Fotograf z Osvětimi
Maurizio Onnis , Luca Crippa
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454380/bmid_fotograf-z-osvetimi-qvI-454380.jpg
4
763
763
Historická biografie na pomezí biografického románu vypráví osudy Wilhelma Brasse, který byl v létě 1940 internován v Osvětimi. Tam se mu podařilo přežívat díky tomu, že byl šikovný fotograf, a pro nacistickou mašinerii, libující si v přesné evidenci a dokumentaci, fotografoval vězně, ale i popravy a lékařské pokusy na lidech. Dohromady zhotovil přes 50 000 snímků. Kniha rekonstruuje pět let, které Wilhelm Brasse strávil ve vyhlazovacím táboře, a vychází z historických dokumentů a ze vzpomínek samotného autora, který zemřel v roce 2012 ve věku 94 let.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2020 , BránaOriginální název:
Il fotografo di Auschwitz, 2013
více info...
Přidat komentář
Svižně zpracovaný příběh, který by klidně mohl být propracovanější a delší. Wilhelm Brasse měl Osvětimi za 4 roky pobytu spoustu zajímavých zážitků, které ale autoři vměstnali na pouhých 280 stran.
Mezi všemi těmi romány na podobné téma se Fotograf z Osvětimi liší tím, že jeho hlavní protagonista patřil k těm, kteří se měli v Osvětimi lépe než velká část ostatních věznů a navíc se zároveň záměrně vyhýbal hrůzám vyhlazovacího tábora a místo venku trávil co nejvíc času v temné komoře.
Příběh Wilhelma Brasse byl zajímavý, ale já už jsem romány z vyhlazovacích táborů druhé světové války poměrně přesycena, a tak pro mě Fotograf z Osvětimi nebyl takovou senzací jako pro ostatní čtenáře.
Tuto knihu řadím mezi lepší na téma Holocaustu. Ač jsem jich přečetla již spoustu, opět mne mrazilo při čtení zvěrstev, která se v Osvětimi děla, tentokrát z pohledu fotografa.
Kniha se velmi dobře a rychle čte. Bylo zajímavé dozvědět se něco o osobě, která zachytila nevinné a vyděšené tváře věznů. W. Brasse mi byl velmi sympatický svou neústupností, odvahou a laskavostí. Bylo fajn přečíst si o holocaustu zas z trochu jiného úhlu. První část byla skvělá, později už se mi zdálo, ze se pořád píše o tom samém a chvílemi jsem se do děje i zamotávala. Ohledně fotografování pro Mengeleho toho nebylo moc, což je škoda. Jinak kniha byla velmi dobrá a čtivá.
Silná kniha co se týče příběhu člověka, vězně, který byl přinucen fotografovat pro nacisty jejich obludné praktiky. Portréty vězňů a nacistů. Jen díky němu se dochovali fotografické dokumenty z největšího koncentračního tábora.
Přežil jen díky svému umění fotografovat a možná i proto, že v jeho žilách kolovala zpoloviny rakouská krev.
Příběh muže,který ve vyhlazovacím táboře dostal za úkol dokumentovat vězně,popravy i obludné experimenty na lidech.
Čtená před pár lety. Dodnes si pamatuji, jak zle mi bylo v některých pasážích.
Krásná kniha, nemám, co vytknout
Přečtená loni.
Název mluví asi za vše. Fotograf polského původu je chycený při útěku za hranice státu ,protože odmítne vstoupit jako pravý Němec do oddílu wermachtu. Skončí v dnes už asi nejznámnějším táboře vůbec- Osvětimi.
Ale ne jako kápo nebo člen SS. Zařadí ho jako vězně do tzv. oddělení identifikace . Každý vězeň se před vstupem do tábora smrti musí zaevidovat, nechat se vyfotit. Wilheim poslouchá rozkazy a fotí jako o život. Doslova, protože si dost dobře uvědomuje, že na tomhle místě stačí, když neposlechne rozkaz nebo špatně zaostří a jeho život může vyhasnout jako milióny dalších, ale z jiného důvodu. To zdá přežije závisí jen na něm. Historická kniha kromě zdrcujících vzpomínek obsahuje černobílé fotografie. Odkud asi to si domyslíte... kromě toho je v knize zachycena výpověď fotografa s málo známou holkou - Czeslawa Kwoka, katolička, zemřela fenol. injekci vpichlou přímo do srdce.
