Dcery
Kateřina Dubská
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238343/bmid_dcery-3Sb-238343.jpg
4
239
239
Román je volným pokračováním úspěšné prvotiny Člověk Gabriel. Gabrielova dcera Josefka odchází se svými dětmi do Prahy, velká stmelená rodina je stále ještě schopná čelit dopadům dějinných zvratů české historie, která až tragicky poznamenává osudy některých jejích členů. Nositelkami síly celé rodiny jsou Josefčiny dcery, ale čím více se rozpadávají jejich vlastní manželství i původně pevné rodinné vztahy, tím osudověji o tuto sílu přicházejí. Jako místy až černá ni´t se knihou vinou otázky nad vztahy mezi ženami, které jsou zdánlivě příliš silné, a muži, kteří jsou zdánlivě příliš slabí, i vědomí, že jeden tragický okamžik v životě první generace dokáže poznamenat životy těch, kteří se teprve narodí, a lidé sami zranění svá zranění přenášejí. Hutná mozaika příběhů rodičů, dětí a vnuků nenechá čtenáře vydechnout svou místy brutální energií, přesto dává naději, že i sebetěžší rodinnou historii lze unést a nepředávat dalším generacím.... celý text
Přidat komentář
Bohužel toto "veledílo", které se na první pohled tváří jako taková ta moudrá literatura pro ženy, musím označit jako odpad, protože spisovatelka zřejmě vzala všechna usoplená klišé a pokusila se je vecpat do jedné knihy. Ano, ona do ní prostě chtěla dát úplně "všechno", všechno, na co si vzpomněla, všechny otřepané zápletky...
Chabé popisování sexuálních prožitků hrdinky byly asi úplně nejhorší.
Knihu jsem dočetla do půlky, pak jsem to vzdala, protože tohle se opravdu nedalo. Udivuje mě, že tato kniha má takovou reklamu, na níž jsem se nechala nalákat i já. Původně jsem chtěla napsat, že mě udivuje, že něco takového lidé kupují :D
Kniha byla skvělá! Moc se mi líbí styl autorky, jak krásnou češtinu používá, i příběh samotný byl poutavý a nutil číst dál a dál. Po přečtení komentářů jsem si tedy raději od začátku psala bokem rodokmen, abych posléze zjistila, že jsem schopná si jména a vazby kdo je kdo, zapamatovat i bez nápovědy. Autorku jsem objevila až letos a řadím je do svých top českých autorek. Vřele doporučuji a dávám 100%.
Uff no teda,neříkám že to byla špatná kniha,ale určitě lehce depresivní.Těch postav tam bylo opravdu moc a jeden má co dělat aby se v té motanici vyznal.Taky jsem se často koukala do toho rodového stromu abych se alespoň trochu chytla.
No myslím že by se mělo asi napřed číst Dcery a pak až Gabriel aby člověku v duši nezůstala ta smutná pachuť.
Příběh Kateřinina rodu. Výborné a silné.
Lépe je rodinnou historii znát než před ní zavírat oči a opakovat stejné chyby. Muži v todině čarodějek.
(2016)
Román popisuje pokračování ženského pokolení Člověka Gabriela. První díl byl krásný, poetický, moc dobře se četl, Dcery mi přišly napsané trochu jinak, asi to je tím, že první díl je psaný z pohledu muže a druhý většinou z pohledu žen. Muži i ženy mají jiné starosti, jiné pohledy na svět, jiné touhy i přání. Přesto, že druhý díl se četl o poznání tíž, bavil mě a líbil se mi. Vícegenerační knihy mám moc ráda a ty z českého prostředí obzvlášť. 5/5*
Autorka zajímavě popisuje ságu svého rodu po 4 generace. Skvělé vyprávění, někdy trochu obsáhlejší. Díky rodokmenu na 1. straně (na který jsem se musela často obracet pro množství postav) je to přehlednější příběh. Začíná na zač. 20. století, popisem 11 sourozenců a velmi těžkých časů, na jejich dětství vysvětluje, proč v dospělosti jednají někteří tak krutě a necitelně ke svým blízkým.
Popisuje osudy více sourozenců, pak se ale drží jedné linie, dcery Drahy a jejího muže Vlka.
Pokračuje jejich dvěma dcerami, opět těžké dětství a tím je vysvětlen motiv pokračování...až dojdeme k současnosti ke Kateřině a její dceři. Někdy velmi napínavé, nedalo se zavřít, jindy zmatené začátky kapitol, kdy nebylo jasné, kdo vypráví... ale celkově velký vypravěčský talent p. Dubské, pochopení a moudrost motivů chování, odpuštění, hledání Kateřiny proč si ženy v jejím rodě vybírají "nevhodné" muže....Celkově skvělý dojem, smekám před autorkou.
