Fraktální šum
Christopher Paolini
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533838/bmid_fraktalni-sum-65e9dce130366.jpg
3
98
98
Spát v moři hvězd série
Píše se 25. července roku 2234: Posádka lodi Adamura objevuje Anomálii. Na zdánlivě neobydlené planetě Talos VII se nachází kruhová jáma o průměru 50 kilometrů. Její pravidelný tvar není dílem náhody. Kdo ji vyhloubil a proč? Po tom pátrá malý tým výzkumníků. Pro některé z nich je mise životním snem, pro jiné nesmyslným rizikem a pro další zoufalým pokusem najít v chladném a lhostejném vesmíru smysl. Každý krok k tajemné propasti je náročnější než ten předešlý. A v jejich stopách jdou duchové minulosti.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2023
,
Voxi
Originální název:
Fractal Noise, 2023
více info...
Přidat komentář
Tak se mi povedlo tuto knihu přečíst. Přiznám se, že mě nenadchla. Dost jsem se nutila tuto knihu přečíst. Je to příběh 4 osob,kteří se plahočí k nějaké jámě. Tak rychle bych shrnula děj celé knihy. Celou dobu jsem přemýšlela, o čem vlastně tato kniha je.
Jednoznačné lepší než Spát v moři hvězd. Evidentně se to inspirovalo všemožnými polárnickými příběhy. Filozofující linka mi nevadila, i když nebyla nijak objevná. Ale to drama šlo na můj vkus až moc na sílu. Těžko uvěřitelné. Dobrovolní účastníci, kteří nechtějí jít. Nelogické chování, tlačení emocí... Myslím, že za půlrok nebudu vědět, o čem to bylo.
Tady půjdu proti davu.
Mně se líbilo o moc více než Spát v moři hvězd.
Zajímavý námět a zpracování, přestože vcelku jednoduchý děj a jen málo postav, vše bylo propracované do hloubky a zaměřeno více na pocity a úvahy jednotlivých aktérů.
Narazila jsem i na několik zajímavých myšlenek.
Ráda bych dala odpad, ale to by byla neúcta k překladateli...
Knihu jsem rozečítala a dočítala několikrát, nesnáším nedokončené knihy... A lituju toho. Byla to fakt ztráta času, nic mi to nedalo a filozofické bláboly, které nedávaly smysl společně se šílenstvím postav... Hrůza. Tohle se fakt nepovedlo a přemýšlím, že to musel napsat úplně někdo jiný.
Přečtěte si Spát v moři hvězd a na tohle se vykašlete. Zadarmo drahá kniha ve které o nic nejde. Ani se nedozvíte vlastně, jak to dopadlo :D
Z tohoto "světa" či série už nic číst nebudu, abych si uchovala hezké vzpomínky na Spát v moři hvězd.
Popradě moc nevím co napsat.
Svět, který známe z další knihy je zajámavý a musím říct, že i skvěle vymyšlený. Co se týče děje tak nic moc. Nic zajímavého se nestalo a spíš to bylo filozofické. Dávat pozor kdo má jaký názor mě moc nebavilo. Trošku zajímavé akce bylo na konci. Celkem mě i mrzí, že jsme neměli možnost sledovat i událsoti po návratu.
Co musím uznat je krásná obálka, která hodně čtenářů naláka. Za mě jinak nic moc.
Depresivní a úplně zbytečný příběh o nimrání se sám v sobě. Pořád jsem doufala, že se z toho něco vyvrbí a ono to bylo spíš čím dál tím horší. Jediné, co mne na tom zajímalo, byly ty želvy, a ani o těch se člověk nic nedozvěděl. Spát v moři hvězd je úplně jiný level.
Začnu pozitivně. Paoliniho knihy mají krásné přebaly. Tento i ten od Spát v moři hvězd bych si klidně nechal zarámovat na zeď.
