Génius průměrnosti
Dušan Hamšík
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31710/genius-prumernosti-31710.jpg
4
45
45
Knížečka o Adolfu Hitlerovi a jeho době. 1.) Stav mysli 2.) Génius průměrnosti 3.) "Carevna zemřela" 4.) Řečník 5.) Svět poslušnosti
Přidat komentář
Byl to spíše takový psychologicko-filozofický rozbor, než typická literatura faktu. Ale to nevadilo. Názory autora mi připadaly velice zajímavé a jeho vývody pochopitelné. Dozvěděla jsem se i něco pro mne nového - konkrétně, jak vnímali v Hitlerově okolí smrt Roosevelta a jaké si na základě toho dělali naděje do budoucna. Fascinující je, že vážně věřili, že jim svět dá ještě šanci. Po tom všem. Neuvěřitelné.
Nevidím tam vůbec nic komunisticky ideologického, jak píše komentář níže. Spíše naopak. Možná to bylo v jiném vydání jinak?
Četla jsem nejprve ve 12 letech a podruhé ve 22.
Za mé dvanáctileté já: Ideologický blábol doplněný několika zajímavými fakty.
Za mé dvaadvacetileté já: Ideologický blábol doplněný několika zajímavými fakty.
Teď už se ke knize můžu vyjádřit jako historik a lituji, že nelze všechny ty glosy a marginálie poslat mému mladšímu já. Alespoň tedy napíši komentář sem.
Hamšíkova kniha se snaží o zhodnocení nacismu a Führerovy osobnosti z komunistických pozic. Není jen o posledních dnech v bunkru: prostřednictvím asociací vkládá exkurzy o rasové nauce, Hitlerově řečnické kariéře nebo vztahu ke generalitě.
V několika věcech se jí daří pravdivý náhled. Autor třeba správně pochopil, že nacismus je směr esenciálně pravicový, kdežto jeho levicové prvky slouží jen jako adaptace na komunistickou konkurenci. Stejně správně konstatuje, že žádný režim by nemohl fungovat bez souhlasu lidu a že nacismus vycházel svým občanům maximálně vstříc řadou populárních opatření.
Jindy je Hamšík dokonale vedle: zčásti proto, že si nemůže odpustit kafrání o třídní dialektice, zčásti proto, že je to uslzený hlasatel naumburských ctností. O rasové nauce píše, jako by ji Hitler vytvořil ad hoc, ačkoli rasová antropologie byla etablovaným universitním oborem od poslední třetiny 19. století. (Mimochodem není pravda, že pojem Árijce nemá pevnou definici; Árijec = Indoevropan). Občas Hamšík vysloveně desinterpretuje: tak například nikdy nikdo netvrdil, že „židovský profesor má menší hodnotu než árijský povaleč". Proto instituce čestného árijství, nezaloženého na rase. Dál autor odsuzuje nacionalismus a hlásá globalisaci, přičemž pokrytecky prohlašuje nacionalistické prvky komunismu za vynucené druhou světovou válkou. Každý historik ví, že komunismus hrál na nacionalistickou strunu už od dob lassalismu, a obzvlášť za Velké války. Chybné je ostatně i vytýkat Hitlerovi, že neuzavřel mír s Británií, než zaútočil na Sověty: Británie by na mír nepřistoupila, dokud zbývalo Rusko.
Nutno připomenout, že „Génius průměrnosti" NENÍ LITERATURA FAKTU, ale komunistický agitační pamflet. U citovaných výroků chybějí zdroje (ty jsou uvedené jen nekonkrétně na konci knihy). Z toho vyplývá interpretační zkreslení, které dělá z věrnosti bezduchost, z důslednosti zbabělost nebo z vrahů, mučitelů a okupantů „přátele Německa". Tu a tam se vloudí trapná faktická chyba (Blondi byla fenka). A konečně musím zdůraznit, že autor vůbec nemá vkus, jelikož Eva Braunová byla krásná! :)
Dvě hvězdy za zajímavé životopisné detaily (třeba o věrnosti Keitela, Ribbentropa nebo Schörnerových vojsk) a dobře čitelné podání.
* „Díval jsem se mu do očí, on se mi díval do očí, a potom jsem měl už jen jedno přání, být sám doma a znovu prožívat velký, uchvacující zážitek." (Rauschning)
* „Jen kdo žije nebezpečně, žije plně! – to napsal Nietzsche pro mne."
