Italské boty
Henning Mankell
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345663/bmid_italske-boty-cZH-345663.jpg
4
279
279
Fredrik Welin série
1. díl >
Překvapivý a dojemný příběh muže, který se ocitne na prahu svého obrození. Fredrik Welin žije na malém ostrově, který je během zimních měsíců zcela obklopen ledem. Připadá si v životě tak ztracený, že každé ráno vysekává díru do ledu a noří se do mrazivé vody, aby si připomněl, že žije. Na ostrov zděděný po prarodičích se uchýlil poté, co jeho úspěšnou kariéru chirurga přerušila katastrofální chyba, a od té doby vnímá život tak letargicky, že v jeho obývacím pokoji nerušeně vyroste mraveniště. Jednoho dne se však na ledě objeví nečekaná návštěva, která si od Fredrika vynutí splnění dávného slibu. Vydají se spolu na podivnou, tesknou cestu, která ukazuje Henninga Mankella na vrcholu tvůrčích sil. Tento příběh o ztrátě a vykoupení je svědectvím o nepředvídatelnosti života, z níž se i ve chvílích osobní tragédie může zrodit naděje. ----- Spolehlivá zápletka a dobře vykreslené postavy… Mankell zkoumá bezbřehou lidskou schopnost dělat špatná rozhodnutí a popisuje výzvy, jež před člověka staví stárnutí. - Daily Express Stejně jako ve svých nejlepších kriminálních románech se Mankell nevěnuje jen postavám, zápletce a ději, záhadě a rozuzlení, zamlčování a objevování, ale zároveň vytváří svébytný svět s jedinečnou myšlenkovou a emocionální atmosférou. - The Irish Times... celý text
Přidat komentář
Příběh o stárnutí,odpouštění a hledání odpovědi na svůj předchozí život,které určitě čeká každého stárnoucího člověka. Osamělost na ostrově a většinou drsné počasí dělají z příběhu trochu ponurejší četbu,i když se najdou i světlejší momenty v životě hlavního postavy příběhu. Kniha splnila mé očekávání.
Pro mne čtenářský zážitek - nostalgické stárnutí v mistrném podání Henninga Mankella - na ostrůvku plném sněhu a ledu...
A ten led je usazený i v srdci osamoceného muže, který po závažné chybě vyhledá samotu a ani neví, zda ještě žije...
Ovšem život mu ještě nachystá nejedno překvapení - a on je přinucen postavit se samotě a vyrovnat se se ztrátami - a dojít k vykoupení...
"Pokud budeš žít dostatečně dlouho, pochopíš, že neexistuje nic, co by nebylo možné..."
"Lidé z ostrovů jsou málokdy hlasití a zřídkakdy používají mnoho slov.
Na to je obzor vždycky příliš široký..."
A postřeh ženy :
"Na světě je dost dobrých chlapů. Ale najít skutečného muže je těžké..."
Jedinečná myšlenková a emocionální atmosféra - to nebude čtení pro každého... Doporučím spíše těm, co už mají kus života za sebou.
Moje první setkání s Mankellem. Musím říct, že píše opravdu velmi čtivě. Kniha není až tak dějová. Nahlédneme do života jednoho staršího člověka, který se rozhodl izolovat od světa a díky několika okolnostem musí vykouknout z té své ulity. A tak sledujeme, jak se s tím hlavní hrdina vypořádává. Kniha byla zajímavá, ale přece jenom si chvilku budu muset dát pauzu než půjdu na další díl.
Přečteno po Švédských holínkách, takže jsem věděla do čeho jdu a zklámána jsem rozhodně nebyla. Trochu ponuré, syrové, ale přesto čtivé.
Moje první autorova kniha, nemohu proto, a ani bych nechtěla, srovnávat s jeho dalšími knihami.
Za mně říkám ano, moc pěkná, citlivá kniha, byť chvílemi až neuvěřitelná.
Ale každý máme občas chuť zalézt si do nějaké ulity a Fredrik Welin to skutečně udělal. Ani on však před životem neutekl, i když roky přesvědčoval sám sebe, že je na ostrově sám vlastně spokojený a stačí mu každý den zajet pod led a nechat zmrznout i svojí minulost.
