Fronta na smrt
Michelle Lyons
Poslední myšlenky vrahů před popravou. Michelle Lyons byla během 11 let svědkem 280 poprav. Nejprve jako reportérka, poté jako tisková mluvčí Texaského vězeňského systému. Zažila poslední minuty života lidí, kteří – často mnoho let před tím – někoho o život připravili. Setkávala se s jejich blízkými i s blízkými těch, které zavraždili. Autorka rozhodně není žádné sentimentální děvčátko, je to typická Texasanka, která má ráda zbraně a spravedlnost ve stylu „oko za oko“. Má ostré pero, pozorovací talent, ale zároveň nepostrádá empatii a schopnost vidět věci a lidi v celé jejich složitosti. Zbytečně nepsychologizuje, ale na druhé straně nabízí mimořádně plastický pohled na jednu z nejextrémnějších situací lidské existence.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Literatura faktu
Vydáno: 2019 , CPressOriginální název:
Death Row: The Final Minutes: My life as an execution witness in America’s most infamous prison, 2018
více info...
Přidat komentář
Autorka při tvorbě knihy musela mít nervy ze železa. Měla je určitě i v době, kdy nastoupila do práce redaktorky místních novin a psala články. Ne jen tak ledajaké, měly tragický až neuvěřitelný obsah.
První článek napsala už ve 22 letech a týkal se veřejně popravy vězně za těžký zločin.
A nebyla to jediná poprava, které byla Michella svědkem. Za jedenáct let jich bylo přes 200. Mluvila, dělala rozhovory, chodila na popravy jak do kina, pak doma psala, co viděla a slyšela.
" po několika popravách mě začal rozčilovat pach z komory smrti."
Tehdy teprve čtyřiadvacetiletá slečna si o všem vedla deník. V soukromých záznamech odkrývá své pocity, emoce a to, co opravdu cítí, když vidí odsouzence a slyší jejich poslední slova.
Součástí různých příběhů o čekání ve " frontě na smrt" jsou také vzpomínky Michellina spolupracovníka Lawrence. Ten měl stejnou práci jako jeho kolegyně, ale dělal ji trochu jinak - s mnohými vězni se přátelil až do jejich konce.
Skvělá kniha, co se lehce čte a je i hodně zajímavá.
Ani jsem nečekala, že mě to tak vezme.
Dočteme se o pocitech vězňů, kteří čekají v Texasu na smrt, o pocitech reportérky, která je navštěvuje ve vězení a následně sleduje jejich Game Over.
Dozvíme se, co jsou někteří lidé schopní říct, než odejdou ze světa. Někdy je to úsměvné, někdy smutné.
Také nám sdělila i pár úsměvných historek a i to čeho jsou lidé schopni když ví, že je smrt nemine.
Někdo kope kolem sebe a někdo to přijme jako věc, kterou nemůže změnit.
Dále nám autorka přiblíží jaké to je, když pro jednu stranu je smrt zadostiučiněním protože dotyčný zabil jejich blízkého a pro druhou stranu začínající smutek, nad ztrátou milované osoby.
Zajímavé i bylo, že někdo čeká ve frontě na smrt třeba jen 7 let, jako třeba 17 letý hoch a nebo i přes 25 let.
Autorka občas přemýšlela jestli souhlasí nebo nesouhlasí s trestem smrti.
A jako novinářka vlastně nemohla veřejně šířit svůj názor.
Ale jakmile se smrt blízké osoby dotkla i jí, bylo skoro jasné že je PRO.
AUDIOKNIHA: Téma knihy je hrozně dobré, zajímavé a neotřelé. Ale v audio zpracování mi začátek knihy přišel hrozně chaotický, než jsem si zvykla na styl vyprávění. A konec pro změnu autorka rozdrobila svým osobním životem - přiznám se, že to mě vůbec nebavilo. Tudíž za mě prostě nižší hodnocení, než jsem čekala. Ale za přečtení to jako celek rozhodně stojí, jsou tam velmi zajímavé momenty a postřehy. A mě a moje okolí to na několik dní, ne-li týdnů, uvrhlo do úvah o pro a proti trestu smrti.