Frankenstein
Mary Wollstonecraft Shelley
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547203/bmid_frankenstein.jpg
4
1352
1352
Mladý švajčiarsky vedec Viktor Frankenstein pri štúdiu prírodných vied i starých alchymistických diel spozná tajomstvo vzniku života a stvorí umelého človeka obrovských rozmerov, odolnosti a sily. Keď sa kolos dá do pohybu, vedec sa zľakne vlastného výtvoru a ponechá ho svojmu osudu. Sklamaný netvor, ktorý hľadal, no nenašiel ľudskú lásku a šťastie, túži pomstiť sa svojmu stvoriteľovi. Putuje za ním stovky kilometrov, šíri skazu medzi jeho najdrahšími, až napokon vženie do smrti i jeho.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Bude vydáno: 2024 , LindeniOriginální název:
Frankenstein, or The Modern Prometheus, 1818
více info...
Přidat komentář
Kniha nám nabízí hluboký pohled do mysli inteligentního, zlomeného a tak trochu šíleného člověka, jehož výtvor se stal jeho životním prokletím, které mu nedovolí zažít ani trochu štěstí. Naproti němu stojí jeho Monstrum, které chce být respektováno nebo milováno, ale dopřává se mu pouze strachu, opovržení a nenávisti. Bytost se ke všemu sama nenávidí, což je zjevné hlavně v závěru, kdy vede svůj poslední rozhovor v životě. Rozhodně zajímavý pohled na lidské pokolení, který napsala žena, jež musela dílo vydat jako muž, jinak by tomu lidi nevěřili.
Kdy si znovu přečíst tento wyjątkowy příběh než na počátku podzimu a jak to udělat nejlépe než s takhle pěkným vydáním....
Četla jsem do čtenářské výzvy na téma Kniha, která je v nějaké zemi zakázaná. Mám ráda klasická světová díla, ale Frankenstein mým šálkem kávy moc nebyl.
Oceňuji zápletku, formu knihy i vytříbený styl psaní. Líbilo se mi. Ráda jsem četla popisy přírody, lidí, rozhovory. Ano, je to o nenaplněných vztazích a o odpovědnosti za činy.
Klasika, která má pořád co říci. O lidské nenávisti a nepřijetí. O odvaze, cílevědomosti a zbabělosti. O právech a povinnostech. O lásce a sounáležitosti, kterou my, lidské bytosti potřebujeme. A kromě toho nabízí i uhrančivé popisy evropské, zvláště švýcarské, přírody.
Velice nadčasové téma, román jsem získala z dědictví a nedávala jsem mu moc šancí, film jsem neviděla. Příjemně mě kniha překvapila, měla spád a téma je nadčasové, zlo plodí zlo.
Mám z Frankensteina smíšené pocity. Jedná se o dílo, od kterého jsem čekala něco jiného a pokusím se popsat co a proč jsem byla z textu zklamaná.
Příběh je vyprávěn v několika rovinách, což je zajímavý prostředek, který se málem mine účinkem, ale naštěstí to zapadne do sebe. Máme první rovinu kapitána Waltona, druhou pro Frankensteina a třetí pro intermezza samotného monstra.
Přišlo mi, že kniha je chvílemi extrémně zdlouhavá, aby možné zajímavé a napínavé pasáže odbyla v pár větách. Mrzí mě, že moment vytvoření monstra je tak antiklimatický, že jakákoli smrt v románu je popsána tak, že ve mně nevyvolává emoce. Kniha jde s dobou a já se jen snažila nevnímat nelogičnosti v příběhu a ponořit se do tehdejší doby. Ať už jde o studium nebo cestování, společenské normy a události - všechno mi přišlo poněkud hluché.
Postavy jsou (kromě monstra) ploché. Frankenstein je velmi vzdělaný, chytrý (a asi inovátorský), Alžběta je milá a hodná, otec starostlivý, Clerval je nejlepší přítel pod sluncem... Jenže nic z toho nezapadá moc dobře do příběhu a žádná postava se nevyvíjí, maximálně někdo sem tam upadá do deprese, aby zase všechno bylo jako dřív. Ačkoli příběh psala žena, linka s manželstvím je mix typického romantického pohledu na lásku a zcela stoického pohledu na manželství.
