Generál ve svém labyrintu
Gabriel García Márquez
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/2100/bmid_general-ve-svem-labyrintu-MC7-2100.jpg
4
107
107
Hrdinou Márquezova románu je legendární postava latinskoamerického hnutí za nezávislost Simon Bolívar (1783 1830). Politik a generál, který hrál klíčovou roli v boji proti španělské nadvládě, se roku 1819 stal prezidentem Kolumbie, jež tehdy zahrnovala čtyři současné státy, a roku 1821 také prezidentem Peru. Spisovatel v díle zachycuje poslední měsíce jeho života, jeho poslední cestu po řece Magdaleně a smrt v opuštěnosti ve venkovském sídle San Pedro Alejandrino poblíž karibského pobřeží. Spíše než na jeho vojenské a politické úspěchy či neúspěchy se soustředil na vylíčení příběhu muže, který s překvapením zjišťuje, že mu život uniká pod rukama, že zůstává sám a opuštěný tváří v tvář historii. García Márquez tentokrát opustil půdu výlučně "magického" vyprávění a zaměřil se více na fakticitu, jakkoli zachází s vybranými historickými fakty poměrně volně. Charakteristickou márquezovskou imaginaci je možné spatřit ve způsobu uspořádání výsledného obrazu i v psychologických reflexích. Tento postup není v rozporu s reálným historickým pozadím, proto otázka typu "jak to bylo doopravdy?" je bezpředmětná... I zde se objevuje charakteristické téma samoty a přidává se k němu též bloudění v labyrintu světa. Bolívar nám téměř připadá jako další svérázná postava z fiktivního Maconda, nebo jakési autorovo alter ego z dvacátého století.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , OdeonOriginální název:
General en su laberinto, 1989
více info...
Přidat komentář
Tenučká knižka o posledných dňoch generála Bolívara bola písaná tým Marquézovým štýlom. Prelínanie časových období, spomienky na zašlé časy, útržky o vzťahu generála k ženám. Nie je tu síce výslovný magický realizmus, ale určité znaky to nesie. Za mňa priemer, nebolo to zlé, ale ani nenadchlo.
Další návrat k dílu mého oblíbeného Gabriela Garcíi Márqueze (1927–2014), nositele Nobelovy ceny za literaturu (1982). Román Generál ve svém labyrintu (1989) u nás vyšel v roce 1995, takže je to skoro třicet let, co jsem ho četl poprvé. K vrcholům autorova díla nepatří, což se mi nyní opět potvrdilo, ale jsem rád za ten návrat. Hlavní postavou je generál Simón Bolívar (1783–1830), legendární postava latinskoamerického hnutí za nezávislost, který sehrál klíčovou roli v boji proti španělské nadvládě. Honosil se titulem Osvoboditel (El Libertador) a byl prezidentem Kolumbie (1819–1830), Peru (1824–1827) a Bolívie (1825).
García Márquez zachycuje poslední měsíce Bolívarova života, plavbu po řece Magdaleně a smrt vyčerpaného a tuberkulózou nemocného generála ve venkovském statku San Pedro Alejandrino. Vyprávění se ovšem vrací i k Bolívarově minulosti, jeho válkám, pobytu v Evropě, politice i četným milenkám. Témata samoty, absolutní moci, vzpomínek a bloudění v labyrintu světa podává Márquez se svojí typicky bohatou imaginací a slovní přebujelostí, ale tentokrát se drží trochu zkrátka a také se samozřejmě drží faktů, i když volně. Román se v Latinské Americe setkal s rozporuplným přijetím, protože autor uctívaného generála podle mnohých pojal až příliš "profánně", jako muže s mnoha chybami, muže na konci života již slabého, nemocného a umírajícího ve věku pouhých 47 let.
V závěru knihy je sice chronologie Bolívarova života, ale i tak se čtenář neznalý historie Latinské Ameriky trochu ztrácí ve velkém množství událostí a postav. I ke generálovi samotnému jsem si hledal cestu poněkud těžko. Není to špatná kniha, takovou GGM v podstatě nenapsal nikdy, ale oproti jeho slavným vrcholným dílům tomu zkrátka něco chybí.
