Dcery
Kateřina Dubská
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/270474/dcery-Ev1-270474.jpg
4
239
239
Ve svém druhém románu autorka vypráví příběh čtyř generací své vlastní rodiny a jeho děj se ze Slovácka přesouvá do Prahy a do severních Čech. Zpočátku je velká stmelená rodina schopná společně čelit dopadům dějinných zvratů české historie, která až tragicky poznamenává osudy některých jejích členů. Nositelkami síly celé rodiny jsou ženy, Josefčiny dcery, ale čím více se rozpadávají jejich vlastní manželství i původně pevné rodinné vztahy, tím osudověji o tuto sílu přicházejí. Jako místy až černá niť se knihou vinou otázky nad vztahy mezi ženami, které jsou zdánlivě příliš silné, a muži, kteří jsou zdánlivě příliš slabí, i vědomí, že jeden tragický okamžik v životě první generace dokáže poznamenat životy těch, kteří se teprve narodí, a lidé sami zranění svá zranění přenášejí dál a dál. Pestrá mozaika příběhů rodičů, dětí a vnuků nenechá čtenáře vydechnout svou někdy až brutální energií, přesto dává naději, že i sebetěžší rodinnou historii zatíženou mlčením a tajnostmi lze unést i zvládnout a hlavně ji nepředávat dalším generacím.... celý text
Přidat komentář
Tyhle rodinné ságy mám ráda, ale tady jsem se ztrácela v postavách, každá kapitola začínala někým jiným. Všechny osudy byly nesmírně tragické, až nerealisticky. Četlo se mi to obtížně a dlouho.
Na knihu jsem se dlouho těšila, začala poměrně zajímavě chvíli jsem měla pocit že čtu (Lednickou, Poncarovou nebo Dvořákovou) , nicméně tento pocit zmizel u čtvrté kapitoly a pak už mi přišla kniha zvrácená a nechutná. Půjčeno z knihovny,
Hodnotím s odstupem, stejně jako díl první, ten první se mi vybavil hodně lépe. Nicméně kdysi jsem dočetla a líbilo se mi.
Zklamání, jak tady někteří píší to určitě nebylo. Hodnotím knihu s odstupem a líbila se mi. Je to taková rodinná vztahovka. Ale nepřinesla pro mě žádné nové informace.
Kniha je volným pokračováním Člověka Gabriela. Občas jsem se v tom množství postav ztrácela. Ale kniha je zajímavá a dobře se čte.
Mě se kniha líbila moc a krásně sedla k tématu, kterým se zabývám a to je rodova linie. V knihovně mi padla do oka a jsem moc ráda, že jsem četla. Mě se jména nepletla, spíše mě mrzelo, že o spoustě lidech nebyla pak už zmínka jak to šlo s nima dál, třeba jedna dvě věty v příběhu. Sdílím myšlenku, že nám do života chodí to s čím potřebujeme pohnout a proto většina žen z kniha narážela na stejné může, bez účty k nim. Poslední kapitola Sbohem se mi líbila moc. Jediné co mě trochu matlo byl časový posun, který nikde nebyl zaznamenán a tak se těžko urcovalo kolik času uběhlo, o kolik hrdinka zastarla a tak. Hodně hsem flandila Štěpance, která mě svým pozdějším chováním trochu zklamala, ale celkově děkuji za zajímavou knihu.
Dost smutná kniha, ale byla to nelehká doba,tak asi proto. Muži mají zde téměř vždy záporné role,pijani a násilníci. Ženy jsou ty silnější a odolnější bytosti ochotné bojovat s nepříznivím osudem. Co všechno si musely vytrpět, jako by tato rodina byla zakletá.
Tak dlouho jsem knihu snad ještě nečetla...Z počátku problém sledovat, kdo je kdo a ke komu patří, ale pak už to šlo..a čtivé to je taky...ale tolik generací a tolik bolestí...asi se mi to musí rozložet...ale aktuálně odkládám knihu s tím, že lidé se prostě k sobě neumí chovat, všechny vztahy jsou marné a navíc způsobují budoucí marnosti v životě potomstva ...začarovaný kruh...já z toho mám prostě depku...
Nádherná kniha! Četla jsem i první díl. Oba fakt pecky!! Jsem nadšená! Přenádherně napsáno! Velká pochvala autorce!!
