Gantz 9
Hiroja Oku
9. díl Grandiózní Absolutně Nihilistické Totální Zabijačky. Celý jeho tým je mrtvý a nikdo nový se neobjevil. Kei Kurono musí tentokrát zlikvidovat nepřátele sám. Ale početní převaha není jediný problém, kterému bude muset čelit. Monstra, se kterými bojuje v Gantzově brutálním klání, si ho najdou i v normálním světě. Nikde není v bezpečí.... celý text
Literatura světová Komiksy Sci-fi
Vydáno: 2015 , CrewOriginální název:
ガンツ 9 (Gancu 9), 2003
více info...
Přidat komentář
Svazek devět ze série Gantz je za mě tím nejlepším. Akce ve hře zde je, ale určitě nedosahuje "destrukci třídy" kdy nejde jen o nějaké body, ale o něco víc, něco co je pro hlavního hrdinu důležité. Dvě nové postavy, tedy Tae a Izumi jsou výborné a rychle jsem si je oblíbil. Celý svazek je dokonalý. Obálka je krásná.
Celkové hodnocení: 10/10
Hiroya Oku se do toho umí opřít a i když některé scény připomínají statické fotografie, děsivá gradace tenhle nedostatek slušně vyrovnává. Akorát jsem opětovně začal lítat v pravidlech Gantzu a je otázkou, nakolik má autor věci skutečně promyšlené, či zda nevaří tenhle erotický sci-fi guláš za pochodu. Každopádně pravidla hry se změnila a je to jen dobře, protože opakování je sice matkou moudrosti, ale někdy taky otcem nudy. Děj nabírá čím dál, tím větší gradaci a osobně jsem moc zvědav, jak se další události vyvrbí. Jako by sérii poháněla nutnost před novou sezónou posunout se jinam, ještě víc hrdinům zavařit a masakr vyhnat do co nejvyšších otáček. Devátý díl totiž mnoho věcí promění a leckdy vrací postavy na začátek, přičemž to jediné, čím si čtenář může být jist je, že stát se může prakticky cokoliv. A asi to nebude právě hezká podívaná.
Jen ty vsuvky z reálu by si pan Hiroya mohl odpustit - jakmile se pokouší o sociální sondy, mám pocit, že čtu komiks středoškolského studenta.
Masakr!
Pochopila jsem to správně? Tohle se stane, když nezabijete emzáka včas? Sice tihle nebyli tak zajímavý a ujetý jako ten minulý, ale na druhou stranu jsme se posunuli v odhalování informací. Takže za mě dobré čtení.
Hele, buďme k sobě upřímní, Oku musí být mistr prokrastinátor. Jeho styl kresby a vyprávění je totiž tak strašně statický, že je schopný naplnit tři strany jen tím, že postava řve. A ano, to napětí se tím vygraduje slušně, ale taky pochopíte, proč má Gantz tolik dílů. Jinak jsem ale zvědavý, jestli se tenhle zmatek stihne v desátém dílu (který je asi něco jako finále první série, ne?) vyřešit. Protože Gantz zase mění pravidla a já už jsem z toho lehce rozhozený. Ale jinak mě tenhle bizár pořád dost baví. Je to ujeté, podivné, krvavé, úchylné... a já si to užívám.