Gentleman v Moskvě
Amor Towles
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406114/bmid_gentleman-v-moskve-0mm-406114.jpeg
4
759
759
„Vytáhněte paty z Metropolu a budete na místě zastřelen,“ zní doživotní rozsudek bolševického tribunálu nad hrabětem Alexandrem Iljičem Rostovem za autorství „nebezpečné“ básně. Tak začíná strhující příběh klenoucí se třicet let od vzniku Sovětského svazu přes Velkou vlasteneckou válku až po nástup Chruščova k moci. „Nenapravitelný aristokrat“ Rostov, uhlazený vzdělanec s důvtipem na rozdávání, jenž v životě neodpracoval jediný den, je nucen opustit své apartmá moskevského hotelu Metropol a žít v podkrovním kamrlíku pro personál, zatímco venku se odehrávají nejbouřlivější události ruské historie. Avšak hrabě je rozeným optimistou; v souladu s životní filozofií svého kmotra velkovévody – totiž že pokud se člověk nevypořádá s okolnostmi, okolnosti se vypořádají s ním – nezahořkne a postaví se osudu čelem. Jeho prostřednictvím sledujeme nejen specifický život za zdmi luxusního hotelu, ležícího na dohled od Kremlu, ale také vliv historických zvratů na jeho obyvatele. Výsledkem je úžasné dobrodružství, přinášející nečekaná přátelství, jež nám dává nahlédnout do nejhlubších zákoutí ruské duše. Postava hraběte Rostova, člena Klubu žokejů a Mistra honu, který s moudrostí, humorem a elegancí vzdoruje každodenní absurditě, uchvátila čtenáře po celém světě. Gentleman zvítězil v anketě Kniha roku 2017 The Times, Sunday Times, Daily Express a Irish Times a jeho prodeje již překročily hranici milionu prodaných výtisků. „Towlesův okouzlující román ukazuje, že knihy o ruských aristokratech nemusí být nutně plné zkázy a nihilismu.“ The Times... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2018
,
Vyšehrad
Originální název:
A Gentleman in Moscow, 2016
více info...
Přidat komentář
Je to kniha, ktorú som si užila. Milovala som Hotel (od Arthura Haileyho) a Alexander Iľjič Rostov mi ho pripomenul, aj keď z úplne inej strany. Jasné, že je to iný pohľad, je to Rusko v r. 1922, v dobe po revolúcii, kedy sa všetko buduje a staré veci sa prehodnocujú, hádajú sa o slovíčka v rezolúciách, luxus je pre pracujúcu triedu neprijateľný. Keď si uvedomíte, že je hlavný hrdina vďaka svojmu aristokratickému pôvodu (a básni) doživotne odsúdený zostať v budove hotela, inak ho boľševici vonku zastrelia, je to vlastne aj šťastie, lebo mnohí z jeho spoločenskej vrstvy takúto možnosť nemali a rovno ich popravili. Jeho pôvod, vzdelanie, priatelia a v neposlednom rade aj vôľa popasovať sa s danou situáciou spôsobia, že sa prispôsobí a nájde si režim a ten dodržiava, no aj tak sa na chvíľu ocitne na hrane. Len človečina (a včely) to zvrátia. Príbeh o priateľoch, zamestnancoch a hosťoch je výnimočný, miestami vtipný, ale najmä láskavý a veľmi ľudský.
Číst tuhle knihu, to bylo jedno velké áááách. Dočtení jsem natahovala jak jen to šlo, protože jsem ji prostě nechtěla dočíst. Ten děj, ten jazyk... prostě nádhera.
Tahle knížka je naprostý top a určitě ji doporučuji. Gentleman v Moskvě je ruskou kronikou nejdramatičtější první poloviny 20. století. Co všechno se odehrálo v ruských dějinách v této době! A jak moc toto období zformovalo ruskou duši! Towlesův příběh vykresluje život ruského šlechtice, hraběte Alexandra Iljiče Rostova, který je po bolševické revoluci odsouzen komunistickým soudem k doživotnímu vězení v hotelu Metropol v centru Moskvy. Desítky let uplynou právě v tomto hotelu, za jehož okny se na pěti stovkách stran řítí bouřlivé dějiny Sovětského svazu. Rostov je nenapravitelný aristokrat, vzdělaný gentleman s nepřekonatelným důvtipem, který si vás okamžitě získá. Nezahořkne a ani desítky let života na několika metrech čtverečních ho nepřipraví o životní optimismus. Kolikrát se čtenář neubrání závisti - chce být elegantní, galantní, vzdělaný a důvtipný stejně jako Rostov.
