechno, co je s tímhle světem blbě.“
Jsem generace Juliina otce, ale úplně někde jinde – já sama jsem prošla velkým vystřízlivěním. Mně ovšem při této deziluzi silně nahrával fakt, že jsem byla nucena zůstat doma s malým, velmi rigidním, i když velmi inteligentním autistou, to potom vidíte systém a hlavně (svůj) život trochu jinak. Minimálně máte dost času o něm přemýšlet a zvažovat všechna možná pro a proti . . .
Takže za mě obrovská poklona a poděkování za skvělý generační dialog, byť – jako mnozí ve svých komentářích – nechápu ten (postapo) dovětek v podobě rozhovoru babičky a vnučky.
„Opona už je pryč skoro tak dlouho, jak dlouho Evropu rozdělovala, a stejně je pořád patrná z map, ani v nich nemusí být zakreslené hranice států. Rychlost vlaků. Příjmy podle okresů. Doba dožití podle krajů. Otázku, kdy v tom všem Východ dožene Západ, postupně vystřídala otázka, jak se vyrovnat s tím, že se to nikdy nestane.“