Geniální přítelkyně
Elena Ferrante
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548336/bmid_genialni-pritelkyne.jpg
4
1994
1994
Geniální přítelkyně / Neapolská sága série
1. díl >
Román Geniální přítelkyně je prvním dílem stejnojmenné tetralogie, která už uchvátila čtenáře bezmála na celém světě a vzbudila zaslouženou pozornost literární kritiky (poslední díl byl mj. nominován na italskou cenu Strega a dostal se mezi šestici kandidátů na The Man Booker International Prize). Neapolská periferní čtvrť Luzzatti (v textu však její název nikdy nezazní), padesátá léta minulého století. Právě tam a tehdy začíná příběh jednoho ženského přátelství. Jeho vypravěčkou je Elena, která už jako stará žena vzpomíná na svůj život, který byl, kam její paměť sahá, vždycky ovlivňován silnou osobností geniální Lily. Sama je přitom klíčovou postavou zas pro Lilin osud, v jejích očích je tou geniální kamarádkou naopak ona. Úhelným kamenem jejich komplikovaného vztahu je snaha obstát v mužském světě, jehož konvenční hranice jsou pro ně stejně tak svazující jako hranice jejich čtvrti plné pokrytectví a násilí. Čtenář se v románu seznamuje nejen se dvěma protagonistkami, ale i s celým mikrokosmem neapolské čtvrti propojené hustým předivem konvencí a vášní, jehož kořeny sahají až do doby fašismu, do let druhé světové války, do světa „před Elenou a Lilou“. Vypravěčka nás sice na vzorku jedné čtvrti provede vývojem italské společnosti od poválečné chudoby až k ekonomickému zázraku šedesátých let, zasvětí nás do ideologických i přízemních sporů mezi komunisty a camorristy, ale ústředním tématem románu i celé série zůstává přátelství vzájemně odlišných hrdinek, vylíčené s až nemilosrdnou otevřeností jako systém „spojených nádob“, jako bolestné zrcadlení, jako celoživotní soupeření, jako pevné pouto, které často škrtí. Podle stejnojmenné knihy vydané nakladatelstvím Prostor v roce 2016.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2022
,
Tympanum
, Prostor
Originální název:
L'amica geniale, 2011
Interpreti: Taťjana Medvecká
více info...
Přidat komentář
Kamarádka mi přivezla všechny čtyři díly, že tohle si prostě musím přečíst. Moc se mi do nich kvůli všeobecnému nadšení nechtělo (jedna z nejlepších italských knih, finalista Man Booker Prize...) Měla jsem je u sebe pár měsíců, potom jsem se do nich tedy pustila, abych je mohla vrátit.
A pak jsem to pochopila. Zdánlivě se tam nic nic neděje, jak se tady píše v někdy rozmrzelých komentářích. Ale když se soustředíme a věnujeme příběhu pozornost, najednou nám pomalu dojde, že se tam toho děje tolik, až je těžké všechno pobrat.
Naprosto nelítostný až intimní pohled do života lidí v neapolské periferii. Nikdo není jasný a čitelný a každý má svůj stín. Jak říká autorka: "Jako když se otevře světlý květ kosatce a my vidíme, že jeho střed je temný."
Nejde se na nikoho spolehnout, pochopíme, že stálá lidská povaha je iluze, nic takového neexistuje. Jsme jako plameny, neustále se měníme podle toho, čím do nás kdo přikládá a čím se živíme my sami. A výsledek je záhada, mystérium života co nekončí a pořád se jede dál bez oddechu, až do smrti.
Geniální přítelkyně mi hodně připomíná podle mne úžasnou knihu "Být Japonkou", která má hodně podobnou atmosféru a zdánlivě banální děj.
Nádherné, jedna z nejlepších knih, co jsem v poslední době četla.
Komentare opravdu rozporuplne. Atmosferu chudinske ctvrti asi nejlepe vykresluje obalka knihy. Pribeh obou divek a jejich velkeho pratelstvi dostane spad v okamziku navazovani prvnich citovych vztahu. Ale zivot je presne takovy. Takze bud se libi nebo nudi. Ja patrim k tem, co si automaticky koupili pokracovani. Jedine, co mi vadi, je brozovane vydani.