Jde o svět několika pater, desítek pokojů, dvou restaurací, baru a recepce, na nichž je vidět postupný úpadek celé ruské společnosti. A do toho životní boj/neboj jednoho člověka, jehož život se odvíjí na lince, jíž lze charakterizovat větou: vždycky, když si člověk udělá nějaké plány, do dveří v té či oné podobě nakoukne prohnaný život a plány mu zmaří.
Pokud chcete nahlédnout do nejhlubších zákoutí ruské duše, pak si tu knihu dejte. Nabídne vám poznání mentality i dnešních Rusů. To je velmi cenná znalost pro dnešní dobu, kterou nabízí například i Ryszard Kapuściński v Impériu, Světlana Alexijevičová v Modlitbě pro Černobyl či Ildar Dadin v knize Křik mlčení. Ono totiž nejde jen o imperiální choutky a pohrdání jinými národy a mocnostmi, které jsou Rusům vštěpovány už od carských dob a které jsou tmelícím prvkem celé říše. Ono jde i o neúctu k vlastnímu životu i k lidskému dílu a o hledání často falešného hrdinství v sebezničení nebo obětování se.
Ve 30. letech, když bolševici v Sovětském svazu oznámili povinnou kolektivizaci hospodářství, polovina rolníků raději podřízla svá zvířata, než aby je vydali družstvu. Čtrnáct milionů kusů dobytka bylo ponecháno krkavcům a mouchám napospas. Odstřely klášterů a kostelů, likvidace umění a zejména likvidace vlastních lidí, tj. onen ruský charakterový rys vtělený do přesidlování obyvatelstva, do odsudků k vyhnanství, do hrůz sibiřských lágrů – to je ruský svět. Rostov se ptá: „Co je to za národ, který ve svých lidech pěstuje ochotu ničit vlastní umělecká díla, plenit vlastní města, vraždit své potomky bez jakékoli výčitky?“ A dostává odpověď: „Tenhle sklon k sebezničení není ohavnost, nejde o něco, za co by se Rusové měli stydět nebo se toho děsit, ale je to jejich nejsilnější stránka. Zbraň proti sobě neobrací proto, že by byli netečnější nebo nevzdělanější než Britové nebo Francouzi. Právě naopak. Jsou připraveni zničit to, co vytvořili, neboť víc než kterýkoli jiný národ věří v sílu obrazu, básně, modlitby nebo osoby.“
Zajímavý příběh domácího vězení v jednom hotelu.
Četlo se pěkně a dobrý konec k tomu.
[audiokniha]
"Jediný rozdíl mezi každým a nikým je hromada bot."
Taktéž mě zaujalo téma ruské aristokracie. Taktéž jsem dala knize několik šancí už kvůli mnohé chvále zde a luxusnímu hlasu i osobitému provedení Igora Bareše . . .
Jak píše pupopony dole, šlo to u mě hodně 'přes závit' a je mi z toho trochu smutno. Těšila jsem se.
Jenže.
Stejně jako Dámasklouboukem jsem nedokázala uvěřit náznakům hloubky a i mě bylo vzhledem k roku s carem Putinem víc smutno než veselo.
A stejně jako EatYellowSnow jsem vnímala, že text je víc:
"plytký a afektovaně sebezálibný . . . tonoucí v sentimentalitě a sebedojetí bez většího přesahu" - líp bych to nevyjádřila - děkuji!
Zkoušela jsem mnohokrát z mnoha míst, ale bylo to upovídané rozvláčné a nakonec jsem se přistihla, že už neposlouchám protože mě to nebaví.
Asi nejsem nastavená na "pohádky z bolševického Ruska" jak praví titulek jedné z recenzí :o)
2/3
Kdysi jsem zkoušela Gentlemana v Moskvě číst jako tištěnou knihu, ale nějak jsem se nemohla začíst. Ale pořád mi ta anotace "visela" v hlavě, tak jsem nakonec zkusila audioknihu a vyplatilo se, protože mne tohle docela bavilo.
