Geraldova hra
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382967/bmid_geraldova-hra-lkl-382967.jpg
4
1528
1528
Manželský pár Gerald a Jessie si vyjel za sexuálními hrátkami na osamělou chatu u liduprázdného jezera Kashwakamak Lake ve státě Maine. Jessie je při jednom milování právě uvězněná v poutech, ale nějak se jí to nelíbí – tím spíš ne po tom, co její manžel umírá na srdeční záchvat a daleko široko není, kdo by jí pomohl. Je donucená zápasit se svými vlastními vnitřními démony a potlačit vzpomínky, aby dokázala uniknout ze své nezáviděníhodné situace. Démonové ji však nepřestanou pronásledovat ani tehdy, když je volná..... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 2018 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Gerald's Game, 1992
více info...
Přidat komentář
Mám rád knihy Stephena Kinga a je to muj nejoblíbenější současný autor, některé jeho knihy jsem četl dvakrát, ale Geradlova hra je první, kterou jsem ani nezvládl dočíst, 30 stran před koncem knihy jsem si řekl, že už na to nemám a knihu jsem odložil. Hlavní postava mi přišla extrémně nezajímavá, a bylo mi v podstatě jedno jak to s ní dopadne. Problémy a komplexy z dětství mi do příběhu vůbec neseděly a příběh Jessie nijak neoživily. King píše skvělé postavy, a ještě lepší příběhy, tady mě bohužel nezaujalo ani jedno.
Miluju Stephena Kinga.....tedy......milovala jsem Stephena Kinga. Svého času jsem jeho styl psaní porovnávala s ostatními, ale postupně mi jeho další a další knihy nepřišli nijak převratné. To se ale nedá říci o této knize, ta ještě patří mezi zlatá léta umělcova. Příběh zajímavý, samozřejmě tam nechybí nějaké to nereálné tajemno. Celkem podařený psycho příběh.
Tohle bylo hodně situační psychologické drama.
Na to, že je hlavní hrdinka po sado-maso hrátkách se svým manželem vlastně většinu knihy připoutána k posteli, se Kingovi povedlo nastínit poutavou sérii psycho-napínavých situací a do kůže hrdinky jsem se vcítil naprosto bez problémů. Dokonce při jednom z posledních pokusů osvobodit se, jsem se musel svíjet hrůzou z toho, co jsem četl.
Takže pro mě velmi povedené, Kingovi se do této knihy dostala koňská dávka jeho typické zneklidňující atmosféry a aura pnutí, co bude dál, mě nenechala téměř ani na chvíli odejít od knihy a když už, tak velmi nedobrovolně.
Jako slabý článek beru fakt, že jsou zde pasáže se schizofrenními rozhovory, které nikam nevedly a spíše se snažili natáhnout délku něčeho, co vlastně mohlo mnohem lépe fungovat jako delší povídka, než jako román.
Zajímavý a nepředstavitelně děsivý příběh se strašlivým tajemstvím z dětství .
Začátek knihy nic moc ( stejně jako některé z "hlasů") ale poté se to rozjelo a závěr přečten jedním dechem .
King je prostě borec ...
Nápad je (opět) mistrovský, ale celkově mě kniha moc neoslovila. Četla jsem ji hrozně dlouho, přišla mi rozvleklá, především její prostřední část. Jako u spousty dalších Kingových knih ale obdivuji jeho umění vystavět horor na "obyčejných" situacích, práci s psychikou hrdinou a vykreslení jejich života a všedních detailů. Právě to je podle mě dělá tak působivé pro čtenáře. Každopádně jiné jeho knihy se mi líbily mnohem víc.
Tato útlá kniha mi ležela v knihovně snad rok a půl, než jsem se konečně donutil k tomu si ji přečíst. A jak to dopadlo? Dva večery strávené s touto knihou mi konečně otevřely dveře k panu Kingovi. Doposud jsem od něj přečetl poměrně málo knih (King je asi jediný spisovatel, u kterého mohu tvrdit, že 8 knih je málo.) a žádná z nich Geraldovu hru nepřekonala.
Ano, opravdu tvrdím, že toto je pro mě zatím nejlepší kniha od pana Kinga. Mám pro to několik důvodů. Jedná se o ten nejodpornější horor, jaký jsem kdy četl a to myslím zcela vážně. (Přes to, že se nejedná o opravdový horor.) Duchové, stará ježibaba ve vaně, ani vesmírný klaun pro mě nejsou tak děsiví, jak jedna žena připoutaná k posteli a podivný vetřelec, který ji z nějakého – kdo ví z jakého? – důvodu sleduje.
Kniha pro mě byla neuvěřitelně napínavá a, jak říkám, děsivá. Jedná se také o doposud první knihu (opravdu), u které se mi udělalo fyzicky zle. Cítil jsem nevolnost, rozbolela mě hlava, klepal jsem se. Asi jsem na některé věci moc citlivý, ale v určitém bodě jsem si prostě musel začít dávat pauzy na rozdýchání.
