Francúzska suita
Irène Némirovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/145191/bmid_francuzska-suita-mZv-145191.jpg
4
71
71
Autorka koncipovala román ako hudobný opus o piatich častiach, stihla však napísať iba prvé dve. Búrka opisuje bezhlavý útek Parížanov z mesta, všeobecnú paniku, vzájomnú nevraživosť, ohromenie, sklamanie, strach z prichádzajúcich Nemcov, ústup zvyškov francúzskej armády. Irene Némirovsky majstrovsky vyjadrila všeobecný chaos a zmätok, ktorý všade zavládol. Druhá časť Dolce líči príchod nemeckej jednotky do malého francúzskeho mestečka, počiatočnú nedôveru, postupné zbližovanie miestnych s okupantmi, príbeh má aj svojho Rómea a Júliu a ich láska je rovnako nemožná a zakázaná ako láska shakespearovských hrdinov.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2012 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Suite française, 2004
více info...
Přidat komentář
Frustrace. Pocit ztráty času při čtení nudných příběhů o průměrných maloměšťácích. Vidím, že kniha se líbí čili je asi chyba ve mně. Nejsem si jistá, zda tragická smrt autorky nepomáhá přijetí její knihy. Nemyslím to zle, jen mě to napadlo.
Doporučuji. Obohacující román o okupaci Paříže a následně postupu nacistů Francií. Bohužel....autorka stihla napsat pouze tuto knihu....její život skončil právě kdesi v koncentračním táboře....
Bohužel jsem po pár stranách vzdala. Není to styl textu, který by se mi líbil, množství postav a detailů, a ani graficky se mi kniha nezamlouvá. Ale pěkná obálka a zajímavá předmluva o autorce.
Velmi zajímavý vhled do chování lidí v těžké válečné době. Je až neuvěřitelné, kolik toho autorka zvládla zachytit vzhledem k událostem a vlastnímu pohnutému osudu. Skvělá kniha i stejnojmenný film, který je věnovaný hlavně druhé části.
VÁLKA Z JINÉHO POHLEDU
Už dlouho jsem nečetla knihu, která by byla tak krásně a sugestivně napsaná.
Ke knize jsem se dostala díky filmu Suite française, který mimochodem moc doporučuji.
Více mě zaujala část Dolce, která byla právě převedená do zmíněné filmové podoby. Tato část má ve výsledku jiné vyznění a vývoj než film.
Jsem si jistá, že kdyby měla autorka čas dílo dokončit, tak by to byl opravdu klenot literatury ale i přesto, že dílo není dokončeno, tak je to velice krásné a autentické čtení.
Nejvíce se mi líbí, že příběh není psán zpětně ale opravdu v době kdy se odehrává i děj knihy.
S oceněním za překlad knihy z roku 2012 souhlasím, je to moc dobře odvedená práce.
Vydáno posmrtně. Výborná kniha, velmi působivá. Dvoudílné torzo ze zamýšleného pěti dílného románu. Němci okupující Francii.
(2013)
Škoda že autorka nemohla dokončit. Zajímavý vhled do válečných událostí. Dolce bylo pro mne zajímavější a ústřední dvojici jsem přese vše potají fandila. Hold láska si vás někdy vybere sama a nezáleží na okolnostech..
Hodnotit hvězdičkami nebudu, protože autorka neměla možnost na knize dál pracovat. Ale zachované části (2 z podle všeho 5 plánovaných) se mi líbily. Jak první část, která - ač je na první pohled a pro mnohé čtenáře jen roztřístěnou mozaikou - podává krásně plastický a bezprostřední obraz doby. Také část druhá, kde autorka (i vzhledem k její situaci) ukazuje neuvěřitelný nadhled. Jaká škoda, že toto dílo zůstalo nedopsáno. Nedílnou součástí je úvod o osudu autorky, závěrečné dopisy a hlavně její poznámky, které naznačují, co s románem dál zamýšlela. Škoda, velká škoda.
