Dcery
Kateřina Dubská
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238343/bmid_dcery-3Sb-238343.jpg
4
239
239
Román je volným pokračováním úspěšné prvotiny Člověk Gabriel. Gabrielova dcera Josefka odchází se svými dětmi do Prahy, velká stmelená rodina je stále ještě schopná čelit dopadům dějinných zvratů české historie, která až tragicky poznamenává osudy některých jejích členů. Nositelkami síly celé rodiny jsou Josefčiny dcery, ale čím více se rozpadávají jejich vlastní manželství i původně pevné rodinné vztahy, tím osudověji o tuto sílu přicházejí. Jako místy až černá ni´t se knihou vinou otázky nad vztahy mezi ženami, které jsou zdánlivě příliš silné, a muži, kteří jsou zdánlivě příliš slabí, i vědomí, že jeden tragický okamžik v životě první generace dokáže poznamenat životy těch, kteří se teprve narodí, a lidé sami zranění svá zranění přenášejí. Hutná mozaika příběhů rodičů, dětí a vnuků nenechá čtenáře vydechnout svou místy brutální energií, přesto dává naději, že i sebetěžší rodinnou historii lze unést a nepředávat dalším generacím.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě zaujala svým obalem. Styl psaní mi zcela vyhovoval. Jen těch temných stránek života tam bylo trochu moc., Co se dá dělat, takový je život.
Úžasná kniha, recenzi na ni mám zde
http://hola.blog.idnes.cz/c/489082/recenze-konstelacni-roman-dcery.html
Pocity při prvních stránkách byly značně rozpačité... při popisu prvotních sexuálních scén jsem si říkala... WTF? Autorka se svezla s dobou a chce se zalíbit? Ale zatla jsem zuby a vydržela... a z padesáti odstínů čehosi ulepeného se stalo krásných padesát odstínů každičkého zákoutí ženské duše... je to příběh o křehkých dětských duších, rodinných strastech a vlastně i o tom, jak při nekonečném hledání pana Božského se dá najít podstata sebe samé... a ten jazyk... ach, mé čtenářské srdce zaplesalo!
Najdete tam snad úplně všechno... vyrovnávání se s úspěchem, s neúspěchem, s dětmi, s rodiči, se stárnutím, s osudem, s muži, se ženami, se smrtí... a nic z toho tam neruší... nemáte pocit násilné zpatlaniny- ať si každý vybere to své... zkrátka... bylo mi to blízké vzhledem k mým stínům na duši, takže možná ani nejsem objektivní, ale... i když těch negací bylo mnohdy už příliš a bylo mi nejednou ouzko, tak jsem dočítala více než spokojená... však takový je život, není to vždy růžovka a asi díky bohu za to...
Ale musím podotknout, že i tak se mi Člověk Gabriel líbil víc svojí čistotou a poetičností...
Dnes dočteno a musím říct, že kniha se četla velice dobře. Krásný generační román, kdy jsou všechny ženy stižené prokletím. Osudy dcer Člověka Gabriela vás chytnou za srdce.
Prima čtení. Nelze se od příběhu odtrhnout, takže na další aktivity raději na nějaký čas zapomenout. Po Gabrielovi skutečně nezklamalo.
Velmi zdařilé volné pokračování knížky Člověk Gabriel. Čtivě napsaná kniha o několika generacích žen jedné rodiny. Těch 500 stran mi uteklo jako voda. Velmi povedené.
Štítky knihy
rodina manželství rodinné vztahy domácí násilí národnostní menšiny manželská krize společenské romány ságy české rományAutorovy další knížky
| 2013 |  Člověk Gabriel |
| 2015 |  Dcery |
| 2018 | Z kopce do kopce |
| 2016 | Malé zázraky |
| 2021 | Hendrixova kytara |
Kniha se čte dobře, ale na můj vkus je ponurá až příliš. Dávám čtyři hvězdičky, protože se mi moc líbí nádherný barvitý jazyk paní Dubské. Ale opravdu si myslím, že je tam příliš mnoho temných stránek a málo radostí. Po přečtení budu muset sáhnout po něčem optimističtějším.
Přiznám se, že posledních asi 40 stránek jsem už nedočetla, protože mi bylo jasné, že ani další hrdinka nebude šťastná, zase se jí rozpadne manželství a už mě to nebavilo.
Co bych autorce vytkla, byla "přelidněnost!. V tolika postavách jsem se občas ztrácela.