Umírání Harriet bylo jednou z nejdojemnějších pasáží knihy, které mě velmi zasáhlo, protože čím je člověk starší a stárnou mu jeho nejbližší, stává se toto téma citlivější a neuchopitelnější.
Kniha z roku 2006, která nepatří do tzv. Walanderovské serie. Takových knih napsal autor vícero, Italské boty se řadí k příběhům smutně krásným, mnohdy až depresivním. Kniha je zajímavá tím, že svůj příběh předkládá ústy hlavního hrdiny, Fredrika Welina, tedy v první osobě, což je vždy čtenářsky velmi přitažlivé.
Jinak je to příběh o bilancování života, kdy hlavní hrdina přemílá svůj osud, když vše odstartuje nenadálé setkání se svoji velkou láskou z mládí, která ho vyhledá na místě, kde se ukrývá před světem a odhaluje mu své pohnutky a průběh života po té, co ji opustil, nebo spíše nebyl ještě dostatečně připraven na pevný vztah.
Rozvine se před Vámi celý život hlavního hrdiny a znovunalezení lidiček, které Fredrikovi ovlivnili jeho osud. Jedná se o hluboce lidský příběh o ztrátě a vykoupení, které je svědectvím o nepředvídatelnosti života, z níž se i ve chvílích osobní tragédie může zrodit naděje.
Mankell je dobrý vypravěč, a tak i tato kniha se čte velmi dobře, i když téma se nemusí každému zamlouvat. Poustevnický život hlavního hrdiny bych ještě pochopil, i když v bilancování jeho postava nevyznívá moc pozitivně, tak trochu zvláštní život lidí kolem něj je již ale přeci jen trochu, alespoň dle mne, přefabulovaný.
Nakonec mne z toho vychází jedna velká pravda o tom, jaký život prožijete ve staří. Vše si zakládáte již mnohem dříve, ve fázích aktivního života a to nejen finančně, ale především ve vztazích k rodině, přátelů i lidem, se kterými žijete ve společném světě kolem Vás.
Ten, kdo tyto věci v mládí neřeší, může nakonec umřít v zapomnění a těžké mentální chudobě. Jakoby autor cítil i svůj tragický konec, prvky smutku a osamění se objevily i v jeho Walanderovských knihách, zvláště těch posledních.
Za mne 3,5 hvězdy a doporučení, knihu si neberte ani na bezstarostnou dovolenou, ale ani do podzimních plískanic.
Od Henninga Mankella čakám oveľa viac. Určite to nebudem ešte niekedy čítať a autor svoje dielo touto rozťahanou melodrámou akurát spochybnil
V průběhu čtení jsem osciloval mezi 3 a 5*.
Mnoho událostí v knize mi připadalo tak nějak nuceně náhodných. S žádnou z postav jsem se nedokázal ztotožnit, ale přesto měla kniha své kouzlo. Byla psaná čtivou formou, tak akorát na letní tempo. Líbila se mi představa života na opuštěném ostrově kdesi na severu evropy. Jen škoda, že mu tam chodili lidi.
Ale přes mé výtky se domnívám, že se jedná o poměrně zdařilou knihu, která si své čtenáře najde.
Tak já vám nějak nevím . . . .:-(. .potřebuji asi to vstřebat, ustát to. Každopádně přiznávám, že přes udělený počet hvězdiček, jsem z knihy poněkud "rozvrkočena". Po pravdě, čekala jsem něco jiného, začátek mě navnadil, trocha černého humoru se mi líbila (možná jsem čekala trochu něco jako "Muž jménem Ove"), ale to se fakt nekonalo :-(. . myšlenka dobrá, poslání takéž, ale postavy tak nějak zvláštní (na stranu druhou, kdo není zvláštní :-)))
. . Pro mě ponuré, švédské, nereálné, někdy jsem pochybovala, zda se opravdu příběh odehrává v létech nedávných...a mraveniště v pokoji mě tak trochu straší i teď :-).. mimo jiné :-)
. . .tahle kniha chce čas. . . .
I když to nebyla detektivka tak byla velice čtivá. Jo pan Mankell byl pan spisovatel, uměl to....