Jakožto sonda do života ve Francii v první polovině druhé světové války kniha funguje velmi dobře. Člověk si uvědomí spoustu věcí, které ve filmech jako Kam se poděla sedmá rota nebo Haló haló vyznívají naprosto jinak. Zajímavé jsou i poznámky autorky, například rozsah knihy měl být původně poloviční. Za mě by to bylo jenom dobře. Do knihy jsem se musel místy (zvláště v první části) nutit a přemýšlel jsem proč, vzhledem k tomu, že jazyk, dialogy i popisy byly naprosto dokonalé. Pak mi došlo, že příběh se příliš táhne, autorka zabředá do kontemplací o vzniklé situaci, a to klidně i z pěti šesti různých stran.
První část, jak již bylo napsáno, je velmi obtížně čitelná, není tam žádná sympatická postava a spousta příběhů, které spolu nesouvisí, nejsou nijak propojeny.
Druhá část zajímavější, příběh není tak roztříštěný a nesourodý jako v první. Počítám, že ostatní dvě by ho celý zakončily a spojily. Dokážu si představit, že po dokončení (a následném proškrtání) by to byla kniha, kterou by člověk četl jedním dechem a musel by jí dát maximální hodnocení. V této podobě ovšem nemůžu jinak.
Hutný příběh o lidech, kteří se, chtě nechtě, museli vyrovnat s okupací Paříže. A každý po svém. Velká škoda, že zůstal nedokončený, ale i tak nese poselství nám, kteří jsme útrapy války nezažili. Autorka sama neměla lehký osud.
Velice autentický pohled na okupaci Francie, na to, co dělala s lidmi – v první části úprk z Paříže, kdy na epizodických osudech různých postav dramatické události obnažují jejich charakter, ukazuje se, že mnohé chování bylo jen přetvářkou, která teď padá. Naivní vlastenectví se mísí s nevírou, nebo spíš s neschopností a neochotou pochopit důsledky situace, a se zárodky budoucí kolaborace. Druhá část knihy je ještě zajímavější, protože líčí každodenní soužití Francouzů s okupanty – na jednu stranu vlastenectví a nenávist, ale na druhé potřeba v klidu s nimi vycházet a nezhoršovat situaci. A k tomu poznání, že i mezi nepřáteli mohou být lidé kultivovaní a čestní, které válka postavila do role nenáviděných.
Súhlasím s užívateľkou sluppka. Tiež som prvú časť pretrpela. V druhej to už bolo lepšie. Aj tak by som si chcela prečítať o tom, čo bolo ďalej. Škoda, že autorka zomrela skôr, než to stihla dokončiť.
Doufám, že to nevyzní - vzhledem k osudu autorky - cynicky, ale nejhodnotnějším na této knize je skutečnost, že byla napsána souběžně s dobou, v níž se děj odehrává, a že tedy spisovatelka nekalkulovala s vyzněním svých charakteristik (lidí, vztahů, společenské atmosféry) v kontextu toho, jak to nakonec v reálu dopadlo. Celý ten příběh okupace Francie před a po dobu II. světové války je vůbec nějak snad až v posledním desetiletí více literárně zobrazován, díky čemuž se dozvídáme, že to až taková legrace, jak nám celá léta podávaly filmy Kam se ztratila sedmá rota a Sedmá rota za úplňku, nebyla. Kolaborace místního obyvatelstva s nacisty byla většinově vzorně nadprůměrná, zvláště když bylo možné s nimi výhodně obchodovat. Navíc postoj vůči Němcům byl v různých společenských vrstvách výrazně odlišný a to proslavené maquistické hnutí až tak "celonárodní" rozhodně nebylo.
Myslím, že vyznění knihy v očích čtenáře je silně ovlivněné příběhem jejího zrodu a vydání, a okolnostmi, proč nebyla dokončená. Možná, že bez poznání těchto fakt by to až taková literární událost nebyla, zvláště když přišla - až podezřele nepochopitelně - až 60 let po napsání příběhu.
Kniha se čte sama, poutavé i úsměvné momenty nahrazuje soucit s lidmi (někdy i vojáky). Sympatické krátké kapitoly.
Nádherná kniha, škoda, že se nikdy nedozvím nic o vztahu Lucile a Jeana-Marie, který byl nastíněný v poznámkách autorky...
Knížka mě bavila. Velmi působivě popsaná dobová atmosféra, včetně charakteru postav. Bonbonkem na závěr ještě autorčiny poznámky a korespondence...doporučuji.
