Italské boty
Henning Mankell
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345663/bmid_italske-boty-cZH-345663.jpg
4
279
279
Fredrik Welin série
1. díl >
Překvapivý a dojemný příběh muže, který se ocitne na prahu svého obrození. Fredrik Welin žije na malém ostrově, který je během zimních měsíců zcela obklopen ledem. Připadá si v životě tak ztracený, že každé ráno vysekává díru do ledu a noří se do mrazivé vody, aby si připomněl, že žije. Na ostrov zděděný po prarodičích se uchýlil poté, co jeho úspěšnou kariéru chirurga přerušila katastrofální chyba, a od té doby vnímá život tak letargicky, že v jeho obývacím pokoji nerušeně vyroste mraveniště. Jednoho dne se však na ledě objeví nečekaná návštěva, která si od Fredrika vynutí splnění dávného slibu. Vydají se spolu na podivnou, tesknou cestu, která ukazuje Henninga Mankella na vrcholu tvůrčích sil. Tento příběh o ztrátě a vykoupení je svědectvím o nepředvídatelnosti života, z níž se i ve chvílích osobní tragédie může zrodit naděje. ----- Spolehlivá zápletka a dobře vykreslené postavy… Mankell zkoumá bezbřehou lidskou schopnost dělat špatná rozhodnutí a popisuje výzvy, jež před člověka staví stárnutí. - Daily Express Stejně jako ve svých nejlepších kriminálních románech se Mankell nevěnuje jen postavám, zápletce a ději, záhadě a rozuzlení, zamlčování a objevování, ale zároveň vytváří svébytný svět s jedinečnou myšlenkovou a emocionální atmosférou. - The Irish Times... celý text
Přidat komentář
Pro mě velice zvláštní kniha - nostalgická, pomalá, a přitom velmi čtivá. Spousta zajímavých úvah a postřehů, včetně úvodních citátů - třeba od Nielse Bohra. Velmi zvláštní bylo členění knihy na čtyři části a jejich názvy. A pro mě nejvíce trefné byly takovéto postřehy:
"Naslouchal jsem těm zvukům a najednou jsem si pomyslel, že život utekl hrozně rychle. Teď jsem tady. Šestašedesátiletý muž, finančně nezávislý, se vzpomínkou, která ho neustále sužuje.
. . . . . .
Není to tak dávno, co jsem se nacházel uprostřed prvního jednání. Nyní už začal epilog."
Kdybych měla téhle knížce dát jediný přívlastek, zněl by, trochu otřepaně, „skandinávská“. Je v ní řada příznivých detailů i postojů, které pro mě právě Skandinávii symbolizují: severská příroda, samozřejmá úcta k lidem, zvířatům, práci, jazyková úspornost, jemný humor… Na druhou stranu ale nechybí těžší tóny, náklonnost k alkoholu, sentiment, uzavřenost, vztek, smutek.
Přála jsem hlavnímu hrdinovi, že opustil vyhnanství, které si sám naordinoval, a přestal se bát něco cítit. Ale tak dobrý dojem, jak bych chtěla, ve výsledku z knížky nemám. Ani ne tak vinou repetitivních úvah nebo občas příliš vykonstruovaných dialogů, ale spíš kvůli všudypřítomné tísni, která na mě při čtení padala.
Švédy máme za uzavřené a málomluvné. Tato kniha jakoby to potvrzovala. Chlapík žijící sám se zvířátky na ostrově má však jiné problémy, hlavně se svým předchozím životem a ženami, kterým ublížil. Hluboký psychologický román, který znovu potvrzuje, že žádné předsudky a generalizace o národech neplatí a každý jednotlivec je jinak nenormální a praštěný. Možná, že tato kniha je stopou pro ty, kteří chtějí „ než umřou, zjistit, proč vlastně žili“.
Krásný, ojedinělý příběh, kde jsem hltala každou stránku. Je to román o starším muži, který díky katastrofální chybě, které se dopustil, žije už dvanáct let na osamělém skandinávském ostrůvku jen se psem a kočkou. V životě se vždy vyhýbal problémům, často se choval zbaběle a utíkal před zodpovědností a ani tady se nechce do ničeho zaplést, nesnáší nesoulad a jediné co chce, je klid. Ten klid mu naštěstí není dopřán, přichází k němu na návštěvu těžce nemocná žena, přítelkyně, kterou asi před 37 lety beze slov opustil. Nostalgické čtení o muži, který se vyrovnávání se svým životem a s chybami, kterých se dopustil, a snaží se alespoň o částečnou nápravu.
Kniha asi hlavně osloví ty, kteří už v životě něco prožili. Asi bych použila slova Guenassia z knihy Klub nenapravitelných optimistů: "Jsou knihy, které by měl mít člověk zakázáno číst příliš brzy. Pak se s nimi mine nebo se ho nedotknou".
Není mnoho tak pěkných knih, tato kniha se hezky čte, Henninga Mankella jsem až dosud považoval za autora detektivek, které mi vůbec nesedly.
Je tomu nějaký rok nazpět, kdy jsem si přečetl názor profesionála, že švédská letadla Gripen jsou tím - čím je Rolls Royce mezi automobily. Po přečtení této knihy se domnívám, že Henning Mankell, kterého jsem doposud znal pouze z detektivní série o inspektorovi Wallanderovi, dosáhl (u mne) téže kvality pokud jde o spisovatele ve Skandinávii.