Mankell bez detektivky, ale pořád tak, jak ho mám ráda. Knihu jsem přečetla jedním dechem, pro mě zcela okouzlující vypravěčský styl. Ač mnohé z děje působí jaksi bizarně, je to pořád především příběh ze skutečného života. O samotě, vlastní zbabělosti, chybných krocích a strachu.
Smutné čtení, ale krásné. A ta pod kůži zalézající atmosféra...
Tak tohle se mi nelíbilo. Nějak jsem si nevšimla, že to není Wallanderovka a očekávala jsem detektivku. No a ono nic. Celé to na mě působilo příliš depresivně a beznadějně.
Takže se honem vracím k Wallanderovi :-)
Tento román je důkazem, že někdy je lepší dát si odstup pro vyřčený ortel. Úvod byl táhlý a drásající jako dlouhé ponuré zimní dny, skvělý nástin - snad jen trochu dlouhý - pro následující bizarní zápletku. Spisovatel mě prostřednictvím své knihy utvrdil v tom, že stáří a celkově proces stárnutí je velmi bolestný a nelze se na něj nijak připravit, vědomí blížícího se konce života, ať už ze svého hlediska spokojeného, či s pocity nenaplnění, ocitáme se všichni ve stejné - neodvratné - situaci. Někteří své chyby bagatelizujeme, jiným jedna osudová chyba doslova utne život na dlouhou dobu, někdy navždy. Každý z nás se vidí určitým vnitřním pohledem, někdo je k sobě až příliš shovívavý, někdo až příliš krutý. Příliš krutý byl k sobě hlavní hrdina, nikdy nedokázal nalézt pocit vnitřní spokojenosti a události, které se spustily s příchodem důležité ženy jeho života ho donutily začít přemýšlet nad svým životem a konáním. Sám vidí, jak se dosud vyhýbal navázání citových vztahů, před nimiž dosud utíkal a najednou mu to okolnosti nedovolí. Konec je předvidatelný, nicméně za mě to stačilo a představa druhého dílu mi přijde stejně bizarní jako kniha sama. Nějak si neumím představit tzv. "happy end" a ani tklivé zakončení by pro mě nebylo to pravé ořechové. Shrnuto - otevřený konec jako živná půda pro pokračování mě zklamal.
Oceňuji, že autor pěkně podal fakt, že nic není tak, jak se zprvu zdá, že nikdo není ani černý, ani bílý - hypochondr Jansson nádherně zpívá, citový deprivant Fredrik pláče nad svým mrtvým psem, zachrání cizího, okamžitě si oblíbí Louisu, nabídne azyl Agnes a spol., Harriet s plnou pusou odsuzování a kritiky Fredrika neváhá opustit svou tehdy malou dceru kvůli náhodné známosti.
Ale jinak - divné postavy, divné jednání, chování, rozhovory. Na přebalu knihy se píše "...dojemný příběh muže, který se ocitne na prahu svého obrození". Tak to tedy nevím, jestli tohle je obrození. A dojemné mi to taky nepřipadá. Občas jsem si říkala "proč tys nezůstal pěkně v klidu s těma svejma mravencema ..."
Zvláštní příběh, místy až bizarní. Literárně povedené, ale samotný děj, postavy i prostřední mi navozovalo spíš chmurnou náladu. Zatím vlastně ani nevím, jestli se mi chce do druhého dílu...
Ze zajímavého prostředí, se zajímavými zvraty, ale až přespříliš pesimistické, na můj vkus.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Vrazi bez tváře |
| 2017 |  Italské boty |
| 2015 | Pátá žena |
| 2014 | Bílá lvice |
| 2013 | Než přijde mráz |
Starnuti, samota,pocit viny,ztrata,nadeje,laska, hledani sebe sameho, a jeste spousta dalsich emoci se na mne primo valilo ze stranek pribehu starnouciho muze, zijiciho na ostrove se svou kockou, psem a mravenistem. Pribeh muze, ktery si kazde rano vleze do vysekane diry v ledu. Muze, ktery utika pred vzpominkami ?Nebo spise sam pred sebou ? Zivot je ale plny prekvapeni, prijemnych i neprijemnych. A ta cekaji i na Frederika . Velmi povedeny psychologicky roman.
''Potom jsem vylezl na utesy a zakricel na more. Vykricel jsem svuj strach, ktery jsem vydaval za vztek.''