Gantz 37
Hiroja Oku
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/528444/bmid_gantz-37-657f2d97a8a68.jpg
4
13
13
Mateřská válečná loď ustupuje a zdá se, že lidstvo v mezidruhové válce zvítězilo. Nyní však spolu budou bojovat jednotlivci a uctívaný mimozemský bojovník Eeva Gund vyzve Kurona k poslednímu souboji. Pokud Kurono výzvu nepřijme, bude s lidstvem konec. Po tomto oznámení zachvátí celou planetu panika...
Přidat komentář
...začalo to klukem, který umřel...
Naprosto skvělý finále, kterému vůbec nic nechybí. Byla to skvělá jízda. Jak pro mě jako čtenáře, tak postavy :)
...skončilo to chlapem, který přežil, aby se obětoval pro ostatní...
Tahle jízda začala více než před deseti lety tím, že hlavní hrdina zemřel. Ano, zní to zvláštně, ale v prvním dílu opravdu Kei Kurono spadl pod metro. Jenže pak se to opravdu rozjelo. Fantazie Hiroja Oku je obrovská a on se opravdu nedržel na uzdě. Setkali jsme se s mimozemšťany všech možných druhů a velikostí, ale také třeba s upíry. Krev stříkala proudy a o nějaké to obnažené poprsí také nebyla nouze. A teď jsme ve finále. Kurona čeká poslední, nejtěžší souboj. Je unavený, ale pokud ho nepodstoupí, vesmírná loď mimozemšťanů narazí do Země a vše zničí. A finále je to velkolepé. Až tak, že autor opustil všechny ostatní linky a my se nedozvíme o osudech dalších hrdinů. Což je ale asi moje jediná výtka. Tuhle sérii jsem si zkrátka užil.
Tohle bylo hodně pauzování mezi díly. Přiznám se, že jsem se hodně ztrácel v nekonečných soubojích a říkal jsem si, že už je to fakt na stejné brdo. Naštěstí se to změnilo, když se děj přesunul na planetu "obrovitých mimozemšťanů". To jsem pak zase začal hltat stránky. Co musím dodat je, že i když jsem četl např. Titány, nebo stále čtu Berserka - brutalitou je Gantz o dost převyšuje. Bavíme se nyní o sériích, protože mě teď napadl Džundži Itó. To je taky děsivej týpek. Ale zpět ke Gantz. Co mi někdy vadilo, tak byla taková ta úchylná brutálnost. Říkal jsem si proč až tak moc? Je to nutné? Není autor už trochu psychopat? Asi to nutné bylo, protože když už autor tak začal, nemohl pokračovat na louce mezi květinkami nebo v lese při objímání stromů ( no, i když...). Zároveň tím čtenářům úplně vymazal předvídatelnost děje. Především životnost hrdinů. Kam se hrabe na tohle takový GOT. Tady jste se s nějakou postavou seznámili a fik. Nebo jste nějakou znali dlouho a když jste to nečekali - fik. Jako když máte spoustu plánů, nějaký obyčejný den si jdete nakoupit a na přechodu vás přejede auto. Hiroja Oku stále něčím šokoval. Alespoň tedy mě určitě. Také se nedržel zpátky a nezabředl do takových pokryteckých póz autorů, kdy najednou koukáte na překryté, nebo dokonce umazané části těl a říkáte si - tak jako rozprskávání hlavy, tahání střev, trhání končetin a jiné masakry jsou v pořádku, ale bradavka je zlo? Takže i přes veškerou brutálnost a nechutnosti, dávám autorovi palec nahoru, protože se s tím prostě nesral a hlavně dotáhl celý děj, do úspěšného konce!