Nudna k uzoufani. Mam rada historicke i spolecenske romany, zvlast o Italii, jejiz realie znam velmi dobre. Ale kniha pro me byla velkym zklamanim, nudna k zblazneni. Mela jsem problem ji docist a priznam, ze jsem obcas musela i kousek preskocit, coz se mi stava malokdy. Postavy me nezaujaly, pribeh se priserne tahl bez jakehokoliv poutavejsiho zvratu. Na podobne tema se mi libila daleko vic napr. Navratilka od Donatelly Di Pietrantonio
Neapol mám ráda a těšila jsem se na román z tohohle města. Jenže ono tam o něm nic není, neboť hlavní hrdinové nepřekročí hranice své čtvrti. Jako sociální studie (a patrně do velké míry vlastní svědectví) je to dost zajímavé, život italské chudiny na konci 50. let 20. století zasahují naprosto jiná témata, než v té době rezonovala u nás. A tahle konkrétní společnost se stará především o svoje malé společenství, jednotlivé rodiny si vidí do oken, jejich životy se proplétají prostřednictvím kamarádství, partnerství, manželství, pracovních vztahů... A ač vypravěčka Elena by velmi chtěla nad všemi vynikat, a snaží se to udělat tak, že bude mít nejlepší známky ve škole, pořád chápe, že stojí ve stínu svojí kamarádky Lily, která je vůdkyní přirozenou. Inteligentní dívka, která nedostala kvůli konzervativním rodinným poměrům příležitost studovat, ale je jasné, že se přesto se životem popere a stane se "vůdkyní smečky" v chudé čtvrti, kterou na rozdíl od Eleny vůbec překračovat nechce. Ví, kde je doma. Pro mě je to román z netradičního prostředí, který se čte velmi dobře. Většina postav je něčím nesympatických, ale taky proto působí tak opravdově. U mě je to tak na horší čtyři hvězdičky.
Trvalo mi dost dlouho než jsem se začetla. Za mě to zatím není na plný počet hvězd. něco mi tam lehce vadí. Možná to je někdy dost rozvláčné, pak to zase nabere tempo.
každopádně čtení to je zajímavé a pokračuji dalším dílem.
Prostě kniha o životě. Není napínavá, ani vzrušující, tak nějak prostě je... a je velmi pěkně. Není to ani top z toho, co jsem kdy četla, ani odpad. Je to takový zajímavý pohled do života jedné neapolské čtvrti, který vás někdy hrozně štve a jindy vás pohladí.
Další díly si přečtu ráda, ale pokud by neexistovaly, srdce by mi to nervalo.
Když čtete ta všechna nadšená a kladná hodnocení, čekáte, že budete též nadšeni, a že napíšete pozitivní komentář. Navíc pokud se někdo rozhodne, že knihu zfilmuje do seriálu. Tak jeden čeká, že to bude ok, ale to není pravda. Je to ko. Stejně jako jsem byla já po dočtení. Není to jenom tím, že nejsem cílovka. Takové knihy si občas taky přečtu. Jenže tohle bylo plkání občas řízlé nudou. Ale občas se to změní. Nuda je řízlá plkáním.
(Byla to taková nuda, že mi ani nestojí za to hledat hudební složku jako obvykle. Nebudu ztrácet čas.)
Kniha ze zajímavého prostředí, do které mi chvilku trvalo než jsem se začetla, ale rozhodně stála za přečtení a ráda si časem půjčím i další díly.
Snad nikdy v životě jsem nečetla něco tak dokonalého. Líčení obyčejného, chudého a nesnadného života obyvatel neapolské čtvrtě tak neobyčejným, bohatým a popisným jazykem.... Ke genialitě autorky je nutno přidat genialitu překladatelky, neboť toto (mísení dialektu a italštiny) musel být tvrdý oříšek a přesto je kniha pořád jako živá a mě jako čtenáře trochu zahanbující, protože takovouhle květnatou a nádhernou češtinou bych nedokázala mluvit ani dvě minuty.
Přiznám se bez mučení. Jsem lapena. Všechny naplánované knihy musí počkat, dokud nedočtu tento úžasný příběh.
Velmi chytlavá knížka.. úplně mě i mou představivost pohltila.. a jak jsem Eleně rozuměla.. těšim se na další pokračování..
Tak. Ke knize jsem přistupovala s tím, že mě určitě bavit nebude, že to nebude to pravé ořechové pro mě, ale prý je to super. No, a ono bylo.
Těžko říct, která postava je má oblíbená, je jich tam celkem dost, uvidím jak se bude vyprávění vyvíjet dále.