Tato kniha mě lehce vykolejila. Celou Červnovou bouři jsem trpěla tím, že jsem si nedokázala skoro k žádné postavě najít vztah. Až na Michauldovi byli vlastně všichni takový ten morální střed, ani dobří ani zlí, jen sobečtí. Pořád jsem se nemohla rozhodnout, jak to vypovídá o kvalitě autorky. Na jedné straně vytvořila osoby, které čtenáře neskutečně iritují, což znamená, že musí mít dostatečně propracovaný charakter, aby dokázaly vyvolat tak silné pocity. Na straně druhé stojí otázka, jestli má nějaký smysl psát o takovýchto lidech a jestli tak nevytváří dílo absolutně bez hodnoty. Tak jako tak jsem byla po Bouři spíše zklamaná. S Dolce už to bylo lepší, ale pořád mě to nijak neokouzlilo. Věc, která si mě asi nakonec získala nejvíc jsou autorčiny poznámky. Samozřejmě jsem byla zvědavá na osudy postav, ale docela mi stačilo v bodech vypsáno co se s kým bude dít a nijak mě to neoslnilo a snad jsem i ráda, že se nemusím prokousat dalšími šesti sty stranami, abych se tyto věci dozvěděla. Ale to nejdůležitější v poznámkách pro mě bylo, že autorka chtěla jako hlavní poselství knihy předat popis válečné Francie. V poznámkách je jasně cítit, že scény, kdy přicházeli vojáci do městečka nebo kdy lidé stáli frontu před obchody při pařížském exodu, jsou pro ni obrazy, které neskutečně touží předat dál. Tím že mi autorka tyto scény vypíchla, jsem si konečně uvědomila, že to je ta část která má v knize největší hodnotu a atmosféru a že postavy a jejich příběhy jsou jen taková omáčka a kniha u mě hned poskočila o dvě hvězdy výš.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno Francie Paříž okupace vojáci Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2011 |  Francouzská suita |
| 1931 |  David Golder |
| 2022 | Podzimní mouchy aneb Žena z dávných dob |
Francouzská spisovatelka Irène Némirovská (1903 - 1942) se narodila v Kyjevě v židovské rodině, která se po bolševické revoluci usadila ve Francii. Ve 30. letech se prosadila jako úspěšná spisovatelka, což tragicky přervala válka a holocaust - Némirovská byla zavražděna v Osvětimi, stejně jako později její manžel. Jejich dvě dcery přežily a právě ony v matčině pozůstalosti objevily rukopis, který vyšel až 62 let po autorčině smrti, v roce 2004, a posmrtně Némirovskou proslavil. Románový cyklus Francouzská suita se měl skládat z pěti částí, autorka však stačila napsat jen první dvě a ke třetí zanechala poznámky (jsou součástí knihy). Bezprostředně zachytila válečné události let 1940 - 1941.
První část, Červnová bouře, strhujícím způsobem vypráví o osudech několika Pařížanů prchajících v červnu 1940 z metropole, k níž se blíží nacisté. Je tu třeba velká bohatá rodina Péricandových, zaměstnanci banky Michaudovi, ředitel banky a jeho milenka, baletka pařížské Opery, sběratel porcelánu Langelet nebo úspěšný spisovatel Corte s milenkou. Neskutečně působivé obrazy davů prchajících na venkov, plastické ztvárnění hroutícího se světa a dosavadních jistot, různé charaktery lidí, od sobců po ty obětavé, mladičký syn Péricandových, který utíká mezi vojáky, jejich starší syn kněz, zraněný syn (voják) Michaudových atd.
Druhá část, Dolce, začíná v květnu 1941 a odehrává se v malém středofrancouzském městečku, kde se jeden čas na statku léčil ze zranění syn Michaudových. Hlavní postavou je Lucile Angellierová, která žije se svojí chladnou tchyní ve velkém domě; manžel Gaston je v zajetí v Německu. Manželství Lucile a Gastona nebylo šťastné, žena se trápí, matka trpí steskem po synovi. Do domu Angellierových je k ubytování přidělen německý důstojník, poručík Bruno von Falk, mladý, hezký, kultivovaný. Mezi ním a Lucile se postupně vytvoří blízký vztah. Působivě je zachyceno nucené soužití Francouzů a Němců a atmosféra v městečku, která spěje k dramatické zápletce.
Krásná četba, letos jedna z nejlepších. Věčná škoda, že autorce nebylo dopřáno cyklus dokončit.