Frankenstein
Mary Wollstonecraft Shelley
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547203/bmid_frankenstein.jpg
4
1352
1352
Mladý švajčiarsky vedec Viktor Frankenstein pri štúdiu prírodných vied i starých alchymistických diel spozná tajomstvo vzniku života a stvorí umelého človeka obrovských rozmerov, odolnosti a sily. Keď sa kolos dá do pohybu, vedec sa zľakne vlastného výtvoru a ponechá ho svojmu osudu. Sklamaný netvor, ktorý hľadal, no nenašiel ľudskú lásku a šťastie, túži pomstiť sa svojmu stvoriteľovi. Putuje za ním stovky kilometrov, šíri skazu medzi jeho najdrahšími, až napokon vženie do smrti i jeho.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Bude vydáno: 2024 , LindeniOriginální název:
Frankenstein, or The Modern Prometheus, 1818
více info...
Přidat komentář
Nikdy jsem nečetla ani neviděla žádný film na motivy tohoto příběhu. Sáhla jsem po něm po přečtení Drákuly, jakožto po další hororové klasice.
Kdo očekává nervy drásající horor, strach, a tajemno, mohl by být lehce zklamaný. Já osobně jsem při čtení nepociťovala tuhnutí krve v žilách, ani hrůzou stávající vlasy na hlavě. Příběh je samozřejmě temný a záhadný, a také naplněný akcí a zvraty. Co jsem ale v knize objevila a ocenila mnohem víc, byla kritika společnosti - lidé někoho odvrhnou jen proto, že je něčím jiný, stvoří z něj monstrum svou nenávistí i přesto, že dotyčný hledal jen přátelství a porozumění. Upřímně jsem po celou dobu příběhu mnohem víc sympatizovala s "Frankiem" (odmítám ho nazývat monstrem jen proto, že ho jeho stvořitel nebyl schopen pojmenovat), než s Viktorem.
Na tuto knihu jsem se těšila, ale bohužel mi styl psaní nesedl. I když jsem se ke knížce po nějaké době vrátila, příběh byl pro mě mdlý a dočítání bylo nezáživné.
Jde o hůře čtenou knihu vzhledem k jejímu věku. Doporučuji spíše pro snazší pochopení poslech Audioknihy. I přesto je to má nejoblíbenější kniha a doporučuji naprosto všem. Možná zážitek přebije Cyrano kterého se také do dvou týdnů chystám číst. A i když jsem ho viděl na divadle 3 krát a nespočetněkrát jako film nepřikládám tomu moc šancí jelikož toto je opravdu knižní skvost a za mě by to mělo být povinné na škole jelikož ta hluboká myšlenka je skutečně něco. Právem patří mezi knihy které doporučuji a kdyby byla možnost dám jí vyšší hodnocení. Přes kostrbaté čtení které je způsobeno generačním rozdílem je tato kniha opravdu vynikající.
Už je to nějaká doba, co jsem naposledy dobrovolně sáhla po klasice. Frankenstein je zrovna jedna z těch, u kterých jeden notoricky ví. Přesto jsem čekala něco docela jinýho. Ale ve své jinakosti mi Mary Shelley dala ten skoro nejlepší obraz skutečnosti.
Sci-fi horor nebo evolučně vyvinutá lidská vlastnost hodnotit (a odsuzovat) ostatní na základě povrchních vzhledových charakteristik? V tomto druhém významu kniha je a stále bude velmi aktuální.
Zajímavě uchopená práce s postupným vyprávěním tří vypravěčů odhalující smutný fakt, že i ty původně nejlepší úmysly mohou vyústit v nezamýšlené špatné konce, zvlášť pokud jsou podpořeny tolik dnešní neochotou přijmout za své činy skutečnou odpovědnost a postavit se jejich důsledkům čelem.
Táto klasika ma sklamala. Áno, aj potom, ako prižmúrim oko nad dobou, v ktorej bola písaná. Logika ale existovala už vtedy. Príbeh je krajne nevierohodný a tým vôbec nemám na mysli oživenie monštra, ale jeho putovanie po oživení. Autorka toho málo tuší o prírode (jahody rastú pod snehom?), o prežívaní v divočine. Postavy sú príliš jednoduché, ich pohľady obmedzené a reakcie stereotypné.
Forma vyprávění typu "povím vám, co mi vyprávěl jeden zvláštní člověk" mi nikdy neseděla, ale u Frankensteina jsem na to brzy zapomněla. Těžko bych hledala jinou knihu, nad kterou bych měla možnost uvažovat nad osamělostí, přirozeností, etikou, tunelovém vidění, oběti nebo vyšším dobru.
Zajímavé také je, že nejvíce životaschopnou postavou příběhu je ta jediná, která životaschopná být vůbec neměla. Rozhodně kniha, která by neměla chybět v žádné knihovně.