Jejda, už přečteno! Jedna hvězda za snahu pojmout rozsáhlou etapu nelehkého života ženského pokolení. Ale ten styl! Autorka je bezesporu vynikající vypravěčka s velice bujnou fantazií a nekonečnými rozsáhlými dějovými popisy, což je podle mě kontraproduktivní. Jelikož ani názorné schéma na přebalu knihy mi v orientaci rodinného klanu nepomohlo a v ději jsem se díky tomu totálně ztrácela. Těžké a ponižující osudy žen napříč generacemi a drsná úloha mužů,.... "jsou to prostě jen muži"....i když v závěru se alespoň mlhavě ze záhrobí jejich svědomí hnulo, mi moc optimismu do společného manželského života nedává!
Ze začátku se mi kniha dobře četla a osudy rodiny byly zajímavé. S přibývajícími stránkami to bylo nudnější, zbytečně někdy rozvláčné a některé osoby se naopak vytrácely. Zbytečně tlustá kniha.
Sice jsem Člověk Gabriel ještě nečetla, ale kniha Dcery si mi prostě líbila, i když se mi nečetla lehce, takže teď se těším na tu první.
Proti prvnímu dílu, který byl moc krásný, se tady člověk strácí v postavách a celkově kniha působí o dost hůř, než Člověk Gabriel...
První půlka knihy strhující a vynikající, druhá už trochu natahnuta, posledních 100 stran docela zbytecnych...premahala jsem chuť kreslit si strom rodiny se jmény, u některých kapitol mi trvalo než jsem se zorientovala, kdo vypravi...
Dcery jsou trošku složitější čtení, než Člověk Gabriel, především co se tyče počtu postav,vzpomínek apod. Nicméně zajímavě napsaný román o osudu několika žen, které neměly na růžích ustláno. Možná bych ale děj o něco zkrátila...
Po přečtení Člověka Gabriela jsem se na tuto knihu moc těšila, ale musím doslova souhlasit s komentářem od Ťapulky.
Dcery jsou víc živočišné, víc syrové , víc reálné. Příběhy a osudy žen, které musí překonat mnohé pokoření, utrpení. Nemají to jednoduché ale vždycky bojují o život , bojují za své děti i za své muže, i když mnozí z nich jsou povaleči , opilci nebo lidé zlomení osudem. Romantika se někam vytratila, je tu život, rodina , hlad a nedostatek...Autorka mě opět potěšila krásným čistým slohem, bohatostí slovní zásoby a krásou našeho mateřského jazyka . Kniha má krásný obal a je jen škoda, že je tak náročná na čtení, je třeba věnovat se ději a nechat postavy žít.
Pro mě Dcery nejsou v žádném případě zklamáním.
Jsou jiné než Člověk Gabriel , jsou mnohem realističtější a paní Dubská prostě umí vytvořit živoucí obraz nedávné minulosti a současnosti .
Nevím sice jak dalece odpovídá pravdě všechny ty peripetie jedné rozvětvené rodiny ,ale to není důležité . Není to přece literatura faktu .
Věřím , že i další knihy budou stejně čtivé a fantazie autorky bude pracovat na plné obrátky .
Tak jsem se tesila, po Gabrielovi ctena jako pokracovani, ale nic moc. Zklamala mne. Zmet postav, ve kterych se brzo ztratite, styl psani taky nic moc. Pripada mi, jako by byla psana horkym perem, tak nejak rychle.
Když jsem přečetla autorčinu prvotinu Člověk Gabriel, byla jsem neuvěřitelně nadšená, čtení bylo pohlazením po duši, sladkým zákuskem a s románem jsem se až "mazlila". Proto jsem plná velkých očekávání sáhla po knize Dcery. Bohužel tady čtení bylo pro mě utrpením, kniha mi připadala nekonečná, chvílemi jsem se ztrácela v tom množství postav, všechno šlo jakoby přes kopírák, každý chlap je tu prevít a basta. Proč??? Stavba vět, popisy, charakteristiky, připodobnění, to vše je na pět hvězdiček, ale obsahově mi to přijde tak zbytečně zapšklé a monotónní a nudné, že to sráží na hvězdičky tři. Měla jsem co dělat, abych knihu v půlce nevrátila do knihovny nepřečtenou.
Kniha moc pěkná, ale na začátku každé nové kapitoly jsem přemýšlela, o kom ta kapitola je.
Štítky knihy
rodina manželství rodinné vztahy domácí násilí národnostní menšiny manželská krize společenské romány ságy české rományAutorovy další knížky
| 2013 |  Člověk Gabriel |
| 2015 |  Dcery |
| 2018 | Z kopce do kopce |
| 2016 | Malé zázraky |
| 2021 | Hendrixova kytara |
Kniha je převážně smutná, ale bohužel takový těžký život měly ženy, hlavně hrdinky prních generací, které neměly takové postavení ve společnosti jako muži. Ženy se zde sice zdají být silnější, ale většinou musely nést těžké břemeno, snášet násilnosti, nevěry..
Občas jsem se v postavách ztrácela a musela jsem si srovnat kdo ke komu patří.