Trvalo mi víc než dva měsíce knihu přečíst, protože mě nijak nezajímalo, co se s postavami vlastně stane. Nemyslím si, že by moje špatné hodnocení souviselo s tím, že je kniha starší klasikou, mám v knihovně klasiky, které se mi líbily a i protahovaná Sophiina volba se četla lépe než 215 stránek této knihy.
Nakonec i pohnutky monstra mohly být popsány lépe. Takhle jsem si jen říkala, proč teda Frankenstein nebo monstrum nespáchají sebevraždu, oba na to měli vnitřních pohnutek až dost.
Stará dobrá klasika, která mě trochu zklamala :-( Možná za to mohl fakt, že jsem viděla první film. V knize mi chyběl podrobnější popis stvoření monstra, jak kdyby se zjevil jen tak. To co mělo dělat knihu hororovou bylo děsně odfláklé.
Tento gotický román není v prvé řadě hororem, ale popisuje osud nešťastného, uměle stvořeného "člověka", který kvůli svému hrůzostrašnému zjevu u lidí budí strach a nenávist, přitom hledá lásku a pochopení. A když zjistí, že nemá šanci přesvědčit lidi o své náklonosti k nim, požaduje po svém stvořiteli Viktorovi Frankensteinovi, aby mu vytvořil umělou družku, stejnou jako je on. Viktor nejdříve souhlasí, ale pak se svého díla a následků zalekne. Zklamaný netvor se začne mstít...
Cesta to pekla bývá dlážděna dobrými úmysly. Není radno si hrát na stvořitele a překračovat přírodní zákony.
Viděla jsem kdysi film režírovaný Kennethem Branaghem a myslím, že přesně vystihl myšlenku této knihy, kde se nesplnitelná touha po lásce změní v krutost.
To, že doktor F. stvořil umělého člověka, ví každé malé dítě. Kostru příběhu a povahy “hrdinů” už ale ne. A já nebyla výjimkou. Takže jsem byla opravdu na vážkách, co z toho vyleze. Začátek mě příliš neoslovil, ale postupně jsem se do příběhu nořila víc a víc a nemohla jsem se odtrhnout. Všechna čest autorce, že se takového tématu nebála a zpracovala ho výborně.
Nemohu uvěřit tomu, že se mi tato kniha doposud vyhýbala, protože je to literární skvost! Je psaný vznešeným jazykem období romantismu, a obsahuje epistolární a retrospektivní formu vyprávění. Rozhodně to není hororový román, působí to spíše jako sociologická studie, která zachycuje předsudky lidí ke všemu odlišnému. Hodně se zaměřuje na potřebu tvorů někam patřit, a na příkladu Frankensteinova výtvoru - velmi inteligentního, láskyplného a emotivního tvoru - prezentuje, jak lze změnit charakter v případě, že tato potřeba nedojde naplnění. Dílo představuje myšlenky a postoje mladého vědce i jeho "monstra", a ve čtenáři vyvolává bouři emocí k oběma stranám, aniž by náznakem soudilo, kdo je dobrý, a kdo zlý. Velkolepé!
Velmi zajímavé, pokud přihlédneme k době, v níž kniha vznikla. Neotřelá mi přišla morální stránka, vykreslucící velmi smutné osudy hlavních postav. Bezohlednost plodí jen další bezohlednost, která vyústí až v krutost... Pouze bych dodal, že dnes bychom si v příběhu více potrpěli na jiné aspekty, pro představu detaily spojené s výzkumem. Ple právě jejich absence z knihy stále činí neotřelý příběh, stojící za přečtení.
Tento dnes již kultovní příběh Mary Shelley musel ve své době působit jako velmi fascinující SCI-FI a věřím, že bylo obzvláště překvapující, že jej napsala žena. Kdysi jsem někde četla, že jej autorka napsala po uzavřené sázce několika přátel o to, kdo napíše nejděsivější příběh - myslím, že se jí to povedlo se vším všudy, čehož svědectvím je fakt, že toto vyprávění, zná pořád spousta lidí a dočkalo se také několika filmových zpracování.
