Fragmenty devoluce
Tomáš Král
Básnická sbírka Tomáše Krále je moderovaným sestupem k lidskému dole, na pomyslné dno literatury. Průvodcem, který promlouvá na „černých stránkách“, nám je přiznaně zaujatý hlas, v němž se mísí banalita s jiskřivou ironií a cynismem. Průvodcův „humor“ často staví na demaskování individualistických pohnutek, které rozvracejí domněle vznešenou sféru literatury. Její obraz je přitom splétán na způsob mnohohlasí, stylizované „antologičnosti“ sbírky – najdeme zde milostné básně, autofikční narativy, ale také v různé míře archaizující, záměrně vulgarizující či stereotypizující promluvy. Tyto aspekty spolu s fragmentárností sbírky kladou při čtení poměrně velké nároky. Tím také přibližují titulní devoluci, tedy regresivní vývoj, ke starověkým modelům cesty do podsvětí – je k ní třeba odvahy, která však má potenciál proměnit náš pohled po návratu mezi živé.... celý text
Přidat komentář
Dost odlišné od Královy předešlé tvorby, chvilku mi trvalo to strávit... první polovina je tíživější, sevřenější, druhá rozmanitější, hravější. Básně kombinující tolik různých přístupů, až jsem si občas kladla otázku, zda to myslí jako parodii (milostná báseň, haiku,...), zda na nás ironicky pomrkává, nebo prostě jen napsal skvělou báseň.
"Poslední tři písmena otevírají vždy dveře." neznámý hráč Minecraftu
Přesně tato poznámka, kterou jsem někde zaslechnula, mi připomněla jednu dokonalou báseň, která mě kdysi v některém dubnu utkvěla v hlavě (dostupná na webu autora www.tomas-kral-tvorba.cz)
Jakou radost jsem měla, když jsem zjistila, že už je jich celá sbírka. Přečtěte si ji, ze všech stran. Anotace možná navádí k jakýmsi postupům, jak tyto básně vnímat. Radí čtenáři kudy a kam. Blbost. Dívejte se zpříma a po svém, jak jste zvyklí.
Obzvlášť, když bezesporu všechny básně, které tato pozoruhodná sbírka obsahuje, jsou vystavěny z vůní, chutí, barev, peříček, snů, vzpomínek na vzpomínky a hlavně z krve, masa a kostí; obzvlášť tehdy je nutné číst básně, ne řeč o básni. I můj komentář je irrelevantní: zachycuje jen velmi zhruba moji náladu z knihy.
Znáte ten pocit, když ráno v sobotu vstanete a najednou máte chuť celý den všechno dělat jinak, než obvykle? Jít jinou cestou ráno pro rohlíky, usmát se na všechny, které po cestě potkáte a pozorovat stromy a mraky? Loudat se. Připomenout si svoji první lásku, představit si ji teď, co asi dělá? Poslat dopis svojí tetě, kterou jste měl tak rád, ale už za ní vlastně vůbec nejezdíte. Uspořádat piknik pro dva v lese. Cokoli. Přesně takové nápady ve mně tato sbírka vyvolala ( a piknik s mojí tetou doopravdy proběhl a trochu jsem nastydla: ale byl skvělý.).
Nevím, čím to přesně je.
I to mě baví.
Zamilované básně v knize jsou maskovány monstrózními mušelínovými závěsy, hvězdným prachem a ...a nějakými tajnými ingrediencemi- uvidíte sami: jsou intimní, krásné, neopakovatelné, dechberoucí, ach tolik dechberoucí.. nebo...no ano: dojemné.
Básně o literatuře, o životě a údělu básníka jsou vtipné a kritické zároveň: bavila jsem se skvěle.
Utrpení nepopsatelnosti krásy života....lapeno, rozsekáno na kousky, poskládáno a vystaveno v naději, že náhodný přihlížející pomůže dobrat se východu ve světě, kde "všechny dveře vedou jen dovnitř."
"Pozorovat tě, nic víc
Pleješ záhony
s tak samozřejmou zručností
Jako jsi plela můj život
od všeho nicotného
Je to stejný princip
jako když si vymysleli boha
a rozdělili nic na dny
Pletí je přesně to, co bohové dělají
s lidmi
Nemohu si vzpomenout
zda jsi stvořila ty mne
či já tebe" (str.25)
"Město mne pozoruje
Myslí, že jej nevidím, protože je všude okolo
Proto píšu
Prozatím nic nenasvědčuje tomu
že by město umělo číst." ( str.49)
Autorovy další knížky
2023 | Úterní poledne |
2021 | Písně dne a noci / Písně noci a dne |
2023 | Fragmenty devoluce |
2024 | Velká nápověda |
2024 | Hrubost hladiny |
Čichám k jahodám, abych zjistil jestli stojí za to je jíst.
Čichám k papíru, jestli voní jako knihy.
Čichám ke knihám, jen nezjistím, zda stojí za to je číst.
Ale tady jsem se nedopustil chyby.