Garum
Jan Těsnohlídek ml.
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500045/mid_garum-lQj-500045.jpg
3
19
19
Stalo se, že tam, kde byla vážnost, vkrádá se s lety komedie života. Jako by bylo třeba zkrotit mladistvý zápal, ukázat nespravedlnost a nesmyslnost světa nejen v jejich tragické podobě, přivést na jeho zbytečnou scénu postavy, které se ještě naposledy pokusí ukázat, jak že by měl vypadat správný život. Garum dělí od poslední sbírky čtyři roky, dost dlouhé k tomu, aby básník zapadl ještě hlouběji do svých životních trablů. Přiblížil se k lidem města a spatřil je zadlužené, žebravé, s poničenými vztahy a špatně zaopatřenými dětmi. Bylo to kdy jinak? Sem sesbírané dvě desítky textů ani na chvíli nezastírají, jak hluboko do minulosti sahá prasklina, a vlastně ani nenabízejí žádný recept, jak její rozvratné dílo zastavit. Co je ovšem důležité: Garum má rytmus a kříží všechna ta palčivá svinstva současnosti, odstiňuje je důvěrně známými existenčními prohrami, vrací zpět motivy a staví je do figur, které byste nečekali. Svět je v rozvratu a váš básník s ním.... celý text
Přidat komentář
Já to neumím napsat jinak: jednoduchá poezie pro jednoduché lidi.
Těsnohlídkovu poetiku vnímám dost ambivalentně. V jednu chvíli jsem nadšen, jak dokáže přímočaře, úderně, syrově a cynicky zobrazovat dnešní bezútěšnou atmosféru. Stejně tak ale dokážou být tyhle verše příliš doslovné, banální a tezovité.
Rozpětí motivů není příliš široké – neustále se opakují obrazy ztroskotaných osob, procházky ze psem, placení nájmu, prázdnota, cigarety... ale možná právě takhle jednotvárná naše realita je, navíc útlost sbírky nedovoluje, aby se autor opakoval. Vyjevuje se nemožnost vysoukat se z každodenní šedi, naopak se otevírá propast k ještě většímu dnu (skvělá báseň "mezi náma"). Ta civilní nicota je ještě umocňována globálními problémy (to všechno je popsáno velmi jednoduše, prostě "inflace", "tajou ledovce" a tak), které nás tlačí do domnění, že naše problémy jsou ještě banálnější. Vzpomíná se zde na "lepší časy", z nichž se v paměti vynořují vcelku prosté věci, které dnes už nejsou samozřejmostí. A cítím z těch veršů také neschopnost přiblížit se druhému, přestože právě po blízkosti se nesmírně touží ("občas si říkám / jak se asi máš ty // ve svý kleci").
Nejlepší básně jsou podle mě ty, které jako by pramenily z nějaké konkrétní zažité situace – iluze brněnského moře v poslední letní den v parku, marné nasměrování ztroskotaného muže k matce, bezprostřední blízkost sociálního dna na hlavním nádraží. Protiváhu k nim tvoří pár textů, které naopak působí šablonovitě, někdy i didakticky (nabádání k "užití mládí" či lamentování nad mileniálskými tužbami typu "děti a hypotéka"). Ocenil bych asi i pečlivější nakládání s repeticí, chvílemi to působí trochu ukecaně a ledabyle (na druhou stranu si dokážu představit, že akusticky se takový básně poslouchají skvěle).
Je to takový půl na půl, přece jenom jsem generačně jinde, takže to nedokážu ocenit jako nějakou pocitovou výpověď. Těch pár textů, co se vracejí do rodné obce, však oceňuju velmi:
rodinnej hrob
když jsme se přestěhovali do krucemburku
dávalo to smysl
byl jsem děcko ale
už tenkrát jsem věděl že
jo
–
–
–
mami
celej život říkáš že
sedět na zahradě
kousek od potoka je
jako sedět u moře
že jsi šťastná a já
jsem rád
když vím že to jde
i po tom všem
–
–
–
pomyslel jsem na rodinnej hrob –
kde asi bude náš
rodinnej hrob
když se tak málo vidíme
když jsme všichni odešli
a stárneme
každej někde jinde
(s. 25)
Jan Těsnohlídek si už delší dobu drží svůj nezaměnitelný styl civilní poezie, někdo by možná řekl, že "píše pořád to samý", protože i témata se opakují. Ale stejně nejde každé další sbírce odolat, autor našel svůj směr a nepotřebuje ho měnit, není to nutné z žádného důvodu. Garum jede na vlně předchozích sbírek, přesto mi připadá ještě sugestivnější a víc se trefující přesně na střed. Z každé básně cítím, že tohle je přesně ta generační výpověď, která říká všechno, i když hlavně to smutný. Je to skvělý.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Násilí bez předsudků |
| 2012 |  ADA |
| 2011 | Rakovina |
| 2013 | Ještě je co ztratit |
| 2016 | Hlavně zachraň sebe |
Za mě super :)