Velmi čtivý styl psaní, ačkoliv na ne zrovna lehké téma. Na tohle by lidstvo nemělo nikdy zapomenout, v některých částech mi opravdu běhal mráz po zádech (např. hledání tetovaných pro potažení knih jejich kůží). Tohle přežít muselo být šílené a ani se nedivím, že se Brasse po osvobození už k fotoaparátu nedokázal vrátit...
tohle jedna z těch mála knih o Osvětimi která se mi vážně líbila a kde je vypsaných hodně detailů o válce Líbí se mi ten pohled z té strany toho fotografa který tam vypráví vlastně jak to probíhalo před jeho očima ať jsou tyhle historické knihy opravdu hnusné tak já je asi miluji Protože mě strašně tohle to zajímá
Knihu jsem četla už před 4 lety, ale ten znechucený a děsivý pocit mám v mysli stále. Vlastně jsem ji ani nekomentovala, protože už jsem neměla slov, ale paradoxně si na ni někdy vzpomenu. Nikdy nedostanu z hlavy tu část, kdy se kůží potahovaly knihy, jen pro něčí, dost úchylné a nelidské, potěšení (dokážu to někdy vůbec pochopit?), z toho je mi na blití dodnes. Četla jsem ji ve vlastní bolesti, ale ačkoliv jsem trpěla, najednou byly moje bolesti, starosti a strasti malé, nijaké. Honí se mi hlavou plno myšlenek, i po takové době, ale úplně je nemůžu vyjádřit, zanechám tu jen tento strohý komentář, který ale v podstatě říká nejvíc.
I když už teď tyhle knihy čtu méně, tahle byla jedna z nejlepších, na kterou i přes tu hrůzu, nebo kvůli ní, nezapomenu a kterou bych doporučila všem, koho tohle téma, leč hrůzostrašné, zajímá.
Kniha, a další takové dokumenty se nesmí zapomenout. Ze začátku se mi kniha četla pomaleji, ale celkově špatně(ne z toho, že by byla špatně napsaná). Síla fotografa, kterou do práce dával, mě ale hnala dopředu. Popisy fotografií jsem si dokázala představit. Čekala jsem více a brutalnějších popisů o pokusech na lidech, ale není to tak hrozné, určitě bych knihu popadla znova do ruky, ale až po nějakém čase.
Skutečný příběh fotografa Wilhelma Brasse. Kniha je psána velmi čtivým stylem, až mě to překvapilo. Uvítala bych více fotografií, ale autoři dokázali mnoho fotografií popsat tak věrohodně, že jsem si je snadno představila.
Čtenářská výzva 2022: Téma 14. Literatura faktu.
Jako všechny ostatní , hrůza na každém kroku, silné, smutné , "štěstí" v neštěstí ... těžké ...
Skutočnú realitu spoznáme ak ju vidíme reálnu, bez zahmlievania.
O to je to krutejšie, ak nám to povedia priamy svedkovia z koncentračného tábora. Mal som zo začiatku zimomriavky, ťažko sa mi čítalo. S prestávkami. Nie je to ľahké čítanie. Avšak odhodlanie Fotografa, a fakty ma prinútili ju dočítať do konca.
Knížka mě překvapila, silný a smutný příběh. Představa, že jediným úkolem je přežít alespoň do zítřka a takto to mít každý den, je hrozná. Knížku by si měl přečíst každý, komu se dostane do rukou :-/
Už delší dobu mám takový nepříjemný pocit, že se z Osvětimi stala v literatuře módní záležitost. Tatér, knihovnice, porodní sestra, lékárník, krejčí... Obávám se, že kvantita v tomto případě nejde ruku v ruce s výpovědní i literární kvalitou.
Troufám si říct, že Fotograf z Osvětimi byla jednou z prvních knih, které tento osvětimský literární „boom“ odstartovaly. Ke knize jsem byl zpočátku poněkud skeptický, hlavně kvůli přebalu s děvčetem ve vězeňském mundúru a s uplakanýma očima (ačkoliv je tato skutečná fotografie sama o sobě více než vypovídající), který na mě působil poněkud prvoplánově, ale příběh fotografa, který byl nucen dokumentovat ostatní vězně a další hrůzné výjevy, mě velmi zajímal.
Musím plně souhlasit s uživatelkou katy87, že se v tomto případě jedná o vkusně zpracovaný příběh bez náznaků citového vydírání. Snad kromě pasáže s prováděním sterilizace žen se kniha vyhýbá podrobným popisům osvětimských hrůz, takže ji lze doporučit i slabším povahám. Jedná se o skvělý a napínavý příběh člověka, který je nucen plnit rozkazy kvůli přežití, aniž by se vnitřně zaprodal. Velmi povedená kniha.
Příběh podle skutečných událostí o muži, který fotil smrt. Měl ji v mysli a ve tváři, protože viděl neuvěřitelné. Fotil, ty, kteří nepřežili, aby sám žil.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) Josef Mengele holokaust, holocaust Wilhelm Brasse, fotograf, 1917-2012
Knihu jsem si vytáhla v rámci TBR čtení a musím říct, že souhlasím s komentářem od jejda.majda.
Taky jsem už totiž přehlcená knihami z koncentračních táborů a války celkové, jediné "plus", dá-li se to tak říci, bylo to, že Brasse se měl v táboře vlastně "královsky" (bože, je to tak kruté! Ale vzhledem k tomu, co za odpornosti se tam všude dělo.. dejme tomu..).
Možná, ale opravdu možná, by si kniha, nebo celkový život v táboře z tohoto pohledu, zasloužilo více stránek (uvítala bych asi i více fotek, ačkoliv se mi z nich svíralo srdce, při vzpomínce na konkrétní případ..), ale..
Kniha se četla dobře. Kapitoly byly krátké. 4 roky uplynuly jako voda..