Neznámá pravidla
David Morrell
Frank Balenger série
< 2. díl
Napínavý thriller, ve kterém klasik žánru svým příznivcům opět namíchal dramatický koktejl plný napětí a strachu. Frank Balenger, hrdina známý z předchozího románu Nebezpečná minulost, je spolu se svou přítelkyní Amandou pozván na schůzku Manhattanského historického klubu, který ukládá do časových schránek vzkazy pro budoucí generace. Frank se probouzí se ztrátou paměti v parku a Amanda je nezvěstná. Frank okamžitě žádá o pomoc policii. Na jiném místě v záhadném domě, se probere Amanda spolu s několika dalšími účastníky semináře, kteří všichni přežili extrémní životní situaci, z níž se dostali díky pomocí svých výjimečných vlastností a schopností. Postupně zjišťují, že nebyli vybráni náhodně, že jsou obětí geniálního psychopata, který svět počítačových her převedl do reálného života a oni jsou pouhými figurkami v jeho patologické hře.... celý text
Přidat komentář
Morrell nikdy nezklame, je to čtivé, místy brutální. Jenomže zvraty už tak překvapivé nejsou, zhruba od třetiny knihy jsem vlastně věděl jak to dopadne. Pan Morrell s věkem trochu ztrácí dech, bylo to až příliš přehnané a smrdělo to béčkovstí. Opravdu, v porovnání s filmem by byla Neznámá pravidla osmdesátkovým béčkem jak vyšitým.
Také nechápu celkem nesmyslný tah užití postav z minulé knihy Nebezpečná minulost.
Bezvýznamné plus za to, že se okrajově, nezaujatě zabývá PC hrami (stará profesorka historie, která hraje FPSka a láme joysticky:)
Autorovy další knížky
1991 | Rambo I (První krev) |
1997 | Bratrstvo růže |
1996 | Bez slitování |
1997 | Bratrstvo kamene |
2005 | Nebezpečná minulost |
Miluju na Morrellovi spád děje - i když tady neměl zařazen nejvyšší rychlostní stupeň, stejně mu to hezky "odsejpá". Do jisté míry chápu i použití stejných postav - vyhovovali záměrům "Pána hry". Předvídatelnost událostí je poněkud na škodu, ale více mě zarazily nelogičnosti v ději a reáliích.
Ploskolebec vodní není nijak extrémně agresivní had, útok z vody mi tedy přišel trochu přehnaný. Jeho uštknutí může být smrtelné (obzvláště, pokud je jich víc), ale obávám se, ačkoliv nejsem žádný znalec, že by to probíhalo trochu jinak. Také víra, že se bude držet vody a jenom vody je trochu nesmyslná - pohybuje se i na souši. Navíc by mě zajímalo, kde jich vzal tolik.
Nechápu ochotu účastníků, dotáhnout hru do konce, když se Balengerovi podařilo nepozorovaně projít dovnitř, mohli prostě inkriminovanou část výstroje zahodit a zdrhnout.
O Rayovi by psycholog asi řekl, že je agresivní, duševně labilní a zřejmě má po nějaké předchozí špatné zkušenosti (zneužívání v dětství?) problém s kontaktem s muži - pak ale nechápu, proč šel do armády a jak se mu podařilo být tam tak dlouho.
Zdivočelí psi byli hlavně hladoví a tak bych předpokládala, že po okousání mrtvoly jejich agresivita výrazně klesne.
Představa šedesátileté profesorky historie, jak v kanclu paří na počítači Doom mě také nadchla :o)
No, není to autorův nejlepší počin, ale číst se to dá docela dobře - prostě mu musíte pár věcí odpustit :o)