Gen: O dědičnosti v našich osudech
Siddhárta Mukherdží
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404212/bmid_gen-o-dedicnosti-v-nasich-osudech-TPG-404212.jpg
5
24
24
Nakladatelství Munipress věnuje oslavám 100. výročí založení Masarykovy univerzity české vydání mimořádné a oceňované knihy o historii genu – jednotce dědičnosti a biologické informace. Kniha poprvé v úplnosti popisuje zrození a rozvoj vědní disciplíny vzniklé na základě objevů Gregora Mendela a významně se dotýká „živé“ současnosti. Poskytne čtenářům informace o fenoménech souvisejících s genetikou a medicínou, které se objevily v průběhu 19., 20. a 21. století, a také o etických i filozofických aspektech. Díky jedinečnému stylu autora, který je pro něj typický a který uplatnil např. v knize Vládkyně všech nemocí, oceněné Pulitzerovou cenou, je dílo velmi čtivé a přístupné. Překlad Jan Šmarda, jazyková spolupráce Kateřina Danielová.... celý text
Literatura naučná Věda Přírodní vědy
Vydáno: 2019 , Masarykova univerzitaOriginální název:
The Gene - An Intimate History
více info...
Přidat komentář
Rozsáhlá, informacemi nabitá a poutavě napsaná kniha. Trvalo mi se jí prokousat relativně dlouho, protože je to ten druh knihy, co člověk musí zpracovávat po kouscích. Hlavně když přijde na úseky týkající se nacismu a znásilnění genetiky a eugeniky, které přinesl.
Některé části byly pro mě zajímavější, jiné méně, každopádně jsem se u knihy nikdy nenudila a nikdy jsem se necítila, že bych něco měla problém pochopit. Vše je naprosto srozumitelné i se znalostmi genetiky na středoškolské úrovni, možná ani to není nutné. Vše je nádherně a pozorně vysvětleno (mnohdy lépe, než v běžné výuce - kontext dělá hodně). Je až neuvěřitelné, jak dlouhou historii tato kniha popisuje. Stíhá se zabývat genetikou jako takovou, její etikou, historií, osobními příběhy autora a životy jak vědců, tak pacientů a lékařů. Všechno to je dohromady propleteno v neobyčejně obohacující čtenářský zážitek.
Snad bych jen preferovala, kdyby v knize měl více prostoru příběh Rosalind Franklin, která je zde klasicky spíše ve stínu Watsona a Cricka, což je škoda. Píše se zde o ní taky, ale tak nějak z pohledu dvou zmíněných, tvoří jakousi "vedlejší dějovou linii" - což si nezaslouží.
Strhujúca jazda od Darwina a Mendela cez súčasnú génovú terapiu až po transgénové a genómové úpravy človeka, ktoré už klopú na dvere. Kniha je mimoriadne pútavá a čtivá, pričom jej odborná stránka je taktiež na vysokej úrovni. Autor sa nevyhýba ani morálnym otázkam s genetikou vždy úzko spätými. Radosť čítať túto knihu.
Autor putavo prechadza vyvojom vyskumu genu a DNA od Mendela. Najprv som ocakaval ze prva cast bude nezazivna historia, ale Mukherjee opisuje postupne ako sa vedci dopatrali k jednotlivym objavom a na tomto pozadi vysvetluje podrobnosti. Priznam sa ze koniec som sa uz musel nutil docitat, ale stale tam boli zaujimave veci.
Od Mendelovy zahrádky a eugeniku přes zmutované octomilky a objev struktury DNA po rozluštění genetické informace a snahy o její cílenou manipulaci. Tak by se dala hodně stručně shrnout historie genu od roku 1865 po rok 2015, kterou Siddhartha Mukherjee v plné šíři představuje. Podle mě jde o knihu naprosto fenomenální, neskutečně důkladnou, čtivou a snad i docela pochopitelnou také pro čtenáře, kteří se genetikou nijak extra nezabývají. Obdivuju nesmírnou pečlivost autora a práci, kterou musel na napsání „Genu“ vynaložit, protože dílo je to vskutku velmi rozsáhlé, byť se to podle počtu stran českého vydání zdát nemusí. Rozhodně doporučuji každému, kdo se chce dozvědět, co je to gen, jak se měnily představy o něm, co je genová terapie nebo kterak souviselo nepochopení a dezinterpretace konceptu genu s největšími hrůzami minulého století. Ale abych se neopakoval, blíže k mému názoru viz recenzi v záložkách.