Jinak bych diplomaticky doporučil Fraktální šum všem, co mají rádi příběhy, kde úplně nesmyslně poskládaný tým vůbec nic nevyřeší, zato se někteří ve šnečím tempu musí vyrovnávat se svou minulostí. Protože jak známo, máte-li problém sám se sebou, jste ideální kandidát do kosmického programu...
Tak přišlo velké zklamání. Na fraktáni šum jsem se těšil ale nedopadlo to. Cetl jsem to jako samostatnou knihu jako ze hvězdy před tím vůbec nebyli. Což sice bylo samozřejmě v dodatkách a vysvětlivkách a i časová linka. Ale příběh o ničem spíše mi to přišlo psycho horor v kosmu. Čekal jsem více dat a poznatků a všeho. Ale tohle bylo spíše o výpravě o par členech kterým časem začne hrabat a chtějí se navzájem zmasakrovat. A konec ? Ten snad byl nejhorší vlastně zbytečná výprava a asi vlastně zbytečný všechno. Ještě že jsem si knihu nekoupil jak jsem měl v plánu a šel radši do knihovny……
Fraktální šum je snad prvníc sci-fi, které jsem zatím četla, navíc v angličtině. Úvod do příběhu byl za mě velmi dobrý, střed se nesmírně táhnul a všechno se vyřešilo asi do deseti posledních stránek. Spát v moři hvězd jsem zatím nečetla, tak snad jsem s výběrem knihy neudělala chybu. Takže pokud nedokážete číst knihy, co se hodně táhnou, nedoporučuji :( . Jestli vám ale zdlouhavé kapitoli nevadí, určitě si ji přečtěte :) .
Jako samostatná kniha nic moc. Sice dobře napsaný příběh ve stylu psychologického hororu ale přečtení knihy zanechává mnohem více otázek než odpovědí a já se jen ptám: proč??? Kniha v podstatě bez rozuzlení.
Spát v moři hvězd se mi vážně líbilo, Eragon mě minul a tohle bylo zvláštní. Jak kapitán sestavil výzkumný tým mi hlavu nebere a vlastně mě ta kniha ani moc neoslnila, ale možná to je díky velkým očekáváním po Spát v moři hvězd
Paolini opět zabrousil do světa scifi a tentokrát jde o prequel (před díl nevím jak lépe to nazvat česky) jeho série Spát v moři hvězd. Posádka vesmírné lodi objeví na neobydlené planetě obří díru. A jak tomu tak bývá kapitán rozhodne tam vyslat výzkumný tým. Nebudu lhát ze začátku mě příběh moc nebavil, strašně se to táhlo, ale jakmile se děj začal odehrávat na cizí planetě kniha nabrala zajímavé tempo. Alex se stává členem výzkumného týmu a spolu s ostatními členy čelí nejen nepříznivým vlivům planety ale také své vlastní minulosti. Kniha neurazí a zvlášť putování po cizí planetě bylo hodně zajímavé čtení.
Doporučuji ale nejdříve si přečíst Spát v moři hvězd.
Knihu jsem dostala v rámci spolupráce u @humbook @humbook_blogeři a chci ještě jednou poděkovat.
Vzhledem k tomu, že Spát v moři hvězd je ze stejného světa a já čekala knihu v podobném duchu, byla jsem mile překvapena, že se jedná víc o román než o scifi. Navíc jsou tu prvky psychologického románu s mnoha filozofickými otázkami.
Postav je tu výrazně méně a je to za mě jedině dobře, to se týká i délky knihy, méně je tady opravdu více. Příběh je velmi dobře propracovaný, dotýká se důležitých témat, jakými jsou víra, společenské rozdíly, psychické i fyzické vyčerpání.
Nesourodá čtveřice lidí pátrá po původu jedné anomálie, není tedy překvapením, že dochází k tzv.ponorce a samozřejmě se situace vyostří.
Velmi mě bavily pohledy z minulosti, které krásně doplňovaly děj a braly za srdce. Pro Alexe muselo být velmi těžké se se smrtí nejbližšího člověka vyrovnat.
