Gardenparty u královny
Karel Kyncl
Zajímavé a vtipné postřehy z Anglie jsou věnovány nejrůznějším tématům. Fejetony jsou rozděleny do třech obsáhlých částí, kniha je dovedena až do současnosti, komentuje např. návštěvu anglické královny v ČR i návštěvu prezidenta Havla v Anglii.
Přidat komentář
![qwill qwill](https://www.databazeknih.cz/img/users/empty.jpg?v=1446561771)
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
Edgar Allan Poe napsal kdysi fascinující báseň The Raven, kterou do češtiny přeložil Vítězslav Nezval a nazval ji Havran. . . I když nezvalovské „víckrát ne“ zdaleka nevyjádřilo ono ponuré krákání „nevermore“ z anglického originálu, sehrál tenhle překlad formující úlohu v mém názoru na poezii, a bohužel taky v mém názoru na význam anglického podstatného jména „the raven“. Automaticky jsem si jej začal překládat českým výrazem „havran“ a ani ve snu mě nenapadlo ověřit si to ve slovníku. Teď za tohle opomenutí pykám. . . Na doklad toho, že svou sebekritiku myslím vážně, začal jsem se zabývat plánem, že uvedu Nezvalův překlad básně Edgara Allana Poea na správnou míru – navzdory tomu, že na slovo „krkavec“ se hledají rýmy mnohem obtížněji než na slovo „havran“. Zatím se mi povedlo přebásnit jedině čtyřverší, které teď zní takto: „Tos řek jistě na znamení, že se chystáš k rozloučení, táhni zpátky do bouře a do podsvětí, pukavče! –nenech mi tu, starý lháři, ani pírka na polštáři, neruš pokoj mého stáří, opusť sochu, krkavče! “ Ale i kdyby se mi oprava Vítězslava Nezvala nepovedla, jedno je nad slunce jasnější: do nejdelší smrti už nezaměním londýnské krkavce za havrany. Nevermore! Už víckrát ne! Karel Kyncl: Gardenparty u královny
![Ali1960 Ali1960](https://www.databazeknih.cz/img/users/82_/82417/m_ali1960-Ytz.jpg?v=1547900613)
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
Při čtení těchto vtipných, poučných reportáží stále slyším nezapomenutelný hlas pana Kyncla.
Skvělé čtení...Doporučuji
Autorovy další knížky
1992 | ![]() |
1996 | ![]() |
1990 | ![]() |
1997 | ![]() |
1966 | ![]() |
Určitě to mnozí znáte, sobota dopoledne v rádiu zní Radiožurnál a Zápisník zahraničních zpravodajů. Do začátku jara 1997 to byla moje téměř pravidelná rutina. Většinou ke konci pořadu se ozval charismatický hlas Karla Kyncla a jeho neotřelé postřehy, které vtahovaly do kouzla Britských ostrovů. Knihu nešlo nekoupit.
To samé platí i o knize V Manchesteru nemají manšestr.