Není to magický realismu, respektive je tam pár pěkných magických popisů a situací, ale ve většině případů se jedná o historickou rekonstrukci posledního půl roku života Simona Bolívara. Spousta historických postav a událostí, trochu se v tom jeden ztrácí, což by mi tolik nevadilo, to je vlastně i v Sto rocích samoty, ale nějak víc mi tady prostě chybí ten magický rozměr vyprávění a jednotlivých postav se svými zvláštnostmi. Tady je to samá hodnost, od generálů přes guvernéry až po obyčejné vojáky, ale nějak mi vlastně bylo jedno, kdo je kdo, a co kdo vykonal, to si může jeden přečíst v učebnici dějepisu. Občas to tak působí víc jak učebnice než román.
Už od první věty jsem se do té knihy zamilovala! Byla skvělá, Márquez byl skvělý, jeho způsob vyprávění byl skvělý, generál byl skvělý, všechno bylo skvělé. Bohužel jsem se do knihy dokázala pořádně začíst, pravděpodobně proto, že jsem si ty situace nedokázala dost živě představit. Přece jen není to oddechovka a člověk během čtení občas musí zapojit mozkové buňky. Každopádně jsem ráda, že jsem sebrala odvahu a knihu si přečetla, stála za to.
Navzdory tomu, že mám Márqueze velmi ráda, přečtení této knihy pro mě byl velký oříšek-nedokázala sjem se začíst, navíc vzhledem k tomu, že jsem neměla zažitý historický vývoj v oblasti (ano, na konci knihy byl chronologický výčet důležitých mylníků v Bolívarově životě), jsem se ve vyprávění trochu ztrácela. Možná to byl účel-v názvu knihy je slovo labyrint, do kterého jsem se zamotala, ale příště dám přednost jiné knize.
Román pojednávající o posledních dnech Simóna Bolívara, osvoboditele mnoha jihoamerických zemí od španělské nadvlády. Těžko říct, kde končí autentično a začíná fikce. Řekl bych, že té fikce je tam mnohem víc, i když stále na základě autentických podkladů. Ostatně on čtenář velmi rychle pochopí, že nečte žádnou biografii. A tak se snadno ponoří do vypravěčského světa, který pro něj Márquez stvořil, což udělal se svým obvyklým umem, který mají jeho čtenáři tak rádi a kvůli kterému se k jeho knihám vracejí.
Musím přiznat, že jsem knihu dočetla jen s velkým sebezapřením. Unavovaly mě všudypřítomné zmínky a popisy politických kroků, taktických manévrů a bojů, měla jsem zmatek ve všech těch španělských jménech... Na druhou stranu se pod tím vším ale skrýval citlivě popsaný příběh posledních dní svérázného a přemýšlivého člověka. Nebyl to zrovna šálek mojí kávy, nicméně obdivuju Márqueze, že se pustil i do historického románu tohohle typu a ve výsledku jsem ráda, že jsem zvládla dočíst.
Děj byl celkově chaotický, mnoho postav a většinou jsem se už v těch španělských jménech ztrácela. Určitě by neuškodilo, kdyby kniha nebyla tak rozsáhlá a tak šíleně zmatená. S určitostí můj pocit z této knihy odůvodňuje, že o této historii a o tomto bývalém prezidentu Kolumbie mnoho nevím, proto podle mého názoru tato kniha přísluší určitě typu čtenářů, kteří se o tohle téma zajímají.
Štítky knihy
životopisné, biografické romány Jižní Amerika Simón Bolívar Kolumbie historické romány kolumbijská literatura hispanoamerická literatura román o diktátoroviAutorovy další knížky
| 2006 |  Sto roků samoty |
| 2008 | Láska za časů cholery |
| 2005 | Kronika ohlášené smrti |
| 1997 | O lásce a jiných běsech |
| 2005 |  Na paměť mým smutným courám |
Tentokrát to ne úplně sedlo. Poslední dny Simona Bolívara a jeho bloudění vzpomínkami. Revoluce, ženy, rozhodnutí, ženy, José Palacios, ženy. Jako by realismus průběžně oslaboval ten magický.