Zaujalo mne to téma aristokrata žijícího v moderní době - vyrovnávání se starého s novým. A jak někdy stará generace naráží na novinky a ne příliš příjemné změny. Jedná se také o zajímavý odraz společnosti v Rusku v první polovině a na začátku druhé poloviny 20. století. Autor tu nastavuje docela zrcadlo dané době a dělá to způsobem docela zajímavým -skrze postavu, která je v domácím vězení a nesmí opustit budovu. A přesto se i na takto uzavřeném prostoru odráží probíhající historické, společenské změny. Zajímavé.
Přišlo mi, že se autor pokouší o velký ruský román o ruské aristokratické duši - jenže z pera neruského autora mi to neznělo úplně autenticky jako to třeba můžeme znát od ruských klasiků doby romantismu či realismu. Spíš se jedná o "umělou" stylizaci, z níž je ale znát, že se skutečně jedná jen o stylizaci.
Přitom ale nemůžu říct, že by hlavní hrdina nebyl sympaťák. Protože hrabě Rostov byl vcelku příjemný hlavní hrdina, jehož osudy mne vlastně ve výsledku dost bavily.
Nakonec hodnotím 4 hvězdami. Doporučit asi mohu, zkuste vytrvat přes ten začátek, který je hodně rozvláčný a pomalý. Čím víc se člověk blíží ke konci, tím víc to nabírá na spádu. Tištěný text mi možná nesedl, ale v audio podobě to bylo moc fajn.
Na této knize pro mě byla nejpřínosnější myšlenka, jak je důležité nepropadnout beznaději. A opravdu životní filozofie - pokud se člověk nevypořádá s okolnostmi, okolnosti se vypořádají s ním - je moc a moc důležitá.
Další co mě oslovilo, bylo zdůvodnění proč se lidé posílali do domácího vězení, nebo na Sibiř a neumožnilo se jim emigrovat ... když emigrují, můžou začít nový život, můžou znovu žít, když je ale zavřete doma, tak možnost nového života, nové začátku není ...
A pak pravda, která se neustále opakuje, že z člověka gentlemana nedělá titul, majetek nebo postavení ve společnosti, ale něco zcela jiného, což bylo několikrát krásně vykresleno při různých setkáních s komunistickými papaláši :-)
Neskutečně nostalgický pohled na ruskou duši zavřenou v domácím vězení, vše s pozadím ruských událostí minulého století. Velmi příjemné odpočinkové čtení, které chvilkami dokáže být i velmi poučné a sem tam se člověk od srdce zasměje. Příjemná to kniha!
Kniha, kterou jsem v knihovničce měla asi tři roky a konečně na ni došla řada. I přes poměrně velkou délku jsem příběh zhltla za dva dny a musím říct, že jsem si ho neskutečně užívala. Příběh hraběte, který 40 let nemůže opustit jeden hotel...velice se mi líbila poetika celého příběhu a všechny postavy mi přirostli k srdci
Dlouho jsem váhala mezi čtyřmi nebo pěti hvězdičkami.Pět, bych dala za celé pojetí knihy, bylo to zase úplně něco nového a že jsem toho už přečetla dost...čtyři hvězdičky, za konec knihy, vzhledem k celé knize mi konec připadal příliš komerční....
Noblesa a uhlazenost celého díla je skvělá.
Jak je možné prožít téměř celý život v jednom hotelu a skoro nestrádat. Vlastně si myslím, že život hraběte Alexandra Iljiče Rostova v domácím vězení byl lepší a plnější, než kdyby nedošlo k revoluci. Překonal společenské překážky a objevil přátelé tam, kde by za jiné doby hledat nesměl.
Doporučuji!
Spousta nádherných komentářů přede mnou; každý z nich v něčem nebo i v mnohém zohledňuje to, co na Gentlemanovi v Moskvě zaujalo a okouzlilo i mě.
Podobnou knížku jsem nikdy v životě nečetla. A s určitostí vím, že žádná z doposud přečtených knížek ve mně nezanechala tak těžko definovatelný a úplně výjimečný dozvuk. Ať bych napsala, co bych napsala, přece by to bylo jen shrnutí jednotlivostí, byť mimořádných: poukázání na to či ono, zmínky o čemsi konkrétním. Pár stránek by to ovšem dalo... :)
Ale tu fascinující pouť imaginací, to absolutní propadnutí atmosféře, tu nostalgickou touhu nebo bolavé rozpomínání podobné kruhům na vodě, to popsat nedovedu.
