Než pravda vyjde najevo
Tošikazu Kawaguči
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/442969/bmid_nez-pravda-vyjde-najevo-wXt-442969.jpeg
4
292
292
Funiculi funicula série
< 2. díl >
Kniha Než pravda vyjde najevo nás po sedmi letech od děje novely Než vystydne káva opět zavádí do malé tajemné kavárny. Nabízí nám další čtyři příběhy osob, které se o cestu v čase pokusily, a jejich dojemná rozuzlení. Tentokrát sem zavítají čtyři muži, kteří by udělali cokoli pro to, aby se mohli ještě jednou, naposledy, setkat se svými blízkými. Spojují je čtyři milosrdné lži, které k ochraně svých milovaných použili. Nejlepší přátelé – příběh muže a jeho setkání s přítelem, který zemřel před dvaadvaceti lety. Matka a syn – příběh muže, který nemohl přijet na pohřeb své matky. Milenci – příběh muže a jeho setkání s přítelkyní, kterou si nemohl vzít. Manželé – příběh starého policejního vyšetřovatele, který nestihl své ženě předat dárek k narozeninám.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2020
,
Kniha Zlín
Originální název:
この嘘がばれないうちに (Kono uso ga barenai uči ni), 2017
více info...
Přidat komentář
Tuto knížku mě koupila mamka nedávno když jsme byli na výletě.
Čekal jsem, že to bude častá Japonská oddechovka, ale to jsem se mýlil.
Chytlavé a emocionální příběhy, lehce zapamatovatelné postavy, hezké prostředí (mám rád kavárny) a hlavně hezká atmosféra v každém příběhu. Měl jsem ji za jeden víkend přečtenou a vřele doporučuji všem, co mají rádi emocionální příběhy. :)
Druhý díl série 4 knih po sobě jdoucích příběhů, nová témata, vnímání časoprostoru, filozofie toho, co lze a nelze změnit, když už se to stalo. S myšlenkou, že změnou sebe sama lze pohlížet na věci různě. Velmi povedená druhá část série. Čtivé a inspirující.
Dá se u knihy vlastně o smrti napsat, že je pěkná? Knížka se zvláštní atmosférou, která vás donutí popřemýšlet o vlastních možnostech promluvit s někým, s kým to už nejde. A přestože je to čtení svým způsobem o smutných věcech, smutné není, spíše zvláštně tajemné, se špetkou velmi poklidné radosti na konci, i když to zrovna třeba nevyjde podle představ a starosti jsou někdy velké.
Druhý díl nabízí 4 nové příběhy, které se plynule prolínají navzájem a na jejich pozadí můžete sledovat osudy rodiny Tokito, která vlastní legendami opředenou kavárnu. Mihnou se tam i postavy zákazníků z 1. dílů a jejich osudy. Celkově je to pěkně provázaný celek s příjemným způsobem vyprávění a japonskou mentalitou. Příběhy nepřináší klasický happyend, ale spíše záchranu a uvědomění pro cestující v čase.
Treba sa posnažiť a vžiť trochu do Japonskej mentality, teda aspoň ako ju poznáme z filmov a kníh, veľmi výpovedná knižka o hodnotách vlastností ľudí.
Série Funiculi funicula se oficiálně stává mojí srdcovkou!
Než pravda vyjde najevo bylo stejně skvělé čtení jako Než vystydne káva.
Cestování časem sice není úplně moje, ale ty příběhy lidí a důvody, proč se rozhodnou cestovat časem v této kavárně... Prostě mě vždycky dostanou a dojmou. Jsou tak reálné a dokázala jsem se ztotožnit úplně s každým.
Pokud jste s touto sérií ještě nezačali, určitě ji zkuste! Stojí za to.
Druhý díl ze série o kavárně Funiculi funicula byl za mě bohužel o trochu slabší a repetetivní. V knížce jsou opět čtyři na sebe nenavazující příběhy, bohužel postavy mužů, kteří kavárnu navštíví, mi byly méně sympatické, než tomu bylo v první knize. Příběhy a především důvody 4 osudných setkání jsou opět velmi zajímavé, ale žádný z nich mě nijak hluboce nezasáhl. Ze všech příběhů pak výrazně vystupuje příběh Kazu, která v kavárně obsluhuje, který je velmi silný.
Velmi zajímavou postavou je také Kjóko, která je svým způsobem vlastně otravná, zároveň do jinak klidné, tiché a malinko pochmurné atmosféry kavárny přináší trochu šťávy.
Na světě se střídají roční období.
I v životě zažíváme krutou zimu,
Avšak po zimě vždy přijde jaro.
Porozumět lidské duši není snadné. Když člověka něco trápí, přestane někdy dokonce vnímat i pocity osoby, která je pro něho důležitá.
Rány na duši nejsou vidět. Zahojit je není jednoduché.
Pokud by sestřina smrt vedla k tomu, že bych byla nešťastná, stalo by se moje neštěstí odkazem její smrti. Proto zkrátka nešťastná nebudu. Prostě dokážu být šťastná. To jsem si přísahala. Moje štěstí je důkazem toho, že žila...
V životě není nic těžšího, než mluvit vždy pravdu. Důvody, proč lidé lžou, bývají různé. Může to být proto, aby se ukázali v lepším světle, nebo aby svůj protějšek oklamali. Lež může dotyčného zranit, ale může mu naopak i pomoct. Často však lidé svých lží později litují.
