Fotbalový anděl
Hans-Jørgen Nielsen
Tento román vyšel dánsky poprvé v roce 1979 a od té doby se ve své zemi dočkal už pěti reedicí. Příběh Frandse, novináře a levicového intelektuála, se z větší části odehrává v desetiletí po roce 1968, ve své generační zpovědi se ale vypravěč vrací i do dětství. Fotbalový anděl podává přesvědčivý obraz poválečného vývoje nejenom dánské, ale v podstatě celé západní společnosti. Vypravěče radikálně ovlivní ženské emancipační hnutí, vývoj levice po roce 1968 a marxistická doktrína.... celý text
Literatura světová Romány Sport
Vydáno: 2004 , Mladá frontaOriginální název:
Fodboldenglen, 1979
více info...
Přidat komentář
Kniha mě zpočátku navnadila (autor vše zprvu opatrně nakusuje, tak vás zajímá, co se pod tím vším skrývá), později však můj zájem opadal, zejména v pasážích věnovaných fotbalu, ve kterým se mi nechtělo hledat cokoli hlubokého (nenávidím fotbal). Samotná hlavní postava mi začínala být čím dál méně sympatická. Nicméně jsem knihu dočetla, a jako celek na mě ve finále velmi zapůsobila, obzvlášť v oblastech vztahů mezi muži a ženami a vývojem sexuality v životě vypravěče. Doporučuji, ačkoli autorův styl nemusí sednout úplně každému.
Souhlasím s další komentářem u knihy, nejprve se mi kniha četla ztěžka a moc mě nebavila, ale jakmile jsem si zvykla na autorův osobitý styl, šlo to velice rychle. Jak už jsem zmínila, kniha je psaná velice osobitě a je to vlastně jakýsi deník věnovaný vypravěčovu synovi Alexandrovi. Pisatel deníku často skáče v čase, což četbu komplikuje a děj může být občas nepřehledný. V knize se neobjevuje ani jedna postava, která by mi byla sympatická, jelikož se autor soustředí spíše na negativní část osobnosti.
Vypraveč je ta nejvíc nesympatická postava, se kterou jsem se kdy setkal, od doby co jsem se naučil číst.
Četla jsem v lednu 2010. Podle mých poznámek:
Nemohla jsem se do toho začíst. Pak se četlo dobře. Psáno deníkovou formu, ale i vzpomínky.
Takové, že mrazí v zádech, ale skutečné.
O špičkových fotbalistech špičkově napsané.
Hezké, pravdivé, mrazivé.
Skvělé, komplexní, těžko uchopitelné ve všech tématech a odkazech. Něco mezi Portnoyovým komlexem a Serotoninem. Dánský intelektuál po třicítce se pokouší pojmenovat, kde se nachází a jak se tam dostal, vzpomíná, přiznává si i nepěkné věci, střídá líčení dětství, přátelství s fotbalistou Frankym, rodičovských postav, novinařiny, politiky, probouzejícího se ženského hnutí a reakce dnes tolik ironizovaného typického "bílého heterosexuálního muže" na ně, vinou podbarvený sex, proměn vztahu ke smrti... Anděl na zdi nad postelí postupně mění svůj význam, od krásy a svobody přes sílu a úspěch po zlhostejnění a smrt... A všechno je to zapsáno velmi sofistikovaně, promyšleně, po dočtení nezůstávají žádné otázky, jen neurčitá naděje... Užila jsem si čtení se vším všudy - a nikdy by mě nenapadlo, s jakou chutí budu hltat dlouhé pasáže o kopané.