Aktualizace: Druhý díl jsem v půlce zavřela, je úplně stejný jako díl první. Je stále jen o tom, jaký mají holky těžký život a tak dále.
Ke knize jsem přistupovala vcelku skepticky. Ostatně jako i ke všem knihám, které si na internetu vybudovaly až podezřele dobré jméno. Nicméně jsem byla příjemně překvapená. Kniha se četla skoro sama a postavy byly nádherně vykreslené. Byla jsem ale přesvědčená, že nemusím ztrácet čas zbývajícími (následujícími) díly. Směle jsem si plánovala, co budu číst dál, ale... ALE. Kniha mě natolik pohltila, že jsem musela sáhnout i po druhém dílu a ne, ani ten mi nestačil.
S nadsázkou tvrdím, že Ferrante je stylem něco jako naše Mornštajnová. Ale s tím rozdílem, že její knihy jsou daleko propracovanější. Patrně to bude tím, že se Mornštajnová snaží postihnout osudy celých rodin, kdežto Ferrante se ve svém vyprávění soustředí především na dvě hlavní hrdinky a osudy vedlejších postav jsou jenom jenom takovou chvilkovou odbočkou.
Protože miluju klasický realismus a staré romány, tato novodobá obdoba pro mě byla jasná volba a milým společníkem po večerech. Rovnou se vrhám do druhého dílu.
Dlouho jsem odolávala, než jsem se do Geniální přítelkyně pustila. Přehnaná chvála mě spíše odrazovala. Když jsem se pak konečně ke knížce dostala, neměla jsem žádné očekávání. O to víc mě to překvapilo a strhlo. V současnosti jsem u třetího dílu a nemůžu přestat číst. Vyprávění příběhu a popisování postav je velmi detailní a popisné, že mám někdy pocit, jak kdybych v Neapoli přímo byla a sama se hrdinčiných životů účastnila.
U této knihy jsem se nechala strhnout FB skupinou. Vlastně jsem si myslela, že mě bude velmi nudit tento druh vyprávění. Ale autorka mě vtáhla do děje takovým způsobem, že "musím" číst už druhý díl a nemůžu se od něj odtrhnout. Musím vědět, jak to dopadne. Rozdělí nás jedině vybitá baterie u čtečky.
Geniální přítelkyni jsem vzala do rukou s rozpaky, že jde o vyprávění o přátelství dvou dívek. A ono opravdu je. Jenže Elena Ferrante je skvělá vypravěčka, dokázala popsat všechny jemné nuance přátelství, které nikdy není černobílé, realisticky vykreslit charakter obou dívek i zachytit změny, kterými při dospívání prošly. Na pozadí pak vypráví další příběh - příběh utrápené a chudinské neapolské čtvrti, kde platí vlastní pravidla spravedlnosti a cti.
Za mně teda určitě ano. Tento typ literatury mám rád. Elena Ferrante (ať už je to kdo chce) prostě vypráví - zajímavě, poutavě, obyčejně, čtivě... A kdo umí vnímat mezi řádky, doví se o Itálii padesátých let, o náladách, sociální situaci, atmosféře... strašně moc. Těším se na další díly.
Kniha, která se velmi liší od jiných románů. Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla, ale teď jsem ráda, že jsem ji dočetla. Jsem moc zvědavá na další díly.
Štítky knihy
přátelství italská literatura chudoba, bída Neapol ságy kamarádky zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2016 |  Geniální přítelkyně |
| 2017 | Příběh nového jména |
| 2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
| 2018 |  Tíživá láska |
| 2020 | Prolhaný život dospělých |
Asi před rokem jsem knížku zhruba ve třetině odložila, protože mě rozčilovaly jména, které se mi strašně pletly. Nino, Rino, Gino... :-) Ale fakt, měla jsem v tom zmatek, stejně jako ve vedlejších postavách holek - kdo je teda čí dcera, sestra...? Kamarádka mě přesvědčila, ať si udělám tahák a zkusím to znovu, že to stojí za to. Ano, pak už to šlo. Ten příběh a způsob vyprávění je opravdu skvělý a už jsem chycená, rozhodně to dočtu až do konce. Ale za to "vyrušování", kdy jsem musela každou chvilku otevřít tahák a zorientovat se v postavách, dávám hvězdičku dolů. Prý už to v dalších dílech bude lepší, tak se těším.