Duši (skrz uši) četl Igor Bareš.
Po prvním přečtení jsem ohodnotila čtyřmi hvězdičkami. Po roce jsem se ke knize vrátila (už to je pro mě známka toho, že jde o dobrý příběh) a znovu přečetla téměř na jeden zátah. I když se to na první čtení nezdá, zaslouží si těch hvězdiček pět.
Doporučuji.
Towles není Tolstoj a když dva dělají totéž - v tomto případě píšou o ruské aristokracii - tak to není totéž.
Amor Towles umí neotřelým přirovnáním nebo humornou vsuvkou vykouzlit při čtení úsměv na tváři.
U Tolstoje se čtenář tváří smrtelně vážně - stejně jako autor sám. ( viděl někdo někdy podobiznu usmivajiciho se Lva Nikolajeviče :)?
Ovšem, je mistr psychologie svých hrdinu, umí vtahnout do děje a autenticky vylíčit ruskou zem. V zimě z jeho stránek sálá mráz a v létě se potite, navzdory skutečné teplotě, která vás obklopuje.
Na obzoru jeho vizí je víra v rovnoprávnost, pokrok dosažený kolektivizací a znarodnovanim.
Vylepšení společnosti všemi směry.
Gentleman v Moskvě je o několik desetiletí dal. Kniha má krásný, ve vztahu k obsahu, mistrovsky vypracovaný design obalu. Popisuje dějinný vývoj, jehož základem byla myšlenka rovnoprávnosti ve společnosti, dokonalé tím, ze všichni se mají stejně. Stejně dobre.
Ve skutečnosti je to kniha o demagogii, znárodňování, fanatismu, bezmoci, bídě a úpadku kdysi ( v době aristokracie) fungující společnosti.
Nečetlo se mi to dobre.
Úplně jsem neuvěřila hloubce spousty filozofických myšlenek, které oslovily nadšené čtenáře přede mnou. Dej je hodně rozvlekly, pozitivně hodnotím optimistický závěr příběhu.
S knihou jsem bojovala několik týdnu, stejně jako kdysi s povinnou školní četbou, kdy jsem se nemohla dočkat konce.
Možná v souvislosti s tím, co se děje kolem nás. Zpočátku bezvýznamný komplot za účelem získání moci, slávy nebo vlastního finančního prospěchu jednotlivce, muže zvrátit sled dějin, nastavit jiný směr společnosti a uvrhnout ji do zkázy.
Tento princip se line v různých obměnách dějinami jako jedovatý had. Je to vdecne téma ke knižnímu zpracování.
Další “rádoby “ hlubokomyslne dílo…
Ano - myšlenky dobre, ale na rozdíl od Tolstoje, hodně plytce podané
40 let rukojmím Amora Towlese
Slušně řemeslně napsaná, ovšem plytká a afektovaně sebezálibná novela tonoucí v sentimentalitě a sebedojetí bez většího přesahu. Čekáte-li od beletrie líbivou stylistiku, mimoděčná francouzská slovíčka a až disneyovské kulisy pohádky pro dospělé, nad kterými se před usnutím v garsonce zasníte, odejtete naplněni; ale pokud máte rádi nějaký hlubší společenský přesah, vývoj postav a nebo výpověď o životě a světě kolem, o které si popřemýšlíte i za týden a můžete ji hodinu napjatě líčit přátelům, bude pro vás Gentleman v Moskvě úmorně nudnou a prázdnou samovazbou v neosobním hotelu.
Všechny vedlejší postavy jsou neuvěřitelně neživotné a jednorozměrné (Andrej, Emil, Miška, Marina... charaktery, o nichž se za 50 let nic nedozvíte a dají se zcela snadno zaměnit: vždy jde o fachidiotické "mistry svého řemesla", kteří jen s psí oddaností milují Alexandra Rostova). Děj probíhá v horizontu skoro čtyřiceti let na pozadí neuvěřitelných geopolitických událostí, a přesto tu nedojde ani k nejmenšímu charakterovému vývoji žádné z postav, ani k nějakému hodnotnému společenskému komentáři. Ten naopak nahrazují opakovaně se vynořující tytéž historky, různá domněle omračující místopisná trivia, často plná nepřesností (Petrohradské polární bílé noci v Moskvě? Teplota ve Fahrenheitech?), unavené sterotypy (co Rus, to klavírní virtuoz či zmučený existencialistický literát) a novodobá literární klišé typu vnořených receptů a fascinovaných gastronomických popisů, jež příznačně nahrazují skutečné napětí či tělesnost, v nichž je kniha úplně bezpohlavní.