Závěr mi přišel mimořádně vyostřený a skvěle jsem se bavila. Knihu Vám tedy doporučuji a dejte mi vědět, jak se Vám líbí Paoliniho scifi svět.
Jen upozornění přečtěte si nejdřív Spát v moři hvězd, protože Fraktální šum obsahuje spoiler.
Tak tohle bylo opravdu zvláštní čtení. Zkraje jsem se vůbec nemohla začíst a nudila jsem se, protože jsem si nedokázala oblíbit jedinou postavu, potom jsem najednou hltala jednu stránku za druhou, protože jsem byla napnutá jak kšandy, co že teda ti naši hrdinové naleznou na konci své cesty, a v závěru totálně frustrovaná, protože tohle všechno kvůli... kvůli čemu vlastně?
I přes nízké hodnocení ale musím uznat, že kniha ve mně nějakým nepochopitelným způsobem rezonuje. Vlastně jsem asi vůbec nečekala, že to bude až tak temné, ale ta tíživá atmosféra cizí nehostinné planety se autorovi povedla na jedničku. Jen škoda toho závěru.
Paoliny si udělal dobré jméno Odkazem dračích jezdů a prostě člověka zajímá co dalšího napsal, jako oddechovka budiž, ale ať se raději vrátí k osvědčenému XD.
Po "Spát v moři hvězd" jsem k Fraktalnímu šumu přistupovala s velkým očekáváním. Přeci jen "Spát v moři hvězd" byla napínavá smršť plná skvělých postav s vývojem, úžasným i když vražedným prostředím a především zajímavým tématem. Škoda, že Fraktální šum na to nenavázal. Kniha je o vyrovnávání se se ztrátou, o vnitřním boji se sebou sama, depresi a ztrátě motivace dělat cokoliv. I když se autor snažil zakončit pozitivně (nebo aspoň good enough), nevím, jestli mi to stačí. Pořád jsem četla dál a dál, nemohla jsem přestat, protože jsem doufala, že konec za to bude stát. Bylo to pro mě ale těžký, nedokázala jsem se sžít s jedinou postavou. Ve "Spát v moři hvezd" jste se zamilovali do kolektivu, do posádky Šneka, jejich soudržnosti a přátelství přesahující překážky. Ve Fraktálním šumu není sympatická ani hlavní, ani vedlejší postavy, kolektiv neexistuje, každý jede sám za sebe. Všichni byli na pěst a to se vlastně skoro nezměnilo za celou knihu. Věřím ale tomu, že lidem procházejícím podobnou situací jako Alex, jeho cesta, nitrozpyt a následný rozuzlení může pomoct.
Co můžu rozhodně ocenit je ale obálka, ta je opět perfektní.
Kniha je survival sci-fi. Přežít a žít další den, posunout se kupředu. Hrdinové a motivace. Víra, nerozhodnost, sláva... Temná zákoutí duše členů výpravy.
Putování za objasněním záhady kruhové jámy na neobydlené planetě. Čtyři vybraní členové posádky se snaží dostat co nejblíže k okraji propasti.
Cesta je to velmi náročná, trochu jako Scottova výprava k jižnímu pólu, i když bez poníků. V postupu jim brání nejen setrvalý protivítr, ale i neustálé rozpory mezi jednotlivými členy expedice. Hlavní hrdina se nemůže vyrovnat se svou minulostí, další dva staví proti sobě víra a ateismus. Zjistí kdo jámu vyhloubil, jak a proč?
Autorovy další knížky
| 2004 |  Eragon |
| 2012 | Inheritance |
| 2006 | Eldest |
| 2020 |  Spát v moři hvězd. Kniha I. |
| 2009 | Brisingr |
Tohle byl můj šálek čaje. Strastiplné putování skrz cizí, nehostinnou planetu. cíl je daleko, i když nadosah a zdali ho člověk dosáhne? Kdo ví. Pohroužení se do mysli člověka v situacích, které se standardem nazvat nemohou.