* „Úsilí a oběti německého národa v této válce byly tak veliké, že nemohu věřit, že byly marné." (dovětek k Závěti)
Kniha již od doby prvního vydání trochu zastarala, avšak dodnes účinkuje kouzlo moralizujících úvah o vinĕ konformních účastníků systému, v nichž je asi hodnota té knížky, která trvá. Ty vĕty jsou jednoduché, není jich v textu moc, nejsou nijak extra strukturované, nechávají stranou praktické zamyšlení, jak se tĕm pastem vyhnout, ale nĕjak přeci jen není marné si je přečíst. Třeba: "... ne každý musí vidĕt své obĕti. V takové soustavĕ jsou důležitĕjší než koneční vykonavatelé ti, kdo jsou vzdáleni od místa činu, oni plánovatelé, podepisovatelé a schvalovatelé. U nich chybĕl i vnĕjší popud, který by mohl probouzet zasutý soucit, svĕdomí, morální zábrany, zásady obecné lidskosti." I když možná v tomhle i nĕjaký ten kousek návodu je.
'Poznatky z cest na západ i na východ od našich hranic potvrzují, že tendence k vyřazení soudnosti, k absenci myšlení je charakteristickým rysem současného světa právě tak jako směřování ke šťastně pohodlným stereotypům poslušnosti a konformnosti.'
Sonda do duše a osobnosti nejen Adolfa Hitlera, ale celého německého národa. Zasvěceným toho moc nového neřekne a nejzajímavější je fakt, že tahle knížka u nás vyšla za vlády KSČ, i když obsahuje zvlášť na konci knihy názory, které jaksi do socialistického státu úplně nepatří.
no neviem ale táto kniha ma vôbec neoslovila....nemám dojem, žeby som sa niečo nové dozvedela, kniha má byť akože dva týždne pred smrťou Hitlera, ale stále sa to ťahalo späť do minulosti a o ničom......
Kombinace více či méně známých faktů s filosofickými úvahami o kořenech nacismu a struktuře osobnosti Adolfa Hitlera. Kniha podává psychologický profil Hitlera a jeho postupný vývoj. Kniha nejde tak do hloubky jako například Poslední dny Adolfa Hitlera od Trevora Ropera, nebo některá jiná díla vydaná později, je však třeba si uvědomit, že v době socialismu toho o Hilterovi a Třetí říši, co by nebylo více či méně tendenční, zase tak moc nevyšlo, monografie prakticky žádná. Tato kniha byla jednou z prvních, která se mi k této tématice dostala do ruky, a jako úvod do studia určitě nezklamala.
Kniha si mne získala svou opravdovostí.
Líbilo se mi po dlouhé době číst příběh, který je založen na skutečném životě. Po tolika fiktivních příbězích, to byla velmi vítaná změna.
Štítky knihy
Adolf HitlerAutorovy další knížky
| 1991 |  Génius průměrnosti |
| 1963 | Bomba pro Heydricha |
| 1994 |  Heinrich Himmler, druhý muž Třetí říše |
| 1983 | Havárie na sklonku dne |
| 1969 | Spisovatelé a moc |
Zajímavě uchopené téma. Popis Hitlerovy osobnosti, potažmo celého nacistického Německa, na základě několika posledních dubnových dní roku 1945. Hamšík předkládá zajímavé psychologické rozbory či domněnky (což autor nezastírá), nejde tedy přímo o literaturu faktu. Jeho závěry týkající se stádnosti, konformismu, poslušnosti, touze po jednoduchosti, dobrovolného vzdání se osobní odpovědnosti, účinku reklamy či propagandy atp., jsou stále platné. Jakoby je autor psal o dnešní době.
Doporučuji pozorně číst poslední kapitolu. Napadá mne kacířská myšlenka - že autor v ní alegoricky kritizoval svojí současnost, resp. socialistický systém (neomylnost strany a vůdců, potlačování kritických myšlenek, represivní aparát v kombinaci dostupnosti některých životních jistot, masovost proti uznávání individuality ap.).
Určitě bych knihu neoznačil za komunistický blábol. Nic tomu v textu nenasvědčuje - ani přímo, ani nepřímo. Důležité je uvědomit si, v jakých letech a v jakém myšlenkovém prostředí autor knihu psal. A taky, jaké měl v té době studijní podklady.
Na malé ploše napsal Hamšík zajímavou a velice čtivou studii AH a jeho vlády, resp. studii o vzestupu a fungování nacistické ideologie.