Vážně horor? Autorka píše spíš poeticky a místy rozvlekle. Ale zásadní je myšlenka, kterou ve mě zanechala. Netvor se nestal netvorem, protože tak byl stvořen. Jeho nevinný a dětský přístup ke světu byl brzy zničen odmítáním, bitím a odporem. Všichni jsme do jisté míry produktem prostředí a vztahů, které od dětství zažíváme. Netvor byl nejdřív sám hluboce raněn, aby pak působil bolest jiným. A raněné city se hojí hůř než raněné tělo. Místy je na mě vypravěčský styl až moc škrobený a zdlouhavý, ale téma knihy je nadčasové a platné. V Anglii byla uvedena divadelní hra, kde se v roli netvora střídají Benedict Cumberbatch a Jonny Lee Miller. Neměla jsem možnost ji vidět celou, ale i z ukázek je zřejmé, že silné téma, které dnes rezonuje stejně jako v době vzniku knihy , opět zapůsobilo a stalo se hitem nejen v divadelním světě.
Tak čekala jsem větší hrůzu z tohoto stvořeného vraždícího monstra, stvůry a netvora. Taky jsem nevěděla, že Frankenstein je jméno jeho stvořitele, myslela jsem, že se tak nazývá ona uměle vytvořená bytost.
Celá kniha je hodně rozvláčná, ale je z roku 1818 a po dvou stech letech se řadí mezi klasiku.
Skvělý nápad a nadčasový problém zodpovědnosti za vědecký vývoj. To je ale asi vše, co lze hodnotit pozitivně. Rozvleklé vyprávění plné nelogičností na jedné a předvídatelných situací na druhé straně. Víceméně jsem byl dost zklamán.
Po přečtení knihy jsem nevěděla co si o ní mám přesně myslet. Je tu dobrý styl psaní a vyprávění. Ale to je vše. Postavy nemají vývoj a příběh je jen napůl poutavý. Vůbec jsem se necítila zainteresovaná ani příběhem, ani postavami. Na to, že to měl být gotický román, tak jsem čekala, že to bude nějakým způsobem strašidelné. Ale vůbec tomu tak nebylo. Příběh se dost táhl, tempo vyprávění bylo pomalé a místy se zdálo, že se zasekává.
Frankenstein je rozhodně dílo, které si zaslouží pozornost i po dvou stech letech. Příběh při pohledu dnešníma očima sice nelze označit za horror a technické detaily stvoření netvora jsou přirozeně úsměvné, přesto poselství knihy a morální otázky, se kterými je čtenář při čtení tohoto úctyhodného díla konfrontován, jsou stále živé a originální.
Autorka proplétá pohledy tří vypravěčů, již jsou v určitém smyslu vedeni stejnou touhou. Při pročítání rozhovorů monstra a jeho tvůrce se nelze ubránit přemýšlení. Kdo je vinen? Kdo je hoden lásky? Kdo je člověkem?...
Co mi při čtení vadilo, bylo vykreslení ženských postav. Je zarážející, že žena, která měla odvahu napsat takový příběh, popisuje v podstatě všechny v knize vystupující příslušnice svého pohlaví jako nadpozemsky jemné, krásné, starostlivé a z mého pohledu otravně něžné bytosti.
I přes tento nedostatek na svou dobu asi pochopitelný, Frankensteina všem milovníkům klasiky doporučuji!
"Zníčil jsem jeho naděje, ale nijak jsem tím neuspokojil vlastní touhy. Nepřestávaly mě pálit a trýznit, stále jsem toužil po lásce a přátelství, a byl jsem stále zavrhován. Není v tom nespravedlnost? Mám já být pokládán za jediného zločince, když se proti mě prohřešilo celé lidstvo?"
Tento příběh znám z mnoha filmů, ale toto je první kniha, kde jsem jej četla. Úchvatné dílo, které nelze jen tak překonat.
Štítky knihy
Arktida zfilmováno romantismus Skotsko anglická literatura Švýcarsko horory pomsta gotické romány Ženeva
Klasika, která asi dnes už nenadchne, ale ani neurazí.