Kniha má silný příběh, líbí se mi, že postavy nejsou černobílé, na každé se dá najít něco pozitivního a negativního, s každou můžeme soucítit, ale taky ji nenávidět. Nadčasový příběh plný existenciálních otázek.
Nebýt nudných pasáží (korespondence, popis přírody atd.), bylo by rovných pět hvězd.
Je vážně zajímavé poznat počátky slavného Franka.
Pozor podobným chytrolínům! Od 1. přečtení mám nutkavou chuť všem kolemjdoucím vysvětlit, že Frankenstein a Frankensteinovo monstrum nejsou jedno.
Kniha, ktorá vám v 150 stranovej cenzurovanej verzii povie viac ako necenzurovaná verzia.
Krásna sci-fi fantastika pojednavajúca o vzbure človeka nad prírodnými zákonmi.
V modernej dobe sú takéto knihy naozaj potreba.
Je zaujímavé ako sa staromódny horor rokmi zmenil na depresívnu drámu.
Myslím si, že mu to dokonca aj viac svedčí v takomto kabáte.
Skrátka, kto nečítal nevie o aké unikátne dielo prichádza a kto čítal ten iba uznanlivo pokyvuje hlavou.
Aby niečo takéto napísala žena vo viktoriánskej dobe chcelo fakt poriadnu odvahu.
Frankenstein je už klasika. Kdo nečetl, jako by nebyl. Kniha několikrát zfilmována, někdy méně, někdy více úspěšně. Autorka vlastně jen popsala svůj hrůzostrašný sen, který trochu rozvedla. Ale popsala ho tak, že může oslovit i dnešní mladé čtenáře.
Příběh stvoření umělého člověka, kterého zapálený a snad šílený vědec Frankenstein složí z částí mrtvých těl, které sháněl porůznu a pomocí silného elektrického výboje způsobeného bleskem oživí. Frankensteina však dožene hrůznost svého činu a svůj výtvor chce usmrtit. Ten však uteče, potlouká se světem pln hořkosti, nenávisti k " otci " a pln otázek proč. Frankenstein se nehodlá vzdát a jde po stopách svého výtvoru až jej dožene. Usmrtí ho? To už si přečtěte sami.
Knížku jsem přečetla po shlédnutí představení National Theatre z roku 2011. Miller byl perfektní jako Frankenstein a Cumberbatch zase jako monstrum. Kniha je napsaná zvláštním poetickým stylem, který nejlépe vynikne v originále. Horší už jsou sáhodlouhé a nudné popisy a korespondence. Ale dialogy postav nemají chybu.
Příběh mě zaujal, líbil se mi a kniha se četla dobře. Jediné, co mě v knize trochu vadilo, byly zdlouhavé dopisy na začátku a na konci knihy.
Viktor mi občas přišel jako "trouba" a koho mi bylo opravdu líto, tak byl Viktorovo netvor.
Knihu jsem chtěla přečíst jelikož je to taková "klasika". Příběh mě nějak extra nenadchnul, ale ani nezklamal. Některé části byly pro mě až moc zdlouhavé, osobně jsem litovala 'monstrum' a rodinu Frankensteina. Samotný Frankenstein mi celkem lezl krkem, což ale hádám je samotná pointa knihy.
Nejsem si vůbec jist jak se na tuto knihu dívat, Líbilo se mi to, ale současně… taky ne.
Jedná se o velice krátkou knihu, která má celkem rychlý děj. V dnešní době to samozřejmě není „horor“, málo koho tato kniha podle mě dokáže opravdu vyděsit, ale to neznamená, že nemá cenu si toto dílo přečíst, to vůbec ne. Poskytuje totiž zajímavý dobový náhled do vědění a chápání, což není k zahození.
Jak jsem již napsal, děj je rychlý, ale nikoliv toliko zajímavý, Rychle mi vypadl z hlavy, snad jednou ze zajímavějších částí je popis prvního kontaktu Monstra s lidskou rasou, ale jinak nic poutavého. Konec pro mě byl také takový nemastný neslaný a co mě trápilo asi nejvíce, byla přemrštěná afektovanost v dialozích, které se mi zdály poněkud příliš přeslazené. Krásné byly popisy krajin, to přiznávám.
Celkově nemohu tvrdit, že by to byla špatná kniha, ale mě nijak nezaujala a obávám se, že ji již znovu číst nebudu.
Frankensteina znám z filmu,který se mi líbil,tak mi nalákalo jsi to přečíst a nezklamalo mi to.Co se stane když mladý vědec stvoří lidské monstrum.... .Je to ponurý příběh na zamyšlení,že by člověk neměl zasahovat do přírody.