A co mi prohloubilo požitek z této knihy? „‚Co jste?‘ vzlykla ‚Muž? Ďábel? Co v božím jméně jste?‘“ Ó ano, Havran. Má nejspíše nejoblíbenější báseň vůbec, hraje velice důležitou roli v tomto příběhu a je do něj krásně zakomponovaná.
Celá tato kniha je prostě nádhernou přehlídkou traumat, paranoi, stísněnosti a svého druhu i násilí. Až si jednoho dne budu připadat dosti silný, určitě se k této knize vrátím.
První kniha od Kinga, která mě zklamala. Nedokazala jsem se začíst a některé pasáže jen proletěla očima. Až konec pro mě byl zajímavý. Ale oceňuji nápad na zápletku.
Tak s touto knížkou jsem trochu bojovala. Některé pasáže mi přišly hrozně nudné, zdlouhavé, jindy to bylo lepší, závěr mě nijak neohromil. Za mě zatím jedna ze slabších knih od Kinga.
Geraldova hra mě příliš nezaujala, i když i v ní autor prokázal svou profesionalitu. Mé průměrné hodnocení vychází spíše ze skutečnosti, že mám pro Kinga slabost.
Uf. Tak toto bolo poriadne psycho. Jedna z najlepších, ktoré som od Kinga čítala. Nerozumiem veľmi takému nízkemu hodnoteniu.
Po první polovině už se to rozjelo, ale než jsem pochopila ty hlasy, hůř se mi četlo. Závěr se mi líbil, že děsy měly reálný podklad.
Sice se o Kingovi říká, že je králem hororu, ale občas mi přijde, i jako král nechutnosti. Nic ve zlém, jen už si asi nikdy nedám v klidu pomeranč.
výborná kniha , nevedel som sa dočkať ako to celé skončí , jedna z mála kníh kde som emócie prežíval spolu s hlavnou postavou
Bizární. Zvrácené. Schizofrenní. Děsivé.
V prvé řadě se chci omluvit Jessie, že jsem ji nechal připoutanou k posteli několik měsíců. Ne proto, že bych byl magor, psychopat nebo vesmírný kovboj, ale proto, že jsem neměl jaksi taksi čtenářské období a na knížku se dlouho jen prášilo. Takže, Jessie, velice se omlouvám a upřímně nechápu, jak jsem knihu mohl v půli přestat číst. Já idiotos...
Nuže k věci...
Někdo by možná ocenil kratší pojetí tohoto příběhu, ale já asi rozumím Kingovi, proč tohle nenapsal jako povídku. Naservíroval nám psychologický thriller, který dává velký prostor myšlenkovým pochodům naší hrdinky s nezbytnou dávkou schyzofrenie. Není to snadné čtení, ale o to více Kinga obdivuji, jak moc se vžil do role připoutané ženy k posteli.
Kniha má několik silných momentů, na které jen tak asi nezapomenu.
SPOILER ALERT:
Jakmile se Gerald stal psím žrádlem, měl jsem sto chutí křičet s Jessie, aby čokl vypadl z baráku a přestal okusovat Geraldovo líco.
Když Jessie vzpomínala na příhodu s tatíčkem během zatmění Slunce, bylo mi dost šoufl. Cítil jsem lítost vůči Jessie a bezmeznou zlost vůči fotrovi. Jak rád bych mu zlomil ten jeho "šroubovák" a narval mu ho do pr... Pardon.
Noční návštěva nekfrofilní zrůdy patří k tomu nejděsivějšímu z celé knihy. Když jsem se na konci příběhu dozvěděl, že se jedná o skutečnou postavu a ne o halucinaci, zažil jsem slušný mindfuck.
A samozřejmě pasáž, při které mě svrbělo zápěstí. Zkuste hádat proč...
Líbilo se mi propojení s další Kingovkou - Dolores Claiborneová. Doporučuji přečíst jednak kvůli drsnému příběhu, který se odehrál rovněž během zatmění Slunce, ale druhak kvůli formě, jakou je kniha napsaná. Příběh je totiž vyprávěn v první osobě a opět v kůži ženy.
Toť ode mě vše a já jdu koupit pouta - dnes bude dlouhá noc.
Kecám.
Příběh obsahuje Kingovské prvky, které mám moc rád; mrazivě jednoduchá premisa i cíle, malý počet postav a omezené prostory s lehkou příchutí nadpřirozena. Protagonistka je lidská a zranitelná, řeší vše od odmítání pravdy, žízně a fyzické bolesti až k nejhlubším traumatům. Nakonec vše zapadá v drsném finále a příběh se ukáže být (na poměry Kinga) jedním z těch celkem při zemi! A psi nemusí být jen roztomilí mazlíčci... Rozhodně dobrý úvod do Kingovi tvorby. [dočteno v ang. 4.2.20]