Galerie zločinu
Miroslav Kučera
Galerie zločinu série
1. díl >
Miroslav Kučera předkládá sepsané zločiny tak, jak je v dané době i chvíli viděl, prožíval a cítil – a to z naprosto neobvyklého zorného úhlu. Z úhlu pohledu člena pátracího oddělení někdejší Federální kriminální ústředny (později Ústředny federální kriminální policie). Shodou okolností se v rámci svého služebního zařazení stal i „hlasatelem špatných zpráv“ a oslovoval miliony diváků televize, posluchačů rozhlasu a čtenářů novin a časopisů a žádal je jménem kriminální služby o spolupráci při odhalování zločinů. Mnohé z nich byly díky pomoci občanů skutečně objasněny. ... celý text
Přidat komentář
Pro všechny milovníky true crime je toto must-read kniha!
Přiznám se, že české kriminální případy moc neznám. Respektive, orientuju se spíš v těch novodobých, takže ty, o kterých vyprávěl autor, pro mě byly z velké části něčím novým.
Autor píše především o případech ze 70. a 80. let minulého století, tedy z dob, kdy byl v aktivní službě.
Na tom bych vpravdě neviděla nic špatného, kdyby však kniha neměla podtitul "Nejděsivější kriminální případy 20. století". Jakože, dvacáté století bylo delší než pouhých dvacet let, kterým se autor v knize věnuje.
Celkově je ten podtitul velmi nešťastně zvolený, protože autor píše i o případech, které fakt děsivé nejsou, aka ukradené housle, ukradené obrazy, ztracené noty...
Co se týče samotného zpracování těch případů, tak je zajímavé, jak se autorův styl změnil v průběhu knihy. Zatímco na začátku je stručný a věcný, na konci už si autor vymýšlí rozhovory, aby vyprávění zpestřil (nevím proč, ale v těhle smyšlených dialozích jsou policajti dost arogantní na svědky, to mě celkem štvalo. Někdo se snaží pomoct a oni se chovají na přesdržku).
Na rozdíl od jiných mi asi tak nevadilo, jak autor různě přeskakuje a odbíhá od tématu. Jo, je to rušivé a chápu, proč to některým vadí, ale mně osobně to takový problém nedělalo.
Daleko víc mi vadily časté tři tečky na konci věty. Aneb když se ti to nechce dopsat, mrskni tam tři tečky a vyřešeno.
Galerie zločinu mi přišla zajímavá, to ano, avšak nemůžu se ubránit názoru, že knize by prospěla jiná forma. Například formou rozhovoru. Protože ve vší úctě k autorovi, psaní evidentně není jeho silná stránka.
Kniha stojí za přečtení, aspoň pro ty, kteří mají rádi pozadí českých zločinů minulých dob. Jsou to příběhy psané očima kriminalisty - člena pátracího oddělení kriminální federální ústředny. To mi právě bylo sympatické, že to bylo pojaté s osobními vzpomínkami autora, jeho lidským přístupem a nasazením. A navíc většina z těch popisovaných případů se stala v 70. a 80. letech minulého století, což je zajímavá sonda do života v této době...
Kniha zůstane jako jedna z mála nedočtená. Kriminální příběhy mám ráda. Bohužel tady se ke každému příběhu nabalil trochu ukřivděný a tesknící autor, který sice popisoval, co každému příběhu předcházelo při nahlášení jednotlivých případů, ale pak naprosto zbytečně roztahoval jedtnolivé příběhy nedůležitými osobními názory. Musím říct, že se mi taky trochu nelíbil závan politiky. S pokorou vzpomínám na "chytlavé" příběhy p.Jedličky.
Tak jsem se dostala asi do třetiny a knihu odkládám. Žádný z příběhů mne nezaujal. Je pravda, že moc ráda kriminální příběhy nečtu, ale toto jsem tedy nedala.
Tuto knihu si vyžádala k narozeninám moje sestra a já ji jen tak lehce otevřela a začetla jsem se až jsem jí nakonec přelouskala celou a musím říct, že mnou, ne trochu, ale hodně otřásla. Jen nedokážu říct, jestli v dobrém nebo ne. Obsah knihy je pro silnější povahy.
Moc se mi kniha líbila, pan autor má můj obdiv, že všem ukázal, že i o takových hrůzách se dá psát citlivě a nemusí u toho být přítomny hektolitry krve.
Autor předesílá, že se jedná o 20 nej zločinů dvacátého století. Aspoň z těch, se kterými se setkal. Ale jak se tam dostane příběh o klukovi, který se na chvíli ztratil a druhý den je v pořádku o kus dál zastaven, jak stopuje auto? Každopádně autor mohl z těch námětů dostat strašně moc, dokonce jsem i po prvotním šoku přišel té strohé popisné formě trochu na chuť, ale ani ta si nedržela konzistenci a občasné osobní vsuvky mi tam prostě neseděly. Možná by to chtělo celé přepsat do formy fiktivního spisu...
Oproti jiným knihám tohoto žánru to prostě není ono. Dozvěděla jsem se tady pár nových informací, ale mohlo to být napsáno, já nevím, zajímavěji ?
Kniha je tak prazvláštně napsaná, případy nejsou tolik popsány, jak by si zasloužily.
Kniha je o to zajímavější, že jde o zločiny, které se skutečně udály, a navíc u nás. Jde mi mráz po zádech z toho, co za kreatury kolem nás běhá. Žádný literární skvost, ale jako "literatura faktu" velmi zajímavé.
Zajímavé případy, někdy mi i běžel mráz po zádech z toho, jak lidi dokážou být bestiální...
Štítky knihy
kriminalistika soudničky české detektivky a krimi vrazi skutečné kriminální případy vězeňstvíAutorovy další knížky
| 2013 |  Galerie zločinu |
| 2013 |  Galerie zločinu II - Tajemství policejních protokolů |
| 2015 | Zákony zločinu |
| 2006 | Uvězněné sny |
| 2008 | Tajemství padesáti žen |
Takový průměr. Jako milovník truecrimu jsem se těšila. Ale případy nejsou moc detailně popsané, spíš letmo a z pohledu reportéra/hlasatele.