• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Hrubost hladiny - Tomáš Král

Verše intenzivní i snové, z času a místa mezi spánkem a bděním, kde kaluže polykají stíny a dny se plazí jako šepot nemoci. Verše psané strachem. Hmoždíře drtí ... detail knihy

Nové komentáře u knih Tomáš Král

Úterní poledne

„Pokud se nějaký román, který jsem četl v poslední době, dá nazvat uměním, pak tenhle.“
— papanoel69

---

Hrubost hladiny

„Poezie lyrická, poezie proti času, strach proti životu. Kdo se bojí, nežije. Kdo se bojí o někoho, paradoxně může prožívat situace skutečněji a v celé jejich hloubce. Doprovodem sbírky Tomáše Krále jsou úžasné fotografie Martiny Malsové. Tajemno a "vícesmysly" jsou díky fotografiím povýšeny do vyšších sfér snění; do světa, který má smysl i lásku. Do světa lehkonohých přenádherných hvězd. Zároveň i do světa plného mrtvých dun z písku našich kostí, plného za obzory se táhnoucích propastí nekonečného utrpení. ......... „Raději strach kdybys nebyla zbyl by jen pouhý stesk Proto je strach tak cenný stále jsi“ (s.29) …..... Z každé stránky sbírky ční navzdory Kráse Smrt. Z každého slova vyvěrá velmi křehký Život, navzdory Smrti. Jako by všechna ta slova se spojila do jediného potoku slz, který už jsme konečně vyplakali. Více slz nezbylo. Teď už jen pozorujeme línou řeku, řeku jejíž hladina je hrubá. V hladině klidně plynoucích slov se odráží všední dny – jako větve tamtoho stromu. „Podívej.“ Nehybný odraz větví, odraz té hladiny v očích pozorovatele nikdy není stejný. Ačkoli se zdá být hladina života nedozírnou; chceme ji mít nedozírnou: nakonec vyhraje čas. Obzor nás pohltí... a koryto řeky možná jednoho dne vyschne, ale v mezerách mezi slovy bude znít kakofonie všech melodií světa. Nakonec melodie přejdou plynule v překvapivě svěží arioso, nesoutěžící s temnou árií Smrti. Láska totiž neumírá. A sebevybroušenější slova nedokáží často popsat ani jeden záhyb naší duše. …..... „Pijákem odejmu barvy podzimu poslední způsob, jak udržet naživu květy Nepřiblížím se hmoždíři v drcení vět na rozdíl od slov je nekonečně melodií“ (s.20) ......... Slova básníka zůstanou v čtenářově mysli dlouho poté, co zavře poslední stránku. Každý nechť vytvoří vlastní melodii. Fotografie, připomínající grafické listy, umocňují hrubost hladiny i jemnost her světla a temnoty. Čirá krása.“... celý text
— Anežka010101

---

Hrubost hladiny

„Tenká a nenápadná knížečka, ale naplněná krásnými básněmi. Celá sbírka je protknuta strachem o milovanou osobu. Básně byly napsány srdcem.“
— TaJeMa

---

---

Velká nápověda

„Radost vzít do ruky, radost listovat, radost číst. A to především. Verše mají život, nespěchejme celou knihu přečíst najednou, užívejme si ji.“
— TaJeMa

---

Velká nápověda

„Proč číst Velkou nápovědu? Kvůli sobě samozřejmě, to především. Je čas pozvat paprsky světla konečně do hry. Ta sbírka je jedním z prvních i posledních paprsků. Od roku 2005 do roku 2023 rostla jejich slova, stíny a odlesky pěny dní. Jako duet i duel Adama a Evy. ________________________________________ Atmosféra Velkolepý formát, příjemně těžký papír. Láska jako píseň. Lež stejně zásadní jako pravda. Svěží vůně nové smrti. Divoké okamžiky zdánlivě stojatých vod, zakleté v krásné fotografie. Slova jako diamant: vzácná, třpytivá, ostrá. Přesná, přesto zavádějící. ________________________________________ Do králičí nory Přitom: tajná dovolená může začít, pouze když už jednou provždy necháš všech rozumností. Když je přemluvíš, aby Ti na velmi drahý, těžký papír vytiskli ryze osobní povolení roztrhat Velkou nápovědu, máš zpola vyhráno. Zakázaná slova už Tě nevyděsí, už před nimi nebudeš nikdy couvat až na kraj bezzvukých slabik. ________________________________________ Cizí? Cizí jazyk je průhledná, ale svůdná záminka, jak odlákat pozornost od toho, že nic cizího už dávno neexistuje. Nemusíš žít jako všichni ostatní, jako každý druhý, jako každá druhá. Stačí namalovat první obraz pravdy, jako onoho chladného rána. Pamatuješ? Bylo to v úterý, kdy už listí zahnalo léto na ústup. ________________________________________ Obrazy a fotografie Nikdo ostatně nemůže být první, protože čas Života začíná druhým obrazem či druhou fotografií. První fotografie existuje dnes už jen jako kopie soumraku toho nádherného dne. Myšlenky na druhém obrazu jsou vždy duelem, kde oponent zapomněl, s kým a proč nesouhlasí. Život se raduje z vlastních chyb. „Jak je možné že po lásce nezbyde vůbec nic?“ (str.19) ________________________________________ První nakonec Myslím, že je nejvyšší čas otevřít právě tuto knihu. Začíná Větou první, ale nenechejte se zmást. Je to konec jedné, první éry. Nemůže už nikdy nic být jinak, když: „Už tisíc let máme všichni stejný sen“ (str.51) „Zřekl jsem se tečky jako symbolu afektu, nechal myšlenky prýštit fontánou omračující krásy, slova nemohla být jinak složená, každý verš vytéká přímo z mého zamrzlého srdce“ (str.68)“... celý text
— Anežka010101