Štítky knihy
biologie genetika dědičnost Gregor Johann Mendel, 1822-1884
Autorovy další knížky
| 2015 |  Vládkyně všech nemocí: Příběh rakoviny |
| 2019 | Gen: O dědičnosti v našich osudech |
Kniha je usporiadaná chronologicky. Začína Mendelovým hrachom a Darwinovými pinkami, pokračuje Watsonom, Crickom a ich dvojzávitnicovými puzzlami, plus prevratnou a absolútne nezrozumiteľnou kryštalografickou fotkou od Franklinovej. Nasledujú ďalšie dieliky do skladačky štruktúry genómu, vyčerpávajúci popis objavu rekombinácie DNA, oboch asilomarských konferencí, epigenetiky, projektu ľudského genómu a pokusov o umelú úpravu chybnej genetickej informácie. Odtiaľ je iba na skok k eugenike, ktorá je, či sa nám to páči alebo nie, navždy pevne spätá s minulosťou a evidentne aj budúcnosťou genetiky. Predovšetkým americká história eugeniky ma fascinovala, je zaujímavé uvedomiť si, že nemali všetko na rováši iba nacisti:
„Většina eugeniků jsou eufemikové. Myslím tím jen, že krátká slova je vyplaší a dlouhá je uklidní. A jsou naprosto neschopní překládat jedno do druhého. … Povězte jim „… občan by se měl … ujistit, že břemeno drouhověkosti předchozích generací nepřiměřeně a neúnosně nenaroste, zvláště u žen“; budou lehce pokyvovat. … Řekněte „zavraždi svou matku“ a zůstanou sedět jako opaření.“
- G. K. Chesterton, Eugenics and Other Evils
Kniha končí pri CRISPR-Cas9 a (v súčasnosti hlavne čínskych) snahách o vylepšenie ľudí. Za necelých 100 rokov sme sa posunuli technicky a informačne, ale morálna stránka veci zostáva vo hviezdach.
Autor sa dotkol aj rasovej teórie a údajných rozdieloch v IQ. Veľmi ma teda nepresvedčil v tom, že sú všetky „rasy“ inteligentné rovnako, len rozdielnym spôsobom. Nie je to tak, že ak niekto vyniká v jednom druhu inteligencie, je pravdepodobné, že bude vynikať aj v ostatných? Ale budiž, v zvyšných argumentoch mu pritakávam.
Nedá mi opomenúť tému určenia pohlavia, sexuality a genderu. Klobúk dole za také objektívne a zaujímavé rozprávanie. Mukherdží celkovo vo veciach morálky čitateľa o ničom nepresviedča a nepchá mu do gágora vlastný názor (ani po prečítaní nemám napr. jasno v jeho pohľade na potraty). Iba predostiera čo najkomplexnejší pohľad a citlivo kladie otázky, ale odpovede necháva na čitateľovi.
Celým textom sa vinie príbeh schizofrénie v autorovej vlastnej rodine. Táto časť ma absolútne nezaujímala, ale bolo tam toho minimálne a prirodzene to zapadalo do naratívu.
Druhým maličkým mínus je pre mňa to isté, čo som vytýkala autorovej prvej knihe o rakovine: minimum obrázkov. Pár fotiek je zase v obrazovej prílohe, tentoraz dokonca farebných, no čo z toho, keď sa človek prehryzáva hutným textom? V biológii povie často jeden obrázok či schéma viac ako tisíc slov.
Záverom asi iba toľko, že si toto monumentálne dielo určite zaslúži oveľa viac čitateľov. Na jeho pochopenie úplne postačia stredoškolské vedomosti a verím, že si v ňom aj človek nepobozkaný krásou genetiky nájde to svoje. Koniec koncov sme všetci ľudia. Aj keď väčšina nášho genómu ľudská nie je…