Už typicky z knihy čpí orientalismus a jistá blahosklonnost vlastní mnoha současným americkým novelám z ruského a sovětského prostředí, které skrze minulost hájí a chválí "neoliberální současnost": všichni konformní sovětské postavy jsou padouši, kreatury a podlí hlupáci bez sebemenšího smyslu pro humor, zatímco všechny "carské" buržoazní postavy či cizinci jsou lidé dojemně vřelí, neuvěřitelně lidští a okouzlující, z knihy je absolutně nepochopitelné a neobjasněné, jak takový systém tedy mohl vzniknout a kdo v něm mohl více než 70 let žít.
O Towlesovi se z rozhovorů dozvíte, že nadevše miluje Casablancu, klasickou americanu 50. let, měšťácky hipsterský lajfstajlek "zašlých zlatých časů" a opulentní gastronomii: kniha vyznívá opravdu jako fúze obhajoby "amerického snu" s vrcholně hipsterským nimráním se v exotice východu, zašlé slávě starých časů a klišé. Výsledkem je pěkné kulisové drama bez pointy, slabších Sedm let v Tibetu.
nečitateľné...možno, že som iba nemal vytrvalosť dostať sa cez tých sto stránok, moja norma je 50str, ale netreba mi takýchto kníh. V prvej kapitole ma hnevalo zmenšujúce sa okienko v kumbále, myslím si, že sa v priebehu knihy začne opäť zväčšovať, ale nechcelo sa mi na to čakať. (dodatok) Dievčence dnes v bookclube vraveli, že táto kniha je pohladenie po duši, leda tak proti srsti!
Úžasná a nádherná kniha. Skvělý překlad. Prvních asi sto stránek jsem si nebyl jistý, jestli se mně bude chtít ji číst dál, ale pak najednou už jsem se od ní nemohl odtrhnout a jen hltal stránku za stránkou...
Štítky knihy
aristokracie, šlechta Rusko Moskva americká literatura 40.-50. léta 20. století optimismus hotely 20.-30. léta 20. stoletíAutorovy další knížky
| 2018 |  Gentleman v Moskvě |
| 2017 | Pravidla zdvořilosti |
| 2022 | Lincolnova dálnice |
| 2024 | Stůl pro dva |
To to uteklo. Z roku 1922 do roku 1954, kdy se přes Rusko valily dějiny ( ovšem, kdy také ne ), a vám to v knížce přijde jako chvíle. A najednou je z hraběte šedesátník, ze Sofie mladá žena, pouze Anna zůstává stále tou štíhlou jako vrbový proutek. A i přes ně se celou dobu události ženou jako vichřice. Ale to by v tom byl čert, aby si neporadili se změnou režimu, získali vlivné přátele a my u toho mohli být.
Krásná kniha, i když dějiny na pozadí jsou takové jaké byly, lidé mizeli na Sibiři, koneckonců i Sofie se ocitla v Metropolu vlivem okolností.
" Jako mladík byl hrabě pyšný na to, že ho tikání hodin nemůže vyvést z míry. Začátkem dvacátého století měl několik známých, kteří dovedli udělat neodkladnou záležitost i z té největší banality. Snídani i cestu do práce se snažili odbýt co nejrychleji a klobouk věšeli na háček s takovou precizností, jakoby se chystali k vojenskému tažení. Telefon zvedali při prvním zazvonění, očima zběsile přelétali novinové titulky, v hovoru se omezovali jen na to nejpodstatnější a obecně vzato trávili své dny honbou za hodinovou ručičkou. Bůh jim žehnej.
Hrabě si naopak zvolil život smysluplně neuspěchaný. Nejenže kategoricky odmítal hnát se za nějakou stanovenou hodinou, ale činilo mu skutečné potěšení, když mohl povědět příteli, že ta či ona světská záležitost samozřejmě počká, a vychutnat si s ním lehký oběd nebo procházku po nábřeží. "