Ze začátku to bylo opravdu náročné čtení, občas jsem chvíli netušila, kdo děj právě vypráví a začala jsem se ztrácet v hlavních postavách. Četla jsem eknihu, takže jsem neměla k dispozici rodokmen rodiny (který by měl být dostupný ve druhém vydání papírové knihy), a tak jsem si začala zaznamenávat jednotlivé postavy sama... Až s touto "pomůckou" jsem byla schopná se v ději orientovat. Ale rozhodně to stálo za přečtení. Závěr se mi velmi líbil; ani bych neřekla, že kniha byla orientována spíše "prožensky", spíš to vnímám tak, že ženy v celé rodině měly za úkol si uvědomit, jak nahlížejí na muže a co od nich očekávají. Pokud očekávají zklamání, přijde zklamání... Dávám plný počet hvězdiček.
Nebylo to špatně napsané, ale asi v třetině jsem se v ději začala ztrácet. Kdo je čí dítě..takže nedocetla. Generační romány mám ráda, třeba Šmahelová popisující ságu mlynářského rodu, ale tady se děje překrývali a bylo těžko zjistitelné kdo je kdo.
Skvela knizka o nekolika generacich .Jen za me az moc dlouha, klidne bych ji zkratila.
Syrové a surové. Chvíli jsem si myslela, že knihu ani nedočtu, ale pořád mě zajímalo, jestli alespoň jedna žena prolomí to "prokletí". Tak jsem si musela dávat čtecí pauzy a trvalo dlouhých 6 dní, než jsem ji dočetla. Jsem ráda, že jsem vydržela. Moc se mi líbila poslední kapitola. Za tu dávám jednu * navíc.
Po Gabrielovi návrat na zem. Než jako pokračování doporučuju číst jako samostatnou knihu. Sice sledujeme příběh jeho dcery,vnuček a pravnuček,ale způsob vyprávění je už jiný. A točí se pořád v kruhu jedno schéma - silná ženská hrdinka opakovaně terorizována ať už manželem nebo otcem. Takový výkvět mužských kreatur aby pohledal. Knihu jsem dočetla jen ze zvědavosti,zda alespoň jedna mužská postava obstojí.
Z knihy na mě padala depka, beznaděj, chtěla jsem, aby už byl konečně konec. V rodině a jménech jsem se nakonec jaksi zorientovala, třeba ten Ptáček to byl odpad. Dneska by mu asi psychiatr řekl, že je citově plochý, sebestředný bez schopnosti empatie...brr no další týpci jako strejček Procházka, či jak se jmenoval, to byl taky výkvět a ty ženské si napříč generacemi úspěšně předávaly tu divnost...no přišlo mi to zbytečně dlouhatánské. Předchozí kniha Člověk Gabriel mě namlsala a tak jsem drobet zklamaná... naštěstí má kniha na obálce strom jako hrom, a tak plním úkol čtenářské výzvy 2022 kniha, co má na obálce strom :)
Po Gabrielovi o kapku těžší čtení, ale krásně napsaná kniha. Líčí osudy generace žen, které nemají na růžích ustláno. Chvílemi jsem si říkala, že není možné, aby všechny měly takovou smůlu na chlapy a jsem ráda za toho svého, i když to také nebylo hned na poprvé :)) Autorka má pro mě skvělý styl psaní a moc mě baví. Doporučuji!
Ze začátku fajn, pak nějak už chaos v postavách, všechno jenom smutek, nikde žádná radost z ničeho... třikrát jsem během ní četla i jiné knihy, protože mě dočtení této lákalo míň a míň. Škoda.
Štítky knihy
rodina manželství rodinné vztahy domácí násilí národnostní menšiny manželská krize společenské romány ságy české rományAutorovy další knížky
| 2013 |  Člověk Gabriel |
| 2015 |  Dcery |
| 2018 | Z kopce do kopce |
| 2016 | Malé zázraky |
| 2021 | Hendrixova kytara |
„ …a poprvé ji napadne, že máme být osudu vděční i za nepřátele, protože jako velké kameny zahradí špatně zvolenou cestu a donutí nás vydat se zatím nečekaným směrem.“
Tak jako mě nadchla první kniha z této série (Člověk Gabriel), tak tato druhá mě zklamala. Nepřehledně líčené osudy postav, ve kterých jsem se někdy totálně ztratila, dějově průměrný příběh, zbytečně protahovaný (knize by méně stran určitě slušelo víc) a zřejmě hlavní myšlenka autorky „jak si ženy našeho rodu vybírají špatné muže“ se mi nelíbila už vůbec. Některé použité výrazy a větná spojení jako by neodpovídala době, ve které se příběh odehrával. Nejvýrazněji jsem to vnímala zhruba v polovině knihy a skoro jsem ji kvůli tomu i odložila. Konec hodnocení nevylepšil.
Pokus o rodinnou ságu, který se moc nepovedl.
Nechce se mi věřit, že Gabriela psala stejná spisovatelka.