Opět nezklamalo, jak už to někdo zmiňoval... Zastavení v uspěchaném světě. Člověk má pocit, že se na chvilku zastavil čas.
Čtení této knihy bylo jako procházka alejí plnou rozkvetlých sakur. Zastavení se v uspěchaném světě, ve kterém není místo na jemnost a křehkost, kterou naše společnost vídá pouze prostřednictvím asijských filmů/seriálů, a vysmívá se jí (této křehkosti), jako neodpustitelné slabosti, kterou tato společnost netoleruje a potírá.
Kdo tuto lehkost považuje za nudnou, ten bude těmito knihami zklamán. Myslím, že knihy odrážejí v nás to, co je nám vlastní. Kavárna Funiculi Funicula u mne zarezonovala celkem slušně :) Takže už se těším, až se ponořím do vzpomínek, které by mohly vyblednout. :) :) :)
Pokračování nezklamalo, do této doby je tohle čtení úplným balzámem na duši. Už známe postavy, víme, co se bude dít a přesto - tyhle dojemné a kouzelné příběhy od japonského spisovatele mě nikdy nemůžou omrzet. Je v nich totiž zobrazena ta někdy obrovská touha každého z nás vypořádat se důstojně s minulostí či se podívat do budoucnosti, vyjasnit si nevyřešené, nevyřčené - aspoň na chvíli, než ta káva vystydne, putovat časem a udělat vše pro to, aby pravda vyšla najevo. Už se moc těším na další příběhy.
Nečetla jsem první díl, ale v podstatě to musí být velmi podobné. Příběhy mě okouzlily, místy dojaly. Je zajímavé, jak v nich všech pulzuje ta příslovečná japonská zdvořilost.
NO to jsem si tak šla do knihovny jen tak a náhodou jsem zjistila, že Než vystydne káva má pokračování, které vůbec nezklamalo. Nejvíc mne dojal první a poslední příběh. To jsem moc zvědavá, co odkyje ten třetí.
Krásná knížka, ze které si odnáším, že i z nejtěžších chvil/ztrát, si člověk má vzít to dobré, a přes všechny strasti být v životě šťastný
Krásná kniha. Klidné, snové vyprávění, kde poselství je vždy mezi řádky. Opět jsem se - jako u prvního dílu - zasnila a nechala se unášet vyprávěním. Ano, člověk už tak nějak po prvním díle ví, o čem to bude, ale mně osobně to na zážitku neubralo. A v dnešní stresující době podobné knížky vítám. Doporučuju.
Po přečtení musím říct, že se mi první díl líbil o hodně více. Nějak jsem se nemohl začíst a chvílemi jsem se ztrácel i v postavách, kdo s kým a tak dále. Celkově kniha nebyla špatná, ale to kouzlo z prvního dílu se nějak nekonalo.
Opět krásné čtení stejně jako předchozí kniha. Při čtení příběhů jsem cítila pohodu a klid na duši. Těším se na další příběhy.
“Když budeš odteď šťastná, tak to děťátko žilo svých sedmdesát dní proto, aby tě učinilo šťastnou. V tu chvíli jeho život získá smysl. Je na tobě, abys mu ten smysl dala. Proto musíš být šťastná a ze všech nejvíc si to přeje tvoje dítě.”
Volné pokračování a další čtyři příběhy nešťastných lidí, kteří nemají tak docela vyřešenou minulost (jeden z nich naopak putuje do budoucnosti). Stejný styl psaní, pohodová atmosféra, žádný shon. Kladně také hodnotím rozvoj některých postav z řad zaměstnanců kavárny a také hrdinů z prvního dílu.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Než vystydne káva |
| 2020 |  Než pravda vyjde najevo |
| 2022 | Než vzpomínky vyblednou |
| 2023 | Než se stihnu rozloučit |
Zajímavý koncept cesty do minulosti s kávou a kavárnou v pozadí. Není to cesta stvořená pro zábavu - ale pro člověka ponořeného do zoufalství, bolesti, smutku, nevýslovného žalu.
V této specifické kavárně platí určitá pravidla. V této kavárně se můžete setkat pouze s lidmi, kteří v ní už někdy byli. Nemůžete změnit přítomnost tím, že budete v minulosti. Musíte si sednout na zvláštní židli, kde sedí tajemná dáma a čte knihu. V okamžiku, kdy se zvedne - můžeme toho využít. Někdy je třeba být pozorný a čekat půl dne. Zatímco v minulosti by člověk neměl vstávat ze židle. Čas v minulosti trvá od chvíle, kdy se káva nalije, až do jejího vychladnutí.
Kdo se přesouvá do minulosti nebo do budoucnosti? Protože i tato možnost existuje? Muž, který se chce setkat se svým přítelem, který zemřel před 22 lety - vychoval jeho dceru. Syn, který se nedostavil na pohřeb své matky. Muž, který se přesunul do budoucnosti, aby se setkal s dívkou, kterou si nemohl vzít, ale chtěl vidět, jestli je šťastná. Detektiv, který nikdy nedal své ženě dárek.
Přiznávám, že představa takového návratu do minulosti je fascinující; lidé, kteří se setkávají se svými blízkými, nacházejí klid a dokonce i chuť do života; získávají nadhled a dívají se na svá břemena jinak.
Co mi dělalo potíže při čtení, bylo množství japonských jmen a příjmení, přičemž bylo těžké zachytit, zda se jedná o muže nebo ženu.