Vlastně jsem místo knihy slyšel načtenou verzi, ale spokojen. Je to sice poplatné době, ale dobře to ta Maruška napsala - je tam láska, romantika, vyvržení, odpoutání se od Boha, i jeho hledání, pomsta, smrt, tajemno. Spousta věcí je přitažená za vlasy, ale Mary Shelley na tom večírku dokázala, že ženy psát mohou a dovedou. Dokonce do budoucna její dílo přetrvalo více, než dílo jejího manžela.
Pradědeček všech horrorů, který mi bohužel strašidelné pojetí kazil romantickým zabarvením a značně podivným závěrem.
Štítky knihy
Arktida zfilmováno romantismus Skotsko anglická literatura Švýcarsko horory pomsta gotické romány Ženeva
Neočekávejte horror a budete spokojení. No, možná bych to neměla takhle generalizovat, každý máme přece jen jiný vkus a já rozumím tomu, proč tolika lidem nesedla. Ale mě pomalé knihy nevadí a navíc jsem ji - opět - poslouchala jako audioknihu k zavařování a tudíž mi naopak vyhovovalo, že každá věta nenese rozhodující význam. Popisy krajiny jsem si pak naprosto vychutnávala, zaprvé proto, že jsou mistrovsky napsané a vůbec nepochybuji o tom, že autorka popisuje místa, která skutečně navštívila. A za druhé pak proto, že mi v téhle době neskutečně schází cestování a já pak vyhledávám alespoň to virtuální.
V prvních pěti minutách jsem se minimálně třikrát musela v duchu ujistit, že audiokniha skutečně říkala "Frankenstein" a že neposlouchám omylem Bílou velrybu nebo... Ledovou sfingu. Nicméně, jak už jsem řekla, pozvolný začátek mě nijak neurazil, naopak, prostředí lodi mám ráda a celý tenhle pečlivý rámec mě jen utvrdil v tom, že čtu klasiku.
Osobně se domnívám, že vnímat příběh "jen jako horror" je chybné. A to hned z několika důvodů, pochybuji, že to někomu vážně připadá strašidelné, osobně horrory moc nečtu, protože ač se při jejich četbě obvykle nebojím, později si s nimi moje představivost udělá své - ale tady? Nic. A taky se nedomnívám, že autorčiným cílem bylo její čtenáře vyděsit, ne neřekla bych, na to je ta kniha příliš chytře napsaná. Je prošpikovaná narážkami a zmínkami klasických děl a to ještě silně pochybuji, že jsem jich chytla polovinu (motiv zastřeleného Albatrosa, Ztraceného ráje, Biblické odkazy...). Někdo tu psal jak dobře tahle kniha stárne, jak se z horroru stala morálním příběhem. Neřekla bych, že je to důsledek zestárnutí knihy, tohle poselství je tam zcela zřetelně vepsáno odpočátku.
Autorčiny postavy jsou skvěle napsané, Viktor Frankenstein doslova dýchá, takového muže skutečně mohla napsat jen žena. Je to pohled na "romantického rozervaného hrdinu" pragmatickýma ženskýma očima (Tohle je samozřejmě genderově trochu nekorektní, netvrdím, že je to univerzální fakt, spíš určitý typ.). Autorka se navíc nepřiklání na žádnou stranu, neříká explicitně kdo je v právu, kdo je oběť a kdo viník. Netvrdím, že je to filosofické veledílo, ale rozhodně je to román s filosofickými prvky, které mají svoji hodnotu. A některé její úvahy jsou skutečně nadčasové. Za mě rozhodně ano.
Audiokniha je moc pěkně namluvená (mluví tři různí herci jako tři různí vypravěči), jen mohli trochu ubrat s tou tajemnou hudbou a skřípáním, které mi spíš šlo trochu na nervy.
Edit: Ještě mi došlo, že jsem jednu z myšlenek nedotáhla do konce... řekla bych, že zmínka Miltonova Ztraceného ráje není vůbec náhoda (tu knihu jsem ale ještě stále nečetla, tak mě berte trochu s rezervou). Ztracený ráj je o Luciferovi, Satanovi, nejmilejším synu Boha, který je ale pro svou pýchu svržen. Je svržen proto, že se chtěl být Bohem. Nepřipomíná vám to někoho? Viktor se chce vyrovnat Bohu a stvořit vlastní život, Netvor pak také sám ovládne svého stvořitele (vždyť sám Viktor ho také nazývá Satanem. A v jistém smyslu... skutečně jeho vlastním Luciferem je). A téma pýchy se stále znovu v díle vrací. Budu se k téhle knize ještě muset vrátit, přeci jen z té audioknihy toho člověk tolik nepochytá... (Jinak ano, taky jsem tým Adam/netvor.)