Zázračná kněžka

03.02.2024

Může být nějaký gamebook lepší než sága Lone Wolf (dále LW)? Donedávna bych takovou nestoudnou
herezi počastoval potměšilým úsměvem skrývajícím mé nejhlubší opovržení nad zavrženíhodností autora
takové nestydaté myšlenky. Avšak Jiří Mikulík a jeho epická sága o Gabrielu Knoxovi (dále GK) nahlodala
základy mého neochvějného přesvědčení (chaotic good).
Autor příběhů o hrdinném Gabrielu Knoxovi (viz Stargate S01E07) se svou inspirací ságou Lone Wolf nijak
netají. Vše, co v knihách od Joe Devera funguje dobře, ponechal, a ještě to vylepšil. Co nefungovalo
omezil, či zahodil.   

Příběh:
Co se týká příběhu samotného, na rozdíl od ságy Lone Wolf nejste hned centrální postavou příběhu, ale
už od začátku cítíte, že byste byli schopni pozitivně ovlivnit dění v tomto zajímavém světě.

Zbraňový systém:
Zbraňový systém v příbězích o Gabrielu Knoxovi je lépe propracovaný a logičtější. Druh zbraně má totiž
vliv na výsledek souboje. Bohužel se systém soustředí na meč, dýku a luk. Ve srovnání s tím sága Lone
Wolf navozuje zajímavější a bohatší atmosféru. Proto bych otázku, který zbraňový systém je lepší,
prohlásil za remízu.

Zlepšování hrdiny a jeho dovedností:
V systému zlepšování hrdiny a jeho dovedností má Gabriel Knox navrch. Je to dáno tím, že Jiří Mikulík
odstranil přidávání nových dovedností, které bylo v sáze Lone Wolf z dlouhodobého hlediska označeno za
chybu. Pokud jste hráli jen první díly ságy Lone Wolf, chyby jste si nemuseli všimnout, nicméně pokud
jste hráli pátý a vyšší díl, víte, že hrdinu již nebylo kam posunout, a tak byly zařazeny nové dovednosti.
Fanoušky jsou proto za zábavnější označovány první díly ságy. Tento bod vysvětluje Jiří Mikulík na svých
stránkách o Gabrielu Knoxovi, a proto mu dávám zasloužený bod.

Soubojový systém:
Systém, dle něhož se hrají souboje, je velmi podobný jako v sáze Lone Wolf, jen je značně rozšířený, a
tudíž lépe představitelný. Mě osobně na něm ale nevyhovovalo, že autor poté, co jsem si souboj naházel
a představil, se k němu v textu vrátil a popsal ho (čímž příběhu ubral na kreativitě), navíc často s velmi
rozdílným výsledkem. Takže, ačkoliv je soubojový systém v GK rozmanitější a lépe navozuje představu,
jak souboj vlastně probíhá, kniha tuto výhodu občas v textu vyruší, což ubírá na atmosféře.

Cestování, jídlo, léčení a spánek:
Ve všech těchto bodech je Gabriel Knox mnohem lepší než sága Lone Wolf. Cestování ve světě GB je
mnohem barvitější, příběh je plný života i historického kontextu, a to především pokud se pohybujete v
krajině či na ohraničeném území. Ve městech je klasicky vše zahaleno mlhou nepopsatelnosti, nejspíše
proto, že nikdo z nás v žádném středověkém městě nikdy nebyl.
Jídlo je v GK prostě dokonalé. Podezřívám Jiřího Mikulíka z toho, že četl Game of Thrones a pochopil, že
je to vlastně jen středověká kuchařka s politickou omáčkou, aby si bylo u oběda o čem povídat (o
receptech z Westerosu byly napsány celé knihy).     
Léčení je v GK důležité, protože vitalita mizí rychle. Občas se mi však stávaly paradoxní situace, kdy jsem
vyhledával souboje, abych se mohl vyléčit schopností Regenerace místo odpočinkem, protože to bylo
rychlejší. I tak jde o lepší systém než v sáze LW, kde se nesmyslně přidávala kondice za každou stať (ať už
se vázala k okamžikům či hodinám), nehledě na to, že v některých knihách mohl LW chodit v kruhu (např.
v první a druhé knize) a tak se léčit jako Wolverine.
Spánek se také řeší daleko více do hloubky, především jeho kvalita. Neboť Gabriel musí vzdorovat
silnému vlivu počasí, což jsme si v sáze Lone Wolf užili jen ve třetím díle.

Náhlá smrt:
Ačkoliv i v GK existují statě, které vás zabijí ihned, nejsou tak samoúčelné a otravné jako v LW. V GK jsou
to smrti typu „někde jsem něco přehlédl, nebo na něco zapomněl“. To se v LW povedlo pouze jednou,
když LW naštval šlechtice tím, že mu namlátil. Pokud jste na to později zapomněli a vstoupili do
šlechticova města, nechal vás popravit. Taková smrt je prostě paráda. Ovšem u LW jde u náhlých smrtí ve
většině případů o statě, které reprezentují lenost autora a otrávení příběhem. Jiří Mikulík se snaží
zařazovat pouze zábavnější typ náhlé smrti, kdy musí hráč usoudit, že udělal chybu, což jej potom
nesvádí k tomu začít v příběhu podvádět.