Četl jsem příběh člověka, kterého potkal v životě neodpustitelný profesionální neúspěch. Čtenář je s touto okolností seznámen brzy v začátcích knihy.
Smutná a nesympatická postava románu má svým způsobem štěstíčko, může se uchýlit na svůj menší ostrůvek uprostřed krásné přírody, který zdědil . Žijí s ním pouze hluchý starý pes a postarší kočka. Občas přijede na motorovém člunu pošťák.
A to je vše,táže se čtenář ? Není !
Velikost spisovatele je v tom, že z mála dovede vytvořit mistrovské dílo.
Začíná příběh pomalu "zalidňovat" osobami, kterým v životě ublížil, nebo se s nimi setkává poprvé .
Nečekejte hit ! Jde o popis běžného života jednoho člověka lidské populace, který za svých 65 roků udělal chyby, které ho mrzí a rád by se ve svém závěrečném účtování s tím co prožil vyrovnal. Jak se mu to podaří, to autor ponechává na zvážení čtenáři.
Milujem podobné psychologické romány, medzi ktoré radím aj knihu Italské boty.
Vychutnávala som si atmosféru osamelého ľadového ostrova, kde v zime spieva ľad a kt. sa stal dokonalou kulisou pre sebatrýzeň hlavného hrdinu.
Zbabelosť, pohŕdanie, bezcitnosť alebo zbavovanie sa zodpovedností boli moje prvotné dojmy z hlavného hrdinu, ale tie sa postupne menili s pomalým odkryvaním významných častí skladačky jeho minulého života s ich vplyvom na premenu súčasného postoja k životu ako takému.
Zachytené zlomové okamihy premeny charakteru hlavného hrdinu boli excelentne spracované a príbeh mi sadol ako najkvalitnejšie talianske topánky.
Nejsem moc typ pro tuto literaturu, ale je to Mankell, že ano...
Knížka byla strhující, jediné co mi trošku drásalo nervy byla dcera, ale je to opravdu vhled do duše stárnoucího muže, žádný závěr a rozhřešení nečekejte.
Vrhám se na švédské holínky
Přečetl jsem téměř na jedno nadechnutí. Pěkně zalidněný román. Dobře vyřešený syžet a pěkně rozjeté a nakonec zajímavě uzavřené odbočky. Tuším, že někdy v lednu 2020 tento román měl Michal Viewegh na nočním stolku.
Od knihy jsem měla po přečtení hodnocení a také doporučení známých vysoká očekávání a nakonec jsem byla zklamaná. Asi to není můj šálek kávy.
Zvláštní. Romantické. Drsné.
Citát:
"Vykřičel jsem svůj strach, který jsem vydával za vztek."
Krásná kniha, pokud vás zastihne ve správném rozpoložení. Dlouhou dobu čekala v knihovně, než přišla ta správná doba. Kniha je o stáří, umírání, samotě, ale i o naději. Je zvláštní, syrová, k zamyšlení. Hlavní hrdina není moc sympatický a jeho jednání je někdy zvláštní, ale přesto se kniha dobře četla.
Doporučuji, než začnete číst, si přečíst anotaci, abyste se vyhnuli zklamání, že to není detektivka. Objevují se tu hodnocení typu "čekal jsem detektivku a tohle bylo zklamání".
Tahle kniha přišla asi v tom správném období. Je plná samoty, přežívání, smrti, ale i nalezení sebe sama, lásky a rodiny. Krásně, ale i smutně tam vykresluje smrt, a odcházení. Zastihla mě zrovna ve smutném období, a byla pro mě takovou malou knihoterapií. Potýkám se s podobným tématem, a trefila jsem se sama sobě do žánru. Díky za tuhle knihu. Byla mi průvodcem, parťákem, zpovědí, ale i deníkem. Hrdinu jsem litovala, ale zároveň jsem občas nechápala jeho zbrklá rozhodnutí. Byl mi dobrým průvodcem knihou, a byla bych se ráda ještě nechávala unést jeho životem na ostrově.
Čekala jsem detektivku a on to je psychologický román. Už jste četli něco, co vás moc nebaví, ale stejně nedokážete přestat a čtete dál a dál? Přesně to se stalo mně. Celý Fredrikův příběh byl pro mne divný, ne moc zajímavý. Fredrik nesympatický, nedokázala jsem pochopit jeho jednání. Co se mě líbilo, to byly popisy přírody v různých ročních obdobích a Fredrikovo vzpomínky na otce, babičku a dědečka.
Byla to moje první knížka od Mankella a přesto že k ní mám výhrady, přečetla jsem ji za dva dny. Autor je totiž takový kouzelník se slovy, že dokázal napsat celkem nezajímavý příběh tak, že je čtivý.
Nakonec jsem vlastně nebyla zklamaná a už se těším na jeho další knihy.
Pěkné čtení od renomovaného autora detektivek. O tom, že kdo opouští, zůstane nakonec sám opuštěn. Také o tom, že leccos jde v životě vrátit zpátky, ale mnohé zůstane navždy ztraceno. Příliš do hloubky však autor nejde. Více než příběh samotný mne zaujalo líčení přírody a každodenního života na pobřežních ostrůvcích.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Vrazi bez tváře |
| 2017 |  Italské boty |
| 2015 | Pátá žena |
| 2014 | Bílá lvice |
| 2013 | Než přijde mráz |
Krásná kniha o životě a smrti.