Gargantua

22.10.2024

Nedočteno; nikoli pro nezájem, ale protože čtu po kouskách a hodlám se ke čtení vrátit. Rozumím kritickým připomínkám uvedeným níže, ale navzdory všem odborným námitkám pro mě naprosto skvělé; díky tomuto "stravitelnému" překladu a výborným komentářům se můžu seznámit s dílem, které se mi zdálo naprosto nepřípustné a pro současného čtenáře mrtvé. Takže díky. :)

Trapná a ignorantská "transpozice" ("překlad" to v žádném případě není), pokusy o vtip na každém řádku, akorát ten vtip není vtipný. Putna se rozhodl, že jeho spisovatelské nadání je vskutku "rabelaisovské", napsal vlastní knihu (vlastně plagiát) a podepsal ji Rabelaisem.
Těšil jsem se na Gargantuu, když jsem si přečetl vynikajícího Pantagruela v podání Patrika Ouředníka. Ten propastný rozdíl a to zklamání...

15.08.2024

Když jsem zjistil, že Patrik Ouředník nově přeložil Pantagruela, stačilo jen pár kliků k tomu, aby mé překvapení bylo dvojnásobné: vznikl i nový překlad Gargantuy, ten z dílny "Cibulské Thelémy", tak nějak pod garancí Martina C. Putny. Nemohl jsem si pomoci a musel jsem si oba dva překlady obstarat a porovnat. V jejich porovnání vycházím z pozice hodnocení překladu Jihočeské Thelémy, který beru jako etalon se třemi hvězdičkami (to znamená, že je to dobré, v literárně historickém kontextu výborné, ale bohužel literárně historický kontext není vše, čas je neúprosný).
Takže teď ke Gargantuovi, Cibulské Thelémě a "emsí" Putnovi:
Já mám Putnu rád. Je to sice trochu pošuk, který když se (nebo ho někdo) nekontroluje, tak je poněkud afektovaný, což bylo důvodem, proč jsem si na něj musel zvyknout, ale na druhou stranu je velmi vzdělaný a "literárně užitečný". Třeba ve Spirituále je jeho projev opravdu občas nepříjemně exaltovaný, ale zase svou vlastní audioknihu Kulturní dějiny střední Evropy nebo Čapkovy skoromodlitby a Magorské modlitby namluvil moc pěkně (o samotném textu těchto knih nemá cenu ani mluvit, tam se kvalita předpokládá automaticky).
Proto jsem byl zklamán. Nevím, jestli překlad tvořili pouze emsího žáci z Cibulské Thelémy a on pouze redigoval (a psal komentáře), nebo jestli se na překladu také přímo podílel, ale každopádně to neohlídal (anebo někdo neohlídal jeho). Zkrátka a dobře se thelémští utrhli ze řetězu a tak moc se snažili být vtipní, až to mnohdy skončilo trapností. A zcela zbytečně. On už ten základ: "... nemalá část rabelaisovských vtipů je vázána na konkrétní lokality v Rabelaisově rodném kraji kolem Tours, tyto vtipy však v českém kontextu nejsou vtipné. Celý Gargantua je tudíž přesazen do jižních Čech ..."
Doprdele, proč? Tím, že se z francouzské vesnice udělá jihočeská, fakt humor nevznikne, akorát se to "zdivní", protože pak některé věci nedávají v kontextu smysl. A to není jediná věc. Zjednodušeně řečeno, řada vtipů se nepovedla, nejspíš z přemíry snahy (třeba publikace Václava Kikiny st. - jako já si o něm myslím to samé, ale do této knihy bych to nedával, a to nikoli kvůli němu, ale kvůli sobě - taková nula přece nemá v tak nadčasové knize co pohledávat). Částečně budu na vině asi i já. Dělím si totiž humor zjednodušeně na "Suchého" a "Šlitra". Mám rád toho Šlitra, Suchého ne. Cibulská Theléma bohužel nabídla Suchého.
Na druhou stranu, co je nutno hodnotit pozitivně, jsou komentáře. Kupodivu ale lépe militaristické komentáře Petra Wohlmutha než literárně historické komentáře Putnovy. Ten se totiž zase jednou tak trochu neohlídal a součástí komentářů jsou i rady "kde se smát", co je vtipné. Což zase zanechává takový ten trapný dojem jako první setkání se studiovým smíchem v sitcomech.
Dal bych 2,5. Tak špatné to totiž zase není, jen je to prostě horší než Jihočeská Theléma. Ale taková možnost tu není. Sorry, ale snad by to šlo vychytat v dalším vydání.

15.08.2024

Skvělé čtení - i když ne pro každou chvíli. Nevím, jestli jsem se víc bavila tvůrčí metodou, použitou na překlad Rabelaisova lidového čtení s přesahem (nebo filo- atd. -sofické pojednání pro lid?) - a že jsem se jí původně hodně bála - nebo komentářem (o seznamech her, potažmo italských válkách jsem nevěděla lautr... nic.) Je to překvapivé, je to (sebe)shazující, je to vtipné, je to čtivé. Budu se vracet. Sem, do Chinonu i i do Plané nad Lužnicí. Díky převeliké!

"Tak co myslíte, při vašem rozumu - co nám chce naznačit a sdělit toto enigma?"
"Co?" řekl Gargantua, "že pravda Páně trvá a vše přetrvá."
"U svatého Pomuka," řekl mnich, "s touto interpretací nesouhlasím. Je to totiž styl věštce Lumíra. Můžete si tam nacházet alegorie a významy tak hluboké, jak chcete, a fantazírovat, jak chcete, vy i celý svět. Já vám ale pravím, že tam není zašifrován žádný skrytý smysl, nýbrž že je to prostě jen popis tenisového utkání, podaný složitými slovy. ... Na zdraví!" (s. 302?

"