Nelinearita:
Příběhy Gabriela Knoxe jsou značně nelineární. Velikost jednotlivých statí je střední až dlouhá, takže
jednotlivá rozhodnutí mají velký dopad na hru. Nejsou to rozhodnutí typu, jdu doleva nebo doprava. To
může čtenáře zprvu překvapit a mohl by nabýt dojmu, že je kniha krátká, což není, jen je nelineární. V
kombinaci s náročností hry to navozuje vysokou míru „znovuhratlenosti“. Podobných kvalit dosáhl podle
mě pouze první díl LW, který měl podobné vlastnosti. Už jako dítě jsem si při hraní LW všiml, že když jdu
podle mapy přímo do hlavního města, tak jsem tam rychle. Ale když jdu schválně špatným směrem, trvá
mi to mnohem delší dobu, nebo se tam vůbec nedostanu.

Za mě se celkovým vítězem stává Gabriel Knox!
Obecně, komu se líbí LW, ten si zamiluje i Gabriela Knoxe. Kdo má rád spíše Fighting Fantasy ten si
pravděpodobně nepřijde úplně na své, neboť GK není puzzle book, více se soustředí na atmosféru a
příběh.

23.09.2021

Vynikající GB, pravidla jsou relativně složitější, ale jsou dobře vymyšlena. Od začátku knihy je jasné, že si ji zahrajete min. 3x, abyste si vyzkoušeli všechny "profese", které slibují různý zážitek. Autor, se jako fanda inspiroval Lone Wolfem. Myslím, že toto ho však hodně převyšuje.

24.05.2021

To nejlepší co se mi mohlo stát v této knize bylo, že jsem zemřel. A to myslím upřímně v dobrém. Svým epizodickým přístupem, i řadou svých herních mechanizmů, se kniha opírá o základy, které budou povědomé každému, kdo někdy v ruce držel knihu ze série Lone Wolf. Autor se však snaží tento postarší systém modernizovat, a přináší do něj několik nových prvků.
Po mechanické stránce je tedy vše v pořádku. Trošku komplikovanější to ovšem začíná být při samotné struktuře hry. Kniha totiž na první dojem působí značně „reaktivně“. O tom jak bude vaše cesta probíhat, rozhoduje mnohem častěji vaše volba schopností a výbavy a jen zřídka kdy vaše rozhodnutí. Kniha tak působí velice lineárně, a navíc poněkud krátce (bez legrace si troufnu říct, že pro úspěšné dohrání není potřeba projí více jak 50 odkazů).
Toto je však zároveň i její nejzajímavější rys. Na rozdíl od jiných knih, které vás budou mámit dlouhou poutí na jejíž zdárný konec vede jen jedna správná cesta, nabízí zde autor několik krátkých cesty, které mají potenciálně stejnou šanci na úspěch. Každá z cest vás odmění jinou sadou zásluh a jedinečných předmětů, což v kombinace s faktem, že se jedná o první díl série, podporuje opětovné čtení knihy.
Kniha však není bez chyb. Jde z ní cítit autorova nevypsanost. Některé části textu působí až zbytečně, jindy jsem měl pocit, že byly použity až příliš složité pojmy a obrat. Když k tomu člověk přičte ještě pár dalších nešvarům v podobě občasné linearity samotných cest a případnou "náhodnou smrt" zdánlivě odnikud, dostaneme se na úctyhodných 4 z 5.

21.12.2020

-len jedna cesta k úspechu, žiadne odbočky, proste sa len snažíte dosiahnuť koniec knihy
-záver nie je vôbec uspokojivý, vlastne ste nič nedosiahli, nemám pocit úspechu ako v iných knihách tohto žánru
-priveľa opakujúcich sa popisov, napr. nakupovania
-žiadny priestor pre vykresleniu postáv
-história sveta je zaujímavá, ale v prvej knihe irelevantná, a teda je tá zaujímavosť vlastne na nič
-žiadne vysvetlenie náboženstva, čo by vzhľadom na cieľ hlavnej postavy bolo dobré vedieť
-príbeh je stereotypný, ako aj to, čo postava robí (napr. kradnutie výbavy po súboji je paradoxne vykradnuté z Dračáku)
-neodpustím si poznámku ani o tzv. rodových stereotypoch, pretože sú v tejto knihe do očí bijúce
-je tu tzv. ideálny build - dovednosti a vrozená schopnost sú pestré, čo je +, ale nie rovnocenné
-súboje sú takmer vždy v prospech hlavnej postavy

+zo začiatku zdanie možnosti voľby
+zopár sympatických postáv
+opis straty koňa, ktorý bol asi naj momentom z celej knihy

Záver: odporúčam len skalným fanúšikom žánru alebo komukoľvek, kto nebude mať vysoké očakávania

17.12.2020

Tak toto je gamebook dle mého gusta. Spousta možností, vývoj postavy. Autor opravdu umí psát a příběh je dobrý, už se těším na celou ságu. Přirovnal bych ho ke gamebookům Lone Wolf, které v některých případech i předčí. Jediné slabší místo je na konci, kde chybí možnost zeptat se na cestu, ale podobná chybka se už naštěstí v dalších dílech neobjevuje. Za mne výborná sága, už mám 4 díly a těším se na další.

16.10.2020

Po Citadele Chaosu od FF se jedná o můj druhý gamebook a musím říct, že už teď cítím, jak bude těžké ten skvělý dojem z něj něčím překonat. Sympatický svět, postavy hezky vykreslené. Kopice předmětů, kdy je skutečně na vás, co si koupíte, a když nějaký předmět zrovna nemáte, neznamená to zákeřnou smrt těsně před koncem. Znovuhratelnost je zde víc než na místě díky množství různých průchodů. Skvěle vyvážené mi přijdou i statistiky a schopnosti, a že jich je dost. Jediné, co mi trochu vadilo, když mě oba první boje knihy stály život. Neměl jsem moc šancí, ale asi jsem si prostě nevybral správnou kombinaci schopností a cesty k cíli. Bojů mi přišlo celkově na relativně krátké cestě málo a ještě míň možností se uzdravit, ale to je tak jediné. Výborný gamebook, těším se na další díl!

19.05.2018

Mám za sebou sérii Lone Wolf, větší část série Fighting Fantasy, Norika, Ohnivou poušť, Artuše a určitě bych si vzpomněl ještě na nějaké. A přesto se zatím jeví Gabriel Knox jako vrcholové dílo na poli Gamebooků.

Po prvním dohrání budete možná překvapeni krátkostí vašeho putování, ale gamebook jsem hrál už 6x a ani jednou jsem necítil, že bych se nudil. Celkově systémy hry mě nutily zkoušet hru od začátku a ne jen podvádět vracením se zpět o pár odkazů. Protože nejen volby v odkazech větví děj, ale i vaše postava samotná, její schopnosti a získané zásluhy. Je to zřejmě první gamebook, kde jsem si dobrovolně vzal od začátku jako bonus víc peněz, protože se opravdu hodily. Je to gamebook, kde nestačí jen špatně odbočit abyste umřeli, ale životy zde ubývají reálně v závilosti na špatných volbách (jako bojovník se snažit přežít divočinu a naopak jako zlodějíček zkusit práci žoldnéře).

Pokud si vyberete jeden směr, jste omezení v jiném směru. A je to zatraceně příjemná vlastnost a trochu doufám, že v rámci série nebude speciálních schopností přibývat, protože pokud budete muset setrvat se schopnostmi, které si vyberete v první knize, dostane ten díl rázem hlubší význam. Prostě jsem si v první knize luk nevybral, proto budu rád, když mi ta možnost bude už uzavřena.

Po Pekelném Domě a Děsivém Netvorovi se jedná asi o další do trojice mých nejlepších gamebooků - avšak dělat závěry je předčasné, protože tak jak tento gamebook nasadil laťku hodně vysoko, tak nějak cítím že ji druhý díl opět zas trochu zvedne.

A mimochodem ani za těch 6 průchodů nemůžu objevit dvě zásluhy (jedna vím, kde asi bude).

A jedna z největších předností je ta, že by gamebook obstál klidně i jako román. Svět je dostatečně zajímavý, není přeplácaný a já se opravdu těším nejen co moje postava prožije v dalších dílech, ale i na další střípky z vytvořeného světa.

A jestli si myslíte, že jsem se vracel na začátky gamebooků a hral je vícekrát, tak kdepak. Nikdy. Až teď, zde, dobrovolně a rád.

14.12.2017

Za mně super. Jak jsem prvně viděl pravidla trochu jsem se lekl, jestli nebudou příliš složitá ale nakonec jsem je vstřebal celkem v pohodě. Sotva jsem začal hrát(číst) děj a příběh mne do sebe vtáhl. Nyní čekám na každou další knihu s netrpělivostí. První díl jsem zhltl velice rychle, dvojka už mi vydržela déle. Nevím proč ale v jedničce jsem si asi vybral tu nejjednodušší a nejpřímější cestu. Zato dvojka mi přišla pestřejší a víc jsem se s ní mazlil, objevoval skrytá zákoutí a hledal i nějaké to riziko. Nyní čekám až vyjde trojka jako e-kniha(hraju na čtečce). Už aby to bylo.
Doporučení: Opravdu si udělejte více kopii deníku(nejlepší je te co je na stránkách přiložen k třetímu dílu), já se o ten svůj starám a hýčkám jej jako ten co sem měl v Drd. Za další, kreslete si mapu kdykoliv vlezete do podzemí nebo bažin. Ušetříte si tím spoustu nervů ( když jsem se utopil v bažině, samozřejmě sem to nehrál od začátku, to by se opravdu nedalo. Najdu si poslední odkaz a pokračuji od něj, to je jediný způsob jak přežít bažiny a nezbláznit se).